Nikdo nás nebude kvůli "Paktu pro euro Plus" posílat za dveře
Jan Osúch
Úřad vlády uvádí na pravou míru dezinformace, které se objevily ve zpravodajství několika elektronických a tištěných médií ohledně důsledků nepřipojení České republiky k tzv. Paktu pro euro plus. Údajně se například „Česká republika diskvalifikovala z účasti na mnoha důležitých jednání EU“ a Češi uslyší v Bruselu: „Za dveře!“.
Aniž by se dotýkal obsahu a především právní formy Paktu a některých jeho problematických bodů se Úřad vlády ohrazuje proti tvrzení, že Česká republika bude vyloučena z mnoha jednání a ochuzena o informace. Pakt pro euro plus nepředpokládá vytváření žádných nových institucí, neopírá se ani o primární právo EU, a z tohoto důvodu jej nelze směšovat se závazky, jež vyplývají z členství České republiky v EU. Pakt pro euro plus je politickým dokumentem uzavřeným některými evropskými státy zcela mimo rámec práva EU.
V tuto chvíli se nepřepokládá, že by se k Paktu konala jakákoli další četná jednání nebo dokonce „summity“. Dle všeho se pouze jednou ročně, po skončení jednání jarní Evropské rady, uspořádá velmi krátké setkání signatářů Paktu, kteří si mezi sebou sdělí, jak který stát plní své dobrovolné závazky dle Paktu. Tyto informace budou nicméně veřejně přístupné.
Státy, které nejsou členy Paktu, nemají potřebu se takových jednání účastnit, neboť jim žádné závazky z Paktu nevyplývají. Nikdo proto nebude nikoho „posílat za dveře“. Česká republika, tak jako Švédsko, Velká Británie a Maďarsko, má možnost se kdykoli k Paktu připojit, pakliže tak uzná za vhodné. Dosud se navíc žádné separátní jednání signatářů Paktu ani neuskutečnilo.
Česká vláda upřednostnila nejprve řádně projednat s parlamentem, zda se bude na evropské úrovni zavazovat ke konkrétním reformním opatřením v návaznosti na Pakt (např. v podobě důchodové reformy, reformy zdravotnictví, finanční ústavy atd.), která bude muset v každém případě následně schvalovat právě parlament. Jediným orgánem, který se dosud vůči vládě ve věci Paktu vyjádřil, byla Českomoravská konferederace odborových svazů, a to s jednoznačně negativním postojem k Paktu.
Vláda proto, vzhledem k závažnosti dané věci, považuje za nutné případné připojení k Paktu projednat rovněž se sociálními partnery. Vzhledem k pouhému desetidennímu intervalu mezi obdržením finálního návrhu Paktu a možností prvního připojení na minulé Evropské radě vláda uznala za vhodnější zásadní rozhodnutí neprovést uspěchaně a bez nedostatečné politické diskuse.
Jan Osúch, mluvčí vlády
NA PRAVOU MÍRU
Úřad vlády o smlouvě s Němcem nikdy nelhal
1. dubna 2011
Odmítáme tvrzení dnešních Hospodářských novin (1. dubna 2011), že Úřad vlády lhal o tajné smlouvě s exministrem JUDr. Pavlem Němcem. Stejnopis, tedy originál této smlouvy, Úřad vlády k dispozici nemá, tuto informaci dostávali redaktoři HN od počátku.
V původní informaci o údajné skartaci smlouvy došlo k neúmyslné záměně odborných názvů a tím i typu dokumentů z oblasti vedení spisové služby. Co se originálu smlouvy týče, pravděpodobně došlo k jeho ztrátě při předávání agendy v rámci organizačních změn. Toto upřesnění obratem Úřad vlády poskytl. Následné šetření Národního archivu na Úřadu nekonstatovalo žádné pochybení ve vedení evidence smluv. Tvrzení, že kontroloři usvědčili Úřad vlády z podávání mylných informací proto odmítáme.
Text této smlouvy nelze poskytnout, s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů, jakož i ochranu obchodního tajemství. Informaci o předmětu smlouvy, tedy že byla uzavřena na „poradenskou činnost v oblasti činnosti předsedy vlády," (tehdy Ing. Mirka Topolánka) Úřad vlády nikdy netajil. Opět uvádíme, že na základě této smlouvy nebylo nikdy poskytnuto žádné finanční plnění.
Současné vedení Úřadu vlády transparentně poskytuje všechny smlouvy, které je možné v souladu se zákony zveřejnit. Tak tomu bylo, je a bude i nadále.
Jan Osúch, mluvčí Úřadu vlády ČR
Zdravím všechny, Bohužel musím oznámit Jodovu-131 zvěst, že z rakouského ústavu poručíme větru dešti haarpem se na nás žene stoletá tsunami radiace a v nejbližších dnech dospěje přes zastávku Dukovany do Temelína na pomoc jihočeským matkám, aby se po neúspěchu petice prodejců svíček tomu zlému termonukleárnímu slunci konečně zakázalo svítit alespoň na naší západní polokouli. Doporučuji se předzásobit dostatečným množstvím dobré nálady, lihovin, tužkových baterií, petroleje, zavařovaček, pláštěnek, nafukovacích lůžkovin, šnortyků a učebnic čínštiny. http://janzeman.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=184694 Příjemnou zábavu jan zeman
Blíží se spad z Fukušimy úrovním Černobylu?
Jan Zeman
Tak nám naši rakouští sousedé dělají zase informační kampaň o nebezpečích jaderné energetiky.
Jistý pan Wotawa, rakouský klimatolog, tvrdí, že radioaktivní spad z Fukušimy se blíží černobylským úrovním, a že tam prý uniklo „20-60%” Cesia-137 ve srovnání s Černobylem, navíc údajně za jediný den. Otiskují mu to už i v Americe v tamní verzi Ábíčka. Takže to vypadá, že mrak mediálního „spadu“ nové vědy blížící se tomu černobylskému už naplno ozářil přinejmenším americkou populátorskou arénu.
V tomto delším článku bych chtěl pomocí relativně jenoduchých jakkoli nepřesných odhadů poukázat na to, že tvrzení pana Wotawy jsou nadnesena možná i o několik řádů. To by bylo obzvláště trapné v případě někoho, kdo pracuje pro CTBTO (The Comprehensive Nuclear Test Ban Treaty Organization), tedy instituci, kde by měli o nukleární fyzice či alespoň základní matematice něco vědět. Bohužel se příliš nedivím, že populárně vědecký časopis v USA se nechá na takovéto „myšlenky“ nachytat, protože chuť udělat ze všeho senzaci je tam zřejmě stále značně velká.
Na začátek bude pro čtenáře dobré osvětlit, co představuje jednotka Becquerel: Jeden Becquerel je definován jako aktivita množství radioaktivního materiálu, v němž se jedno jádro atomu rozpadne za jednu vteřinu. Je to jednotka malá a pokud se to stane v kilu naší mrkve z obchodu 100x za vteřinu, je to považováno za mrkev bezpečnou.
Odcituji jaká pan Wotawa píše zde na oficiální stránce Rakouského Meteorologického ústavu ohromující tvrzení:
Die geschätzten Quellterme für Jod-131 sind sehr konstant, nämlich 1.3x1017 Bq/Tag für die ersten beiden Tage (USA-Messungen) und 1.2x1017 Bq/Tag für den dritten Tag (Japan). Für Cäsium-137 lassen die USA-Messungen auf einen Quellterm von 5x1015 Bq schliessen, während in Japan sehr viel mehr Cäsium in der Luft war. An diesem Tag würde der Quellterm mit etwa 4x1016 Bq abgeschätzt werden.
Bei der Reaktorkatastrophe von Chernobyl war der gesamte Quellterm von Iod-131 1.76x1018 Bq, der von Cäsium-137 8.5x1016 Bq. Die für Fukuschima abgeschätzten Quellterme sind damit bei 20% des Chernobyl-Terms für Jod, und 20-60% des Chernobyl-Terms für Cäsium.
Cituji oba odstavce v němčině, aby nedošlo k mýlce a abych je zachoval budoucím generacím jako skvostný příklad vědecky se tvářících, ale velmi pravděpodobně na hranici poplašné zprávy nepravdivých závěrů, patrně nejen k získání pozornosti médií a vystrašení tradičních rakouských protijaderných aktivistů, ale už celého světa.
Překlad do češtiny:
"Odhadované zdrojové úrovně pro Jod-131 jsou velmi stálé, jmenovitě 1.3x1017 Bq za den pro tyto dva první dny a 1.2x1017 Bq/den pro třetí den (Japonsko). Pro Cesium-137 uzavírají americká měření z jednoho zdroje na úrovni 5x1015 Bq, zatímco v Japonsku bylo ve vzduchu Cesia mnohem více. Tento den by byly zdrojové úrovně přibližně 4x1016 Bq".
Při katastrofě černobylského reaktoru byla celková zdrojová úroveň Jodu-131 10x1018 Bq a pro Cesium-137 8.5x1016 Bq. Odhadované zdrojové úrovně pro Fukušimu jsou proto okolo 20% černobylských úrovní a 20-60% černobylské úrovně pro Cesium.“
Zvláště poslední věta „závěru“ se mi zdá jako opravdu značné přehánění. Nužno dodat, že pan Wotawa později ještě zvedl ono číslo pro Cs-137 dokonce na 5x1016 Bq – a to přestože byl upozorněn, že i tak je velice pochybné.
Jádro izotopu Cesia-137 má poločas rozpadu 30.23 let. Jedná se o jeden z nejnebezpečnějších kontaminantů vznikajících jaderným štěpením, protože má relativně dlouhý poločas rozpadu, nicméně přesto poměrně vysokou energii gama záření, je poměrně těkavý pokud jsou teploty dostatečné, avšak zároveň má relativně vysokou přilnavost k zemině. Je to nejdůležitější dlouho přetrvávající kontaminant v černobylských zónách, protože byl doslova vystřelen při náhlé jaderné exkurzi odovídající výbuchu 10 tun TNT a zbytek se doslova vypařil z dokořán otevřeného reaktoru při teplotách nad 2000 °C způsobených dílem vysokou saturací zbylého jaderného paliva radionuklidy s krátkým časem rozpadu, vytvářejícími velké rozpadové teplo a dílem hořícím grafitem – souhrou okolností, která ho vynesla relativně velmi vysoko do atmosféry, kde se z něj vytvořil aerosol, který byl zanesen ve vysoce radioaktivním mraku velice daleko. Cs-137 má ještě jinou špatnou vlastnost, a to že si ho živé organismy, zejména rostliny, mají tendenci plést s draslíkem ve svém metabolismu a proto ho v sobě akumulují, pokud je okolo draslíku nedostatek.
Podle zprávy IAEA je celkové množtví radioaktivních materiálů, které unikly při černobylské katastrofě do prostředí, odhadováno na 14x1018 Bq, ze kterých pak Cs-137 bylo přibližně 8.5x1016Bq. Přeloženo do váhy (pro představu kolik to je) v gramech pomocí rovnice:
W = ((2 x H x Sy) x Bcs) / N) x Gcsm
W – váha v gramech, H – poločas rozpadu, Sy – počet vteřin v roce, Bcs – počet Becquerelů Cs-137, N – počet jader v jednom molu, Gcsm – váha jednoho molu Cs-137
((2x30.23x365.25x24x60x60x85x1015)/6.02214179×1023)x136.907= 36869 gramů Cs-137
To znamená, že černobylská katastrofa podle odhadů IAEA jako sopka „vyvrhla“ ~36.9 kilogramů onoho nebezpečného Cs-137 do vzduchu a to pak přetrvává díky svému dlouhému poločasu rozpadu v životním prostředí a celých cca 3100 km2 kolem Černobylu muselo být dlouhodobě evakuováno, neboť koncentrace tohoto izotopu Cs-137 (+ dalších izotopů s delším poločasem rozpadu) tam byla nad 1.5 miliónů Bq/m2 - což už by v kombinované vnitřní-vnější expozici představovalo slušnou dávku radiace ročně i nad sovětské hygienické limity.
Přesto pan Wotawa chce, abychom uvěřili, že téměř polovina tohoto množství (17.4 kg) Cs-137, nebo snad i těch „60%“ vylítla ve Fukušimě do vzduchu za jediný den.
17.4 kg Cs-137 za den, specielně za tak slabého větru a relativně nízké teploty? (podstaně nižší než v Černobylu a umožňující tak i rádově vyšší koncentraci na místě) Každý by měl problémy přežít v bezprostřední blízkosti Fukušimské elektrárny byť i jen hodiny, kdyby tam do vzduchu uniklo něco jako 18.4kg Cs-137 (něco jako kdyby tam byl rozprášen obsah přibližně 800 gama ozařovačů, který jeden jediný zabil několik lidí a vážně ozářil mnoho v tzv. nehodě v Goiânii – kde sběrači šrotu rozbili gama ozařovač z nemocnice obsahující pár gramů Cs-137 a celé město pak muselo být dekontaminováno) + stovky kilogramů Xe-133, I-131, I-133, Te-129m, Te-132, Cs-134, Cs-136, Kr-85, Sr-89, Sr-90, Ru-103, Ru-106, Ba-140, Zr-95, Np-239, Mo-99, Ce-141, Ce-144... a mnoho dalších produktů štěpení!
