Revue Fragmenty, XVII. ročník, září 2012
Děkujeme, že nás čtete již celých sedmnáct let!
Pokud Sněmovna neschválí církevní restituce, bude podle ÚS jednat protiústavně
Socialisté ožebračí kvůli svému volebnímu výsledku stát o 28 miliard Kč!
IVANA HASLINGEROVÁ
O tom, že ukradený majetek církvím komunistickou vládou se má v právním státě vrátit, že jsme již jediná země v EU, která za více než dvacet let od pádu komunismu nedokázala toto udělat, jsme psali již tolikrát, že mne unavuje znovu a znovu se k této otázce vracet. Přesto to musím udělat ještě nyní, protože opět levicoví politici, dokonce i přes verdikt ústavního soudu z roku 2005 (!), opět hrozí, že tolik potřebný zákon o narovnání vztahu církví se státem smetou se stolu. Prodlevu nepřijetí restitučního církevního zákona parlamentem prohlásil za protiústavní: „Pokud § 29 hovoří o církevním majetku tak, že se jedná o majetek, který přešel na stát v důsledku majetkové křivdy, je nevydání tohoto majetku církvím protiústavní a porušuje článek Listiny práv a svobod.“ Pro tento verdikt hlasovalo 9 z 15 ústavních soudců. Náboženská tolerance je totiž garantovaná v Listině lidských práv a svobod. Současný stav při absenci vypořádání se státu s církvemi, kdy stát je dominantním zdrojem příjmů církví, porušuje zákon. Přelomové bylo stanovisko pléna ÚS 1.11.2005 sjednotit povinnost zákonodárce vydat restituční zákon i pro církve. Žaloby církví byly do té doby odmítány. Parlament je podle ÚS vázán ústavou a své kompetence smí užívat jen k naplňování ústavy, ne opaku. Žalobu církve proto mají soudy považovat za restituční. ÚS dal proto obecným soudům instrukci, že nesmějí zamítat církevní žaloby a musejí o nich rozhodovat, protože Parlament nenaplnil to, co v zákoně přislíbil. Zapomínají, že již nežijeme v totalitě, ale v právním demokratickém státě, v němž se dluhy podle zákona neodpouštějí, a to i když věřitelé jsou jimi nenáviděné církve. Stát má být rád, že církve jako věřitelé jen z dobré vůle s ním dosud nevstoupily do střetu. Bez restitucí by se církve svého majetku totiž domohly soudně. Když ne u našich, tak u mezinárodních soudů. Stát by pak musel navíc zaplatit vysoké náklady na vleklá a drahá soudní řízení. A jeho odhady jsou nikoliv 75 miliard, ale 160. Dohoda se státem není milost, ale spravedlivé vyrovnání a vykročení na cestu opravdové spolupráce. Vlastnictví církví bylo oprávněné.
Americké referendum
Ondřej Zvonár
Legie zámořských novinářů, komentátorů a politických zpravodajců tento týden s očekáváním obsadily útroby kongresového centra v americké Tampě - probíhal zde tradiční, letos překvapivě střízlivý, sjezd Republikánské strany. Fakt, že do souboje s prezidentem Obamou nastupuje někdejší guvernér a těžká váha amerického byznysu Mitt Romney, se stal primárním, bohužel však žalostně dutým a simplistickým předmětem pozornosti tuzemských médií. O guvernéru Romneym, pravicové alternativě k nepořádnému marasmu Obamova prezidentství, jsou tyto volby až v poslední řadě. Zpravodajské stanice a diskusní fóra ve Spojených státech ožívají úvahami o historicitě letošních voleb - nikoliv ovšem vzhledem k rase či náboženství toho či onoho kandidáta, jak by se mohlo jevit při pohledu na titulky evropských periodik, oplývajících bulvárními a neskonale přízemními elaboracemi o Romneyho mormonismu a Obamově pigmentaci. Význam nadcházejícího klání zapouští kořeny mnohem hlouběji, konkrétně, do samotného podhoubí zámořské společnosti a ekonomiky. Prostupuje bezostyšně pod kůži uvadající velmoci, do morku kostí, odkrývajíc pravdu v celé své nahotě. Cestuje časem, jako Marty McFly, do osmnáctého století a nekompromisně soudí, zda byla dvě století americké výjimečnosti darem z nebes nebo, bohužel, chybou a omylem historie.Po dobu trvání republikánských primárek a snad i týdny před zmíněným sjezdem se zdálo očividným a zřejmým, že se listopadové volby stanou referendem o prezidentství Baracka Obamy. Ukázalo se však, že jejich poetika bude hlubší a smysl vyšší. Chystá se referendum o Americe. Donald Rumsfeld před lety starý kontinent symbolicky rozdělil na Evropu starou a Evropu novou. Snažil se tak upozornit na kontrast mezi zaprášenými a zkostnatělými strukturami západních velmocí a dynamikou rozvíjejících se východoevropanů, hledících za moře s úsměvem a optimismem. Co ovšem uniklo nejen jemu, ale drtivé většině Američanů, bylo ohromující schizma, narušující civilizované soužití jejich vlastních spoluobčanů. Spíše než dvě Evropy, žel, existují bok po boku dvě Ameriky. Nová a stará.>>>
Milan Knížák: "Funkce vedoucího kurátora výstav ve VP je zbytečné vyhazování peněz"
IVANA HASLINGEROVÁ
Národní galerie v Praze pořádá v úterý 4. září ve 14:00 hodin ve Veletržním paláci v Praze (VP) tiskovu konferenci, jejímiž hlavními tématy bude vyhlášení konkurzu na místo ředitele Sbírky moderního a současného umění a na místo vedoucího kurátora výstav moderního a současného umění. Protože víme, že za dřívějšího vedení NG prof. Milanem Knížákem na tyto obě funkce stačil jeden ředitel Sbírky
moderního a současného umění doc. Tomáš Vlček, zeptali jsme se prof. Knížáka co říká na nově zřizovanou funkci kurátora výstav ve VP. Zda je potřebné zřizovat speciálního kurátora nad ostatními kurátory ve VP a to zejména v době, kdy se NG potýká s nedostatkem peněz. Jeho odpověď byla následující:
"To je úplně směšné, nechápu proč na to svolávají tiskovou konferenci. Nechápu funkci kurátora výstav ve VP, je to zbytečné vyhazování peněz. Ve Sbírce moderního a současného umění je řada kurátorů, kteří nic nedělají, protože jim ředitel vše blokuje. Je to všechno jenom kamufláž neschopnosti. Kdybych byl paní ministryni kultury, učinil bych tomu ráznou přítrž, ale toho se asi nedočkáme.
Na tiskové konferenci bude dále prezentován i výstavní program VP na podzim 2012. "Pokud jde o výstavní program ve Veletržním paláci, tak Pištěkova výstava je domluvená a uzavřená akce, nevím co k tomu mimo propagace budou říkat. Projekt Domnika Langa je malý autorský projekt, který se do NG v podstatě nehodí. Je to typický projekt do Kunsthale. Dislektickou akci Aleny Kupčíkové jsme do NG přinesli my a opakuje se, pokud se nemýlím již po třetí," uvedl profesor Knížák.
Zákon o vztazích státu a církví nepřekročí hranici 25. února 1948
Dominik Duka, OP Mgr. Joel Ruml, Jiří Daníček
Vážený pane prezidente!
Dovolujeme si Vás oslovit jako zástupci tří velkých skupin – České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí– které sdružují převážnou většinu věřících v této zemi.
Zákon o vypořádání majetkových vztahů mezi státem, církvemi a náboženskými společnostmi (Zákon o vztazích státu a církví) se vrací ze Senátu Parlamentu ČR do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k hlasování, které by mohlo uvést v život při kladném výsledku léta odkládané řešení, na němž se dohodla vláda této země a všechny zúčastněné církve a náboženské společnosti. Neschválení tohoto zákona by bylo promarněním příležitosti k vzájemné dohodě patrně na řadu dalších let. Rádi bychom, abyste jako prezident České republiky po eventuálním kladném hlasování o tomto zákoně připojil svůj podpis.
Je nám známo, že tak můžete učinit jedině v případě, kdy budou vyvráceny pochybnosti . Nemůžeme v této chvíli učinit nic jiného, než Vás osobně ujistit, že z naší strany tento zákon nikdy nebude takto interpretován. Důležitým signálem k tomuto jasnému a setrvalému postoji je i prohlášení Federace židovských obcí, v němž je uvedeno, že „není považováno za nezbytné, aby se otázka arizovaného majetku (v dosavadním držení státu) řešila prostřednictvím tohoto zákona“.
