Šokující: Matka dala vlastní děti k adopci, druhé dvě má na byznys
Pavel Kozdera
Milující otec Pavel Černoch přišel o vlastní děti, které mu za přispění úřadů a soudně trestané dětské psycholožky ukradla vlastní manželka. Následující článek je dokladem bezmocnosti a totální nespravedlnosti, která se projevila ve vší zrůdnosti. Celá anabáze začala služební cestou, kterou musel pan Černoch ve snaze uživit rodinu absolvovat. „Manželka se v době mé nepřítomnosti rozhodla změnit život. Aniž by mně o tom dala vědět, přivedla si domů přítele, Araba s italským trvalým pobytem, se kterým vlastně chvilku zkoušela žít spolu s dětmi. Nicméně děti jí překážely, tak je po měsíci dala do Německa ke své 70leté mamince,“ vzpomíná Černoch.
Jeho manželka Gudrun podle něj zpočátku nejevila o děti vůbec zájem. Z 90 domluvených návštěv přišla na devět a děti pro ni v podstatě znamenaly obchodní artikl.
„Nabízela mi, že když na ni převedu firmu, můžou děti zůstat u mě. V podstatě mi je chtěla prodat,“ vysvětluje otec dvou dětí.>>>
Učňovské školství je nutné reformovat, jinak odejdou zahraniční firmy
Naděžda Karásková
Na půdě Senátu PČR vznikla pracovní skupina Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na podporu učňovského školství. Senátní skupina nabízí spolupráci všem zaměstnavatelům v ČR a své zástupce v ní bude mít i Svaz drobných, malých a středních zaměstnavatelů, jednotlivých cechů a také česká pobočka Rakouské hospodářské komory. „Zdá se mi, že o problémech učňovského školství se mluví již delší dobu, ale vláda s tím téměř nic nedělá. My v Senátu PČR jsme se rozhodli, že s tím něco uděláme,“ uvedl senátor M. Chládek. „Problém je v tom, že řada firem chce kvalifikovanou pracovní sílu, ale zároveň s nějakou praxí, což je začarovaný kruh, kdy učeň bez práce není přijat, ale kde ji má získat? Zavedení duálního systému by bylo řešením.“ Stínový ministr školství M. Chládek přichází i s dalšími řešeními této problematiky, kromě zmiňované aplikace duálního systému navrhuje i změnu způsobu financování středního školství, popularizaci oboru a větší prestiž řemesel, např. zavedením mistrovských zkoušek, které by byly na úrovni maturity.
Zástupkyně české pobočky Rakouské hospodářské komory Martina Honsová se vyjádřila k budoucí spolupráci na vzděláváni v ČR: „Oslovovali jsme různé subjekty s tím, že by bylo zapotřebí něco s učňovským školstvím v ČR udělat, reformovat, ale naše snahy zůstaly bez odezvy. Jako první se nám ozval pan stínový ministr Marcel Chládek s konceptem reformy učňovského vzdělávání. Na českém trhu působí 4500 rakouských firem a nedostává se jim kvalifikované síly. My můžeme nabídnout zkušenosti a cenné „know how“, ale i stáže a výměny pracovníků. Pokud se situace nezmění, budou muset rakouské firmy svoje investorské aktivity přesouvat jinam.“
„Pokud urychleně něco neuděláme s naším učňovským školstvím, tak z ČR odejde řada zahraničních partnerů a kvalifikovanou pracovní sílu bude hledat jinde. Musíme podpořit obory potřebné pro trh práce. Tato investice se v budoucnu našemu státu několikanásobně vrátí,“ na závěr řekl Marcel Chládek.
Znáte dobře pohádky?
Jana Semelková
Každý z nás si myslí, že pohádky zná dokonale. Nejvíc jsme se o nich dozvěděli v dětství z knížek. Od té doby nás provázejí celým životem. Myslím, že každý z nás si na některou z nich občas vzpomene a mnohdy si jako pohádková postavička i připadá. Jak je to s pohádkami a co o nich je dobré vědět se rozhodla dětem ukázat v soutěži "Co víme o pohádkách?" vychovatelka Eva Frančeová ze ZŠP a ZŠS Lužiny (Trávníčkova ul., Praha 5). Připravila pro své žáky vědomostní kvíz o zajímavé ceny pro všechny žáky školy. Skvělý tip pro pedagogy, výtečný nápad pro podporu čtenářství! První ročník soutěže právě skončil a autorka projektu slibuje, že už připravuje druhý, který bude odstartován se začátkem nového školního roku. První ročník zakončila skutečná slavnost v pátek 22. června, na které nejdříve převzali ceny tři žáci za zpracování pátého úkolu. Mohli se radovat z knížek nakladatelství JaS. Pak už začalo velké losování. Ti, kdo splnili všech pět úkolů, se dostali do slosování o krásné ceny z nakladatelství Mladá fronta. To provedla spoluorganizátorka soutěže PaedDr. Marie Hanzová, CSc., která ceny dětem také předala. Soutěž probíhala od 17. ledna 2012 do 19. června 2012. Organizátorky soutěže byly Eva Frančeová (vychovatelka ŠD) a PaedDr. Marie Hanzová, CSc. (externí přednášející PedF UK Praha, Katedra školní a sociální pedagogiky). PaedDr Marie Hanzové, CSc. Nám v závěru řekla: "Jsem velice ráda, že jsem mohla být svědkem slavnostního vyhlášení celoroční soutěže „Co víme o pohádkách“. Mohla jsem tak prožít chvíle s žáky, kteří již o pohádkách mnohé vědí, získávají a prohlubují si vztah ke knížkám. Milé a bezprostřední bylo i setkání s pedagogy, kteří je k tomu vedou. Úspěšným žákům patří gratulace, kolegům obdiv a uznání. Je dobře, že soutěž tímto ročníkem nekončí... " Skvělý nápad na podporu čtenářství je třeba ocenit a šířit. Určitě si zaslouží pokračovatele na dalších školách. >>>
Mladí křesťané chtějí přinášet duchovní ovoce druhým
Lenka Češková
O tom, že to myslí nový arcibiskup pražský J.E. Dominik kardinál Duka vážně s pomocí zlepšit duchovní a morální zakotvení společnosti a zejména mladých lidí v ní, svědčí následující akce Sekce pro mládež České biskupské konference a Asociace mladých křesťanů. Přibližně šest tisíc mladých lidí od 14 do 30 let se sjede do Žďáru na Celostátní setkání křesťanské mládeže ve dnech 14. až 19. srpna. Cílem akce je naučit se pomáhat jiným, předávat radost ze života, prohloubit si duchovní život nebo jej nalézt, poznat nové kamarády a užít si pořádně nabitý kulturně-relaxační program. Hlavním mottem akce je biblický verš „ovocem Ducha je radost, láska a pokoj,“ na kterém je z velké části postavený program. Mladí nepřijedou ovšem jen ochutnávat a sbírat sladké plody sami pro sebe, ale také rozdávat: setkání zahrnuje kromě koncertů či sportovních aktivit i přednášky o duchovním rozvoji a vztazích k druhým, skupinové tvořivé workshopy nebo návštěvy seniorů ve žďárských sociálních zařízeních. Program láká svou multižánrovou pestrostí, tematickou různorodostí a nabízí zajímavý přesah pro mladé tím, že jej tvoří oni samotní. „Na utváření programu se podílí zejména vysokoškoláci, pozadu nezůstávají ani studenti středních škol. Vše doplňuje zkušenostmi a radami hlavní organizátor otec Jenda Balík, který nám ale zároveň nechává značně volnou ruku,“ vysvětluje vedoucí režie programu Kristýna Plíhalová. Proto se mladí mohou těšit nejen na tematické katecheze biskupů, ale i známé osobnosti kulturního života a jejich hodnotné postřehy. Například s otázkou, zda je ekonomie, respektive podnikání, pouze o zisku, vystoupí ekonom Tomáš Sedláček. Zaměřit se chce na morální hodnoty v ekonomii. Teolog, přírodovědec a pedagog Marek Orko Vácha promluví o emocích v duchovním životě a hledání osobního vztahu k Bohu. Režisér, kněz a ředitel TV Noe Leoš Ryška povede workshop o práci s kamerou a natáčení amatérských filmů a videí pro mladé. „Osobně bych také vypíchl vystoupení historicky nejmladšího koncertního mistra České filharmonie, pětadvacetiletého houslisty Josefa Špačka, který je mimo jiné věřícím katolíkem,“ vypočítává Vojtěch Jurásek, který zařizuje kulturní část programu, přičemž je teprve čerstvým absolventem bakalářského studia. Celkem jsou do programu zařazeny dva přednáškové bloky obsahující dohromady přibližně 70 promluv s diskuzemi. Odpočinek nabídnou koncerty klasické, folkové i pop-rockové hudby například v podání kapel Bétel či Elementum, dále muzikál, divadelní a taneční představení. Aktivní relax na mladé čeká v podobě možnosti účastnit se mnoha sportovních činností. Každý si tak z programu může namixovat vlastní „nálož“ společenského, duchovního, kulturního, vzdělávacího a sportovního vyžití. Na přípravě Celostátního setkání mládeže se aktivně podílejí stovky mladých lidí, kteří ve více než 30 pracovních skupinách již od loňského roku zajišťují ubytování, stravování, technické zázemí i celý program setkání včetně hudební složky a režie. Celkový počet dobrovolníků na místě se odhaduje na 700 mladých lidí. Setkání se ve Žďáru nad Sázavou uskutečnilo již v roce 2002, po deseti letech se tam opět vrací. >>>
O „nelidskosti“ státní maturity
Ladislav Zemánek