Je důležité zdůraznit, že ve Fukušimě byly plyny a aerosoly z přehřátých ale neporušených reaktorů a kontejnmentů vypuštěny přes vodu v tzv. pressure suppression chamber, a ona aerosolová rezidua Cs-137 (který je dobře rozpustný ve vodě a jeho oxidy s ní bouřlivě reagují) ve vypouštěné páře byla tedy pak o několik řádu nižší, než kdyby reaktor explodoval jako v Černobylu. Takže by pro pana Wotawu bylo asi lepší přirovnávat Fukušimu k nehodě v Three Mile Island, jak činí ti, co jsou méně omámeni vlastní velikostí, kde bylo podobně nutno vypustit páru z kontejnmentu reaktoru s částečně roztaveným jádrem. Což by ale asi nebylo tak mediálně zajímavé, neboť při té nikdo nezahynul ani nebyl zraněn.
Teď, jaké úrovně radiace by byly kolem Fukušimy, kdyby z ní skutečně uniklo páně Wotawových 4x1016Bq Cs-137 během toho třetího dne? (14. března – a pokud navíc zcela zanedbáme ty ostatní, kde tvrdí hodnoty o řád nižší) Máme díky TEPCO podrobná měření rychlosti větru, takže můžeme poměrně jednoduše odhadovat a nepotřebujeme na to ani žádné tajemné počítačové simulace v jedovatých barvách a bez reálné jednotkové škály, kterými rakouští meteorologové už přes týden straší USA a jsou v tom se svými kolegy tamtéž natolik úspěšní, že se uvedla do pohybu dvěstětisícová vojenská mašinérie evakuace Japonska.
Jaká by musela být průměrná úroveň radiace (v Becquerelech) řekněme v 500m okruhu kolem zdrojů (tedy těch poškozených reaktorových budov) pokud bychom přistoupili na páně Wotawovo přirovnání Fukušimy k Černobylu a oněch emisí 4x1016 Bq Cs-137 během onoho třetího dne?
Průměrná rychlost větru toho dne byla velmi nízká - 1.2 m/s – což znamená, že vítr by v naší oblasti vymezené kruhem vyměnil za celý den vzduch (1.2*(24x60x60)/500) = <207.36 krát (nanejvýše – ve skutečnosti se směr větru měnil během dne, takže by to bylo méně). V Černobylu bylo celkové množství rozptýleného radioaktivního materiálu přibližně 14x1018Bq, z toho Cs-137 bylo ~8.5x1016 Bq, takže poměr rozpadové aktivity Cs-137 z celkového množství bylo:
1/(14x1018/8.5x1016) = 1/165.
Pokud by ve Fukušimě bylo 4x1016 Bq Cs-137 rozptýleno během jednoho dne (podle pana Wotawy) pak by průměrná koncentrace jen Cs-137 v našem 500m kruhu byla do 2 metrů nad zemí (kde se lidé obvykle nacházejí) více (Cs-137 je podstatně těžší vzduchu) než:
(4x1016/207.36)/(px2502x2)) = 491 MegaBq/m3
Tato koncentrace by ale rostla geometrickou řadou směrem k reaktorovým budovám a v jejich bezprostřední blízkosti bychom mohli očekávat desítky GigaBq/m3 ve vzduchu a z důvodů akumulace padajícího kontaminovaného prachu dost možná až půl TeraBq/m2 na zemi ve formě extrémně kontaminovaného prachu, který by přízemně průběžně zpět kontaminoval vzduch.
Nikoli pro účel našeho srovnání, ale jen aby náš odhad byl úplný: Pokud bychom použili výše zmíněný černobylský poměr, abychom odhadli celkovou radioaktivitu (vynásobíme ono 491MBq těmi 165): tj. 65GBq/m3 v průměru -na celé ploše našeho 500m kruhu. A ve skutečnosti opět mnohem více na místech blízko reaktorovým budovám, protože všechny pevné radionuklidy (kromě Xe-133 Kr-85 na daných teplotách) by se průběžně ukládaly na zemi v koncentracích zvyšujících se geometrickou řadou směrem ke zdrojům radionuklidů (k reaktorovým budovám – které mají cca 48x35m a jsou tedy cca 10x menší ve srovnání s naším kruhem 500m v průměru). V jejich blízkosti by mohlo být i deset TBq/m3 aktivity ve vzduchu a možná stovky TBq/m2 (!) na zemi – což by bylo vskutku velmi podobné jako v Černobylu vzápětí po katastrofě, možná horší.
Nic takového nebylo změřeno ve Fukušimě. Zatím nejvyšší naměřená hodnota v kontaminované vodě (té, přes kterou nejspíše probublala pára z raktoru, voda, která později zřejmě z kontejnmentu částečně unikla) byla 20 Tbq/m3 (ne tedy ve vzduchu kolem elektrárny!). Je to hodnota velice vysoká a s největší pravděpodobností znamená únik z jednoho nebo více kontejnmentů, které bude potřeba utěsnit. Číslo má stejný řád jaký by implikovaly čísla pana Wotawy, avšak nepopisuje hodnoty ve vzduchu, který může postupně částečně odvát vítr, ale hodnoty obsažené ve vodě (poznámka: ve vodě jsou hodnoty radioaktivity na objem typicky několik řádů vyšší než ve vzduchu, neboť spousta radionuklidů se v ní rozpouští a také proto, že voda má cca. 850 krát větší hustotu než vzduch), voda, která se v mezích možností nešíří na velké vzdálenosti, je relativně zabezpečena v podzemním betonovém příkopě, může být vypumpována a uskladněna dokud se v ní nerozpadnou izotopy s krátkým poločasem rozpadu – čímž se její radioaktivita sníží několikařádově - a pak dekontaminována od zbytku, a která nepředstavuje výrazné riziko pro nikoho jiného, než pracovníky v té elektrárně. Důležité poznamenat, že dělníci, které tato vysoce radioaktivní voda popálila a ozářila nebyla firma, pro kterou pracují schopna vybavit vhodnými ochranými pomůckami – které pokud by byly použity, tak by velmi pravděpodobně zabránily poranění, nebo alespoň podstatně zmírnily jejich závažnost.
Podle dokumentu IAEA je ekvivalentní dávka v Sievertech za hodinu pro půdu kontaminovanou Cs-137 daná vztahem:
Pomocí rovnice můžeme odhadnout, že kdyby tam bylo opravdu půl TBq/m2 Cs-137 v blízkosti reaktorových budov – jak by implikovala čísla páně Wotawy – pak by tam průměrná ekvivalentní dávka musela být celý ten den:
>((1.6x10-12)x(500x109)) = >800 miliSv/h
- pouze z akumulovaného Cs-137 – a možná nejméně řádově desetnásobně více pro celkovou akumulovanou radioaktivní kontaminaci – což by znamenalo >8 Sievertů za hodinu (dávka na niž většina lidí zemře je 4 Sieverty) a to jen co se týče gama radiace (pronikavé – odstínitelné např. olovem). Proč nejméně desetkrát? -Například onen Jód-131 má cca poloviční energii gama při rozpadu než Cs-137, takže vnější dávka je tím menší. Nicméně jen z čísel páně Wotawy by tam bylo 30x více onoho vysoce radioaktivního izotopu Jódu-131, takže tento jen jeden z mnoha dalších produktů štěpení, které by tam musely být přítomny kromě onoho izotopu Cs-137, by tam ekvivalentní radiační dávku zvýšil v řádu desetinásobku. Toto by bylo bezprostředně nebezpečné životu a činilo by to z jakýchkoliv záchraných pokusů v té relativně malé skupině 50 lidí sebevražednou misi pro ty, co by tam zůstali jen o něco více než pár minut.
Avšak znovu, nic takového nebylo ve Fukušimě měřeno, natož konzistentně, průměr byl pod 20 tisícin Sievertu za hodinu, a nejvyšší krátkodobá naměřená hodnota ohlášená IAEA byla 400 miliSievertu za hodinu, dlužno říci, že to bylo o den později, než ten den, ke kterému se vztahuje číslo pana Wotawy, a hodnoty na okraji elektrárny nikdy ani chvilkově nepřekročily 12 tisícin Sievertu za hodinu a těch Becquerelů Cs-137 ve vzduchu tam teď nějak měří místo oněch stovek miliónů jen nějak tak o 5-6 řádů méně. Asi už se to odválo do těch států...
Je nutné poznamenat, že tato srovnání jsou hrubé odhady. Jediné co z nich můžeme usuzovat s naprostou jistotou je, že viditelně z Fukušimy neunikla ona strašná kvanta radioaktivity srovnatelná s Černobylem v řádu desítek procent této katastrofy za pouhý den, jak se nám a celému světu snaží namluvit pan Wotawa.
Číslo pana Wotawy pro únik Cs-137 velmi pravděpodobně pochází z nějakých měření prováděných CTBTO předně ke sledování, zda někdo náhodou tajně neprovádí jaderné pokusy (- žádal jsem p. Wotawu o zdroje, ale bohužel mi nikdy neodpověděl, jak už je u těchto eko-vědátorů rutina, takže je bohužel nemohu porovnat a případně zjistit jakým hnutím mysli přišel ke svým alarmujícím hodnotám). Měření ve Fukušimské elektrárně a okolí napovídají, že únik Cs-137 do vzduchu tam byl v řádech možná několika desítek gramů (desítky TBq) za dny mezi 12.-18. březnem. Je to stále dost, ale velmi pravděpodobně to zůstane v blízkosti elektrárny, kde je možno uvažovat o dekontaminaci a/nebo díky převažujícímu větru to stejně skončí na otevřeném oceánu, kde se to rychle rozptýlí do bezpečných úrovní. Kontaminace vnitřního ostrova Honšú bude nebezpečně vysoká (>1Mbq/m2) patrně jen na izolovaných místech, kde byla radioaktivita ze vzduchu smyta deštěm předtím, než se stačila dostatečně rozptýlit. Případná kontaminace jeho východního pobřeží, stiženého už jednou katastrofou, bude záležet na tom, jak si záchranáři poradí s onou vysoce kontaminovanou vodou, aby se jí pokud možno co nejméně dostalo do moře.
Myslím si, že ony velmi patrně řádově nadnesená čísla onoho rakouského pracovníka CTBTO mohou sloužit jako další příklad přehánění protijaderných aktivistů. Doufám, že tento článek alespoň trochu napomůže uvedení věcí na pravou míru.
Myslím si – a zřejmě nejsem sám s podobným názorem – že série nehod ve Fukušimě způsobená téměř bezprecedentním zemětřesením a především vlnou tsunami, která přišla po něm, ukazuje, že jaderná energetika je relativně bezpečná i v nejextrémnějších situacích – více lidí při nich zahynulo z důvodů těchskvěle bezpečných obnovitelných přehradních hrází (jejich obnovitelnost zřejmě spočívá v tom, že se dají postavit znovu), či při onom požáru rafinerie v Sendai – zvláště pokud vezmeme v úvahu, že dnešní jaderné technologie jsou mnohem bezpečnější, než v 60. letech vyprojektovaná Fukušima, jistě pro zdraví bezpečnější, než energetika fosilních zdrojů jako uhelné elektrárny – kterou pouze jaderná energie tak jako tak má kapacitu nahradit – a že technologie budoucnosti 4th generace jaderných elektráren budou zřejmě ještě bezpečnější, než ty současné, pokud je někdo vyvine a nasadí také někde jinde než v Rusku, Japonsku, Číně a Indii. Doufejme, že rozum nakonec převáží nad iracionálními fóbiemi živenými nezodpovědnými jedinci a institucemi strašícími veřejnost – buď jako výsledek fanatismu, sledování určité agendy a nebo prostě nabubřelosti.
TA NAŠE PRIVATIZACE ČESKÁ…
Jiří Sommer
Pohádky jsou od toho, aby měly dramatický děj a šťastný konec, aby zloduch byl potrestán a dobro, láska a pravda zvítězily. Ach jó… Proč se pohádky neodehrávají také ve skutečnosti. V souvislosti se shlédnutím premiéry v Divadle Rokoko, poněkud tajuplně nazvané Viktor K. mě totiž docela hříšně napadlo, proč nikdo nenapsal pohádku, v níž by za hrdiny byli čeští politikové, bez ohledu na to, za kterou stranu chrastí klíči. To by asi byl sec-mazec a pohádky by to byl setsakra špatný konec. Nejsem si jist, kdo by tam byl za zloducha a kdo za toho hodného… Na konci pohádky by je autor asi musel strčit do stejného pytle a co nejdříve „vysypat do pekla". Bohužel, je to tak, naše česká realita nemá na politiky štěstí, asi nikdy neměla a trochu se bojím říci, že nejenže nebude mít ani v budoucnosti, nýbrž že to bude ještě horší…
Teď asi namítnete, že jsem až chorobně nedůvěřivý k tomu, co se zde za těch dvacet let po „sametové“ revoluci odehrálo. Nejsem ale určitě sám, protože podvody, korupce a halasná slova o tom, jak to všechno naši čelní politici potřou, je až mysticky pojatou fatou morgánou. A pokud tomu nevěříte, běžte do Rokoka, tam nejenže puknete smíchy, za což mohou vynikající herecké kreace a etudy, ale zároveň se vám zastaví srdce a dech na tím, co se v tzv. velké politice děje a jak ji vytvářejí lidé velice „dokonalých“ charakterů.