V otázce záruk jste se, vážený pane prezidente, obrátil na pana předsedu vlády a jeho místopředsedy. Přesto i my považujeme za nutné učinit toto prohlášení a věříme, že Vám tímto usnadníme rozhodování v problému, který má ve společnosti velký ohlas, byť způsobený malou informovaností spoluobčanů.>>>
Velký úspěch europoslance Jana Zahradila
Ivana Haslingerová
Předseda Aliance evropských konzervativců a reformistů (AECR) Jan Zahradil byl ve čtvrtek 31. srpna 2012 zvolen místopředsedou Mezinárodní demokratické unie (IDU). Stal se tak po premiéru Petru Nečasovi druhým Čechem ve vedení této celosvětové organizace. Aliance evropských konzervativců a reformistů (AECR) vznikla v roce 2009 jako zastřešující organizace eurorealistických politických stran, která nabízí alternativu k evropskému federalismu. Mezinárodní demokratická unie IDU je nejpočetnější světová organizace pravicových a pravostředových stran, jakož i politických organizací ze všech kontinentů. Jejím předsedou je bývalý australský premiér John Howard a jediným individuálním členem z České republiky je Občanská demokratická strana.
„Své zvolení i členství Aliance v Mezinárodní demokratické unii rozhodně vnímám jako potvrzení rostoucího významu racionální eurorealistické politiky,“ řekl Jan Zahradil. Na snímku s předsedou IDU Johnem Howardem
Vzpomínám na konferenci ve Šlapanicích u Brna v roce 2005, na níž nás informovala jeho asistentka, že se Jan Zahradil snaží o založení AECR. Že to bylo velmi nesnadné, protože musí pro vznik tého aliance získat zástupce pěti zemí EU a stále mu ta pátá chybí. Jan Zahradil ale šel tvrdě za svým snem a jeho Aliance dnes čítá přes padesát členů EP. Jeho místopředsednictví v IDU a začlenění AECR do ní je dalším jeho velkým úspěchem.
Kéž by všichni europoslanci takto pracovali pro obranu zájmů naší země, jako on. Je to po dlouhé době krásná zpráva z Bruselu, děkujeme za ni a přejeme Janu Zahradilovi v další práci pro náš národ hodně úspěchů.
Ze strany církví nedojde k aktivitám, které by překročily hranici 25. února 1948
Dominik Duka, OP Mgr. Joel Ruml, Jiří Daníček
Vážený pane předsedo vlády!
V souvislosti s projednáváním zákona o vypořádání majetkových vztahů mezi státem, církvemi a náboženskými společnostmi, jehož předloha se vrací ze Senátu Parlamentu ČR do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, nám je známo z tisku, že se na Vás osobně a na místopředsedy vlády obrátil pan prezident Václav Klaus s tím, abyste se zaručili, že nebude zákonem prolomena hranice 25. února 1948.
Jsme si vědomi, že nejsme účastníky zákonodárného procesu, ani přímými oslovenými v této záležitosti. Nicméně Vás i místopředsedy vlády chceme ujistit, že ze strany církví a náboženských společností nedojde k žádným aktivitám, které by jakkoli tuto hranici v zákoně uvedenou zpochybnily.
Jasným signálem našich společných postojů, tedy České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí, sdružujících převážnou většinu věřících v této zemi, je prohlášení Federace židovských obcí. Ta uvádí, že přestože by ve věci arizovaného majetku, který nebyl vrácen a je dosud v držení státu, považovala za především věc morálního aspektu, kdyby se o tomto majetku jednalo, v této chvíli „nepovažuje za nezbytné, aby se otázka arizovaného majetku řešila prostřednictvím tohoto zákona“.
Obavy pana prezidenta Václava Klause a jeho snahu o jasné vyjádření chápeme, protože do značné míry interpretují obavy našich spoluobčanů, kteří nejsou detailně informováni o celém problému. Právě z těchto důvodů píšeme toto ujištění o našich budoucích záměrech.
Chceme v neposlední řadě také poděkovat za vytrvalost, s níž Vaše vláda plní v otázce nalezení nových vztahů státu s církvemi a náboženskými společnostmi své programové prohlášení.>>>
Jiří David vs. Milan Knížák
Ivana Haslingerová
U příležitosti roku od odchodu profesora Knížáka z čela NG jsme s ním uveřejnili rozhovor Profesor Knížák exkluzívně k situaci v NG na téma, jak vidí situaci v NG s ročním odstupem. Článek vzbudil, jak se dalo očekávat, velkou odezvu. Někoho nadchl, někoho pobouřil. Snad nejdopálenější byla reakce Jiřího Davida, předsedy občanské iniciativy Čas na změnu, která se mnoho let snažila sesadit Milana Knížáka z vedeni NG. Pan David proti tomuto tvrzení protestuje a je prý zklamán novým ředitelem. Navíc se pohoršuje nad tím, že jako fyzik si dovoluji psát o umění. Proto jsem přeposlala dopis pana Davida odborníkovi, tedy samotnému profesoru Knížákovi s tím, že bych byla vděčna, kdyby se vyjádřil k postojům pana Davida, že ráda jejich vzájemnou polemiku zveřejním. A zde jsou oba názory:
Jiří David píše: "Váš „rozhovor“ začíná větou, ze "občanska iniciativa Čas na změnu se mnoho let snažila sesadit M.K. z vedeni NG a vyvolala výběrové řízení, na jehož podkladě byl jmenován J.Besserem V. Rösel." Hezky podpasová argumentace, typická polopravda. Po více jak deseti letech se i díky naší inciativě podarilo opravdu vyvolat regulérní výběrové řízeni, ale Rösela pak vybraly nekompetentni figury a figurky z ministerstva, ne iniciativa..." Není polopravdou, že iniciativa vyvolala výběrové řízení na nového ředitele. To že netušila, že v něm budou pak rozhodovat o novém řediteli pracovnící z ministerstva a nikoliv ona sama ukázala jen svou nekompetentnost. Je pravda, že díky tomuto výběrovému řízení byl vybrán současný ředitel.
Milan Knížák reaguje: " Vážená paní Haslingerová, Jiří David nestojí za to, aby se s ním ztrácel čas. Je to člověk, kterému chybí nadání i vzdělání. Jeho legrační spekulace zcela postrádají logiku a mají nejblíže k psychopatii. Nejzábavnější je, že často mě téměř cituje. Dovolím si podotknout, že tyto citace jsou jediná rozumná zrníčka v jeho textech. Zdraví Milan Knížák. A klidně to zveřejněte." >>>
LATERNA MAGIKA PŘIPRAVÍ PREMIÉRU PRO CELOU RODINU
Lucie Kocourková
Laterna magika zahájila sezónu 2012/2013 už na konci srpna sérií repríz oblíbené inscenace Kouzelný cirkus. Na letošní sezónu připravuje jednu premiérovou inscenaci, která se ponese v duchu rodinných představení. Titul s názvem VIDÍM NEVIDÍM připravuje filmová režisérka a animátorka Maria Procházková (mj. režisérka celovečerních snímků Kdopak by se vlka bál a Žralok v hlavě). Půjde o divadelní představení, které rovnocenným způsobem propojuje taneční, hereckou i technickou složku. Hrdinkou VIDÍM NEVIDÍM je slabozraké děvčátko Agáta a její fantazijní svět, ve kterém se běžné události mění v dobrodružství. „Laterna magika se tak v této rodinné inscenaci vydá prozkoumat možnosti interakce mezi klasickou animací a živými činoherci a tanečníky s využitím prvků černého divadla“, říká šéf Laterny magiky Zdeněk Prokeš, který se v inscenaci ujme role choreografa spolu s Barborou Pauerovou. Hudbu k nové produkci skládá Jan P. Muchow, scénu vytvoří Jan Novotný, kostýmy Simona Rybáková. Kromě tanečníků uvidíme na scéně i známé herecké tváře, Lindu Rybovou a Tomáše Měcháčka v rolích rodičů. Premiéra se uskuteční 14. února 2013 na Nové scéně ND. Inscenace naváže na tradici Laterny magiky, která v minulosti uváděla jak představení pro celou rodinu, kdy nezapomínala na dětského diváka, tak na experimenty, kdy se na repertoáru objevovaly inscenace ve spolupráci s členy činohry ND. Tentokrát se Marie Procházková ve svém scénáři volně inspirovala dětskou knihou Ivy Procházkové Pět minut před večeří.>>>
BORCI NEPITE TO, BUDE VÁM BLBĚ
Petr Paulczynski
Pro vysvětlení titulku začnu známou anekdotou. Na brněnským Zelným rynku je kašna. V horkým dni se z ní chtějí napít Pražáci. Kolemjdoucí Brňák jim povídá: "borci, nepite to, bude vám blbě, chčijó do teho morgoši." Pražák typicky zpěvavě: "co říkáte?" "No nic kemo", Brňák na to. "Pi to pomalu, je to studený." Na tento fousatý vtip jsem si vzpomněl, když socani v Brně rozjeli svoji volební kampaň rozdáváním jakési blíže neurčené oranžové limonády bez udání původu. Kdyby obsahovala, určitě by se našli šťouralové, kteří by chtěli vědět, kdo za tou limčou stojí a jak byla její dodávka do Lidového domu financována. A tak raději Sociální demokracie rozdávání zrzavé oranžády na svých mítincích pozastavila. Zarážející je, že strana, která chce převzít vládní odpovědnost a na všechny otázky má tisíc správných odpovědí, ztroskotá u pitomé viněty na limonádě. Čert ale vem neoznačenou brču. Mnohem víc je mi na podělání ze způsobu, jímž oranžády začaly vést kampaň. Jako obvykle ke krajským volbám vytáhli celostátní témata coby referendum o kvalitě Nečasovy vlády. Vytloukají politický kapitál ze všeobecného rozladění a z celostátních témat aby zastřeli své průšvihy v krajích. Přece se nebudou chlubit tempem zadlužování, průšvihy v čerpání zrůdných dotací na kdejakou blbost, zanedbanými investicemi do oprav silnic či stavu veřejné dopravy. O Rathovi a dalších předražených zakázkách nemluvě. A tak se vracím na začátek, jenom to trochu zmodifikuji. Nevolte to, bude vám blbě.