Neměl jsem původně v úmyslu vyjadřovat se ke státní maturitě. Nejspíš proto, že jsem ji v květnu sám skládal, a proto jsem necítil dostatečný ods
tup, který je při psaní textů, jež by si rády dělaly nárok na objektivitu, tak potřebný. Ale tento článek si žádný takový nárok neklade, je ryze subjektivní. Nemám ve zvyku nechat se unášet subjektivitou, ale v nezměrné změti útoků na státní maturity ať už ze strany studentů, jejich rodičů, kteří pochopitelně nemohou mít názor odlišný od názoru svých dětí, kteří ve zkoušce nepříliš uspěli, či dalších, již se nechali strhnout aktivní menšinou, která chtěla zpochybněním zkoušek samotných odvrátit pozornost od vlastní neschopnosti, je slyšet jen jedna strana. A já cítím potřebu přispět opačným názorem, aby byl slyšen hlas všech. Má zkušenost s letošní státní maturitou je diametrálně odlišná od těch, které jsou neustále prezentovány v médiích. Neustále vidíme nešťastné studenty, kteří se dušují, že práce, kterou odevzdali, byla výborná, a pouze vinou anonymních hodnotitelů z CERMATu dopadli tak, jak dopadli, tedy špatně. Kopat do všech kolem ve chvíli, kdy nedopadli podle svých představ, je přece nedůstojné a řekl bych, že i poněkud směšné. Jistě, současná podoba státní maturity má své nedostatky a já sám s ní nejsem příliš spokojen, přesto však jsem přesvědčen, že tvrzení o nelidskosti, přehnané náročnosti, chybnosti, tudíž celkovém selhání nynější koncepce jsou nesprávná. V pozdějším životě budou naše texty, napíšeme-li nějaké, rovněž hodnotit cizí lidé. Co třebas vlastní hrdost a čest? Systém bych zde nastavil kupříkladu tak, že vysoké školy by mohly přijímat pouze žádosti těch, kteří státní maturitu složili ve vyšší úrovni (pochopitelně jen u těch předmětů, které jsou s příslušným vysokoškolským oborem spjaty).
XL. zasedání Akademického sněmu AV ČR
Pavel König
První místopředsedkyně Senátu PČR Alena Gajdůšková se zúčastnila v Praze slavnostního 40. zasedání Akademického sněmu Akademie věd ČR. Vystoupila zde s projevem, ve kterém poděkovala nejvýznamnější české vědecké instituci za práci, kterou vykonává pro rozvoj života v zemi.„Velmi si vážím vaší činnosti a výsledků vaší práce, které posunují poznání v naší zemi dál. Vážím si výsledků, které ovlivňují a jsou příčinou toho, že přece jenom dosahujeme pokroku a zvětšujeme kvalitu života v naší zemi,“ uvedla místopředsedkyně Senátu v úvodu svého vystoupení. Dále ocenila uzavření memorand o spolupráci mezi Akademií věd a Parlamentem ČR, ve kterém vidí začátek naplnění svého snu o tom, že „politické rozhodování parlamentu této země se bude dít na základě analýz, odborných posouzení, znalosti souvislostí tak, aby parlament byl skutečně zástupcem lidu této země“. Spolupráce obou institucí podle ní může přispět i ke „zmoudření zákonodárného sboru“. Místopředsedkyně Gajdůšková, která je odbornou mluvčí sociální demokracie pro oblast vědy a výzkumu, informovala shromáždění o existenci "Zelené knihy o vědě, výzkumu, vývoji a inovacích", na jejímž vytvoření se v rámci pracovního týmu podíleli i někteří odborníci z AV. Kniha podle ní nastoluje otázky, které by měla společnost zodpovědět. Tou základní je co věda pro společnost znamená a jaké podmínky potřebuje ke svému rozvoji? Gajdůšková je přesvědčena, že důležité je především stabilizovat financování v této oblasti. Proto by měla existovat určitá společenská dohoda o nastavení poměru institucionálního a účelového financování a o tom, co by mělo být do maxima podporováno. Podle ní je významné cílit veřejnou podporu do vědy na tzv. vědy o nás, tedy do oblastí, jako je historie, lingvistika, český jazyk, ale také zmapování české kultury.>>>
Cesta do hlubin študákovy levičácké duše
Luboš Zálom
Jediné, co dá školství do pořádku, je skutečný trh. Ve skutečnosti je navrhované školné, resp. zápisné za semestr pouze centrálně stanoveným poplatkem, jenž nemá s trhem nic společného. V principu není rozdíl, zda student za semestr zaplatí dvě tisícovky stanovené státem nebo zda nezaplatí nic. V obou případech jde totiž vlastně o stejnou položku naprosto odtrženou od reálného vztahu nabídky a poptávky. Vysoké školy zcela jistě nezačnou díky školnému lépe hospodařit a nenabídnou vyšší kvalitu výuky, protože to bude znamenat jen jinou formu garantovaného příjmu nezávislého na produktu, který školy nabízejí. Je to právě trh, co může vzdělání vrátit vznešenost a ctnost. Je to trh, co může vysoké školství očistit od nesmyslných a směšných oborů, které nejsou nikomu ku prospěchu a pouze produkují davy ignorantů honosících se vysokoškolským titulem. A je to samozřejmě pouze trh, co může studenty přimět brát svou budoucnost vážně a s plnou odpovědností. Milí studenti, jestliže chcete svobodné školství, nemůžete je zároveň nechat v rukou státu. Můžete mít buď školství více či méně nesvobodné, pod nadvládou úředníků a politiků, anebo naprosto svobodné, pod vládou trhu. Je tedy jasné, že nespokojeným studentům nejde vpravdě o skutečnou svobodu vzdělávání. Chtějí vysoké školství svázané politikou a byrokracií - ovšem pouze tou jejich politikou a tou jejich byrokracií. Chtějí vysoké školství finančně zajištěné - ovšem pouze z kapes těch druhých. Kdo by asi měl takové školství představovat a kdo vlastně tahá za špagáty, na nichž jsou přivázané loutky studentů, je vcelku jasné a lze to odhadnout podle jmen, která vyjádřila studentskému Týdnu neklidu podporu.>>>
Je velká chyba, že matematika není povinným předmětem maturitní zkoušky
Václav Klaus
Zúčastnil jsem se slavnostního setkání u příležitosti krásného, již 150. výročí založení Jednoty českých matematiků a fyziků. Nemáme u nás mnoho srovnatelných institucí, které mohou slavit takové výročí. Přál bych si, aby Jednota fungovala ještě nejméně dalších 150 let a aby stále pracovala na obhajobě matematiky a vědění vůbec a aby bránila poklesu matematických znalostí v naší zemi. Dnešní nedobrý vývojový trend v pohledu na matematiku je spojen s problémy poklesu úrovně všeobecných standardů, nejen v matematice, s extenzivním nárůstem počtu studentů, který zcela nevyhnutelně snižuje kvalitu výuky, s otevřením hrází pro masivní získávání vysokoškolských diplomů v pochybných oborech bez matematiky jako nezbytného gate-keepera (čili obránce hradeb vzdělanosti), je spojen i s hluboce mylnou vírou v to, že nás výpočetní technika zbaví povinnosti učit se matematiku. Málokdo mimo matematiků si uvědomuje, že matematika není o počtech či výpočetních vzorcích, ale o způsobu myšlení. Její pochopení a schopnost využití v reálném životě se nedá nahradit sebeinteligentnější kalkulačkou v našem mobilu. Právě onen proces, kterým se dospívá k výpočtu, je naprosto klíčový. Používat matematiku znamená tříbit si logiku a schopnost pracovat s abstraktními pojmy. Tomu nás žádný jiný předmět tak dobře nenaučí. Proto považuji za velkou chybu, že se matematika nestala povinným předmětem maturitní zkoušky. Vždy jsem proti tomu protestoval. Někteří z velkých, myslím tím médii chválených, ministrů školství si to dokonce dali jako hlavní cíl svého ministrování. Jednota českých matematiků a fyziků by se také měla aktivně účastnit nikdy nekončícího souboje o kvalitu našich škol.>>>
Spolupráce s AV je prvním krůčkem k vyšší kvalitě rozhodování parlamentu
Alena Gajdůšková, místopředsedkyně Senátu PČR a odborná mluvčí stínové vlády pro oblast vědy a výzkumu
Velice vítám to, že Poslanecká sněmovna podepsala Memorandum o spolupráci s Akademií věd. Senát PČR má již tuto spolupráci navozenou od července 2011 a v tuto chvíli to znamená, že celý parlament vytvořil zásadní předpoklad pro to, aby bylo vytvořeno silné odborné zázemí pro rozhodování bez ohledu na polickou příslušnost, tzn. věcné rozhodování se znalostí věci. Jsem hluboce přesvědčena, že parlament, který nese nakonec odpovědnost za to, v jaké podobě jsou přijímány zákony, skutečně hluboké odborné zázemí potřebuje. A k tomu stvrzená spolupráce s AV ČR vytváří předpoklady. Není naplněním principu demokracie, jestliže parlament slepě odsouhlasí to, co je předloženo vládou. Proto existuje dělba moci. A proto by legislativa měla být do určité míry i oponentem exekutivy. Spolupráce s AV je tím prvním krůčkem k vyšší kvalitě rozhodování parlamentu. Jsem přesvědčena, že by měly následovat další kroky, kde by se odborné zázemí parlamentu například institucionalizovalo.