Divadlo Rokoko, jak se v jeho programu uvádí, zprivatizovalo slavně neslavný příběh Viktora Koženého, patrně největšího hochštaplera v moderních českých dějinách. Vedení divadla však zároveň připouští, že na této privatizaci nepochybně nezbohatne. A ještě jeden podtitul si hra nárokuje: ČESKÝ NÁROD NESKONÁ. Dovolte mně se zasmát: HA, HA!!
To zdravé jádro národa snad ne, ale je na čase, aby jeho zkorumpovaní vůdci díky svému „kamarádičkovství“ zmizeli na smetišti dějin. Ale na jejich obranu, jsou to úplní břídilové ve vztahu k tomu, jak skvostně okradl české národní bohatství Viktor K., ale i někteří další, jejichž jména z jakési piety zůstávají v cudné anonymitě.
Autoři této politické satiry (mimochodem vůbec není první na jevišti Divadla Rokoko či ABC) bez jakýchkoli skrupulí označili Viktora K. za piráta z Prahy, z nejkrásnějšího města na světě, kam je mu, bohužel, nacionálně smýšlejícímu chudákovi, přístup zamezen. Autorům - Jiřímu Janků, Martinu Pacekovi a Petru Svojtkovi se podařilo ironickou, leč v podstatě hluboce pravdivou formou přinést informace o kuponové privatizaci a také o dalších husarských kouscích Viktora K. (oženého). Praha, University of Harvard, Azerbajdžan, Bahamy…jistě podivuhodná cesta pana K., ne však vždy dlážděná zlatými cihlami.
Příběh je šikovně zrealizován v podobě krátkých skečí, plných různých převleků. Viktorka si s chutí zahrál Vasil Fridrich, který se o této postavě vyjádřil v tom smyslu, že „rozkošatělá duše se hraje vždycky dobře“. Do příběhu velkého českého mága vtáhli tvůrci i trojici historických postav, jakýchsi glosátorů celé hry – svatého Václava v podání Hanuše Bora, Jana Husa, kterého ztvárnil Viktor Dvořák a Jiří Hána si „popral“ způsobem jenu vlastním s figurou Jana Amose Komenského. Samozřejmě, tito pánové vystupují i v dalších „doplňkových postavách, nezbytných pro dokreslení podvodnické atmosféry. Kouzelný je také často se převlékající Aleš
Procházka a doslova komediantskou smršť tu předvedl Radim Kalvoda. Samozřejmě, nemohu zapomenout ani na dvě ženy, které zdaleka nejsou jen ženským přívažkem k hlavním mužským postavám – na dvě Veroniky: Janků a Kubařovou.
Scéna, kostýmy, dobře vyladěná atmosféra, sem tam pár vulgárních výrazů, akademická promluva o charakteru českého člověka, dobře se poslouchající hudba… co by si divák mohl víc přát… Nebuší mu do duše kladiva těžkých někdy těžko pochopitelných osudových konfliktů, ale jadrnost a možná i trochu prostinká česká naivita vytvářejí na jevišti nevídanou pohodu.
Prezident udělil milosti
Prezident republiky Václav Klaus se ve středu dne 30. března 2011 rozhodl vyhovět dalším žadatelům o milost. Ve většině případů ho k tomu vedly humanitární důvody.
1. Demba Demba, státnímu občanu Maliské republiky, prominul dvouletý trest vyhoštění uložený za výtržnictví. Přihlédl k tomu, že jmenovaný by v důsledku odsouzení musel opustit ČR a zanechat zde svoji manželku, která má české státní občanství. Pan Demba žije v ČR již 5 let a nebyl v minulosti na území ČR trestán.
2. MUDr. Václavu Dvorskému prominul zbytek trestu odnětí svobody uložený za ublížení na zdraví. Přihlédl k jeho závažnému zdravotnímu stavu, pro který byl panu Dvorskému výkon trestu přerušen. Pan Dvorský dosud žil bezúhonným a společnosti prospěšným životem, téměř polovinu trestu již vykonal a v minulosti nebyl trestán.
3. Miloslavu Fraňkovi prominul zbytek trestu zákazu řízení motorových vozidel uložený za maření výkonu úředního rozhodnutí. Přihlédl k tomu, že pan Franěk body v bodovém hodnocení řidiče získal mimo jiné i za to, že nebyl při jízdě připoután bezpečnostním pásem. To však M. Franěk ze zdravotních důvodů nemohl učinit. Jmenovaný vozí syna, který je v invalidním důchodu. Peněžitý trest již uhradil.
4. Lence Herákové prominul trest odnětí svobody uložený za krádež. Přihlédl k tomu, že jmenovaná skutek spáchala na popud svého bývalého manžela, kterým byla dlouhodobě psychicky i fyzicky týrána. Nyní sama vzorně pečuje o své čtyři nezletilé děti, které by v případě jejího nástupu výkonu trestu musely být umístěny do dětského domova. Žádost podpořil i městský úřad v místě bydliště.
5. Janu Marešovi přeměnil trest odnětí svobody uložený za zanedbání povinné výživy zpět na trest obecně prospěšných prací. Přihlédl k tomu, že jmenovaný dlužné výživné již uhradil a manželé spolu nyní opět žijí ve společné domácnosti.
6. Davidu Hanuschovi prominul zbytek trestu odnětí svobody v trvání 51 dnů uloženého za krádež. Přihlédl k tomu, že ke skutku došlo před 12 lety a jmenovaný více než dvě třetiny trestu již vykonal. Pan Hanusch nyní již žije řádným životem a dlouhodobě se léčí.
7. Ing. Jiřímu Podhajskému prominul trest odnětí svobody uložený za úvěrový podvod. Přihlédl k jeho závažnému onemocnění, pro které je jmenovaný v plném invalidním důchodu. Pan Podhajský nebyl v minulosti trestán.
8. Karlu Baštovi prominul zbytek trestu odnětí svobody uloženého za pokus vraždy a poškozování cizí věci, a to pod podmínkou, že se jmenovaný po dobu 5 let od udělení milosti nedopustí trestného činu. Prezident přihlédl k dosavadnímu řádnému životu jmenovaného, který v místě bydliště požívá dobré pověsti. Pan Bašta se skutku dopustil v afektu při ochraně svého majetku a dobrovolně se výrazně finančně podílel na zmírnění jeho následků. Část trestu již vykonal a v minulosti nebyl trestán. Žádost podpořil i starosta z místa bydliště.
9. Ing. Jiřímu Kotíkovi prominul zbytek trestu odnětí svobody uložený za podvod, a to pod podmínkou, že se jmenovaný po dobu 5 let od udělení milosti nedopustí trestného činu. Přihlédl při tom k tomu, že ke skutku došlo před čtrnácti lety, odsouzený v minulosti nebyl nikdy trestán, již jednou mu byl výkon trestu přerušen z důvodu stížnosti pro porušení zákona, kterou v prospěch odsouzeného podala ministryně spravedlnosti. Podobně se v jeho prospěch vyjadřuje i odborný posudek vypracovaný Národohospodářskou fakultou Vysoké školy ekonomické. Prezident též přihlédl ke složitým rodinným poměrům odsouzeného.
Radim Ochvat
ředitel Tiskového odboru
V Praze dne 30. března 2011
V brožuře ostravských autorů "Kroky" číslo 1 byla vypuštěna bajka Jana Šiguta "Obyčejná bajka", která byla zařazena za báseň J. Veselského věnovanou úmrtí soudruha Antonína Zápotockého. V bajce se hovoří o smrti starého lva, u kterého se sešla zvířata, aby zvolila nového krále. V závěru bajky se hovoří: "Ať bude zvolen osel nebo vůl, vládnout bude stejně úřední šiml."
Příklady zásahů cenzorů v období 1957 - 1967
http://www.totalita.cz/txt/txt_cenzura_prikl_01.pdf
Vážená paní redaktorko, je to nedávno, co jsem si pročítal blog p. Karla Matouška, údajného poradce p. Švejnara. Jeho blog je klasickým invektivem z pelechu pravdy a lásky. Zkrátka nic překvapivého od tohoto agresivního pravdoláskovce, přesto se mě něco velmi dotklo, Velice se mě dotkly informace pod blogem p. Matouška. Jakási J.Novotná píše, že jste byla údajně členkou komunistické strany a hned pod jejím psaním p. K.Matoušek dodává, že Vás manžel měl být agentem StB (níže jsem Vám to zkopíroval). Osobně mě ty údaje zasáhly, protože jsem alergický na převlékače kabátů. Právě V.Klause si vážím za jeho konzistentní a autnetické postoje. Domníval jsem se, že i Vy jste takovou osobou, ale nyní přiznávám, že si nejsem úplně jistý. Můžete se k těm informacím nějak vyjádřit? Rád bych se od Vás dozvěděl, že se ty informace nezakládají na pravdě. Pak je tu ještě jeden jev, který mě hluboce zaráží a zároveň děsí. Poslední dobou se rozmohly nebezpečné útoky na V.Klause a jeho okolí. Nebezpečné i z toho důvodu, že se zašťitují lékařským pláštěm - konkrétně psychiatickou specializací. Po útocích lékařů Stránského a Hnízdilla opět zaútočil mediální ekvilibrista Halík, jenž označil V.Klause za člověka s poruchou osobnosti (čili psychopata). Halíkovy křižácká tažení známe, ovšem tentokráte se zašťítil svým psychologickým vzděláním. Aby toho nebylo málo, k nestydaté kampani se přidal i týdeník Instinkt - zde:http://instinkt.tyden.cz/rubriky/ostatni/tema/narcis-klaus-odkvetani_25988.html . Útoky Lidovek a dnes veřejnoprávní ČT ohledně údajně kontraverzní milosti (pod taktovkou p. Železného v UK) na V.K. mě nepřekvapovaly. To, že se ale k honu na čarodějnice přidaly i další periodika typu Týdne a Instinktu, lze již pokládat za velmi alarmující. Děkuji za možné vyjádření k blogu p. Matouška. Se srdečným podravem, Martin Bílek DISKUSE POD BLOGEM PANA MATOUŠKA: ______________________________________ Jiřina Novotná napsal(a): Pane Matoušku BRAVO ! Konečně někdo dokonalým způsobem popsal "aktivity" rektálních klauzolezců. Jde o pozoruhodnou sestavu existencí bez vlastního názoru a bez vlastní politické orientace. Zajímavá je i charakteristika některých lidí z okolí Klause. Například autor seznamu tzv. pravdoláskařů Adam Bartoš šíří spiklenecké teorie o globální nadvládě. Tvrdí, že CIA obyvatelstvo planety práškuje záhadnou látkou z letadel, na tomto "zločinu" se prý podílí Vondra a Schwarcemberg ( :-)))) ) a nejvíce k tomuto jevu prý dochází nad sídlištěm kde Bartoš bydlí. Jeho články pak vycházejí na neonacistických portálech Národního odporu a na Zvědavci známého fašisty Stwory. Drobná ukázka z Bartošovy tvorby: ...byl jsem svědkem stop na obloze, které mi doslova vyrazily dech. Táhly se přes celé nebe nad čtvrtí, kde bydlím, od jednoho konce obzoru k druhému. Uprostřed se protínaly a vytvářely pozoruhodný kříž. Od té doby se na oblohu dívám pravidelně... Co dodat, že...Paní Haslingerová, která vydává Fragmenty a patří mezi nejhysteričtější Klausovi obdivovatele v listopadu 1989 požadovala po UV KSČ jako ortodoxní komunistka ozbrojený zákrok proti stávkujícícm studentům za což byla později na hodinu vyhozena z Akademie věd. K Hájkovi, Jaklovi, Bobošíkové, Bátorovi a pod. snad nic říkat nemusím... 11. 03. 2011 | 10:11 Karel Matoušek napsal(a): Jiřina Novotná Od Haslingerové, která zde oxiduje pod nickem 'hanah' (viz. výše) mě to vůbec nepřekvapuje, zrovna tak, že manžel byl prý agentem STB, jakýsi Georg Vaněk dal na facebook fotku jeho legitimace. Stejně jako Bobošíková vítala jako předsedkyně SSM na Staromáku Husáka. Škoda, že tato fotka se neobjevuje častěji. 11. 03. 2011 | 10:27
http://en.wikipedia.org/wiki/Irena_Sendler
Podívejte se na tuto ženu (foto) - a zapamatujte si ji na vždy!