Diskuze o knize „Kmotra“ od Gertrud Höhnerové k aktivitám Angely Merkelové
Erhard Müller, Altenberg Nemecko
V neděli 26. srpna 2012 pozval moderátor Günter Jauch v ARD - televizi k diskuzi o nové knize Gertrud Höhlerové o aktivitách naší kancléřky Angely Merkelové.Kromě moderátora Günter Jauch se zúčastnily diskuze autorka knihy a bývalá poradkyně bývalého kancléře Kohla paní Gertrud Höhlerová, náměstek předsedkyně CDU a ministryně práce a sociálních věcí Dr. Ursula von Leyen, první a jediný premiér NDR z řad CDU 1990 Lothar de Maizière a vedoucí redakce kultury ZDF a novinář Wolfgang Herles. Na začátku expremiér NDR Lothar de Maizere, který dnes pracuje jako právník, zdůraznil, že to byl on, který kancléři Helmutu Kohlovy v roce 1990 doporučil svou novou mluvčí Dr. Angelu Merkelovou, ačkoli pak kancléř už měl jiný návrh, a mluvil o hodnocení práce současného kancléře od paní Höhlerové jako o vnucování vlastního názoru plného urážek a narušování pricipu demokracije. Ve své řeči zdůraznil, že paní Merkelová, která byla pár dní předem časopisem Forbes zvolena jako nejvlivnější žena Evropy, dělá velmi skvělou práci ve smyslu CDU pro občany Spolkové republiky a že knihou "Kmotra" uráží autorka paní Merkelovou před volbami do Bundestagu 2013. Podpora paní Höhlerové přišla od novináře Wolfganga Herlese, který kritizoval časté porušení demokratických principů v parlamentu i vlastní strany kancléřkou Merkelovou a obhajoval obavy vyjádřené v knize. Pan Jauch i interwiev s vnukem prvního německého kancléře po druhé světové válce Konrada Adenauera, který rezignoval a opustil CDU i přešel ke straně volných voličů z důvodu politiky současné kancléřky CDU. >>>
Kniha "Die Patin " (Kmotra) volá po pádu vlády pod heslem "Merkelová pracuje na rozpadu demokracie"
Henning Krumrey, překlad Erhard Müller
Demokracie jako rukojmí zloducha moci a jen prázdná fasáda? Tak popisuje Německo Gertrud Höhlerové v knize "Die Patin (Kmotra)". Bývalá poradkyní dřívějšího kancléře Helmuta Kohla a jde s Angelou Merkelovou tvrdě do boje s výzvou k pádu kancléřky Angely Merkelové (CDU). Kancléřka Merkelová je kvůli systému svých "M" podle Höhlerové spoluvinicí snížení demokratizace společnosti v Německu.
"Kdo degraduje, jako Angela Merkelová, normy a hodnoty demokratické společnosti na pouhou schopnost manévrovat, ten pracuje na rozpadu demokracie. To je důvodem, proč jsem se rozhodla touto knihou "
Jako alfa vlk v rouše beránčím skočila Merkelová z temné scenérie východu", podvedla na podzim kancléře Kohla a získala zdarma moc pro svou politickou kariéru. Její jednání lze srovnat s národním socialismem a komunismem: diktatury dvacátého století nám přinesly nové poznatky z hlediska politického stylu, přestože se jejich ozvěna nedala globálně realizovat: marginalizaci stran, přejímání témat z vyslanectví zemí druhého tábora a ožebračení celého národa rukou jedné samozvané královny-regentky. Její nonšalance v jednání s parlamentem se ztrátou právních a etických norem.>>>
Spoluzakladatel ODS: Nečas nadřadil svou kariéru nade vše
ODS se snaží nadbíhat levicovým voličům, jenže ve výsledku žádné nenaláká a přijde díky tomu i o pravicové. O krizi své strany mluví její dlouholetý člen, bývalý tiskový tajemník Václava Klause a novinář Petr Štěpánek. Pokud někdy ODS byla stranou jednoho muže, pak je to dnes, za Petra Nečase. *Co si myslíte obecně o současné ODS? Stále se rozšiřují řady těch, co ji opouštějí, protože podle nich zcela opustila své původní ideje (senátor Pakosta, poslanec Doktor, a další)? Copak Pakosta nebo Doktor, mě daleko víc mrzí odchody obyčejných řadových členů, kteří svým odchodem nepotřebují před nikým nic demonstrovat. Víte, ona i sebevětší loajalita a pochopení pro koaliční kompromisy mají své meze. Když politická strana začne porušovat ideje, se kterými stojí a padá, je to opravdu hodně špatně. *Když do čela ODS nastupoval Petr Nečas, svitla mnohým naděje na změnu, splnilo se něco z toho, nebo je P.N. v tomto ohledu zklamáním? Existuje jedna vlastnost, které si nesmírně cením. Loajalita. Jenže nelze být loajální k někomu, kdo své spolustraníky nazývá debily jen proto, že si myslí něco jiného než pan předseda. To už je prostě za hranou. ODS nikdy nebyla, dokonce ani v době největší Klausovy slávy, tak moc stranou jednoho muže, jako je teď za Petra Nečase. Všichni jsou stavěni před hotovou věc. Diskuse se nevede. Jen vyhrůžka, když to nepodpoříte, padne vláda. Můžu mít pro některé Nečasovy kompromisy i pochopení, i když jsou pro ODS programově či dokonce ideově za hranou, pro co ale pochopení nemám vůbec, je to, že Nečas předřadil sám sebe a svoje setrvání v čele ODS před všechno ostatní. Jeho personální politika je také jen o tom. Myslím si ale, že právě na to dříve či později dojede. V listopadu bude volební kongres ODS. Ne všichni srazí paty a budou jen přikyvovat. Uvidíme. Dorůstá nová generace – Kožušník, Černochová, Chalupa... >>>
NRZP ČR zve na happening proti zavedení sKarty
Ve spolupráci s některými představiteli KDU-ČSL, kteří jsou rovněž dlouhodobě proti zavedení Karty sociálních systémů, uspořádá Národní rada osob se zdravotním postižením ČR ve čtvrtek 30. srpna v 11 hodin před vchodem do Ministerstva práce a sociálních věcí ČR happening. Jeho hlavním mottem bude předání velké sKarty ministru Jaromíru Drábkovi na znamení toho, že lidé odmítají být nástrojem podivného obchodu, jenž se děje na úkor těch, kteří se mohou nejméně bránit. Informuje o tom předseda NRZP ČR Václav Krása a zve lidi se zdravotním postižením, aby přišli na happening odmítnout Kartu sociálních systémů, která je zcela zbytečná a pouze bude komplikovat život občanů a bude jim znesnadňovat přístup k sociálním dávkám. V. Krása přibližuje některé základní argumenty, proč nelze přijmout Kartu sociálních systémů: Přibližně 40 % seniorů a osob se zdravotním postižením pobírá dávky prostřednictvím poštovních poukázek. Tato služba je poskytována bezplatně. Zavedením Karty sociálních systémů bude každý příjemce muset platit za doručení peněz poštovní poukázkou. Všichni držitelé sKarty si budou muset otevřít účet u České spořitelny a.s., který bude určen pouze k transakcím s těmito dávkami. Je zcela nelogické, aby občan, který má účet u jakékoliv banky a doposud mu byly dávky poskytovány na tento účet, byl povinen si otevřít extra účet u České spořitelny, aby mu přišly dávky na tento speciální účet a z tohoto účtu si je příjemci dávek převáděli na svoje standardní účty. Zavedení tohoto systému je ukázkovým příkladem nepřímé diskriminace.>>>
Nezahazujme šanci ovlivnit vývoj státu
iVANA hASLINGEROVÁ
"Od začátku jsem vždycky volila ODS, ale kdo za ODS kandiduje na prezidenta? Pouze sebejistý pán z "Přemysloveců"... podpisovaly se archy na jeho podporu na demonstraci organizace D.O.S.T. u sv. Václava na Václavském náměstí v Praze. Kéž to vyjde a získá patřičný počet podpůrců. Sama bych nikdy žádného levičáka nevolila. Je mi tak líto té „mlčící většiny“, která zahazuje svoje šance ovlivnit vývoj u nás doma a tím i v Evropě a ve světě." Tolik z dopisu naší čtenářky paní Hallerové. Přidáváme se k jejímu přání a obracíme se proto na Vás s žádostí o pomoc při sběru podpisů pro Ladislava Jakla. Bude tak mít nárok na spoty v televizi a rozhlase, plakátovací plochy, bude zván do debat kandidátů – bude to zkrátka mimořádná příležitost seznámit veřejnost s hodnotami svobody jednotlivce a minimálního státu, ve které společně s ním věříme. Prosím, vytiskněte si petiční arch: http://www.svobodni.cz/files/docs/petice-jakl.pdf, zajistěte podpisy lidí ve svém okolí a pak ho pošlete na adresu uvedenou na archu. Pokusme se každý za sebe nasbírat co nejvíc podpisů.