Patří Mstivá Soňa na index?
Jana Semelková
Doslechla jsem se z ověřených zdrojů (od studentů), že na některých pedagogických fakultách označili knihu Jak se zbavit mstivé Soni? našeho nakladatelství JaS za skandální a nedoporučují, aby ji budoucí pedagogové vůbec četli, natož doporučovali dětem. Netuším, proč a koho Soňa Ticháčková, která „pacifikuje“ třídu „nevychovanců“ tak může dráždit. Prý je v textu příliš násilí. To může říct jen ten, kdo z textu nepřečetl ani písmenko. Nebo ten, který se potřebuje zviditelnit, a teď je téma násilí víc než moderní a neuchopitelné a nenapadnutelné! Knížka Jiřího Holuba Jak se zbavit Mstivý Soni je psána v nadsázce, pohledem dítěte, o žádné násilí se nejedná. Jde o úsměvné škádlení dvou stran: učitelky a žáků. Žáci zlobí, paní učitelka se snaží je usměrňovat. Spíš bych knížku označila za oslavu nelehké práce pedagogů (a z jejich reakcí vím, že takto se na knihu dívají). Kdo knížku četl, nezhrubl, nestal se z něho násilník. Smál se – dospělí si vzpomněli na své roky ve škole, děti se dobře bavily a ČETLY! Osobně si myslím, že by kniha měla být pro studenty – budoucí pedagogy – povinná. Aby věděli, do čeho jdou, co všechno je při výuce může potkat. Vv Žábokudlech se jednoduše rozpoutala válka páťáků proti přísné paní učitelce. I když, občas to vypadá, že je to přesně naopak. V každém případě příhody dětí, rodičů i učitelského sboru, které se udály během druhého pololetí v jedné malé základní škole, vám přinesou spoustu legrace a inspirace pro vlastní rošťárny. Jsem přesvědčena, že tato kniha mezi zakázané knihy nepatří.>>>
I já jsem neklidný milí neklidní
Ivana Haslingerová
Naše mainstreamová media mají žně. Študáci vyrazili do ulic se svým hapeningem. Připomíná mi to mé mládí, když ministr školství Kahuda zakázal majáles a my v časech tuhého komunismu vyrazili na výstaviště a skandovali: "Dejte nám na Kahudu, my mu dáme na hubu." Rozdíl mezi tehdejškem a dneškem byl prostý. My věděli, proč jsme vyrazili protestovat. Jak ale poslouchám účastníky dnešnícho týdne mladých a neklidných, mám pocit, že dnešní studenti jsou zmatení jak pes Goro před Tokiem. Jak prý zaznělo kdesi na Twitteru - Ten týden neklidu je tak debilní, že Dobeš vypadá jako člověk na svém místě! Milí neklidní. Kromě školného o kterém ale kupodivu moc nekřičíte jde o to, že někdo chce začít více kontrolovat činnost těch, co vás na těch školách učí. A ti velmi dobře vědí, proč vás vyhnali do ulic. Uvědomujete si mladí a neklidní, že ty vaše protesty jsou jako kdyby v akciové společnosti management a zaměstnanci upírali akcionářům kontrolovat dění ve firmě přes představenstvo a dorozčí radu? Opravdu si mladí a neklidní myslíte že jde o boj o akademické svobody, nebo obavy o peníze, kompetence a moc?>>>
Studentské protesty připomínají situaci po únoru 1948
Milan Knížák
Je smutné, že mě studentské protesty připomínají situaci po únoru 1948, kdy museli ze škol odejít ti nejlepší lidé, kdy došlo k podstatnému snížení nároků na výuku, a k politickému protekcionizmu. Možná, že neklid na školách a v ulicích zapříčinila současná inflace vysokoškolského studia. Dnes se na vysoké školy dostane skoro každý kdo o to stojí bez ohledu na nutné předpoklady. Protestující studenti neví o čem mluví. Provolání „za svobodné vysoké školy“ už svým titulem sděluje, že školství není svobodné. To samozřejmě není pravda. Pokud ho někdo činí nesvobodným, tak jsou to ti, co dnes křičí proti reformám aniž vůbec ví, co tyto reformy požadují a znamenají. Je to opravdu asi důsledkem přívalu lidí na VŠ, následné degradace studia a tedy i snížení kvality studujících. Pokud nedojde k nějaké podstatné reformě vysokých škol, terciální školství v podstatě vymizí. Možná by současné situaci pomohlo zrušení veřejno-právních vysokých škol. Učitelé, kteří je v tom podporují nepatří na vysoké školy. Pokud chceme, aby naše společnost prosperovala, musí být vysoké školy vychovávající elitu národa vrcholně náročné. Primitivnost a vulgarita studentských projevů v týdnu neklidu vypovídá o primitivnosti protestujících. Pokud se do čela společnosti prosadí duchovní lůza, nemáme šanci.
P r o t e s t u j i proti jednání "Studentské komory Senátu" Akademie výtvarných umění
Milan Knížák
Platforma za svobodné vysoké školy mě hluboce uráží. Takovým prohlášením zcela znehodnocujeme náš polistopadový vývoj a všechny, kteří se během totality snažili přivést stát ke svobodě. Dnes máme názorovou svobodu, možná až tak velkou, že jí někteří z nás neunesou. Je třeba si uvědomit, že svoboda znamená život bez jistot. Vysoké školy jsou svobodné. Pokud tyto školy někdo platí a veřejnoprávní vysoké školy platí stát, není možné roli státu eliminovat. Proto také tvrdím, že umělec nemá brát podporu od státu, poněvadž jakmile od někoho bere peníze, vystavuje se nebezpečí, že ten kdo platí bude také něco požadovat. To je normální, samozřejmé. Co se týká naší školy Akademie výtvarných umění v Praze p r o t e s t u j i proti jednání Studentské komory Senátu, která sama od sebe organizuje nejrůznější akce. Na to nemá právo. Senátoři nejsou hlavou studentské organizace, jsou pouze vyslanci studentů do Senátu v jehož rámci mají působit. Studentská komora není školním výborem SSM. Proto vše, co Senátoři Studentské komory pořádají je omezováním akademických svobod. Na něco takového nemají studentští senátoři právo. Někteří studentští senátoři hovoří o zkvalitnění výuky, ale zdá se, že si takové zkvalitnění představují jako sledování módních trendů a změkčení studijních požadavků. Ale školu nemohou vést studenti. Dobrá škola musí mimo idejí nabízet i tvrdou práci, nezáživné biflování a monotónní a nepříjemnou práci. To ke kvalitnímu studiu patří stejně jako revoluční vize. Je třeba, aby si studenti uvědomili, že nejsou umělci, že jsou pouze na cestě něčím takovým se stát.>>>
ZÁPAS O AKADEMICKÉ SVOBODY MUSÍ BÝT PŘEDEVŠÍM ZÁPASEM ZA SVOBODU IDEJÍ
Michal Semín, předseda a Petr Bahník, místopředseda Akce D.O.S.T.