Svět se nestal nemravným, takovým vždy byl...
Ocenění nedostane vždy ten, kdo je ho hoden více.
Nedávno, ve věku 98 let umřela žena jménem Irena Sendler. Během druhé světové války Irena získala povolení k práci ve Varšavském getu jako instalatérka/svářečka. Měla k tomu svůj důvod. Irena věděla o plánech nacistů se židy. Na dně tašky s nářadím vynášela děti z ghetta, v zadní části svého náklaďáku měla místo pro starší děti. Tam také vozila psa, kterého vycvičila štěkat, když auto projíždělo branou. Vojáci to nechtěli řešit a také štěkot mohl zamaskovat zvuky, které děti mohly případně vydávat.
Během své činnosti Irena dokázala takto zachránit až 2500 děti. Chytili ji, nacisti ji přelámali nohy, ruce a brutálně ji ztloukli. Irena si vedla poznámky o všech dětech, které se jí podařilo osvobodit. Uschovala je ve sklenici, zahrabané pod stromem na její zahrádce.
Po válce se pokusila najít rodiče a znovu spojit rodiny. Ale většina skončila v plynových komorách. Děti se dostaly do dětských domovů a byly adoptované. V roce 2007 byla Irena Sendler nominována na Nobelovu cenu míru. Ale zvolená nebyla. Cenu dostal Al Gore za projekt o globálním oteplování...
Uplynulo více než 60 let od ukončení Druhé světové války. Tento elektronický dopis se rozesílá jako památka na milióny lidí, kteří byli zabiti, znásilněni, upáleni, umoření hladem a poníženi! Dnes, jako nikdy (když se ozývají hlasy o tom, že Holocaust je mýtus!) je nutné udělat vše, aby svět nezapomněl, co se tenkrát stalo. Protože stále existují i ti, kteří jsou schopni to zopakovat.
Tato zpráva je pro miliony lidí. Staň se článkem v řetězu paměti a pomoz ho rozšířit do světa. Rozešli tento dopis kamarádům a požádej je, ať nepřerušují řetěz. Prosím, nemaž tento dopis. Na to, abys to poslal dál, potřebuješ sotva pár minut...
Děkuji!
Státní návštěva prezidenta v Argentinské republice
Prezident republiky Václav Klaus s manželkou Livií Klausovou uskuteční ve dnech 30. března – 3. dubna 2011 státní návštěvu Argentinské republiky, během níž bude jednat o bilaterálních otázkách s prezidentkou Argentiny Cristinou Fernández de Kirchnerovou, s předsedou Poslanecké sněmovny argentinského Národního kongresu Eduardem Fellnerem, s předsedou Argentinské rady pro mezinárodní vztahy Adalbertem Rodríguezem Giavarinim a s dalšími významnými politiky, kteří působí na federální i provinční úrovni. Prezident se dále v budově českého velvyslanectví setká se členy českých krajanských organizací působících v Argentině a sousední Uruguayi, zahájí Argentinsko-český obchodní seminář a navštíví Univerzitu Torcuato Di Tella, kde představí španělské vydání své knihy „Modrá, nikoli zelená planeta.“ Kromě hlavního města Buenos Aires navštíví prezident rovněž město El Calafate v provincii Santa Cruz, odkud v neděli dne 3. dubna 2011 odcestuje na navazující státní návštěvu Chilské republiky.
Radim Ochvat
ředitel Tiskového odboru
Usnesení Výkonné rady ODS
28. března 2011
·
Výkonná rada oceňuje a schvaluje odpovědný postoj premiéra a vlády České republiky na poslední Evropské radě vůči tzv. Paktu pro euro. Tento Pakt s sebou nese neodhadnutelné důsledky na fiskální a daňovou autonomii účastníků, a proto rozhodnutí nepřipojit se k němu je v souladu s národními zájmy České republiky.
·
Výkonná rada odmítá jakékoli pokusy jiných politických subjektů zasahovat do vnitřních záležitostí ODS.
·
Výkonná rada vyzývá všechny ministry, aby bez průtahů předložili v souladu s vládním prohlášením návrhy reformních zákonů.
·
Výkonná rada blahopřeje europoslanci Janu Zahradilovi ke zvolení do čela frakce Evropských konzervativců a reformistů v Evropském parlamentu.
S pozdravem
Tomáš BARTOVSKÝ
vedoucí mediální sekce a tiskový mluvčí
OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA
mobil: 602 508 328
e-mail: tomas.bartovsky@ods.cz
Odborná komise ODS pro zdravotnictví: Trváme na plnění koaliční smlouvy
29. března 2011
Členové odborné komise ODS pro zdravotnictví se na svém dnešním ustavujícím zasedání shodli, že je třeba bezodkladně začít plnit jednotlivé body z koaliční smlouvy v oblasti zdravotnictví.
„Zdravotní systém musí být finančně stabilní, transparentní a efektivní. To nezajistí nahodile prováděná opatření, ale systémové kroky, které se promítnou v legislativě,“ uvedl po jednání komise její garant Petr Tluchoř. Komise zároveň zopakovala, že ODS odmítá řešit schodek ve financování zdravotnictví navyšováním plateb za státní pojištěnce nebo zvyšováním pojistného.
„ODS považuje skutečnou reformu zdravotnictví za klíčovou prioritu v tomto volebním období. Proto je reforma zdravotnictví také jeden z hlavních úkolů koaliční vlády. Trváme na dodržení všech bodů v koaliční smlouvě, které jasně popisují ucelenou reformu zdravotnictví. Tyto změny jsou zásadní a naše zdravotnictví na ně čeká již mnoho let,“ řekl dále Petr Tluchoř.
„Naprosto nezbytné je definovat nárok pacienta, aby bylo jasně stanoveno, jaká péče má být hrazena z veřejného zdravotního pojištění, a aby měl pacient možnost si nad jeho rámec za péči legálně připlatit. Cítíme, že o tomto kroku ještě neproběhla v rámci koalice detailní debata. Bez této definice se přitom v reformě zdravotního pojištění nemůžeme posunout dál,“ upozornil na klíčový bod z koaliční smlouvy člen komise a předseda sněmovního zdravotního výboru Boris Šťastný.
Za důležité považují členové odborné komise také posílení kompetencí i povinností zdravotních pojišťoven při nasmlouvání péče na principu poměru mezi kvalitou poskytované péče a její cenou. Zásadní je také zvýšení práv a povinností pacientů. Členové komise upozornili dále na to, že potřebné úspory v systému zdravotnictví může přinést bezodkladné zrušení nadbytečných akutních nemocničních lůžek.
„Od ministra zdravotnictví požadujeme předložení zásadních reformních zákonů. Tyto zákony jsou natolik provázané, že je nutné předložit je společně. Reformní legislativa musí být zároveň předložena včas, aby mohla v souladu s koaliční smlouvou začít platit v lednu 2012. Jsme připraveni s ministrem na její úpravě aktivně spolupracovat,“ shrnul požadavky členů komise její člen Marek Šnajdr.
Na svém ustavujícím jednání se komise shodla na třech klíčových prioritách, kterým se bude ve své činnosti věnovat, a zvolila jejich garanty: fungování zdravotních pojišťoven (Marek Šnajdr), definování nároku a reforma zdravotního pojištění (Boris Šťastný) a poskytování zdravotních služeb a poskytovatelé zdravotní péče (Markéta Hellerová). Odborná komise bude také dlouhodobě sledovat naplňování koaličního programu a plnění programu ODS v oblasti zdravotnictví.
Úkolem komise pro zdravotnictví je identifikovat problémy zdravotnictví a navrhovat doporučení a opatření, která mají vliv na modernizaci a finanční stabilitu zdravotního systému v ČR. Členové komise se aktivně zabývají odbornými tématy a věcně přispívají ke spoluvytváření názorových stanovisek ODS.
S pozdravem
Tomáš BARTOVSKÝ
vedoucí mediální sekce a tiskový mluvčí
OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA
mobil: 602 508 328
e-mail: tomas.bartovsky@ods.cz
Státní návštěva prezidenta v Chilské republice
Prezident republiky Václav Klaus s manželkou Livií Klausovou uskuteční ve dnech 3. – 7. dubna 2011 státní návštěvu Chilské republiky, během níž se setká se svým protějškem, prezidentem Sebastianem Piňerou Echeňique, se kterým se rovněž zúčastní podpisu Dohody o spolupráci v cestovním ruchu mezi oběma zeměmi. Bilaterální jednání prezidenta republiky v Chile budou pokračovat také na půdě Národního kongresu s předsedou Poslanecké sněmovny Patriciem Melerem a s předsedou Senátu Guidem Girardim. Prezident v rámci své návštěvy Chilské republiky rovněž zahájí Chilsko-české obchodní fórum a zúčastní se slavnostní večeře, kterou na jeho počest pořádá institut Libertad y Desarrollo a kde vystoupí s projevem na téma: „European Integration: A Model to Follow?“ Kromě setkání s dalšími významnými osobnostmi chilského veřejného a akademického života v rámci oficiálního programu navštíví prezident rovněž dům známého chilského básníka a laureáta Nobelovy ceny za literaturu Pabla Nerudy na Isla Negra a mezinárodní vědeckou základnu ve městě Antofagasta.
Radim Ochvat
ředitel Tiskového odboru
V Praze dne 29. března 2011
HOLKY, MOC VÁM TO SLUŠÍ…
Jiří Sommer
Tak a je to tady…Divadlo ABC nabídlo svým věrným i občasným divákům labužnickou premiéru hry britského dramatika Tima Firtha Holky z kalendáře. Řekněme, že ji můžeme považovat za jakousi paralelu k možná známějšímu titulu Do naha. Předpokládám, že si ho asi většina pro divadlo zapálených spoluobčanů pamatuje z inscenace Divadla na Vinohradech (mimochodem, hraje se tam stále, takže Divadlo ABC teď nabízí něco konkurenčního). Jde také o divadelní adaptaci, vycházející z filmu společnosti Miramax, který se jmenoval Calendar Girls. Ten se podle oficiálních údajů stal sedmým nejúspěšnějším britským filmem všech dob, v USA se umístil dokonce na pátém místě. Po těchto úspěších se Tim Firth pustil do jeho divadelní podoby, která rovněž posbírala řadu metálů a ocenění. A vězte, že z nemalých tržeb za jednotlivá představení (prý beznadějně vyprodaných), byla poskytnuta nemalá částka nemocnici svatého Jakuba v Leedsu. Leč, tyto skutečnosti asi diváka zase tak příliš nevzrušují, spíše ho vzrušuje příběh, který sice na první pohled vypadá dosti banálně, ale ve svých důsledcích je nejen kratochvilný, ale také působivý jak z hlediska jeho morálního smyslu, tak i z hlediska osobité estetiky a v neposlední řadě je i velmi příjemnou přehlídkou hlavních ženských hvězd Divadla ABC, doplněných o hostující herečky.
Co bývá obsahem pánských párty, to si všichni mohou domyslet. Plkání o politice, ženských, sportu, vojně…ale na co se může v podobné spolkové činnosti zaměřovat slabší pohlaví, to zas tak úplně jasné není. Jistou odpověď na to dává malá ženská komunita v anglickém Yorkshiru. Šestice místních žen se snaží vyvíjet nějakou bohulibou činnost, aby nepropadly depresi ze strachu ze samoty. A protože mají i velký ušlechtilý cíl – přispět na zařízení pro zdejší zdravotnické zařízení -, snaží se dopídit se k nějakému „obolusu“, z něhož by to mohly financovat. Určitě to ale nebude z kalendářů s fotografiemi „zamlžených kostelů a hřbitovů“, ale musí to být z nějaké atraktivní akce. A tak se po strastných domluvách dohodnou (byť každá k tomu přistupuje z jiného zorného úhlu), že nafotí kalendář svých aktů. Pravda, už nejsou nejmladší, nicméně stydět se za své tělo, tak to nikdy… Tady bych pro ilustraci mohl využít vstupního citátu ze skutečného kalendáře, který každý návštěvník premiérové představení obdržel jako suvenýr.
NAŠE ŽENY JSOU JAKO KVĚTINY. KAŽDÉ STADIUM JEJICH VÝVOJESE VYZNAČUJE OSOBITOU KRÁSOU. POSLEDNÍ OBDOBÍ JE ALE VŽDYCKY NEJÚŽASNĚJŠÍ.