Kniha o Mis EUdSSR – Angele Merkelové
Erhard Müller, Altenberg Nemecko
Ve čtvrtek 23.8.2012 byla v Berlíne konference švýcarskeho nakladatelství Orel Füssli-Verlag Zürich. Paní Gertrud Höhlerová - byvalá poradkyne kancléře Kohla a od RAF zavražděného bývalého předsedy představenstva Deutsche Bank Alfreda Herrhausena, napsala knihu o naší kancléřce Merkelové a její praci na rozpadu demokracie v Německu. Německou demokracii ve své knize porovnává se stalinismen a hitlerovskými časy, zejména při organizaci Evropské unie. Překládám pro Vás dva clanky z německého časopisu a objednal jsem si i tu knihu. V Německu byl kvůli tomu velky rozruch a dali paní Merkelové i nové jméno: Mis EUdSSR. Já osobně také již nesouhlasím s její politikou. Je na pováženou, že mohla jako dcera "rudého farare z Templina" jít v NDR na gymnasium, studovat v Berlíně a Moskvě, promovat jako Dr. fyziky v roce 1968. Bez sympathie a pomoci tomuto státu to u neatheisty nebylo možné. V NDR se nepouštělo neatheisty ani na gymnasium. Podivné je také, že potom jako nestraník byla tajemnicí pro agitaci a propagandu FDJ u Akademie der Wissenschaften, i když na internetu píše, že to není pravda, že prý dělala jenom kulturu.
Pokrytectví Západu v otázce Pussy Riot
Jaroslav Moučka
Politici, presstitutky i lidskoprávní správní aktivisté spustili unisono nad dvouletým trestem provokatérek ze skupiny Pussy Riot. Otázkou zůstává, zda má Západ jakékoli morální právo sekýrovat Rusko za odsouzení těchto mladých žen. Osobně se domnívám, že celá záležitost je jen politikum, které je používáno pro propagandistické a politické účely.
COPAK BY SE ASI DĚLO, KDYBY PODŘÍZLA MÍSTO KŘÍŽE TŘEBA MENORU?
Pussy Riot s našimi Plastic People of the Universe kulhá na všechny nohy. Plastic People byli komunistickým režimem perzekuováni z ideologických důvodů. Tvůrci jejich hudby a textů byli nekonformní ale vzdělaní lidé. Bolševik nemohl nechat bez trestu to, že skupina svým celým bytím naprosto ignorovala realitu tehdejšího Československa nebo že zpívala texty inspirované Biblí. Nemám v povědomí, že by Plastici jakýmkoli svým vystoupením či textem uráželi jakoukoli rasu, vyznání či jakoukoli menšinu. A tady se dostáváme k jádru věci. Pussy Riot své vystoupení situovaly do místa, které je pro ruské věřící posvátným a svým vystoupením i svým textem je hrubě znesvětili. Naše média otiskla jejich „modlitbu“ v nepřesné, řekl bych učesané, podobě (bylo by zajímavé zjistit proč). Jeden z veršů, který přeložila jako „Do prdele, do prdele, do prdele“ je ve správném překladu „Hovno, hovno, hovno Boží“ (Srjan, srjan, srjan Gospodina) a tento verš je přímo namířem na patriarchu. Na jiném místě jej pak nazývají čubčím synem. Západ nemá žádné morální právo míchat se do této vnitroruské záležitosti.
Ruská spravedlnost: útoky na víru jsou nepřípustné!
Ladislav Zemánek
Snad žádná zpráva mne v poslední době nepotěšila tolik jako rozsudek v kauze členek ruské feministické hudební skupiny s názvem, který se stydím vůbec uvést (Pussy Riot v překladu znamená "Číčy (Píči, Kundy), co dělají výtržnosti (nepokoje, pouliční bouře)", pozn. redakce). Už samotné jméno, jež by z logiky věci mělo co nejpřesněji uchopovat danou skutečnost, nemálo vypovídá o těchto jedincích, kteří se nezdráhají znesvětit posvátné místo své vlasti oplzlou modernistickou „modlitbou“. Snad už člověka ani nepřekvapí fotografie jedné z členek skupiny Tolokonnikovové, na které je – ač těhotná – v situaci, jíž se zde neodvažuji blíže reprodukovat. Jak vůbec mohou tvrdit, že neměly v úmyslu urazit náboženské cítění věřících. Tolokonnikovová, je studentkou filosofie na Lomonosovově univerzitě v Moskvě a spolupracuje se skupinou Vojna, jejímž členem je též její manžel. Někteří členové Vojny, která se profiluje jakožto organizace koketující s anarchismem a socialismem a jež si vytkla za cíl boj proti pravicové reakci (co jen takové výrazivo připomíná?), jsou v současnosti zadržováni policií za výtržnosti, jichž se dopustili během protiputinovských protestů. Ukazuje se, jak je těmto pokrokářům cizí, ba odporné pravoslavía jakých amorálností jsou schopni ve svém boji za něco, co je protipřirozené. Nelze než souhlasit s výrokem soudu, který konstatoval, že šlo o narušení veřejného pořádku motivované náboženskou nenávistí. Cožpak je protikřesťanská kampaň v západních zemích úspěšná natolik, že už ani sami věřící nechápou, oč v tomto případě jde? Nekráčí totiž o nic míň než o znesvěcení posvátného místa, o útok na jeden z pilířů (ruské) společnosti, o součást zběsilého tažení proti „starému“ světu, světu našich vlastních předků. Proto mi na závěr nezbývá než ocenit skutečnost, že většina ruského národa dosud nezradila sebe sama, svou vlastní identitu, svou duši a že má dostatek sil vypořádat se s těmi, kteří usilují o opak!>>>
V srpnu 1968 jsem zažil skutečnou podstatu komunistického zla
Přemysl Sobotka, prezidentský kandidát ODS a 1. místopředseda Senátu
Jednadvacátý srpen 1968 vnímám jako projev totalitní moci, která problémy řeší silou, násilím. Ideologie komunismu se tehdy znovu odhalila. Šlo o moc, o převahu, o to zlikvidovat kritiky a odpůrce. Kdo tohle zlo nepochopil v padesátých letech, pochopil s příjezdem sovětské okupační armády. Touhu po svobodě a po změně válcovaly tanky. Zažili jsme podstatu zla.
Jednadvacátý srpen 1968 jsem zažil jako mladičký chirurg s třítýdenní praxí. Nastoupil jsem do Liberecké nemocnice a po třech týdnech zaučování se mi změnil svět a já prošel válečnou chirurgií. V Liberci bylo nejvíc civilních obětí z prvních okupačních dnů a my v nemocnici to zažívali na vlastní kůži. Na oddělení nám po prvních nočních zprávách o okupaci začali vozit raněné, postřelené lidi. A já zažíval na vlastní kůži to, čemu jsme nikdo z nás, když jsme se o válečné chirurgii učili na fakultě, nevěřil.
Kardinál Duka: Mladí mají větší hodnotu než miliardy z restitucí
Lenka Češková
Až deset tisíc lidí se v sobotu 18. srpna sešlo na Pouti rodin ve Žďáře. Pouť byla součástí křesťanského Celostátního setkání mládeže, které vyvrcholilo v neděli dopoledne mší s arcibiskupem Janem Graubnerem. V předchozích dnech navštívil setkání také kardinál Dominik Duka, aby mladé podpořil v jejich víře. Zároveň upozornil na nevyčíslitelnou hodnotu mladých v kontrastu s církevními restitucemi. Kardinál Duka odsloužil na setkání mladých páteční večerní mši a přednášel také o církvi. Zároveň povzbudil členy přípravného týmu v jejich úsilí organizovat dobrovolně a zadarmo křesťanské akce.