Otevřený dopis vedení Akce D.O.S.T. studentům českých vysokých škol
Se zájmem sledujeme veřejné aktivity, jimiž vyjadřujete své postoje a názory na současnou situaci českého vysokého školství. Respektujeme a sdílíme Vaši snahu o uchování akademických svobod a nezávislosti vysokých škol, která nám v mnohém připomíná ideály, jež jsme se kdysi také, jako vysokoškolští studenti roku 1989, snažili prosazovat do veřejné diskuse. Považujeme však za nešťastné, že do čela Vašich aktivit pronikly síly, representované například profesorem Tomášem Halíkem, které se jim snaží vtisknout jednostrannou ideovou orientaci a využít je k prosazování vyhraněně politických cílů. Jedná se o zřetelnou manipulaci, kterou je třeba jasně pojmenovat a odmítnout. V zápase o akademické svobody musí jít v prvé řadě o svobodu idejí, svobodu myšlení a svobodu projevu, tedy hodnoty, jež jsou v přímém protikladu vůči dlouhodobému působení výše zmíněných sil. Ty totiž, ve jménu subjektivně stanoveného „dobra“, zpochybňují základní občanská práva a svobody, tvrdě prosazují ideologii multikulturalismu na poli společenském, politickém i právním, kádrují myšlenky i konkrétní osoby podle zásad politické korektnosti a organizují bezohledné mediální kampaně proti svým ideovým oponentům ve snaze je umlčet, popřípadě existenčně zničit. Působí až tragikomicky, když se právě představitelé těchto sil dnes pokrytecky chápou otěží, aby nespokojenost „zdola“ zapojili do svých strategií a upevnili si své letité pozice. >>>
Kocourkov českého vysokého školství
Milan Knížák
České vysoké školství nemá šanci na zlepšení, poněvadž v něm nevládnou racionální principy. Vždycky jsem si myslel, že zásadním úkolem vysokých škol je kvalitní výuka. To už ale neplatí. I když se na nejrůznějších fórech objevují dosud zakázané pojmy jako elitnost a excelence, skutečnost je zcela odlišná. Jedním z hlavních problémů je počet vysokých škol. V naší malé zemi, která se dá projet od severu k jihu či od východu k západu cca za 5 hodin je 75 vysokých škol. Jen sehnat kvalitní pedagogy pro tyto školy je nemožné, natož pak kvalitní uchazeče. Vysoké školství by mělo být věrno svému adjektivu a být opravdu vysokým, tedy výlučným a náročným a ne řešením sociálních problémů. Zuřivý nábor studentů a nesmyslné zřizování nových univerzit i soukromých vysokých škol po roce 1990 snížilo laťku kvality až k zemi. Dnes se hovoří o roli vysokoškolských Senátů. To je něco, co bych zrušil, poněvadž Senáty jsou ve většině případů brzdou chodu školy. Je jasné, že v takovém vysokém školství nebude nikdy dost peněz. Hlasy proti školnému se nesmyslně míchají s hlasy za zvýšení rozpočtu, za nadstandardní platy či vybavení. Je zcela jasné, že při tak velkém množství škol a studentů a při tak nefunkčním systému, který v našem školství panuje, nelze očekávat žádné zlepšení. Školné, proti kterému se tak vehementně brojí, není žádným ohrožením sociálně slabých studentů. Naopak, jejich situace by se tím vyřešila, poněvadž by získali půjčku garantovanou státem, kterou by měli šanci později důstojně splácet. Jsem přesvědčen, že by přispělo i k větší motivaci ke studiu. Smějeme se prezidentu Klausovi, když tvrdí, že se máme dobře, avšak právě nabubřelost vysokého školství to dokazuje.
Akademická recyklace a tvorba extenzivního pseudopoznání
Matěj Černý
Principy akademické recyklace a tvorby extenzivního pseudopoznání jako základní formáty akademického prostředí současnosti. V předchozím příspěvku jsem se rozepsal o situaci kontextu novely vysokoškolského zákona a razantní mediální demagogie hlasitých akademických zástupů. Blíže jsem ale neanalyzoval příčiny popsaných obav. K pochopení je třeba detailněji rozvést principy, na kterých stávající akademické prostředí funguje. Oprostit se od dogmat. Zaměřím se na tvorbu vědy, což je nejabstraktnější a proto také nejzneužívanější mantra, kterou akademici v mediální masáži používají. Ideologií vědy je hledání pravdy. Pravdy v poznání, ke které vede popis tohoto poznání. Jsou dva principy, které více než kterékoliv jiné barvitě vykreslují stav, ve kterém se věda v pojetí současné akademické nomenklatury nachází. Prvním je princip akademické recyklace a druhým je tvorba extenzivního pseudopoznání. Společně tvoří základní formáty akademického prostředí současnosti. Akademická recyklace je způsob zachování linie zájmu akademických klientelistických skupin napříč generacemi. Jak to v praxi vypadá? Systém generuje nepsaný akademický řád, posloupnost, kde na základě mého příspěvku do systému, jinými slovy mého vyhovění si s výše postavenými členy této hierarchie, mohu s postupujícím věkem postupovat v této posloupnosti dále. Moje reálná produktivita s postupem klesá, moje reálná moc, tzn. vliv v rámci akademického klientelismu roste. Čím jsem v systému výše, tím blíže jsem rozhodování o přerozdělování financí mezi skupiny, katedry, fakulty či celé instituce. Abych tuto moc udržel na každé pozici v této posloupnosti, musím vhodně směrem vzhůru i směrem dolů generovat linii vzájemné spřízněnosti zájmů. Směrem nahoru plnit tedy to, co ode mne očekává ten, kdo mě instaloval do stávající pozice a směrem dolů mít pod kontrolou ty, kteří musí plnit moje zadání, abych se udržel v pozici stávající. Tento systém vzájemného vyhovění si, je rakovinou stávající akademické praxe. Potlačuje individuality, odměňuje nekonfliktní průměr se schopností se systému poddat a stát se jeho součástí. A postupovat výše. Tento systém je dokonalý ve své schopnosti sám sebe recyklovat. Každá pozice, každé místo je nahrazeno prototypem týchž parametrů, jen s jinou tváří a jinými vnějšími odlišnostmi. >>>
Za neproplacení dotací z EU může Liška, nikoliv Dobeš
Ivana HAslingerová
Evropská komise upozornila Ministerstvo školství na nedostatky, které se staly v letech 2008 a 2009, a uvedla, že dokud Ministerstvo školství nenapraví chyby, očekává se, že proplácení dotací EU se zastaví. Ano, je to velký problém pro naše již tak dosti finančně poddimenzované školství. Není to ale chyba, kterou zavinil současný ministr školství Josef Dobeš, ale předseda Strany Zelených Ondřej Liška, který byl v těchto letech ministrem. Pan premiér nám k tomuto Liškovu, diplomaticky řečeno, "opomenutí" sdělil: "Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš mi objasnil auditem vytýkané problémy, které se týkají operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Je skutečností, že většina z těchto problémů spadá do let 2008 – 2009. Vzniklé problémy týkající se současné vlády jdou na vrub především některým krajům. Zdůraznil jsem panu ministrovi nutnost vyřešit všechny tyto problémy do dubna letošního roku, aby nedošlo k zastavení proplácení prostředků pro tento operační program..." Proč pan premiér taktně zamlčel pravého viníka a jen okrajově se zmínil o létech, kdy Liška vládl Ministerstvu školství, je otázkou. Proč nebrání svou vládu a nepoukáže už konečně na to, že většinu problémů, včetně tohoto, přebral po zelené vládě pana Bursíka, kterému z nepochopitelných důvodů pan Topolánek ustupoval jako malé děcko.
Alena Gajdůšková bojuje za zachování kojeneckých ústavů
Pavel König
V pátek 25. 11. 2011 se v budově Poslanecké sněmovny uskutečnil seminář pod názvem Zvláštní dětská zařízení na rozcestí – jak dál? Hlavním tématem diskuze bylo plánované zrušení kojeneckých ústavů, které by měly být plně nahrazeny pěstounskými rodinami. V případě, že by byl tento návrh parlamentem schválen, vstoupí v platnost od 1. 1. 2014. V rámci diskusního semináře vystoupila řada odborníků, převážně lékařů, kteří mají s problematikou dětských center a ohrožených dětí bohaté zkušenosti. Své názory předložila i místopředsedkyně Senátu PČR Alena Gajdůšková. „Kojenecké ústavy nelze stoprocentně nahradit pěstounskou péči a je velmi nezodpovědné je rušit poslaneckým návrhem. Tato zařízení jsou totiž schopna zajistit nejen zdravotní a sociální péči, ale i rehabilitaci a socializaci, a to nejen pro dítě, ale v mnoha případech i pro jeho matku či rodiče. Je nutné si uvědomit, že děti v ústavech jsou mnohdy zdravotně postižené, či týrané a sociálně deprivované. Proto vyžadují speciální péči kvalifikovaných pracovníků, která je pro jejich vývoj klíčová. Pěstounské rodiny asi nemohou úplně činnost dětských center nahradit. Obě formy péče – dětská centra i pěstounské rodiny musí v zájmu dětí existovat vedle sebe a vzájemně se doplnit,“ uvedla Alena Gajdůšková.