Nastanou chvilky příjemné i nepříjemné, a tak vznikají situace poněkud méně optimistické, ale i krásně optimistické. Zdánlivá absurdita se proměňuje v realitu, leč jednoduché to nemají s fotografem, mimochodem jedné z kouzelných postav Pavla Juřici, ale nakonec se dílo nejen podaří, ale stane se šlágrem. Nekonvenční kalendář je po různých peripetiích na světě. Odvaha yorskhirských žen vyrazí dech celému okolí, ano, nešlo jen o vtipný nápad, ale šlo o originalitu a náhle zjevenou kuráž oněch šesti „nahotinek“. Tady ovšem musím upozornit zejména pánské čtenáře, že nejdou na nějaký striptýz, ale na decentně provedenou nahotu se silným uměleckým podtextem. Ano, dámy bez ohledu na věk se svlékají, jsou při tom plné humoru a především, jsou samy sebou. A to se cení, v žádném věku žena neztrácí svou přitažlivost, jen je třeba ji umět vyhmátnout. Je to jakási škola ženství pro muže…
„Dámskou jízdu“ připravili muži, v tomto případě režisér Ondřej Zajíc a scénárista Tomáš Moravec za „spolupráce“ výtvarnice kostýmů Michaely Červenkové. A herecké protagonistky? Holky, všechny jste skvělé – Veronika Gajerová, Dana Batulková, Radka Fiedlerová, Jitka Smutná, Kateřina Macháčková, Lenka Termerová, ale výborné jsou i další postavy – Hana Doulová, Ljuba Skořepová, ale i pánové Pavel Juřica, Jan Vlasák či Stanislav Lehký.
Je to príma, budete se bavit…
Co myslíte, radil se p. Špaček při psaní svého článku přímo s p. Halíkem? Sešli se spolu někde u piva? V nějaké vkusně a multikulturně zařízené hospůdce s krucifixem na stěně a s plazmou, na níž se střídaly záběry meditujících buddhistických mnichů s modlícími se muslimy, jimž bratrsky žehná křesťanský papež, na straně opačné? Nebo si oba intelektuálně vzdělaní pánové bratrsky vyměňovali myšlenky v nějaké té ekumenické modlitebně, kde spolu meditovali, zatímco kousek od nich cvičili jogíni své sestavy a vedle nich vyznavači voodoo propichovali panenky? No, ono je vlastně jedno, kde to mohlo být. Vsadím se, že i v druhém případě roznášel personál v ohvězdičkovaných sklenicích pivo. Ve sjednoceném světě není rozdílů.
Halík: „…panu Bátorovi hrozí, že se nestane prvním náměstkem ministra, nic víc.“
Špaček: „Především - ono se mu nic strašného neděje.“
No, nejsem příliš přítelem konspiračních teorií (což ovšem neznamená, že bych zanedbával varovné pravidlo „Jste–li paranoidní, neznamená to, že vás nesledují“), ale myslím si opravdu, že žádné konspirační setkání neproběhlo. Cožpak by se moderní ekumenický kněz scházel s nějakým monarchistou? Já myslím, že oba mají prostě shodný způsob myšlení.
Přišlo mi jen zvláštní, že oba používají stejnou argumentaci. V celé zemi je rozpoutána difamační kampaň proti jednomu jedinému člověku, aniž by přinesla jediný důkaz neonacismu či xenofobie, stále se vše točí jen kolem kandidatury za Národní stranu, nic víc. Oba nám přesto shodně tvrdí: nic zvláštního se přece neděje!
Copak musí být zrovna ministerským náměstkem? (Chtělo by se mi zeptat se ministra, zda by ho nevzal alespoň do kotelny.) Stále se vše točí kolem neonacismu Národní strany, ustavičně je citována Edelmannová, časové posloupnosti jsou zcela lhostejné, žádná citace přímo od Bátory! Naši investigativci neobjevili zřejmě nic nového a tak se stále točí kolem jednoho a téhož. Stále označují Národní stranu za neonacistickou, ačkoliv např. i odborník na extremismus M. Mareš ji naopak hodnotí jako protinacistickou. Sémantický posun pojmů, nebo spíše neschopnost vyznat se v pojmových definicích je ovšem v našich médiích zcela obvyklá. Neonacismus, nacionalismus, vlastenectví – v tom přece není žádný rozdíl, že. Pod úrovní novinářského rozlišování. A p. Špaček v tom zjevně jede s nimi.
Nikoho přitom nevzrušuje, že v této chvíli na ministerstvech a dalších vysokých státních úřadech včetně „odborných“ ústavů pracuje řada nikoliv kandidátů, ale přímo dlouholetých členů extrémistické strany, jež přivedla tuto zemi do hluboké devastace. Zvykli jsme si? (Není nakonec toto možné místo, odkud kampaň pochází nebo je alespoň živena? Neobávají se přítomnosti někoho, kdo by jim mohl kalit vodu?)
Pan Špaček kromě jiného připomíná jeden konkrétní rozhovor v rozhlase. Hodnotí odpovědi Ladislava Bátory jako mlžení, aniž by byl schopen nahlédnout, jak se moderátor neustále točí kolem jedné a téže věci, aniž by využil prostor pro relevantní a jasné otázky. Nu, já bych se asi také odmlčel. Proč p. Špaček ale nezmínil předchozí rozhovor v ČT, ve kterém i přes skákání do řeči p. Bátora dokázal přesně pojmenovat pozici svou a srovnat ji s pozicí Jiřiny Šiklové, dlouholetou nadšenou budovatelkou komunismu, než ji okolnosti odsunuly do disentu… Zaujímá snad p. Špaček stejnou pozici jako většina našich médií (a všechna velká) a vybírá si z informací jen to, co se mu hodí?
Na závěr pláče nad tím, že se Koruna Česká nezastala v obdobné kampani Romana Jocha. Jsou to krokodýlí slzy. Nad sebou pláče. Ano, Koruna Česká se měla p. Jocha zastat, jak však může vyčítat něco, v čem má sám podíl? Čekal bych, že ze své funkce místopředsedy přijde s návrhy opatření, ale obávám se, že při své neschopnosti odlišit problém od osob by návrh stejně nestál za nic.
Považuji za nutné zdůraznit, že Koruna Česká by konečně měla začít rozlišovat skutečné problémy země, stavět je do souvislostí a aktuálně se k nim vyjadřovat. Objasní se tak její pozice nejen mezi vlastními členy, ale i pro veřejnost. Jinak zůstane nostalgickou straničkou, která sice nikoho nepobuřuje, ale také nikoho nezajímá. Prvním krokem k tomu by mohlo být zaujetí postoje k názoru MS Slezsko, aby bylo jasné, zda za názorem p. Špačka stojí celé předsednictvo, nebo zda se přiklání na stranu MS Slezsko. Mnohým členům by se tak vyjasnilo, jak dál, a zda vůbec chtějí v této indiferentní mase nadále setrvávat. Ačkoliv předsednictvo již příležitost mělo, zatím ji nevyužilo. Že by hrálo mrtvého brouka a v rámci dosavadních tradic čekalo, až bouře pomine?
Bohumil Šourek
Na setkání klausovské Akce D.O.S.T. bude Dobeš s Bátorou
25.3.2011 18:12 - VÍME PRVNÍ Podle důvěryhodného zdroje ParlamentníchListů.cz přijde ministr školství z Věcí veřejných Josef Dobeš na debatu Akce D.O.S.T. Hovory na pravici II., jejímž hlavním tématem je mediální kampaň vedená proti Ladislavu Bátorovi, jenž se měl stát původně Dobešovým náměstkem a jenž zde bude také přítomen.
Setkání se koná v pondělí 28. března od 18 hodin v Praze v budově ČSVTS v sále č. 217 na Novotného lávce č. 5. Vystoupí zde tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl, poslanec Evropského parlamentu za ODS Hynek Fajmon, předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková, člen středočeského krajského výboru TOP 09 Jiří Hejlek a předseda Mladých křesťanských demokratů Petr Jurčík. Diskusní večer bude moderovat ředitel Institutu sv. Josefa Michal Semín.
TÉMA Bátora
Bude Bátora nakonec poradcem?
Vystoupení panelistů bude vyhrazena první hodina. Poté bude následovat diskuse, v níž bude v případě zájmu publika odpovídat na otázky i předseda Akce D.O.S.T. Ladislav Bátora. O něm se v současnosti spekuluje ne již jako o náměstkovi ministra, nýbrž jeho poradci. K jeho potenciálnímu angažmá by se měl Dobeš vyjádřit oficiálně 1. dubna.
Bátora se měl podle informací ParlamentníchListů.cz původně stát prvním náměstkem ministra školství Josefa Dobeše. Ten však nakonec podlehl mediálnímu tlaku, odporu premiéra a předsedy ODS Petra Nečas a vnitrostranické kritice a Bátoru náměstkem nakonec nejmenoval.
Co to je Akce D.O.S.T.
Akce D.O.S.T. je široké pravicové hnutí, s nímž spolupracují rozličné pravicové proudů od integrálních katolíků typu Michala Semína a Práva a spravedlnost, libertariánů ze Strany svobodných občanů Petra Macha, Mladých křesťanských demokratů, Konzervativní strany, monarchistické Koruny české, či neokonzervtismu blízkého Občanského institutu Nečasova poradce Romana Jocha a „populistické" Jany Bobošíkové.
Sdružení též podporují někteří zákonodárci liberálně-konzervativní ODS jako například Ivo Strejček, Hynek Fajmon, Jaroslav Kubera, Petr Pakosta či Jiří Oberfalzer. Manifest podepsala i prezidentova exkandidátka na ombudsmana Eva Dundáčková, šéfka sekretariátu předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové Alena Páralová, či exposlanci ODS Petr Pleva, Juraj Raninec, Zdeněk Prosek a exsenátor Karel Tejnora. D.O.S.T. má i sympatie Hradu, především Petra Hájka a prezidentova tajemníka Ladislava Jakla. Na manifestaci proti Lisabonské smlouvě před Hradem vystoupil i sám prezident Václav Klaus.
Autor: Lukáš Petřík
Halík se při mši tvrdě pustil do Klause
Téma globálního oteplování, finanční krize či výroky politiků se dostávají i na program kázání. Například katolický kněz a vysokoškolský profesor Tomáš Halík se i bez přímého jmenování prezidenta Václava Klause tvrdě opřel do několika jeho výroků.
Anketa
Souhlasíte s Halíkovým hodnocením Klausových výroků?
Celkem hlasovalo 18156 čtenářů.
pátek 20. února 2009, 17:52 - PRAHA
Na úterní mši v kostele Nejsvětějšího Salvátora u Karlova mostu v Praze Halík řekl, že banalizovat důsledky klimatických změn je stejně absurdní, jako banalizovat rozsah holocaustu.
"V kázáních zásadně politiky nejmenuji, držím se striktně nábožensko-etických aspektů společenských problémů. Avšak ptáte-li se mne dnes na můj názor jako občana, mám samozřejmě na mysli Václava Klause, za kterého se pro sérii jeho nehorázných, nesmyslných a velmi nebezpečných výroků o Lisabonské smlouvě, EU, globálním oteplování či finanční krizi hluboce stydím,“ řekl Novinkám Halík.
Chtěl tím navázat na nedávnou promluvu v Rakousku, zda lze přírodní pohromy chápat jako boží trest či spíše jako důsledek klimatických změn.
Lidé věděli, o kom je řeč
Podle Lucie Bohouškové, která se úterního kázání účastnila, byl kostel úplně plný a přestože Klausovo jméno nepadlo, přítomní pochopili, o čem Halík mluví.
"Lidé se smáli. Věděli, o kom je řeč, a bylo vidět, že s knězem souhlasí,“ řekla Novinkám Bohoušková. Zdůraznila, že se také mluvilo i o finanční krizi. Halík totiž v promluvě upozornil, že je to jedna z věcí, se kterou se bude muset společnost vypořádat. Ironicky prý poznamenal, že krize zasáhla i Česko, ale podle někoho je to jen pouhá chřipka. Právě za chřipku označil celosvětový problém prezident Klaus.
Většina Čechů myslí normálně, vysvětluje prý Halík v zahraničí
"Pokud se Klaus vyjadřoval suverénně a nehorázně k otázkám klimatu, vědeckosti sociologie či úrovni filmového umění, kterým evidentně nerozumí, mohlo se to přejít s úsměvem. Avšak když ekonom Klaus banalizuje finanční krizi, které se věnují tisíce špičkových ekonomů světa, a blokuje Lisabonskou smlouvu schválenou prakticky celou Evropou, už k tomu žádný zodpovědný člověk nesmí mlčet,“ vysvětlil své poznámky v kázání Halík.