„Mladí, kteří tady jsou, mají větší hodnotu, než ty miliardy, o které se hádají v Parlamentu,“ podotknul k otázce církevních restitucí Duka. „Církev existuje na našem území také proto, že jsou zde desetitisíce dobrovolníků, kteří denně vyrážejí do práce – varhaníci, kostelníci, uklízečky, řemeslníci… Dělají to zadarmo či za symbolický poplatek,“ doplnil kardinál.
V dopise adresovaném kardinálu Dominiku Dukovi a podepsaném kardinálem státním sekretářem Tarcisiem Bertonem papež vyjádřil radost z této iniciativy a přání, aby se upevňovalo povědomí duchovních hodnot, které formovaly myšlení, umění i kulturu českého národa. V otevřeném dopise ze dne 18. srpna se účastníci setkání obrátili na čelní představitele našeho státu s žádostí, aby ve svých rozhodnutích vždy konkrétním způsobem podporovali rodiny, které jsou základními stavebními kameny naší společnosti. Vyzvali je také ke vzájemné toleranci, slušnosti a úctě ke každému lidskému životu. Ve Žďáře vystoupil také houslový virtuos Josef Špaček. „Před koncertem se rád modlím, aby to dobře dopadlo a já mohl rozdávat radost svým talentem,“ prozradil účastníkům Špaček.>>>
Dobrá zpráva z ruských končin
David Hibsch, předseda monarchistického občanského sdružení MONOS
Občanské sdružení Monos vyjadřuje uspokojení nad rozsudkem, který byl vynesen nad třemi členkami ruské punkové kapely Pussy Riot. Nedomnívá se, že šlo o „nevinný protest proti Putinovi“. Šlo skutečně o promyšlený projev rouhání vůči Bohu, o urážku pravoslavné církve, pravoslavných věřících, a obecně všech, kteří uznávají zásadní hodnotu křesťanství pro civilizaci. Právo „vyjádřit vlastní názor“ není takto univerzální a má své hranice, přičemž v tomto konkrétním případě byla ohavným způsobem hranice slušnosti překročena. O křesťanském milosrdenství navíc hovoří přístup samotné Ruské pravoslavné církve. Ta požádala státní orgány o udělení milosti těmto vulgárním dívkám, a žádá jen omluvu a slib, že se takových urážek vyvarují. Odsouzení Pussy Riot vítáme a rádi bychom se dočkali i spravedlivého potrestání Inny Ševčenkové, členky Ukrajinské feministické skupiny Femen. Jaká je motivace těchto politických představitelů? Nakolik plní svou povinnost sledovat ve svém konání obecné dobro a prospěch? Co udělají, až obdobnou výtržnost udělá podobná česká skupina s podobným vulgárním názvem, jejíž překlad slušný člověk raději ani nevysloví, na posvátné půdě třeba chrámu sv. Víta v Praze, k čemuž pan Schwarzenberg svým neuvěřitelným výrokem vlastně navádí?>>>
Pohrobci normalizace
Zdeněk Jemelík
Prožitek 21. srpna 1968 a toho, co následovalo, je nezapomenutelný. Spolu s matnými vzpomínkami na německou okupaci poznamenává na celý zbytek života.
Ještě za tmy mě probudilo urputné bouchání na vrata. V rozespalosti jsem nechápal, co se děje. Vybavil se mi popis zvyklostí StB při zatýkání. Ulevilo se mi, když před vraty stál jen rozčilený soused, ale i na mne se přeneslo jeho napětí, když mi oznámil, že do země vpadla vojska Varšavské smlouvy. Stalo se to, co jsme mnozí považovali za neuskutečnitelné, i když jsme viděli kolony tanků v tehdejší NDR poblíž našich hranic. Cenzura utajila obsah varování Jánose Kadára a George Marchaise Alexandru Dubčekovi. Následovaly dny plné nejistoty. Kolovaly divoké zvěsti o připravovaných deportacích nepohodlných osob na Sibiř. Generálního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka unesla sovětská vojska do Moskvy. Začala „normalizace.“ Okupační vojska se stáhla do vyhrazených prostorů. Hranice se znova uzavřela. Na stranické čistky navazovaly desetitisíce vyhazovů ze zaměstnání. Uvolněná místa ve straně, společenských organizacích a státních firmách začaly zaplňovat „šedé myši“, nevybočující z řady, zato vybavené pružnou páteří a „kačením“ žaludkem. Tito lidé přistoupili dobrovolně na službu okupačnímu režimu. Podrobili se pravidlu, že je nutné souhlasit s rozmístěním sovětských vojsk na našem území, ctít vedoucí úlohu KSČ a dělat kariéru nejlépe s rudou knížkou v kapse. Zrodila se intelektuální pseudoelita zplozenců normalizace, oproštěná od mravních a politických ideálů, uznávající hmotný prospěch a kariérní vzestup za základní životní principy. Listopadový převrat v r.1989 zboural institucionální základnu jejich existencí, čímž se stali pohrobky normalizace. Nezničil ale je samotné. Jen nepatrná část byla vyloučena z veřejného života. Většina zahodila stranické knížky a převlékla se za demokraty a div ne disidenty. Infiltrovali politické strany a mnozí se přes ně znova domohli politického vlivu. Antichartisté nestoudně mentorují chartisty, zatímco autentičtí disidenti byli vytlačeni z vlivu na veřejné dění. Někteří pohrobci normalizace změnili působiště, ale s výjimkou vyloučených věkem pokračují v nastartovaných kariérách a vede se jim skvěle. Bodrý absurdistánský národ s krátkou pamětí možná i některého z nich zvolí v přímé volbě prezidentem republiky. Normalizace neskončila, jen trochu změnila tvář a pány. „Pražské jaro“ byl jen krásný sen.>>>
V České republice utone ročně přes dvě stě lidí
Eva Fruhwirtová
Desítky lidí ročně utonou na českých přehradách, rybnících a v českých řekách. Ve většině případů se jedná o přecenění sil, požití alkoholu spojené s plaváním, ale také stále se snižující plavecká gramotnost. Po dopravních nehodách je to druhá nejčastější příčina náhlé smrti. „Vzhledem k tomu, že jsme suchozemský stát, počty utonulých jsou alarmující. Poslední roky počty utonulých přibývají. Souvisí to s lehkovážností,“ říká vedoucí odboru policejních potápěčů plukovník Lubomír Znojil. Nejčastější příčiny utonutí jsou alkohol a přecenění svých sil. Na začátku letošního května se v přehradě Bystřička na Vsetínsku utopil jednadvacetiletý mladík. „Popíjel dlouho do noci s kamarády, při cestě domů si chtěl zkrátit cestu přeplaváním vodní plochy přehrady, bohužel došlo k přecenění sil a mladík svůj závod nedokončil,“ popisuje tragickou událost Lubomír Znojil. Další nedávná událost se stala v Nových Syrovicích na Třebíčsku Muž byl při pokusu o ucpání otvoru ve výpusti-stavidle vtažen proudem odtékající vody do otvoru stavidla, který byl asi metr pod vodní hladinou a na místě utonul. V srpnu se na Kroměřížsku muž jako neplavec snažil dostat na ostrůvek uprostřed vodní plochy na lehátku. „Strach z vody překonal požitím patřičné dávky krabicového vína, nalehl na lehátko a plaval směrem k ostrůvku. V polovině trasy se s lehátkem převrhl a svůj boj o život prohrál,“ popisuje Lubomír Znojil. Bezpečnost na vodě podceňují především vodáci.>>>
Profesor Knížák exkluzívně k situaci v NG
iVANA hASLINGEROVÁ
Je to již více než rok, kdy bylo občanskou iniciativou „Čas na změnu“, která se mnoho let snažila sesadit profesora Milana Knížáka z vedení Národní galerie (NG), vyvoláno výběrové řízení, na jehož základě jmenoval tehdejší ministr kultury MUDr. Jiří Besser do čela této naší největšího a nejvýznamnějšího muzea umění ekonoma ing. Vladimíra Rösela. Zatímco profesor Knížák převzal velice zadluženou a zdevastovanou instituci, kterou dokázal, byť neekonom, využitím své přímé a nekonvenční osobnosti nejen stabilizovat, ale přebudovat do opravdu důstojné reprezentativní národní instituce, tak ekonom Rösel po roce svého působení nejen nebyl schopen komplexně veřejnosti představit ani svou „Novou koncepci Národní galerie“, kvůli které byl, alespoň podle ministryně kultury Aleny Hanákové, do funkce jmenován, ale pro nedostatek financí propustil dokonce vedení sbírky moderního a současného umění v čele s profesorem Tomášem Vlčkem i když se jedná o největší sbírku Národní galerie. Jediné, co plánuje, je nekoncepční drahé přesunování stávajících stálých expozic z místa na místo. Není divu, že mu pak v době celosvětové finanční krize chybějí peníze, protože tyto přesuny vzácných děl jsou velice drahé, o tom, jak je to ohrožuje, nemluvě. Zároveň není stále jasné, kdo bude autorem, duší, tvůrcem těchto nových expozic, kdo tedy hodlá přepsat po Milanu Knížákovi dějiny českého a světového umění, a jak to provede. Vladimír Rösel tedy nejenže nedokázal jako profesor Knížák přesvědčit celou řadu soukromých subjektů k mecenášství umění, nezískal jako on pro NG celou řadu historických paláců, které rekonstruoval a vybudoval v nich stálé expozice umění. Naopak během jeho vedení přišla galerie za jediný rok nejen o značnou část sponzorů, ale co je mnohem horší, i o část historických paláců a jak se zdá i o prestiž. A co na to iniciativa „Čas na změnu“? Po třinácti letech poprvé mlčí! Abychom ale panu inženýru Röselovi jako neodborníci nekřivdili, zeptali jsme se, co na dění v Národní galerii říká sám profesor Knížák:>>
10 jistot Přemysla Sobotky
Pavel Veselý
Přemysl Sobotka zahájil debatu o přímé volbě poslanců Praha."V návaznosti na přímou volbu prezidenta chci otevřít debatu o tom, zda bychom napřímo neměli vybírat i svoje poslance," konstatoval prezidentský kandidát ODS Přemysl Sobotka při příležitosti otevření své kandidátské kanceláře. "Líbí se mi myšlenka zavést přímou volbu poslanců v jednomandátových obvodech. Poslanec by byl pod přímou demokratickou kontrolou a zodpovídal by se přímo lidem. Stejně jako prezident, po jehož přímé volbě občané dlouhé roky volali," doplnil Přemysl Sobotka, podle kterého by počet voličů ve volebním obvodě neměl přesáhnout 50 tisíc. Přímá volba zákonodárce, podobně jak ji známe ze Senátu, ruší určitou anonymitu stranických kandidátek. Zavedení přímé volby poslanců je jedním z 10 bodů základního programu s názvem "10 jistot Přemysla Sobotky", se kterým kandiduje v přímé volbě hlavy státu.