Je vládní kampaň proti zneužívání dětí věrohodná?
Michal Semín
Minulý týden se na poli ochrany dětí před sexuálními útočníky odehrály dvě na první pohled nesouvisející události. Vládní výbor pro lidská práva spustil kampaň proti sexuálnímu násilí na dětech a učitelce základní školy Arjaně Shametiové pohrozil ředitel Petrnoušek padákem za to, že v pořadu České televize Máte slovo kritizovala jím vedenou sexuální výchovu, při níž děti, neprohlížejí-li si zrovna nějaké ty nahotinky, navlékají kondom na vibrátor. O účinnosti vládní kampaně mám své pochybnosti. Je sice možné, že do cesty sexuálním deviantům nějakou tu překážku položí, celkově však může přinést více škody než užitku. Je totiž přirozené, že se láska rodičů k dětem, a platí to i naopak, projevuje i tělesně. Pohlazení, polibek či objetí nejsou samy o sobě žádným sexuálním deliktem! Jakkoli nelze vyloučit, že jsou vlivem dnešní přesexualizované a hodnotově rozkolísané společnosti nezřízené projevy přízně častější než kdykoli předtím, rozhodně si nemyslím, že je vhodným prostředkem boje proti úchylům podněcování strachu dětí ze svých rodičů a vést děti k tomu, aby volali na linku bezpečí, kdykoli dostanou pusu na dobrou noc. >>>
Při výúce sexu je zejména důležitý faktor času
Ladislav Zemánek
V poslední době se opět rozvířily vody diskusí o úloze a podobě sexuální výchovy ve školách. Jakožto gymnaziální student cítím potřebu se k tomuto tématu rovněž vyjádřit, neboť jej považuji za velmi důležité; i ono je totiž součástí permanentního sporu mezi „pokrokáři“ a „zpátečníky“ a jako takové přesahuje hranice školy. Domnívám se – a nikdo mi můj názor brát nemůže a nikdo ani nemá právo jej označit za nelegitimní –, že při debatě o problematice sexuální výchovy je třeba být nanejvýš opatrný. Sex, sexuální život a vše, co s ním souvisí, je totiž značně intimní téma. Nemělo by být tabuizováno, jak je mnohým konzervativně smýšlejícím občanům – ve většině případů mylně – vytýkáno, ale na druhou stranu naprostá otevřenost a volnost při diskusích o něm je škodlivá a v nejmírnějším případě zachází za hranice dobrého vkusu. Každý by si měl v prvé řadě uvědomit, jak starým dětem budou dané informace předkládány; je zřejmé, že jinak se k nim postaví desetiletí žáci a jinak žáci o pět let starší. >>>
Krácení dotace vysokým školám o 1,3 mld. Kč je smrtící
Květoslava Kozáková
Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu PČR se 24. 10. 2010 z iniciativy senátora a stínového ministra školství Marcela Chládka usnesl na svolání mimořádného zasedání tohoto výboru, a to kvůli plánovaným škrtům ve vysokém školství. Na tu budou podle Marcela Chládka pozváni jak ministr školství Josef Dobeš, tak rektoři vysokých škol a zástupci studentů. „Informace o tom, že by měly být vysokým školám kráceny už tak minimální dotace ze státního rozpočtu o 1,3 miliardy korun, je pro nás zcela nemyslitelná," říká stínový ministr školství Marcel Chládek. „Je to absurdní zvláště v době, kdy si Nečasova vláda vytkla oblast školství za jednu ze svých hlavních priorit. Dobešovo jednání však naznačuje pravý opak, protože jeho jednání je pro resort, který vede, smrtící," dodává Marcel Chládek.
Mgr. Jan Kopal není nacista, ale bezúhonný vlastenec
Mgr. Martina Nacherová Goldová, advokátka
V časopise REFLEX č. 38/2011 na str. 70-74 v reportáži Jiřího X. Doležala nazvané "Nácek za katedrou" bylo uveřejněno několik nepravdivých tvrzení. Předně není pravda, že Jan Kopal je nacista či nácek, jeho smýšlení je vlastenecké. Není pravda, že by se Jan Kopal vyžíval v bizarních uniformách, neboť fotografie uveřejněné v rámci článku, na kterých je Jan Kopal vyobrazen v uniformě, jsou fotografiemi z natáčení filmu a dokumentu, kterých se Jan Kopal jako komparzista účastnil. Jan Kopal se coby komparzista či herec epizodních rolí účastní natáčení řady filmů a dokumentů s historickou tématikou. Je nemístnou spekulac autora článku, že Jan Kopal "asi šel v Jiřicích kolem kriminálu, vešel dovnitř a začal tam učit".
Mgr. Jan Kopal na přednášce pořádané Masarykovým ústavem pod patronací tehdejšího místopředasedy Sněmovny Jana Kasala v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR
Není pravda, že by Jan Kopal schvaloval či měl jakýmkoliv způsobem pozitivní vztah k vypálení Lidic. Za předpokladu, že bude řádně uveřejněna odpověď dle bodu C. tohoto přípisu, dovoluji si Ringier Axel Springer CZ a.s. jako vydavatele tímto vyzvat k zahájení jednání o mimosoudním vyřešení věci ochrany osobnostních práv klienta, jejímž předmětem by měla být zejména dohoda o obsahu a formě uveřejnění omluvy za újmy způsobené klientovi uveřejněním Článků, a dále rovněž dohoda o přiměřeném zadostiučenění. Podrobnosti viz dále:>>>
Věda a výzkum jsou zásadní pro konkurenceschopnost ČR
Alena Gajdůšková, místopředsedkyně Senátu PČR
Je veliká škoda, že současné vládě tak dlouho trvalo, než pochopila, že oblast vědy a výzkumu je zásadní pro konkurenceschopnost České republiky. Doufám jen, že vyjádření ministra financí Kalouska při dnešním brífinku vlády, že jediná kapitola státního rozpočtu, která poroste, bude kapitola pro vědu a výzkum, nebylo z řady těch deklarací vlády, kde jsou v rozporu slova a činy. Pokud se bude jednat o navýšení schopnosti kofinancování vědy a výzkumu, tak v tom mají pravicové vlády již veliký dluh a mám obavy, zda toto nanejvýš potřebné rozhodnutí nepřichází tak trochu „s křížkem po funuse“. Půjde-li však jako dosud pouze o „přepumpování“ finančních prostředků z veřejného do soukromého sektoru bez řádné kontroly efektivity a výsledků, jednalo by se o další podseknutí a navíc zhoršení prosperity ne jen pro vědu a výzkum, ale pro celou Českou republiku.
Humpolecké Mistrovství ČR ve všestrannosti ovládli cizinci
Sto dvacet dvojic předvedlo své dovednosti na Mistrovství České republiky ve všestrannosti mladších a starších juniorů a také předkole Zlaté podkovy. To se uskutečnilo o víkendu v jezdeckém areálu Školního statku v Humpolci. „Zlatou podkovu vyhrála Appelt Margit z Rakouska s koněm Space Jet a v Soutěži nadějí obsadily dvě první místa účastnice ze Slovenska,“ sdělil pořadatel Jiří Klubal. Rakušanka byla jedinou cizinkou ve své kategorii a se svým druhým koněm se umístila i na jedenáctém místě z dvaceti. Výkony všech byly vyrovnané a v prvním dnu soutěže rozhodovaly o celkovém vítězství zejména chyby v terénní zkoušce. V soutěži mladých juniorů nenastaly výrazné zvraty. Naopak u starších juniorů vypadly dvě vedoucí jezdkyně už druhý den v terénní zkoušce. „Vysoký počet jezdců v soutěži Stříbrné podkovy nedokončili terénní zkoušku. Chyb se dopustilo i mnoho zkušených jezdců. Bylo to nečekané a divácky velmi zajímavé,“ dodal Klubal. Jezdci z Vysočiny se ale neztratili a získali dobrá umístění. Třetí místo ve starších juniorech získala Andrea Beranová z jezdeckého klubu Humpolec. V jednotlivých soutěžích předkola Zlaté podkovy získali další účastníci kvalifikace pro start ve finále, které se uskuteční od 19. do 21. srpna také v Humpolci. Novinkou soutěže bylo i rozšíření jezdeckých zkoušek do dvou dnů.
Jaké to je, být učitelem v romské škole?