Jako profesor prý na zahraničních univerzitách musí pravidelně vysvětlovat, že většina vzdělaných Čechů myslí normálně, proevropsky a na úrovni 21. století. "S Klausovým extrémismem se plně zt
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI
(titulek je redakční, rozhovor pro čas. Týden vedla Renáta Kalenská, publik. 21.3.2011)
Podle Václava Klause to tady nevypadá moc na demokracii…
Ohrožení naší demokracie cítím rovněž, ale z jiné strany. Kdyby ministr školství přijal poslušně pokyn z Hradu, aby jmenoval svým prvním náměstkem bývalou volební jedničku neonacistické strany a nikdo by k tomu nesměl ani pípnout, to by zřejmě byla demokracie podle představ tandemu Klaus-Hájek. Pokud se však ozvala část veřejnosti, která ví, o jakou firmu se jedná (na rozdíl od poslušného ministra a snad i od Klause samotného, který tvrdí, že si Bátoru zamiloval jen na základě jeho pověstného „vyznání víry“ na internetu) a tento zákulisní trik nevyšel, nastává podle Klause ohrožení demokracie, je to dokonce „malá hilsneriáda“. Na této Klausově nálepce je směšné nejen to, že se Klaus mimoděk pasuje do role malého Masaryka, ale jak převrací historickou pravdu: Hilsnerovi, pobudovi z Polné, falešně obviněnému z rituální vraždy, hrozila šibenice. Nejprve byl skutečně odsouzen k trestu smrti.
Zatímco panu Bátorovi hrozí, že se nestane prvním náměstkem ministra, nic víc. To je ovšem typický Klaus: Vzpomeňte na první a asi největší korupční politický skandál s falešnými sponzory ODS, za který Klaus jako předseda strany nesl politickou odpovědnost. Když se tenkrát proti němu vzbouřili jeho dosud oddaní spolustraníci, pro něž to už byla silná káva, nazval to „sarajevským atentátem“ – stylizoval se do role chudáka zastřeleného arcivévody Ferdinanda. Média to spolkla, kauza se švýcarským kontem není vyšetřena dodnes. Když se Zemanem uzavřel opoziční smlouvu, která znamenala intoleranci k ostatním stranám, nazval to „toleranční patent“. A nyní přišel s nálepkou „hilsneriáda“. Má zvláštní vášeň falšovat historii a zakrývat pravou povahu věcí.
Myslíte si o prezidentovi vůbec něco pozitivního?
Ale jistě, já vůbec nejsem slepý k jeho přednostem – je inteligentní, pilný, vynakládá mnoho energie na uskutečnění ideálů, které patrně sám pokládá za správné. V některých názorech jsem mu možná bližší, než si myslí. Klaus má dobrou intuici – i já si myslím, že ideologie politické korektnosti, multikulturalismu, extrémního environtalismu, extrémního feminismu a řada ideálů sekularistické levice, která má nyní silný vliv v Evropské Unii, je spíše spíš součástí problémů našeho světa, než jejich řešením.
To jste mě překvapil. Čekala jsem spíš dlouhé mlčení.
Nesmíme však přehlédnout druhou stránku. Největší problém s Klausem je v tom, že to, co on hlásá, sám zároveň nejvíc diskredituje – jeho útoky na všechny strany jsou zoufale povrchní, jednostranné, ideologické, přehnané, nehajitelné. Nikdo tak nezdiskreditoval u nás demokratickou pravici jako Klaus. Taky si ale všimněte, že Klaus nikdy nepřišel s nějakou vlastní pozitivní myšlenkou, je permanentní negativista, nálepkovač.
Vy mu nepřiznáte žádné body ani z počátku devadesátých let?
Zpackanou privatizaci sem asi počítat nemůžeme. A kdo jiný svou ideologií všespásné ekonomie, která se nemá zdržovat těmi pomalými právníky a těmi šťouravými „moralisty“ vypustil z láhve džina podnikatelů stylu Koženého. Nepamatujte si na Klausovo „více takových Kožených“? Oni se pak opravdu přemnožili. Pak se už Klaus stal specialistou na spílání: zastáncům občanské společnosti, zastáncům teorie globálních klimatických změn a pak Evropské unii. To poslední mne nejvíc štve. V Evropském parlamentu se skutečně hlasitě ozývá problematická levicová ideologie. Ale ty levicové extrémy v EU potřebují kompetentní vyvážení, ne fundamentalisty opačného ražení a už vůbec ne podrývání a zpochybňování EU jako takové. Nad tím si mohou mnout ruce jen v Kremlu.
Václav Klaus a jeho lidé vám vždycky leželi v žaludku, ale takhle ostře jste proti nim přece jen nevystupoval…
Byť jsem Klausově ideologii nepodlehl ani na okamžik, přece jsem se ho několikrát veřejně zastal i proti většinovému mínění a projevil v několika případech souhlas s jeho stanoviskem. Určitou dobu po první volbě jsem se také k němu záměrně veřejně nevyjadřoval z úcty k úřadu, který není lehké břímě. Teď však nelze přehlédnout, že se stále víc – nejspíš vlivem svého Hájka a jeho protievropského fanatismu - blíží ke kruhům aktivistů z D.O.S.T. a podobných skupin. Jejich mentalita, rétorika a nízká intelektuální úroveň mi opravdu silně připomíná český fašismus z doby druhé republiky. Například ten Klausem nedávno pochvalně citovaný Bátorův manifest gulášového národovectví nebyl přece proklamací vlastenectví, nýbrž obyčejného křupanství. Když takovýmhle nahnědlým silám veřejně tleská hlava státu, tehdy už lidé, kterým opravdu záleží na duchovním a morálním zdraví společnosti a prestiži českého státu, k tomu nesmějí zbaběle mlčet.
Vnímáte u Václava Klause nějaké změny v chování, v povaze?
Já mám dojem, že Klaus především nikdy nepochopil poslání prezidenta – měl by spojovat, ale on neustále jen a jen rozděluje.
To by ale bylo docela lidské, kdyby těžko snášel, že sám nepatří mezi národní hrdiny.
To je ten nikdy nezhojený mindrák vůči Havlově mezinárodní prestiži a disidentské minulosti. To vede Klause až k takovým věcem, že tvrdí, že jeho ekonomické semináře podryly komunistický režim víc, než Charta 77. A nakonec vypráví národu, jak jako čtyřletý stavěl barikády za Pražského povstání. Má tohle zapotřebí?
Klaus je ale kritizován ze všech stran. Má tedy snad právo si myslet, že ne každý ho uznává a snese.
O to si on ale permanentně říká, dokonce mám dojem, že si v tom libuje. Seznam Klausových nepřátel ve všech oblastech života dovedl k práskačské dokonalosti bulvární publicista Bartoš a vysloužil si od Klause přídomek „geniální“. Ten seznam lidí, s nimiž podle Bartoše „je třeba vést válku“, ostatně nápadně připomínal „Seznam židů a jejich pomahačů“, pocházející možná z podobného kouta; mnoho lidí mi volalo, že jsou dotčeni, že na Bartošově seznamu „nebezpečných pravdoláskařů“ vedle tolika slušných lidí chybí a ptali se, jak by se tam mohli přihlásit.
Zmíněný pan Bartoš často pranýřuje samozřejmě i vás. Ale vraťme se k otázce, zda se podle vás Václav Klaus v poslední době změnil.
To je v pořádku, kdyby Bartoš, Bátora, revue Fragmenty či Bobošíková mě chválili, styděl bych se; takové fanoušky Klausovi opravdu nezávidím. Klaus je v podstatě stále stejný, jen v poslední době poněkud ztrácí stud hlásit se k idejím, které dříve říkal jen skrze svého Hájka. Tomu přece mohl dát podepsat i ten článek v Právu, Hájek už vyprodukoval tolik nestoudností, že nemá co ztratit. Ale teď se zdá, jako by se situace obrátila a Hájek mluvil k národu v masce Klause. To je skutečně smutný konec Klausovy éry.
Mluvíte téměř totožně jako lékař Jan Hnízdil, s nímž si několik lidí včetně vás korespondovalo o duševním zdraví prezidenta. Podle vás patří Klaus do psychiatrického ústavu?
Určitě ne, Klaus je duševní zdravý a zcela odpovědný za své činy. U něj nejde o duševní nemoc, spíš o poruchu osobnosti, zcela nezvládnutý těžký narcismus. Ale já tu nejsem od toho, abych Klause diagnostikoval nebo léčil, mě zajímá hlavně dopad jeho ideologie a politického stylu na mravní a duchovní klima české společnosti. A ten je, jak on rád říká, fatální.
Mluvíte o ješitnosti. Vás zřejmě urazí, když vás srovnám s Klausem – ale už mnohokrát jsem zaznamenala názor, že vy dva máte něco společného. Právě tu ješitnost.
Ne, neurazí. Nezapomeňte, že mám za sebou léta psychoterapeutického výcviku a praxe, to člověka naučí nemilosrdnému sebepoznání a trvalé práci se svými špatnými sklony. Když vám někdo tak pije krev, jako mně Klaus a já Klausovi, pak má s tím druhým určitě něco společného. A když chlap ví – a to málokdo upře výše jmenovaným – že mu to dobře myslí a mluví, že je velice výkonný, že se nebojí stát za svým názorem, že umí reprezentativně vystupovat a má velký vliv na druhé lidi, to by byl zázrak, aby ho to nepokoušelo k ješitnosti. Nebo spíš než o ješitnosti bych mluvil o narcismu, který má v určité míře skoro každý, kdo vystupuje často na veřejnost – a který může být docela dobrou zásobárnou energie, pokud si ho člověk přizná a dovede ho ovládat, dovede s ním pracovat. Je to jako ten čert, s kterým podle legendy oral sv. Prokop; nesmíte mu však dát šanci, aby oral s vámi. Ale právě v tom je mezi mnou a Klasem, myslím, dost značný rozdíl.
Co se týče té údajné absence demokracie - jak byste panu prezidentovi jako kněz dodal naději?
Rád bych věřil, že Klaus je aspoň občas také duchovně hledající. Nedávno jsem četl Obamovo vyznání, jak se jeho víra a duchovní život prohloubily, když pocítil tíhu svého úřadu, podobně mluvil Tonny Blair. Jsou mezní situace, na něž je mělký český ateismus prostě krátký. Ale pokud Klausovi křesťanství prostředkuje Hájek, který popírá teorii evoluce, nebo Bátora, jemuž militantní protireformační katolicismus je milejší než dialogické a ekumenické křesťanství, kterému učím já (a ekumenismus, tj. snahu o toleranci a dialog mezi křesťany, hodnotí stejně jako „homosexualismus“), pak je to smutné.
Ale kdoví – kdybych já neměl víru, smysl pro humor a sebeironii a neměl kolem sebe inteligentní a kritické přátele místo oddaných kývačů a rektálních alpinistů, byl bych možná dopadl stejně nebo ještě hůř než Klaus. Pán Bůh miluje každou duši, určitě dovede Klause milovat víc než já a může ho nakonec spasit. A to bych Klausovi opravdu upřímně přál.
Stále platí, že vy prezidentem být nechcete, nehodláte, neplánujete? Ani když vás k tomu nějaký průzkum veřejného mínění vyzve?
Ne, mám důležitější věci na práci. Zdá se mi, že jsem ve svých knihách narazil na zlatou žílu, z níž bych chtěl ještě mnoho vytěžit, na myšlenky, kterou mohou aspoň trochu přispět k duchovní orientaci člověka v současné civilizaci, k hledání cesty mezi Skyllou militantního sekularismu části evropské levice a Charybdou náboženských a nacionalistických pravicových fundamentalistů. Potvrzuje mi to i ohlas na mé knížky ve světě, překlady do řady jazyků a pozvání přednášet na vědecké kongresy a univerzity řady kontinentů. Také si vážím občasnou spolupráci s poradními orgány EU – tam bych chtěl přispět k myšlenkovému překonání také oněch levicových ideologických šablon, které dráždí i Klause. Ale to chce neustále mnoho důkladného studia, přemýšlení, odborných diskusí s úctou k názorům druhých – nikoliv povrchní nálepkování. Ne, od rozkoše přemýšlení do bahnitého rybníku české politiky mne opravdu nikdo nezláká. To nechám mladším.
Výsledek posledních voleb do poslanecké sněmovny jste si pochvaloval. Budete s odstupem několika měsíců stejně dobře naladěný?
Bylo nepochybně dobře, že se premiérem nestal Paroubek, že se ukázalo stárnutí komunistů a že populismus Bobošíkové a podobných stran dokáže ohlupovat jen malé procento lidí. Budou-li však vládní strany v boji proti korupci, který slibovali a což je opravdu nyní problém číslo jedna, tak liknavé, jako např. v kauze Drobil, dopadnou velmi zle. A ovšem nejen ony.
Do dění na levici nevidím. Ale velmi mne zaujala zpráva, že se na středolevém křídle formuje velmi zajímavý think-tank Cesta se jmény, kterým velmi věřím. Nevím, jaký dopad to může mít na politickou scénu – jestli se nakonec i třeba v ČSSD neobjeví něco zajímavějšího než Zemanovi pivní pohrobci. Já nejsem fanouškem žádné strany, mám zájem, aby na pravici i na levici byli slušní a inteligentní politici, schopní férové soutěže.
Velké naděje jste upnul k Petru Nečasovi s tím, že ODS vyčistí od vlivu mafie a korupčníků a zas z ní bude strana pro slušné lidi. Nebylo to od vás zbrklé?