"V politice jsem se vždy snažil mluvit zřetelně a jasně, neuhýbat přímým otázkám. Proto jsem také svůj základní program formuloval jako 5 PRO a 5 PROTI. Myslím, že by lidé před volbou měli vědět, že například nepodporuji opuštění české koruny. Jako prezident nepodlehnu snahám vyměnit korunu za euro, ani za rubl. To je také vzkaz mým protikandidátům v prezidentské volbě," prohlásil Sobotka.
Přemysl Sobotka, který také představil první osobnosti českého veřejného života, které podporují jeho kandidaturu. Jsou mezi nimi Michal Lukeš, generální ředitel Národního muzea, Michal Pavlata, herec a publicista, Bára Štěpánová, herečka, Stanislav Doubrava, ředitel Naivního divadla Liberec, Zdeněk Schwarz, senátor a ředitel pražské záchranné služby, Tomáš Töpfer, senátor a herec, Pavel Müller, prezident EHAC - Evropského výboru pro leteckou záchrannou službu nebo režisér Filip Renč. Svou kandidátskou kancelář otevřel Přemysl Sobotka v Haštalské ulici v sídle Oblastního sdružení ODS Praha 1. V pracovních dnech funguje jeho horká prezidentská linka na telefonním čísle 234 707 107. Po dohodě s šéfy ODS v jednotlivých regionech bude Přemysl Sobotka pro svou kandidaturu využívat i dalších 13 kanceláří v krajských městech.>>>
Skutečný hrdina, na kterého se nezapomíná – Generálporučík František Fajtl
Mgr. Bc. Jan Kopal
Praví-li se v americkém filmu „Temný rytíř“ o filmovém Batmanovi: „Nebyl to hrdina, kterého jsme chtěli, byl to hrdina, kterého jsme potřebovali.“ Pak o legendárním stíhacím pilotovi Františku Fajtlovi (20. 8. 1912 – 4. 10. 2006) můžeme klidně bez obav říci, že byl nejen potřebným, ale i chtěným a ctěným hrdinou. S jedinou výjimkou doby, kdy zde vládl komunistický režim a bezpráví se stalo běžným stavem. Západním vojákům za jejich službu vlasti komunisté odměnili vězněním a lágry. V případě Františka Fajtla nepomohlo ani to, že počátkem roku 1944 organizoval 1. československý samostatný stíhací pluk v SSSR a v jeho čele odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povsání na letiště Zolná u Zvolena. Byl zatčen, degradován na vojína úderníka a poslán do vězení na Mírově jako nepřítel lidu, jeho rodina byla vystěhována z bytu bez náhrady. Po sedmnácti měsících byl propuštěn. Poté pracoval jako stavební dělník, skladník a nakonec jako úředník v okresním stavebním podniku v Lounech. Roku 1964 byl částečně rehabilitován, povýšen na plukovníka v záloze a 4 roky zaměstnán ve státní letecké moci. Roku 1990 byl prezidentem Václavem Havlem povýšen na generálmajora ve výslužbě a vyznamenán řádem generála M. R. Štefánika. V roce 2002 byl povýšen do nejvyšší hodnosti generálporučík. A jeho vzpomínkám na válečnou dobu: „Život válečných letců ve Velké Británii byl velice rozmanitý, bohatý na zážitky všeho druhu, ale i tvrdý. Angličané jim sice poskytovali obrovskou pomoc a pohodlí, ale vyžadovali od nich dokonalé výkony i oběti. Když zůstala Anglie proti nepříteli sama, bylo hlavně na nich, aby ji ubránili a odvrátili invazi...“>>>
Theodor Pištěk – Ecce Homo
Eva Kolerusová
Jedním z hlavních výstavních projektů Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze, v tomto roce ve Veletržním paláci bude dosud největší retrospektivní přehlídka výtvarného díla malíře Theodora Pištěka. Vedle obrazů a kreseb budou vystaveny i čtyři velké prostorové instalace, vytvořené přímo pro prostory Veletržního paláce. Theodor Pištěk se narodil 25. 10. 1932 v Praze, na výtvarnou scénu vstoupil koncem padesátých let po ukončení studií na Akademii výtvarných umění a do současnosti patří k důležitým a respektovaným tvůrcům. Ve stejné době začal působit
i jako filmový výtvarník, nejprve s Františkem Vláčilem (Údolí včel, Markéta Lazarová), později intenzivně spolupracoval s Milošem Formanem, za kostýmy k filmu Amadeus obdržel cenu Filmové akademie Oskar. Vedle toho byl Pištěk také československým reprezentantem v automobilových závodech, a krásná auta a motorky miluje dodnes – a svět automobilismu a aut a všeho, co k tomu patří, je i nedílnou součástí jeho výtvarného díla Celou svou tvorbou i životem se vymyká se téměř vším, čím by měl malíř podle zdejších měřítek být a jeho postavení na české umělecké scéně je stále tak trochu zvláštní. A přesto, že se malíř Theodor Pištěk ve své tvorbě osobitým způsobem vyrovnává či předjímá řadu důležitých proudů umění druhé poloviny 20. století (strukturální a geometrická abstrakce, nová figurace, fotorealismus, umění instalace aj.). Výstava Ecce Homo představí všechny důležité etapy díla Theodora Pištěka. Vedle dnes již legendárních fotorealistických obrazů (připomeňme, že Pištěk je jediný autor v Československu, který principy foto či hyperrealizmu ve své tvorbě důsledně analyzoval) například abstrahující objekty ze šedesátých let (různě řezané a deformované části motorů a chladičů), kresby z cyklu Kde budu žít příště až po instalace posledních let. Zastřešujícím tématem je člověk a civilizace a představení Theodora Pištěka jako autora zkoumajícího možnosti různého zpracování prostoru ve výtvarném umění – vedle fotorealistických prací až po trojrozměrné instalace.>>>„Bohorodičko, vyžeň Putina“ aneb „Běžím s hovnem proti plátnu“
Břetislav Olšer
Moskevský soud vynesl ortel nad "Číčami (kundičkami), co dělají výtržnosti (nepokoje, pouliční bouře)" – anglicky Pussy Riot. Číče dělaly výtržnosti a happeningy na ulicích, v kostelích i v hlavním moskevském pravoslavném chrámu Krista Spasitele tak dlouho, až jim to vyneslo dva roky nepodmíněně v pracovním táboru.
Co by se stalo u nás, kdyby například do chrámu sv. Mikuláše, nejstaršího chrámu na Starém Městě pražském, vtrhly "Číče, co dělají výtržnosti", a před panem kardinálem Dukou a plným kostelem by tančily v maskách kankán, urážely věřící, fotily a filmovaly.Nezasahovala by policie, ochranka či hradní stráž? Nebyla by to mezinárodní ostuda? Tak mi při usínání najednou mírně šílené puberťačky zmizely a v mém pomateném snu se zjevil Michal Kocáb s černými brýlemi. Byl celý nahý, jen ve svých oblíbených ženských průsvitných nylonkách, co jsme jim říkali štrample a místem jeho vystoupení, kdy zpíval „běžím s hovnem proti plátnu a to hovno v plátno zatnu…“ byla česká pýcha - chrám svatého Víta, kde kardinál Duka právě hovořil o tom, jak se mají dát věřící do čtvrtého odboje. Skutečně jde v Rusku o "utahování šroubů"?