IVAN MOTÝL
Čtyřicet procent Romů nedokončí ani základní školu. Reportér TÝDNE, původní profesí učitel, si vyzkoušel, jaké to je, učit na romských školách v Ostravě. Zažil rvačky, hodně křiku a také se dozvěděl, že Masaryk měl "největší péro na světě". Z vyučování si odnesl pocit, že ve své roli selhal. Začínám vyučovat dvouhodinový blok dějepisu v osmé třídě Základní školy Přemysla Pittra v Ostravě-Přívoze. Zkouším děti z již probrané látky, konkrétně z pojmů spojených s Velkou francouzskou revolucí: Ludvík XVI., generální stavy... Kladu otázky vycházející ze školních osnov, ale třída odmítá spolupracovat a žáci jeden přes druhého chrlí vlastní dotazy. "Pane učiteli, kolik máte roků?", "Jste Rom, nebo gadžo?", "Kolik je hodin?"Poprvé, ovšem zdaleka ne naposledy zvyšuji hlas: "Už jsem se vám představil. Teď se budeme učit!" A v duchu přemítám, zda jsem neodstartoval příliš zhurta. "Můj táta je ředitelem porna," vypálí bez jakékoli souvislosti jeden z osmáků. Vy jste policajt, že? Výklad o Bastille přerušují dva opozdilci, zřejmě třídní kápové. "Kdo jste? A co tu děláte?" zaútočí místo pozdravu. "To je Motýl," pokřikují ostatní. "Ticho!" zařvu a jednoho z čerstvě příchozích volám k tabuli, aby namaloval, jak si představuje zmíněnou pevnost. Chyba. Nejsou tu křídy - ty si musí nosit kantoři u sebe, jinak by o přestávce zmizely. Pokračuji ve vyprávění o osvobození pařížské věznice, žáci se na chvíli ztišují. "Pane učiteli, dobře to udělali! Vězení je hnusná věc," hlásí jeden z žáků. "Mě to nebaví," prohlásí jeden z chlapců, když se snažím vysvětlit, že dnešní obdobou onoho shromáždění je třeba český parlament.>>>
OSN asi nemá co dělat
Petr paulczynski
Je tomu bratru dva roky, co se OSN, která zřejmě dlouhodobě nemá nic na práci protože ve světě je vše OK, zabývala problematikou pohlavkování dětí v Česku. Ještě dnes si vzpomínám, jak Zelení exoti Kocáb a Stehlíková si z toho udělali pracovní náplň. A OSN vytáhla tutéž kartu znovu, protože vychovávat by se prý mělo bezpodmínečnou láskou. Sancta simpicitas, copak to, že nezbednému potomkovi jednu střelím znamená, že ho nemám rád? Právě naopak. "Výbor vyzývá k osvětě pomocí vzdělávacích aktivit, které by podporovaly využívání alternativních výchovných přístupů, a současně vyzývá k zákazu veškerých fyzických trestů," napsal Výbor pro práva dítěte do dokumentu, který zaslal na úřad vlády. Vzpomínám si, že mé dnes už dospělé děti co sami mají své dvě děti občas nějakou chytili. A jak mi řekli, lepší jedna "počuni" jak půl hodiny kázání či tři dny "zaracha". Co je komu v OSN po tom, když chce rodič zpohlavkovat své nezbedné dítko? Proč se má do rodinné výchovy zase montovat stát? Vidím všude okolo sebe, kam vede ona pověstná volná výchova. V restauraci, kde jsme s přáteli na večeři pobíhá mezi stoly povykující tlupa rozjívenců a z napomínání rodičů má akorát tak bžundu. A přitom dobře míněný pohlavek by určitě raracha přikoval k židli. Takže prosím tuhle pravicovou vládu: zabraňte sociálním inženýrům regulovat náš život stupidními zákony.Jo a ještě k tomu OSN. Na celém světě je spousta týraných, podvyživených, dětskou prací zneužívaných dětí. Co kdyby se slavné OSN raději zabývalo tímto fenoménem?>>>
Extrémisti ve školství aneb proč má Dobeš padáka
Michal Semín
Řídit Ministerstvo školství není vůbec snadné, to je nabíledni. Po éře ministrů z řad ČSSD a SZ zde existuje rozsáhlý a neefektivní byrokratický aparát, bez něhož by se školy samozřejmě obešly. Chtěl se bez něj obejít i Dobeš, což se setkalo s protitlakem ve formě řízených úniků jeho různých nešikovností a pseudoaférek do médií. Rozumí významu spolupráce rodičů se školou a podporuje přímé zapojení rodičů do výuky formou tzv. domácího vzdělávání. Uvolněné mravy ve škole nechápe jako výraz přirozených dětských potřeb, ale jako podnět k nalezení způsobu, jak výuce vrátit formativní charakter. Suma sumárum, pluje proti dříve vymezenému proudu a o to to má těžší, než jeho předchůdci. Mám-li si vybrat mezi manažersky řízenou státní správou a ryze úřednickým přístupem, tedy mezi Dobešem a Liškou, volím vždy to první. Kdyby byl premiér Petr Nečas konzervativně smýšlejícím politikem, volil by stejně. Zatímco se dnes musí Dobeš z jeho vůle poroučet, proti extrémistické politice svých zelených ministerských kolegů nikdy veřejně ani nezaprotestoval. Stejně jako Kalousek a další ministři své zaručeně konzervativní strany, jejíž předseda byl ještě nedávno Liškův politický komplic. Jak ubohé.>>>
Kdopak si to dělá zálusk na školu v Legerově ulici v Praze?
Klára Samková
V poslední době se již objevily články o připravovaném stěhování základní školy v Legerově ulici. Rozhodla o něm Rada MČ Praha 2, kde v "hnědé" (viz smíchání příslušných barev) vládne koalice ODS - ČSSD - Zelení. Co se asi má stát dalšího s budovou v Legerově ulici, která byla zcala nedávno úplně zrekonstruována pro potřeby školy? Většina investic do této rekonstrukce dosud nebyla účetně odepsána.... Úprava "nové" školy, kam se mají žáci stěhovat, ve Vratislavově ulici, má dle oficiálního rozpočtu stát přes dva miliony koun (pro informaci - jeden byt o rozměru 27 m2 v majetku MČ Praha 2 byl nedávno rekonstruován za 1.000.000,- Kč - není to poněkud nepoměr??) Na 11. 4. 2011 v 8,00 hod. (oblíbená toť hodina veřejnosti a určitě i novinářů) se podařilo opozičním zastupitelům svolat na toto téma mimožádné zastupitelstvo, které proběhlo v zasedací síni MČ Praha 2, Nám. Míru 20. Derou se mi určitě jen samá nespavedlivá obvinění, že by na ten barák, kde už dnes je pomalu jeden hotel vedle druhého, si někdo dělal zálusk? To by se přece u nás v Čechách nemohlo stát, tady si obecního a státního majetku ceníme a jako oko v hlavě jej chráníme!!
Unáhlený postup radnice Prahy 2
Klára Samková
Školáci, kteří dnes navštěvují Základní školu Legerova na pražské magistrále, by od září již měli zamířit na Vyšehrad. Radní městské části Praha 2 totiž usnesením z 22. března 2011 rozhodli o přestěhování školy do budovy bývalé základní školy ve Vratislavově ulici. Opozice složená z TOP 09 a Občanů za spokojené bydlení (OSB) ale považuje postup radnice za unáhlený, protože byl přijat bez řádného projednání a na základě povrchní důvodové zprávy. Celkem 16 zastupitelů z TOP 09 a OSB proto požádalo starostu Prahy 2 Jiřího Palusku o svolání mimořádného zasedání zastupitelstva, jehož termín byl nakonec stanoven na 11. dubna. Základní škola v Legerově ulici není běžnou školou. Vedle výuky bezproblémových dětí se zaměřuje na děti s poruchami učení, lehčími poruchami chování a přispívá tak k jejich přirozené integraci. Má letitou tradici a žáci zde mají možnost projít celou základní školou v malém kolektivu s plně kvalifikovanou péčí.Do budovy školy se v posledních letech hodně investovalo. Má prostorné, hezky zařízené a světlé učebny, protiprachová a protihluková okna, zrekonstruované toalety. K vybavení školy patří tři tělocvičny, jídelna a dvě venkovní víceúčelová hřiště.
Nyní by se měli žáci a pedagogové přestěhovat do značně zchátralé budovy, ve které základní vybavenost chybí. Škola v tomto místě byla již dříve pro nedostatek dětí zrušena. Způsob, jakým je dnes rozhodováno o stěhování školy z Legerovy ulice do těchto prostor, vede opoziční zastupitele k obavě, že v nevyhovujícím prostředí ji čeká stejný osud.>>>
Spad z Fukušimy se neblíží úrovním Černobylu
Jan Zeman
Tak nám naši rakouští sousedé dělají zase informační kampaň o nebezpečích jaderné energetiky.