Pouze jsem řekl, že mu věřím, že „to myslí upřímně“ a zdálo se mi, že tím vyjadřuje opravdovou touhu mnoha lidí na pravici vymést ten Augiášův chlév ODS, jak jsme ho poznali např. na pražské radnici. To nechci ani teď zcela zpochybňovat. Ale asi si vytkl úkol nad své síly, kmotři jsou silnější.
Taky jste řekl, že držíte palce Karlu Schwarzenbergovi, aby se mu dařilo držet na uzdě Miroslava Kalouska. Jak si ve vašich očích šéf TOP 09 stojí?
Do těch vnitřních věcí TOP nevidím. Když náhodou potkám Karla Schwarzenberga, bavíme se o jiných věcech než o politice.
Už nejednou jsem od vás slyšela, že potřebujeme schopnost svobodně a kriticky myslet, mít humorný nadhled, statečnost, důvěru a trpělivost. Mají tyto schopnosti někteří čeští politici?
Neměla byste nějakou lehčí otázku?
Věříte víru politikům, kteří to o sobě tvrdí? Třeba již zmíněnému Miroslavu Kalouskovi?
Kdybych chtěl posuzovat opravdovost víry nějakého člověka, dostal bych se na úroveň Klause, který nedávno veřejně v novinách zpochybnil opravdovost mé víry. Ne, to bych se neodvážil u nikoho. My můžeme posuzovat vnější činy a chování, ale do srdce a svědomí člověka vidí jen Bůh a nikdo jiný.
Už několik let říkáte, že mezi lidmi cítíte mizernou náladu... ve kterém období od listopadu 1989 měli lidé tu náladu nejlepší?
To byla nepochybně ta polistopadová euforie. Ani já se za ni nestydím. Netušili jsme tenkrát, že v takové míře zvítězí animální chápání svobody (dělám si, co chci a urvu, co můžu) nad skutečně humánní verzí – svoboda je dobrá tehdy, je-li spojena s mravní odpovědností. Netušili jsme, že se tak vysoko dostanou lidé, pro něž jsou „pravda“ a „láska“ sprostá slova, hodná cynického výsměchu. Ale přesto bych si s člověkem, který by totálně znevažoval těch jednadvacet let, nebo dokonce chtěl dějiny vrátit před listopad 1989, za jeden stůl nesedl.
A kdy zatím byla na bodě mrazu?
Mohu kompetentně mluvit jen o prostředí, které důvěrně znám a v kterém se každodenně pohybuji, tj. o akademickém a zejména studentském prostředí. Život mezi studenty bych nevyměnil za nic – oni jsou seismografem přicházejících změn. A tam, obávám se, nebyla míra znechucení z našeho politického života dosud nikdy tak velká, jako je právě teď. Když jako promotor naslouchám promočním projevům čerstvých absolventů, magistrů a doktorů Univerzity Karlovy, jsou to teď občas podobně revoluční politické projevy, za jaký já jsem si po své promoci za normalizace užil své. Oni se politické perzekuce obávat nemusejí – ale o osud naší země se v ráji korupce a bezostyšné politické arogance obávají velmi a já s nimi. Jak s těmito obavami naloží – to je to, na čem do značné míry závisí naše budoucnost.
otožňuje pouze sekta jeho nekritických kývalů,“ říká Halík.
Luxus a život hejtmana Palase na cizí účet
Grosse položilo nedoložených 800 000. Kauzu Čunek vyvolalo 400 000. Palas nemůže vysvětlit sto milionů a s nikým to nehne. Hejtman Palas v předvolební brožurce píše, že myslivec musí dodržovat tradice, být řádně ustrojen a dodržovat zákony. A tradice Jarda pokaždé ctil. Když tradice velela, stal se komunistou. Když po revoluci tradice velela obrodit se, Jarda se obrozoval. Všeho s mírou, a pravdou je, že kdyby Jardu komunisté pro intriky nevyhodili, byl by jím dodnes.
O tom, že Jarda chodí řádně ustrojen, není pochyb. K zelenému klobouku umí vybrat luxusní vůz Maybach v dobrém střihu za pár milionů a do lesa má v šatníku flinty kus bratru za dvě stě tisíc. A pro ten šatník horskou chatu za víc než 35 milionů korun. Jarda hlásá, že je levičák a chudí levicoví lidé ho stále volí. To je pozoruhodný výkon u člověka, který má krevní skupinu exhejtmana Bendla či Miroslava Macka a dalších milovníků luxusu z ODS. Desítky milionů bezesporu Jarda nevydělal prací.
Pokud jde o zákony, pak Jarda z lesa ví, že vrána k vráně sedá a s vlky se musí výt. Byznys proto vždy uměl dělat s každým, kdo ctil rodinný zákon „já na bráchu, brácha na mě“. Ostatně Jarda o tom sám ve své brožuře píše, že když přijde jelen, „vy jako myslivec uznáte, že si jelen zaslouží být uloven, protože se třeba dostal do věku, kdy by nepřežil další zimu. A tak mu uštědříte milosrdenství, tím mu vzdáte čest.“
I v těchto volbách Jarda usoudil, že jelen si zaslouží být uloven a hodlá voličům a daňovým poplatníkům „uštědřit milosrdenství“.
Bylo by škoda zapomenout na jeho skvělé skutky Jardy "myslivce", který po léta voličům a téhle zemi uštědřoval milosrdenství. Už jen proto, že mnoho z nás, namísto ulovení, touží zimu přežít.
Luxus a život na cizí účet. Nejlépe veřejný
Pro Palase jsou důležité dvě věci – luxus a život na cizí úkor. Palas o sobě tvrdí, že je levicový. Přesnější je, že celý život žil jako parazit na úkor svých spolužáků, komunistů, sociálních demokratů – a hlavně občanů téhle země. Ale balil to do bajky, že je komunista nebo později sociální demokrat. Faktem je že, tuhle zemi okrádal spíš jako první polistopadová garnitura ODS infikovaná agenty StB.
Pokud dnes má Palas majetek v řádu stamilionů – pak věřte, že poctivou prací si ho nevydělal. Palas není ve skutečnosti ani komunista ani sociální demokrat. Je to pijavice přisátá na peněženky občanů téhle země. Je to typ člověka, který vleze do kterékoli partaje, jen když z ní něco kápne.
Mládí: „Pablb a protekční dítě“
Na budoucí světonázor Jardy Palase měly vliv dvě věci – jednak poznání hranic vlastních schopností a rodinné prostředí. Jako protekční synek komunistického poslance mu duševní slabost nemohla uškodit. Jedno od malička věděl, vyhrává ten, kdo má moc a peníze.
Své o tom ví Jaromír Klenor, Palasův učitel, vyhozený z práce za to, že Jardu nechal propadnout. Jak napsalo aktualne.centrum.cz: „V roce 2002, kdy Palas nastoupil na ministerstvo zemědělství, napsal bývalý Palasův učitel varovný dopis tehdejšímu premiérovi Stanislavu Grossovi.“
„Velmi jsem tehdy zuřil,“ říká pan Klenor. „Měl jsem řadu skvělých žáků. Ti nyní kydají někde hnůj a Palas, takový pablb a protekční dítě, se stal ministrem. Bylo mi z toho smutno, tak jsem napsal pre- miérovi, aby věděl, jakého člověka si bere do vlády.“
Pan Klenor byl jedním ze dvou učitelů, kteří se odvážili dát Palasovi na vysvědčení z maturitních předmětů pětku a současný hejtman musel opakovat třetí ročník. „Byl to protekční lajdák. Jeho otec byl poslanec KSČ a platil úzus, že nikdo z kádrů nesmí propadnout,“ vzpomíná na sedmdesátá léta pan Klenor. „Jenže on u zkoušek neřekl ani větu. Nemohli jsme ze sebe dělat hlupáky, po ostatních studentech chtít znalosti a u Palase dělat výjimky.“ Za Palase tehdy přišel orodovat jeho bratr, který v Bulharsku učil děti diplomatů.„Přišel se mě zeptat, jestli by nešlo, aby Palas prošel,“ vzpomíná bývalý učitel. Pan Klenor a jeho kolega však na svém rozhodnutí trvali a za to pak museli nést následky. Oba byli ze školy vyhozeni a přeřazeni do škol v jiných městech.
Zrání v Bulharsku
Vzhledem k Palasovým studijním schopnostem bylo zřejmé, že takto talentovaný syn poslance ani v komunistické ČSSR nemá naději studovat vysokou školu. Jak je popsáno výše, Palasův bratr, profesí pedagog, žil a učil v tehdejším Bulharsku. Takže bylo rozhodnuto – vysokou školu zemědělskou „vystudoval“ mladý Palas v bulharském Plovdivu.
Ani po tak náročném studiu vědychtivý Jarda nezahálel a po večerech vystudoval Večerní univerzitu marxismu-leninismu. Po pravdě, byla to nejlepší, co mohl udělat. Zatímco většina jeho schopnějších spolužáků skutečně kydala hnůj nebo dělala manuální práci, Palas to před revolucí dotáhl na náměstka velkého státního statku v Albrechticích.
Agent KGB?
Počátkem února 2004 Špidlova vláda dostala dokumenty obsahu- jící závazek, že Palas bude spolupracovat s KGB, i poděkování sovětů Palasovi za pozvání na hon. V 80. letech pracoval Palas na státním statku na Bruntálsku. Lidé, kteří v té době působili na Bruntálsku v zemědělství, popisují, že kontakty sovětských posádek s vedením státních statků a státních lesů byly velmi čilé. „Obecně můžu říct, že sovětské posádky byly velmi silné, a tak i kontakty byly intenzivní. Většinou na ředitele lesních závodů a státních statků,“ řekl MF Dnes jeden z tamních obyvatel, Jiří Dřevojánek. Špičky sovětské armády a českých stát- ních podniků se scházely i na lovech. Navíc při takzvané Střední skupině vojsk, kam patřil i Bruntál, působila KGB.
Otázka je, zda je onen vázací dokument pravý. Do dnešního dne se už další informace na veřejnost nedostala. Tím není zpochybněna Palasova spolupráce s KGB. Daleko pravděpodobnější se ale jeví varianta, že Palas byl naverbován už na studiích v Plovdivu. Sověti a dnes Rusové verbují agenty právě na mezinárodních školách v cizích zemích.
Po medializaci stavby sídla v Luvikově si Palas chtěl naklonit krajské policejní ředitelství darem luxusní audi - z majetku kraje
Levý Jarda
Jaroslav Palas vítězí na Bruntálskou s jednoduchou politikou. K lidem se chová neformálně a v levicovém kraji nezapomíná připomínat, že je levicový. Když vám poklepe na rameno exmi- nistr, hejtman, jste pravda naměkko a ujde vám pár detailů. Že ten levičák našel jak v komuismu tak později v demokratické levici výhodné korýtko a životní úroveň chtěl vždy kapitalistickou. Palas jako člověk patří spíš do sorty zbohatlických bossů pravice, jako jsou Bendl a Řebíček z ODS, nebo exministr Němec z Unie svobody. Luxusní zboží, záliba v ještě luxusnějších autech a rychlá bezohledná jízda v nich. Hodinky nebo puška za 300 000, auto za 4 miliony, domy za desetimiliony. To je lékařsky stanovitelná diagnóza. Psycholog by v tom viděl nedozrálé jedince toužící po uznání. Jedince neschopné rozpoznávat společenskou nebezpečnost svého jednání, jedince neschopné vzít odpovědnost sama za sebe, natož za ostatní.
Voliči v takových deprivantech donedávna viděli politiky schopné vést tuhle zemi.
Chápu bohatého majitele firmy (třeba Silnice Morava), který volí Palase a ne ODS. Vždy je lepší, když krade kamarád, než cizí – a o veřejné peníze se podělí. Proč Palase zbohatlého kšefty za veřejné peníze volí člověk, který v pět ráno vstává do fabriky, do supermarketu nebo do lesa, nepochopím.
Mocným mužem
Technologii moci se Jaroslav Palas učil na „nejlepší univerzitě“ – v KSČ, kam vstoupil v roce 1981. Komunistické straně zůstal Palas věrný i po roce 1989. V roce 1992 se stal komunistickým poslancem, ale krátce nato ho komunisté vyloučili – důvodem bylo jeho angažmá v seskupení Levý blok. Opuštěný Jarda zamířil do sílící Zemanovy Sociální demokracie. Roku 2002 se stal ministrem zemědělství.