Jo, děvčátka, což tak místo dvou let natvrdo, kamenování po íránsku. Co by asi řekla v New Yorku Amnesty International, která Pussy Riot uznala za "vězeňkyně svědomí", kdyby si spletly pravoslavný chrám a svůj happening předvedly třeba v mešitě Al Aksa v Jeruzalémě na Chrámové hoře. Místo dvou roků kriminálu by tentokrát postačilo jen ukamenování nebo proměna v sebevražedkyně - šahídy. Zuřivá lůza by je zabalila do bílého prostěradla, svázali by jim ruce i nohy a strčila je do hluboké jámy, zasypali do poloviny těla, aby byl zbytek k dispozici jejich kamenům… Ty by nesměly být ani malé, ani příliš velké. Aby smrt přicházela pomalu, bolestně, aby si chudinky za urážku vytrpěly své. Nejlíp je trefovat do hlavy, týla, nosu, do čela nebo očí…>>>
Na okraj Prague Pride aneb Buzíci všech zemí, spojte se!
Petr Štěpánek
Je mi opravdu srdečně jedno, kdo komu co kam strká a zda to provozuje sám, ve dvojici či v kolektivu, s kluky, holkami či tak i tak. Jen si myslím, že stejně jako je do divadla lepší si vzít oblek než montérky, sexuální aktivity patří do soukromí a ne na ulici. Ano, může to být i jinak, však také komančové svého času lifrovali horníky do divadla ve fárákách, ale tradiční společenský úzus obvykle mívá jistou logiku. Ukazování holých zadků či prsů na veřejnosti má proto stejnou logiku jako ty montérky v divadle. Prague Pride je prý o toleranci. Opravdu? Jsou to právě protagonisté Prague Pride, kdo opakovaně projevují velkou netoleranci k jiným názorům. Celá ta slavná Prague Pride vůbec není o toleranci, nýbrž o politice a byznysu. Levicové politice a sexuálním byznysu. Hle, zde si vykračuje Paroubek (NS-LEV21) s manželkou a psíkem. Zde zase debatují Liška (Zelení) a Šiklová (Pravda a Láska). A tady se usmívá prezidentský kandidát Dienstbier (ČSSD). Proč se tu natřásají? Nadhánějí voliče a politické body. Takže ... čistá politika! Kdysi: Proletáři všech zemí, spojte se! Dnešní parafráze: Buzíci všech zemí, spojte se! Proč ale u nepokrytě levičácké agitace a sexuálního byznysu asistuje ausgerechnet primátor Svoboda? Proč právě primátor za konzervativní stranu zaštiťuje všechny ty netolerantní politické a namnoze i sexuální exhibicionisty? Televize veřejné služby by za všech okolností měla být nestranná. ČT však v této věci a priori nestranná není. Cesta do pekel obvykle bývá dlážděna dobrými úmysly. A tak i pachatelé dobra všech barev a odstínů, obvykle levicoví, náš svět pomalu, leč – obávám se – nezadržitelně posouvají k propasti, ve které kdysi skončila i mocná Říše římská. Čeští novináři slůvko pride aktivisticky překládají jako hrdost. Jenže správný překlad je spíše pýcha. Netřeba dodávat, čemu pýcha předchází.>>>
Problém nejsou církevní restituce. Problém je Nečasovo mlčení
Petr Hampl, sociolog
Za dva roky jsme od premiéra neslyšeli žádné jasné a srozumitelné stanovisko. Není divu, že podporovat takového politika je velice obtížné.
Co se stane, jestli nebudou dořešeny katolické restituce:
1) Státu zůstane ve správě majetek v hodnotě řádově sto miliard korun s nejasný právním statusem. Tento majetek nebude privatizovatelný jinak než tak, že ho koupí subjekt se sídlem na Kajmanských ostrovech s neznámými vlastníky. 2) Stát bude nadále vyplácet mzdy duchovním (nejen katolickým, ale všech církví a náboženských společností, včetně Svědků Jehovových). To pochopitelně vyžaduje směrnice, odbory na ministerstvech a další pracovní místa. 3) Bude možné bez problémů ignorovat rozsudky nejvyššího soudu.
Kdyby Petr Nečas normálně komunikoval, řekl by lidem: „Vypořádání církevních restitucí nařídil ústavní soud, takže to musíme udělat, ať chceme nebo nechceme, protože žijeme v právním státě." >>>
Pokud se ČR nevyrovná s církvemi čekají ji soudy o stovky miliard
JUDr. František Mikeš, 1. náměstek ministryně kultury
ČR je jedinou poskomunistickou zemí, která tak ještě neupravila vztah k církvím. Pro vydání zákona o vyrovnání státu s církvemi svědčí i nálezy Ústavního soudu (ÚS), který stav, kdy stát stále drží podstatnou část historického majetku a kdy stát financuje církve a ponechává je tak v hospodářské závislosti na státu, považuje nejenom za rozpor s Listinou základních práv a svobod, ale také uvádí, že nečinnost Parlamentu v této věci je v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Podle studie Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické jsou Vládní komise rozhodla, že nárok církví bude uspokojen v první řadě vrácením části bývalého církevního majetku ve výši 75 miliard Kč. Tím bude ukončena blokace církevního majetku, která je zásadní překážkou pro územní rozvoj některých měst a obcí a také překážkou pro žádosti o některé dotace EU. Pro majetkové poměry toho, kdo majetek vydává nemá odhadnutá cena žádný význam nemá. Do částky 134 miliard dopočtená částka, tedy 59 miliard, bude církvím uhrazena finančně. Ale ne tak, jak naznačují již zmíněné plakáty, kterými kdosi straší občany před církvemi. Církve se zavázaly že strpí dlouhodobé splácení této částky ve lhůtě 30 let po 2 miliardách ročně. Náklady na platy duchovních budou v roce 2015 činit 1,6 mld. Kč a v roce 2030 to může být až 2,6 mld. Kč. Odlukou církví od státu by stát tedy do budoucna ušetřil, protože by nemusel finacovat stále mnoho nově vznikajících církví.>>>
ČSSD se uchyluje k dryáčnickým metodám ohledně vyrovnání státu a církví
kardinál Miroslv Vlk, emeritní arcibiskup pražský
Jestliže se dnes chápu tématu majetkového vyrovnání státu a církví dělám to jako věřící křesťan a jako občan této země, nikoliv jako „funkcionář“ církve, protože jsem emeritním arcibiskupem a nemám oprávnění ani žádné pověření mluvit oficiálně za církev jako takovou. Jako pražský arcibiskup jsem napsal přes 150 článků a vyjádření k tématům majetkového vyrovnání. Veřejná diskuse i debaty v parlamentu dostávaly ale ráz, že jsem pokládal zcela pod svou úroveň se do takových debat zapojovat. Pracovalo tvrdošíjně s výmysly, nesmysly a nepravdami. Nebyly to seriózní debaty, v nichž by šlo o pravdu, ale o politické účelové hrátky, kterými politici doslova předvolebně klamali lidi. Užívali hrubých lží. Když nyní sahá ČSSD k dryáčnickým metodám, jak ukazuje známý plakát a další jejich metody, musím pozvednout hlas jako křesťan i jako občan této země, kterému záleží na tom, abychom zůstali zemí, ve které se ctí právo, zakotvené v demokratické ústavě.Já například nemohu volit takovou stranu, která jasně pošlapává demokratické principy, jako to dělá ČSSD. Politici a novináři v cizině se často vyptávali na poměry u nás. Musel jsem se často před nimi za svou zemi stydět, když jsem jim líčil naši situaci. Až bude blíže před volbami, připomenu voličům, aby dobře rozvažovali, kterým kandidátům šlo o pravdu a o dobro společnosti. Když lživá a nepravdivá kampaň ČSSD pokračuje a dosahuje dryáčnického stylu a když oficiální představitelé církve pozvedají svůj hlas, chci se i sám za sebe po tolika svých výzvách uveřejněných za polední léta připojit k výzvě České biskupské konference, Ekumenické rady církví i Federace židovských obcí, aby vláda dluh, který má vůči církvím konečně podle výzvy Ústavního soudu vypořádala. Vlády zůstávají dlužny církvi přes 160 miliard. Církve zatím nikdy takové vyrovnání nežádaly…>>>
Sláva, pravice má konečně koho volit za prezidenta!