Bohužel musím oznámit Jodovu-131 zvěst, že z rakouského ústavu Poručíme větru dešti haarpem se na nás žene stoletá tsunami radiace a v nejbližších dnech dospěje přes zastávku Dukovany do Temelína na pomoc jihočeským matkám, aby se po neúspěchu petice prodejců svíček tomu zlému termonukleárnímu slunci konečně zakázalo svítit alespoň na naší západní polokouli. Doporučuji se předzásobit dostatečným množstvím dobré nálady, lihovin, tužkových baterií, petroleje, zavařovaček, pláštěnek, nafukovacích lůžkovin, šnortyků a učebnic čínštiny. http://janzeman.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=184694. Příjemnou zábavu: Jistý pan Wotawa, rakouský klimatolog, tvrdí, že radioaktivní spad z Fukušimy se blíží černobylským úrovním, a že tam prý uniklo „20-60%” Cesia-137 ve srovnání s Černobylem, navíc údajně za jediný den. Otiskují mu to už i v Americe v tamní verzi Ábíčka. Takže to vypadá, že mrak mediálního „spadu“ nové vědy blížící se tomu černobylskému už naplno ozářil přinejmenším americkou populátorskou arénu. V tomto delším článku bych chtěl pomocí relativně jenoduchých jakkoli nepřesných odhadů poukázat na to, že
Média nemohou diktovat ministrům, cokoliv se jim zamane
Jaromír Fojtík Slezský zemský hejtman Koruny České
Koruna Česká se znepokojením sleduje veřejný mediální a především demagogický lynč, jenž musí bez ustání podstupovat ing. Ladislav Bátora, jehož si vybral ministr školství Josef Dobeš nejprve jako svého náměstka, a posléze, když se jím nakonec vlivem onoho lynče nestal, alespoň jako svého poradce. V posledních dnech se navíc v podobném smyslu začaly ozývat přímo státní vysoké školy, za všechny jmenujme vědeckou radu filozofické fakulty Univerzity Karlovy, která ve svém prohlášení nepravdivě označila pana Bátoru začlověka s xenofobními názory. Chtěli bychom touto cestou veřejně vyzvat pana ministra, aby v této věci jakožto nejvyšší osoba na ministerstvu školství nepodléhal vnějším ani vnitřním tlakům a aby odolal demagogické masáži politické korektnosti a mediokracie. Jakožto ministr školství disponuje v rámci svého resortu právem posledního slova a autonomie ve svých rozhodnutích, co se týče jmenování svých spolupracovníků. Jsme přesvědčeni, že pan Bátora je člověk s mravně kvalitním charakterem, jehož jmenování na post poradce ministra školství přinese v tomto odvětví dobré ovoce. Obvinění, která jsou vůči němu vznášena, jsou falešná a demagogická, což sám pan Bátora již nejednou doložil. Přivítáme, bude-li na tento post vskutku jmenován. Nejde zde jen o jeho osobu, ale především o to, ukázat, že média si nemohou v této zemi diktovat, cokoliv se jim zamane.
Postup vedení FF UK je nehorázný skandál
PhDr. Ing. Jiří Novák (84) Praha
S velkým zájmem jsem četl článek „FF UK se vrací do praktik padesátých let“, jelikož to, co v něm píše Ivana Haslingerová jsem měl tu čest na sobě prožít. Maturoval jsem na pražském reálném gymnáziu v červnu 1946 a zahájil v říjnu studium na FF UK tehdejší tzv. akademickou formu studia sociologie a filozofie. Měl jsem to štěstí, že jsem byl přijat do semináře prof. Josefa Krále. Protože pan profesor kladl velký důraz na to, aby sociolog byl vzdělán také v jiném sociologicky relevantním oboru, přibral jsem od zimního semestru 1947 ještě studium práv. Několik týdnů po 25. únoru 1948 jsem byl nucen práva opustit, jelikož byl vydán zákaz současného studia na dvou fakultách. Dne 19. ledna 1949 jsem pak byl při tzv. „prověrkách“ vyloučen ze studia a dostal jsem povolávací rozkaz k nástupu k ženijnímu útvaru (zárodku to pozdějších PTP) do uhelných dolů Handlová. Velmi smutné pro mne bylo, že v "prověřovací komisi" na FF UK byl můj spolužák ze sousedního gymnázia, s nímž jsem byl po vyhození z gymnázia v r. 1944 déle než rok u tehdejšího "luftschutzu" Jiří Doležal, naši rodiče se dobře znali, a "kolegyně" Wohlgemutová. V roce 1968 jsem byl rehabilitován a bylo mi umožněno studium sociologie a filozofie na FF UK dokončit. Leč poněvadž mi při zmíněných „prověrkách“ byl zabaven index a na fakultě se údaje o mém dřívějších studiu „nenalezly“, musel jsem začít studium od začátku. To pak bylo od roku 1969 předmětem nejrůznější přezkumů, pozastavování, úprav a dalších průhledných šikan, kvůli nimž se mi je podařilo dokončit teprve v r. 1979, kdy jsem ve svých 52 letech konečně promoval. Že jsem nebyl sám, kdo byl naší „alma mater“ takto opečován, neuvádím, protože to je obecně známé, přičemž rovněž známé je, že bohužel ne každý měl to štěstí, že se mu – byť po tolika letech – podařilo studium ukončit. Postup současného vedení FF UK vůči panu Bátorovi proto považuji za nehorázný skandál a jako absolvent se za tuto fakultu hluboce stydím.
Ladislav Bátora pomůže Josefu Dobešovi zkonsolidovat ministerstvo školství
Ivana Haslingerová
Předseda Akce D.O.S.T Ladislav Bátora se stane od 1. března 1. náměstkem ministra školství Josefa Dobeše, kde bude mít na starosti rozpočet, ekonomiku, správu a eurofondy. Bude to jistě člověk na správném místě, který se svým smyslem pro pořádek uvede jako vystudovaný právník a ekonom vše, co bude v jeho moci, na správné místo. Jedině je smutné, že bude muset rezignovat na funkci předsedy Akce D.O.S.T., která dlouhodobě podporuje prezidenta Václava Klause. Pořádala mnoho demonstrací proti Lisabonské smlouvě a obecně na podporu jeho postojů. Pro svoje euroskeptocké postoje má D.O.S.T. sympatie Hradu, především ředitele politického odboru a osobního tajemníka prezidenta republiky Ladislava Jakla a vicekancléře pro komunikaci a kulturu Petra Hájka. Ale i sám pan prezident Václav Klaus přišel osobně pozdravit odpůrce Lisabonu na akci D.O.S.T., která se konala po druhém irském referendu před Hradem. Podrobně jsme o tom psali v článku "Memorandum "Podporujeme svého prezidenta". Byla by velká škoda, aby odchodem Ladislava Bátory činnost Akce D.O.S.T. zanikla. Když jsem psala článek Pravda a láska – největší nepřítel pravice v ČR, neuvědomovala jsem si, že byla konference o české pravici "Hovory na pravici", o níž v něm píši, vlastně poslední akcí D.O.S.T. pod taktovkou Ladislava Bátory. Doufám ale, že D.O.S.T. jeho odchodem nezanikne a bude nadále pokračovat ve své práci.>>>
Kardinál Vlk pohledem kléru
Stanislav Přibyl
On zná než sebe ... A pak dlouho nic ... (Jan Baxant)
Takže co nestačili zničit komunisti, to dodělal on. (Jiří Reinsberg)
S ním je to naprosto neosobní. (Alois Kánský)
Vede dlouhé monology o dialogu. (Stanislav Přibyl)
Tu na mě zvýšil hlas a začal se mnou jednat jako nějaký carský oficír. A tak jsem zjistil, že si vlastně nemáme co říct. (Fridolín Zahradník)
Prosazuje Druhý vatikánský koncil metodami z doby prvního Vatikánského koncilu. (Stanislav Přibyl)
Já bych mu dal do držky a kopnul bych ho do prdele. Co tady za ty roky předved? (Tomáš Vlasák)
Proč byl na ty kněze tak zlej? (Jan B. Lášek)
Pan kardinál mě připravil o několik let života. (Jiří Svoboda)
Ten člověk mě zničí. (Jaroslav Polc - na smrtelné posteli)
Bavím se ješitností politiků. Ale tak zlého člověka jako je Vlk jsem v životě nepoznala. (Jana Řepová)>>>
VORP protestuje proti zavedení povinné sexuální výchovy dětí
P. Ing. František L. Juchelka, ThD
V souvislosti s vydáním dvou publikací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ve kterých ministerstvo doporučuje základním školám vyučovat v rámci Výchovy ke zdraví Sexuální výchovu. Mnozí rodiče a jiné osoby, které je podporují, mezi nimiž je více než 100 kněží, protestují proti tendencím ohrožujícím morální výchovu dětí. Výbor na ochranu rodičovských práv (dále VORP), kde jsou sdruženi, proti tomu protestuje: „Rodiče a učitelé sdružení ve VORP vyznávají konzervativní hodnoty ověřené staletími. Nechtějí, aby se na základních školách vyučovaly různé ideologie a módní směry, které vnášejí do hlav dětí zmatek. Děti mají být vedeny ke slušnosti, sebeovládání a altruismu, k založení dobré a stabilní rodiny, ke zdravému vlastenectví a znalosti své kultury; ne k sexuálním ‚alternativám’, gendru, militantnímu feminismu a multikulturalismu. Jen ten, kdo si váží vlastního národa a kultury, může respektovat jiné.“ Na podporu těchto snah je vyhlášena modlitební podpora dětí a jejich rodičů, kteří protestují proti plánovanému zavedení vyučování Sexuální výchovy ve školách. Motivací bylo růžencové modlitební tažení P. Petrus Pavlcka, které vyprosilo v poválečném Rakousku zázrak – stažení sovětských vojsk z okupovaného Rakouska v roce 1955. Do iniciativy bylo tehdy zapojeno více než 500 000 lidí! V roce 1986 proběhla ve Filipínách „Růžencová revoluce“ – díky modlitbám 2 milionů lidí, kteří vyšli do ulic hlavního města Manily s růženci v ruce bylo zabráněno téměř jistému konfliktu a občanské válce. Nyní jde o podobně závažné události. Morální rozklad je horší než hrozba války, neboť ten bývá právě její příčinou.