Jarda Šloufovým ministrem
První věc, kterou Palas po svém příchodu do čela resortu zeměděl- ství zorganizoval, byl nástup lidí z okolí Miroslava Šloufa. Palasovým spolupracovníkem se stal agent StB Vojtěch Slówik. Ze Šloufova okolí k Palasovi zamířila Magdalena Hrabánková. Matka Šloufova přítele Martina Ulčáka se stala šéfkou ministrových poradců. Jako vedoucí protokolu si Palas vybral Editu Drápalovou, Šloufovu sekretářku. Šlouf byl v té době v kontaktu se šéfem podsvětí Miroslavem Mrázkem podezřelým z několika vražd a tunelování bank. Mrázek těžil ze svých vazeb se Šloufem nebo jeho lidmi tím, že přes ně chtěl ovlivňovat vyšetřování svých tunelářských kauz nebo dělat lukrativní státní byznys.
Šlouf - kumpán a partner zbohatlíků z ODS jako je Řebíček nebo Dalík, zřejmě řídil kšefty mezi Mrázkem a Palasem.
Podle televize Nova se Šlouf, Palas a kmotr Mrázek prokazatelně sešli nejméně jednou na veřejnosti a to na přelomu roku 2003 a 2004, na pitce v budově Policejní akademie v pražských Hrdlo- řezích.
Setuza – kšeft století
Případ Setuza vystihuje, co všechno bylo na ministerstvu zeměděl- ství za Palase možné. Palas schválil tajnou dohodu s firmou Český olej, za kterou přes řetěz dalších lidí stál nedávno zatčený pod- vodník Pitr se zavražděným „kmotrem“ podsvětí Mrázkem. Svůj téměř čtyřicetiprocentní podíl v Setuze stát s vědomím svého vládního reprezentanta Palase Českému oleji prodal za zhruba sto milionů korun (Český olej tak ve firmě získal téměř 90% majoritu). Podle tržního kurzu akcií Setuzy v čase prodeje mohl přitom stát získat víc než dvojnásobek. Jinými slovy – stát o víc než sto mili- onů přišel a naopak Mrázkova parta na jeho úkor vydělala.
Byl to kšeft století. Setuza je hlavním tuzemským výrobcem metylesteru. Tuto látku musí míchat do nafty každý producent pohonných hmot, půl deci do každého litru. Ovládnutím Setuzy se tak gangu Pitra s Mrázkem otevřely dveře k miliardovým obchodům.
Podvodník Pitr s Palasem a Mrázkem obrali stát řádově o stamiliony.
V dalších obchodech tak stát na zisku z výroby metylesteru tratil řádově stamiliony, miliardy korun. Zatímco občané přišli o peníze, mafiánský spolek kolem Pitra a spol. vydělával stamiliony ročně.
SAP – dobře spočítaná provize
Policie a tajná služba v roce 2004 měly vyšetřovat podezření, že ministr zemědělství Jaroslav Palas vzal od německé počítačové firmy SAP úplatek sedm milionů dolarů za to, že jí přihrál státní zakázku.
Akci měl dohodnout Miroslav Toman starší (předlistopadový ko- munistický ministr zemědělství, dnes velkopodnikatel ve skupině Agrotrade) s někdejším důstojníkem StB Kafkou z firmy Siemens. Mladší Toman, který je Palasovou pravou rukou na úřadě coby státní tajemník, to pak s agentem StB Vojtěchem Slówikem proklestili do zdárného konce. Firma zakázku dostala bez veřejné soutěže a smlouvy byly utajeny před veřejností.
Policie také měla informace, že si Palas založil bankovní účet v peruánském hlavním městě Lima na jméno bulharského občana Petrova. Na stejné jméno si prý nechal vystavit v sousedním Německu falešný pas. Další účet, který měl mít Palas k dispozici, byl na ostrově Nauru, proslulém sítí bank, přes které probíhá praní špinavých peněz z trestné činnosti. Právě na tento účet měla být poukázána provize od firmy SAP ve výši několika miliónů USD. Palasova účast v několika kauzách okradení státu byla příčinou jeho vyřazení z šestého místa kandidátky ČSSD v moravsko- slezském kraji ve volbách do sněmovny v roce 2006 poté, co na výzvu ČSSD odmítl sám odstoupit. Do vlády Jiřího Paroubka se kvůli těmto kauzám už Palas nedostal.
A co policie? Nic nešetřila...
Obě kauzy policie šetřila několik měsíců. Od začátku vyšetřování na ně bylo uvaleno informační embargo a mluvčí protikorupční policie vzkazovala, že o nich bude informovat až po jejich uzavření. Kauzy nakonec policie odložila. V obou případech s tím, že Palas ani nikdo jiný zákon neporušili. O jaké důkazy policie svůj závěr opřela? Jaké znalecké posudky jsou k dispozici, jací svědkové byli vyslechnuti, jaké smlouvy prověřeny? Jak Palas strážcům zákona vysvětlil své rozhodnutí ohledně zakázky pro Agrární platební agenturu? A jak vysvětlil prodej Setuzy? Ptali se detektivové na Palasovy vazby na Mrázka, Pitra nebo Šloufa? „Nebyl spáchán trestný čin, podrobněji se k věci vyjadřovat nebudeme,“ píše ve stručné e-mailové odpovědi Respektu šéfka protikorupční policie Renata Strnadová. „Už si na to nepamatuji,“ odpovídá na stejný dotaz tehdejší náměstek Jaroslav Macháně, který na případy dohlížel. Po pár telefonátech je ovšem důvod policejní neochoty poskytovat k případům více informací jasný. „V souvislosti se Se- tuzou nám není známo, že by si policie z ministerstva zemědělství vyžádala nějaké dokumenty či někoho vyslýchala,“ řekl tehdejší mluvčí ministerstva zemědělství Petr Vorlíček. A stejně tomu prý bylo i v případě Agrární platební agentury.
Těžko mohli kriminalisté něco skutečně vyšetřit, když nevyslechli klíčové hráče a nevyžádali si k prostudování smlouvy a dokumenty. Na dotaz, proč si policie v obou případech nevyžádala od ministerstva zemědělství ani ty nejzákladnější dokumenty, mluvčí protikorupční policie Dumková odpovídá, že „už se nebude vyjadřovat“. Otázkou zůstává, proč kriminalisté exministrův podíl na kauzách řadně nešetřili. Jisté je, že právě tahle složka policie šla mocným z ČSSD vždy na ruku. Poté, co
někdejší premiér Zeman sesadil jejího nepohodlného šéfa Evžena Šírka kvůli tomu, že jeho lidé začali nekompromisně vyšetřovat právě kauzy kolem ČSSD ( jak dnes víme z odposlechů, k Šírkovu odvolání přesvědčoval své po- litické kamarády František Mrázek), už protikorupční policie nevyšetřila ani jeden případ spojený s ČSSD. Palasovo „očištění“ prostřednictvím policie proto stojí na vodě.
Tichá dohoda a Jarda je nevinen
Když severomoravské krajské vedení sociální demokracie požá- dalo buňky ČSSD o jejich návrhy na hejtmana, v Krnově měli od začátku jasno. Návrh krnovských členů následně přijala i krajská organizace ČSSD, která pak začátkem listopadu oficiálně zvolila Palase jedničkou krajské volební kandidátky. Jednotu vysvětluje kuloárová dohoda mezi Palasem a místopředsedou Poslanecké sněmovny za ČSSD Lubomírem Zaorálkem. Oba na severní Moravě ovládají dvě početné partajní skupiny a zdá se, že společně uzavřeli pakt o vzájemné podpoře. Palas tak s pomocí hlasů od Zaorálkových lidí získal post hejtmana a Zaorálek oplátkou usedl do křesla šéfa severomoravské ČSSD. O Palasových kauzách se na krajské konferenci ČSSD podobně jako v Krnově téměř nemluvilo. „Vystoupil před námi pan Palas a řekl, že neudělal nic nečestného a že stát nikdy nepoškodil. Pak vystoupil pan Zaorálek a řekl, že o Palasovi nemá pochyby, že mu Jarda předložil důkazy o své nevi- ně a že mu můžeme věřit,“ popsala rozpravu o Palasových aférách delegátka krajské konference Dana Váhalová. „Když se za něj Zaorálek a jeho bruntálští kolegové zaručili, vzala jsem to na vědomí a sama se dál neptala.“
A co Bohuš? Je to mesaliance!
Tehdejší místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka z Palase nadšený nebyl: „Ano, bavili jsme se o tom s panem Zaorálkem. Sdělil jsem mu své výhrady,“ říká Sobotka. „Zopakoval mi, že má ambici stát se krajským předsedou. Úplně té mesalianci nerozumím.“
Dnes, v souboji o předsednické křeslo, ovšem Sobotka mlčí, přestože Palase znova šetří policie a jeho kauza ČSSD škodí. Sobotka potřebuje Palasovu podporu proti Haškovi na sněmu, kde se bude volit nový předseda ČSSD. Špatný "předseda", když si neu- vědomuje, že dnešní mlčení k Palasově špinavé minulost a luxusní přítomnosti poškodí nutně celou ČSSD. Paroubek by s Palasem dávno vyrazil dveře, tak jako to už v minulosti párkrát udělal.
Rychlé gumy se šíleným Jardou
Aroganci a papalášství „údajně levicového Palase“ ukázala mj. kauza z května 2004, kdy jeho ministerské auto uhánělo dálnicí rychlostí minimálně 230 km/h. Nebezpečnou jízdou přitom zběsilý Palas ohrožoval desítky nevinných neprivilegovaných šoférů v obyčejných autech. Na dotaz novinářů, kamže tak spěchal, z ministerstva vylezlo, že jeho excelence ministr spěchal na seminář o vinohradnictví v Hustopečích.
Majetný muž – desetimiliony z manželčiny výplaty
Palasovi podle veřejně dostupných informací patří dům v Krnově a další megadům v Ludvíkově pod Pradědem. Plus nějaké pozemky a údajně další dům v Ostravě. Krom toho má Palas slabost pro luxusní automobily v řádu milionů a zbraně v řádu statisíců. Podle svědků například na stavbě poslední vily platil Palas vždy v hotovosti.
Kde na to Palas vzal?
Prý měl nadstandardní příjmy a manželka zubařka si prý taky hodně vydělá. Byť má skutečně paní Palasová podle svědků zlaté ruce, tak na stovky milionů to být nikdy nemůže. Nebo snad jsou na Bruntálsku lidé, co platí za plombu sto tisíc a za můstek milion? Platí jediná varianta, že Palas měl opravdu nadstandardní příjmy. Odkud a za co, to už musí dohledat policie. V roce 2002 Palas tvrdil, že na kontě má 200 tisíc korun. Za 8 let sebou musel tedy řádně mrsknout.
Jardovi je v patách policie
To, že tu kumpán gangsterů a podvodníků, jako byl Pitr nebo Mrázek, může beztrestně rozhazovat miliony, je nebetyčná ostuda policie a justice. Zatímco běžný občan musí platit třicetikorunový poplatek, aby nezkrachovalo zdravotnictví, není na platy policistů ani zdravotníků, tak podvodníci a gauneři jezdí v mercedesech a staví luxusní penziony za desítky milionů.
Bruntálsko je kraj chudý. Tím spíš tu do očí bije zbohatlík Palas. Dal jsem si tu práci a pro policii připravil detaily několika Jardových kauz. Policie je v tuhle chvíli šetří, stejně jako Palasův obrovský a legálně nedoložený majetek.
Některé zločiny jde doložit
Prodej Setuzy či kauza SAP jsou samozřejmě komplikované kauzy. Mrtvý kmotr Mrázek už o Palasovi svědčit nemůže. Minimálně v jednom případě ale existuje svědectví bývalého ředitele Lesů ČR Jiřího Olivy, který potvrdil, že Palas po nástupu do funkce chtěl, aby zmanipuloval nejméně 15 výběrových řízení ve prospěch Palasem vybraných firem. Ředitel odmítl.
Dopadlo to stejně, jako když kdysi Palasovi učitelé odmítli nedat pětku. Také ing. Jiří Oliva z funkce letěl. Palasem vybrané firmy pak zakázky dostávaly bez problémů. Doufejme, že alespoň jeden případ policie dotáhne do zdárného konce a zloděje státních peněz obviní, padni komu padni.
Palasův nejnovější palác je v ceně okolo 40 milionů. Další luxusní dům má Palas v Krnově, další zřejmě v Ostravě. Spekuluje se, že za další miliony vlastní pozemky na Moravě.
Místní spekulují, že i projekt lázní v Karlově Studánce rozjíždí legendární agent StB Zifčák s Palasem v pozadí. Celkem se jen jeho nemovitý majetek odhaduje na téměř 100 milionů korun.
Stačí maličko - jen aby finanční úřad udělal prověrku zdaněných příjmů.
To je ovšem bláhové - na krnovsku evidentně ruka ruku myje. Ani policie ani jiné orgány povinné se tím zabývat, se do Jardy nepustí. Je tam prostě "palasovo".
O tom všem píšu z jediného důvodu - Palasova kandidatura do Senátu je facka nejen voličům, ale také slušným lidem v sociální demokracii.
Jaroslav Novák Večerníček|středa 13. říjen 2010 11:42|karma článku: 45,47|přečteno: 14043 x
Sobota, 26 Březen 2011 16:28 | 