Neexperimentujte s našimi dětmi!
Akce D.O.S.T. si dovoluje pozvat všechny svobodomyslné občany na protestní shromáždění „Neexperimentujte s našimi dětmi!“, které pořádá ve středu 1. září 2010 na podporu Výboru na obranu práv rodičů. Sejdeme se v 17 hodin na Malostranském náměstí v Praze a následovat bude pochod před budovu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Závěrečná část akce pak proběhne před kostelem Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici, kde vystoupí se svými projevy zástupci politických stran a občanských sdružení.
Chceme tak projevit svůj odpor proti nucenému zavádění sexuální výchovy do škol a proti "genderovému" znásilňování českého jazyka a dalším podobným experimentům, které pod vlivem Evropské unie pronikají do českých škol.
Přijďte všichni, komu není lhostejný osud našich dětí!
Komunistická zrůda učí naše děti komunistické lži
Petr Paulczynski
Nebýt to titulek z iHNED, málem bych se ho bál sem dát. Dvojka na kandidátce pražské KSČM říká, že kolektivizace byla v zájmu národa, neboť lidé tehdy dřeli bídu. Probůh, není to trestné? Asi ne, když bachař Vondruška co mlátíval vězně sedí v klidu v parlamentu. O synovi jiné mlátičky Grebeníčkovi nemluvě. Je to totožné jakoby v Bundestagu zasedal Mengele, nebo nějaký jiný dobytek. Předsedkyně pražských komunistů Marta Semelová pracuje již čtvrtstoletí jako učitelka na základní škole. Zatímco před volbami 2006 byla ještě na nevolitelném místě, nyní má z pozice pražské dvojky velkou šanci na parlamentní křeslo. A její další šílený názor: "Dokumenty o Horákové do škol nepatří". Ukazuje se, že jihočeská mutter a její Zelený nástupce mládežník Liška nechali po sobě ve školství pěkný svinčík. Jak by ne, když Kuchtovou zajímaly jen evropské peníze a Liška se staral o legalisaci měkkých drog. S dekriminalizací trávy ani já nemám žádný problém, ať si každý kouří co chce. Ale že by to byl hlavní problém školství bych neřekl. A mezitím nám ve školách řádí takové Semelové. Rudé fosilie s takovýmito názory:>>>
Veřejná výzva ke spáchání trestného činu. V zájmu vyššího principu!
František MAtějka, místopředseda Svobodných
Vyzývám každého, kdo má či může mít přístup k datům o výsledcích studentských voleb ve školách, aby je anonymně poskytl médiím. Rád se stanu prostředníkem a vezmu na sebe veškerou zodpovědnost. Každých dvacet let se u nás dějí zásadní změny. Nehodnotím, co z nich bylo k lepšímu a co k horšímu. Cítím ale, že je nejvyšší čas to zopakovat. V roce 1989 to byli právě studenti, kteří stáli jako jedni z dalších na začátku změn. Dnes se jich komunisté a socialisté z tehdejší národní fronty bojí znovu. Nedávno jsem psal o naprosto ubohém zásahu ČSSD do průběhu naplánovaných studentských voleb a ovlivnění data zveřejnění jejich výsledků. Školy podlehly bezprecedentnímu nátlaku oranžových krajů a řada z nich se z projektu raději odhlásila, než by jejich ředitelé měli problémy se svým zaměstnavatelem typu David Rath. Ty, které zbyly, ve spolupráci s Člověkem v tísni jako pořadatelem voleb ustoupily a výsledky chtějí ohlásit až po řádných parlamentních volbách. Žádám tímto a prosím zároveň, abychom každý, kdo může, pomohl změnit tyto praktiky. Nikdo to za nás neudělá. Nesmíme sedět na zadku a čekat, až si socialisté rozdělí tuto zemi.
Ve studentských volbách vítězí jednoznačně pravice
ivana haslingerová
Nedávno jsme publikovali "Veřejnou výzvu ke spáchání trestného činu. V zájmu vyššího principu!" Autora Františka Matějku znepokojil, a to právem, zákaz hejtmana Ratha provést nanečisto studentské volby na gymnásiích jeho kraje. Je to pochopitelné, protože socialisté tušili, že v těchto volbách u mladé a inteligentní generace zvítězí pravice. Tímto článkem bych chtěla pana Matějku potěšit. Výsledky studentských voleb nanečisto unikají na veřejnost i přes zákaz socialistických předáků a Hrdinní pedagogové jdou proti vůli organizátorů voleb, společnosti Člověk v tísni, kteří po dohodě se sociálnědemokratickými hejtmany chtěli výsledky zveřejnit až po opravdových volbách na konci května. Podrobné výsledky jsou uvedeny v tabulce za článkem. dalo se sice čekat příklon studentů k pravici, ale že bude tak výrazný, to nečekal asi ani hejtman Rath. Je sice smutné, že ODS u studentů na TOP 09 ztrácí, ale dalo se to po jejím mnohaletém rozkročování se doleva pod taktovkou pana Topolánka očekávat. Začala být prostě považována, ze středovou stranu a neprostudovala si knihu Petra Hájka "Smrt ve středu", v níž by se včas dozvěděla, co takové strany čeká. I když je nyní již zase tou starou konzervativní pravicovou stranou, alespoň pokud jde o její nejužší vedení, tak je málo času, aby se podařilo panu Nečasovi pošramocenou reputaci do voleb napravit. Občané obecně volí podle lídra a TOP09 chytře ukryla pana Kalouska, který ještě nedávno chtěl do koalice s komunisty, za osobnost noblesního knížete Schwarzenberka, který je zárukou, že s komunisty jednat nebude, navíc je představitelem aristokrata, jehož slovo platí. Ať již je to tak či tak, v každém případě je potěšitelné, že mladá inteligence volá po pravici a kdyby bylo podle ní, tak bude ve Sněmovně ledabyle vládnout s velkou převahou nad levicí. Je až neuvěřitelné, jak nepříjemně působí na studenty bratr Paroubek, kterého nepovažují stejně jako komunisty za hodna vstupu do parlamentu. Škoda, že jdou u nás k volbám i voliči se základním vzděláním a že tato sněmovna snů je tudíž jen zbožné přání každého myslícího občana.>>>
Bude-li to Duka... A je to Duka...!
JUDr. Stanislav Přibyl, Ph.D, IC.D
Mohl bych reagovat snad na jakýkoli příspěvek, který se v médiích o nově jmenovaném arcibiskupovi objevil. Mají totiž bohužel něco společného: chybí v nich taková podstatná slova jako například: Bůh, Ježíš Kristus, evangelium... Tedy všechno, co dělá církev církví a bez čeho nelze kvalifikovaně hodnotit nikoho, kdo v jejím jménu jedná. Novinářům asi nelze takové mlácení prázdné slámy vytýkat, pokud i náš milý mediální turista Tomáš Halík ve své jinak tradičně roztomilé a patetické sebeprezentaci „Co očekávám od nového pražského arcibiskupa“ (Christnet, 8.2.2010) tyto pro něj zjevně zcela nepodstatné arabesky „jaksi“ pominul. První text od Dominika Duky, který jsem kdysi dostal do rukou, se však jmenuje „Škola vnitřní modlitby“. A právě zde je počátek všeho zásadního. Církev totiž nepotřebuje mediálně sebeprezentujícímágy ani obratné vychytralé politikáře, nýbrž spíše laskavé otce především svých kněží a také věřících, jakož i pastýře, kteří nepasou sebe sama (Ezechiel, kap. 34).>>>