IVANA HASLINGEROVÁ
Stal se zázrak! Již jsme nedoufali, ale konečně je mezi kandidáty na prezidenta opravdu pravicový člověk vyznávající hodnoty svobody jednotlivce a minimálního státu. Člověk, který ví, co obnáší politická práce doopravdy, protože je od doby podpásového Sarajevského atentátu již 16 let v každodenním neustálém kontaktu s prezidentem republiky Václavem Klausem a nevidí proto pouze její lesk, ale i tvrdou práci v pozadí. A když se i přesto pouští do boje o prezidentský post, je jasné, že to myslí s nápravou politiky u nás doopravdy. Člověk, který nezradil pana prezidenta nikdy, ani v největších štvanicích proti němu po Sarajevu. Je totiž jednoduché stát po boku člověka za doby jeho slávy, ale je velice těžké dělat totéž za doby pronásledování. A především člověk, který je čitelný a nikdy nezradil své ideály a postoje. A nejen nezradil, ale dokáže za ně svým ostrým perem tvrdě bojovat. Ano, stal se zázrak a Machovi Svobodní na svém nedávném celorepublikovém sněmu zvolili současného osobního tajemníka prezidenta republiky a ředitele jeho politického odboru Ladislava Jakla svým kandidátem na prezidenta republiky a on jejich nominaci k jejich velké radosti přijal. Nyní shánějí 50 000 podpisů pod petici za jeho kandidaturu na funkci prezidenta ČR. Vážení čtenáři, obracím se proto na Vás s žádostí o pomoc při sběru těchto podpisů. Bude tak mít nárok na spoty v televizi a rozhlase, plakátovací plochy, bude zván do debat kandidátů – bude to zkrátka mimořádná příležitost seznámit veřejnost s hodnotami svobody jednotlivce a minimálního státu, ve které společně s ním věříme. , je potřeba shromáždit papírové archy s vlastnoručními podpisy. Prosím, vytiskněte si petiční arch: http://www.svobodni.cz/files/docs/petice-jakl.pdf, zajistěte podpisy lidí ve svém okolí a pak ho pošlete na adresu uvedenou na archu. Pokusme se každý za sebe nasbírat co nejvíc podpisů.
Svědectví komunistické zvůle, teroru a násilí na vlastním národu
Ivana Haslingerová
A navrátí se prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal. Kniha Kazatel, kap.12, verš 7
Úřad pro studium totalitních režimů vydal obsáhlou publikaci "Vykonané tresty smrti Československo 1918-1989". Je to kniha, kde za každým jménem popravené osoby se skrývá tragedie nejen oběti samotné, ale i mnoha jejich blízkých. Kolektivu autorů pod vedením Otakara Lišky patří dík, protože zveřejnění tohoto seznamu vyžadovalo velmi precizní a mnohdy složitý přístup k dokumentačním pramenům. Zdůvodňovací části rozsudků totiž často účelově zamlžovaly skutečnou pravdu. Ke stíhanému evidentně politickému činu se mnohdy přiřazovalo obvinění z trestného činu kriminální povahy, a naopak. Zejména v období komunismu a nacismu šlo katanům pouze o zdiskreditování existujícího odboje proti režimu v očích veřejnosti, nikoliv o spravedlnost. Odměnou tvůrcům publikace může být, že to byla práce nesmírně záslužná, protože mladší generace začíná již často tvrdit, že komunisté nebyli tak zlí, pouze po válce kdy šlo o poválečné vyrovnávání křivd a emocí došlo k přehmatům vinou některých jednotlivců (Stalina, Gottwalda), ale že komunismus jako systém za to vlastně nemohl. Věřme, že tyto naivky přesvědčí tento závažný dokument o nepopiratelném svědectví zvůle, násilí a teroru proti vlastnímu národu v zájmu udržení u moci této zvrácené ideologie kladiva a srpu. Že je přesvědčí o tom, že komunismus tak jako každý zločinný řád je nenapravitelný. A zejména, že bude varováním nejen do současnosti, ale především do budoucnosti. A také, že si současní europeisté, přející si rozpustit náš národ v kotli Evropské unie, uvědomí, jak mnoho hrdinů zaplatilo za jeho vybudování a osvobození obětí nejvyšší - svým životem. Že si uvědomí, že morální povinností nás všech je nezapomínat a chránit tento dar – samostatný stát, který pro nás naši předkové vybojovali. Že nedopustí, aby životy nespravedlivě popravených, kteří se stali obětí politického násilí a zvůle vládnoucí moci a většinou nedostali ani příležitost se hájit, byly zbytečné.>>>
Primas český kardinál Dominik Duka vyzval ke čtvrtému odboji!
Událost, kterou historie Sokola nepamatuje – homilie pro všesokolský slet
Ivana HAslingerová
V letošním roce jsme si v týdenních oslavách připomněli 150 let tělovýchovné organizace Sokola. Demokratický přístup sokolů otevíral dveře všem občanům a formoval z nich opory svobodné a demokratické společnosti. Sokolové prošli proto zákazy činnosti, persekucemi, popravami a vězněními. Člověk si pokládá otázku, jak je možné, že vše toto přečkali se vztyčenými hlavami, co jim dávalo sílu v pokračování v další činnosti. Byla to především jejich vnitřní opravdová víra v zásady a principy, které hlásali. Víra v dodržování předpisů "fair play", ale především nezlomná víra ve vítězství Pravdy, Svobody a lidského Bratrství. Nebylo proto překvapením, že se jejich slavnostního průvodu Prahou účastnil člověk stejných zásad, pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka, a že v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha sloužil po jeho účastníky slavnostní mši svatou, na níž mj. "Tváří v tvář skutečnosti vás prosím, vydejte se na cestu čtvrtého odboje. Povstaňme k odporu proti malomyslnosti a lenosti. Spolu se všemi slušnými lidmi je zapotřebí říct "NE" lžím, podvodům, krádežím, hrubosti, netolerantnosti, nezájmu o druhého, nezájmu a pohrdání společností, národem i naší vlastí. Pokračujte v péči o děti a mladou generaci, která se sportem učí odvaze, trpělivosti a přátelství, bez kterých není možné vytvořit opravdové manželství, rodinné soužití. Řekněme dost budování společnosti bez domovů, obcí a státní pospolitosti!" >>>
Akce D.O.S.T. má mimořádnou zahraniční podporu
Michal Semín, předseda Akce D.O.S.T.
ODMÍTAVÝ POSTOJ AKCE D.O.S.T. K FESTIVALU PRAGUE PRIDE A JEHO PODPOŘE ZE STRANY VELVYSLANECTVÍ USA ZÍSKAL MIMOŘÁDNOU ZAHRANIČNÍ PODPORU. Neteř Martina Luther Kinga Alveda King, bývalý guvernér státu Arkansas Mike Huckabee, bývalý vůdce většiny ve Sněmovně reprezentantů Tom DeLay, Yehuda Levin, reprezentující více jak 1200 ortodoxních rabínů a desítky představitelů prorodinných organizací z USA, Evropy a Latinské Ameriky – ti všichni připojili svůj podpis pod prohlášení, iniciované Světovým kongresem rodin, na podporu odmítavého stanoviska Akce D.O.S.T. k festivalu Prague Pride a politické záštitě domácí i zahraniční, jíž se mu neprávem dostalo. Prohlášení je primárně adresováno velvyslanci USA Normanu Eisenovi a bylo mu předáno, spolu s protestní nótou Akce D.O.S.T., v pondělí 13. 8. v 11:00 na půdě velvyslanectví USA. Jeho kopie byly předány i velvyslancům Státu Izrael (12:30) a Nizozemského království (14:00), kteří festival Prague Pride rovněž veřejně podpořili. Text prohlášení zahraničních osobností byl zaslán médiím 13. 8. v ranních hodinách a bude též vyvěšen na webové stránky Akce D.O.S.T. www.akce-dost.cz.
Rekviem za symbol odporu proti komunistické nesvobodě - kardinála Tomáška
Ivana Haslingerová
Při příležitosti 20. výročí úmrtí předchůdce kardinála Miloslava Vlka na Vojtěchově stolci, kardinála Františka Tomáška, celebroval v sobotu 4. srpna 2012 od 18.00 hodin v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha arcibiskupský ceremonář Vojtěch Mátl za přítomnosti Dominika kardinála Duky OP vzpomínkovou mši svatou na tuto nezapomenutelnou osobnost, která byla pro všechny slušné lidi v dobách komunistické diktatury symbolem odporu proti komunistické nesvobodě. Zejména v dobách tvrdé komunistické normalizace v sedmdesátých a osmdesátých letech se kardinál František Tomášek stal osobou, která byla nejen oporou pro odpůrce diktatur, ale také tím, kdo byl schopný oslovit širokou veřejnost a formulovat protest proti této komunistické nesvobodě. Vzpomínám, jak 29. listopadu 1987 odvážně vyhlásil „Desetiletí duchovní obnovy národa“jako přípravu na milénium mučednické smrti sv. Vojtěcha. Slova této výzvy zněla v uších všech věřících jako vyhlášení exodu z područí komunistické moci a byla pro ně tak velkou morální vzpruhou. Na svatořečení Anežky České vedl v listopadu 1989 pouť věřících z Československa do Říma a dne 25. listopadu ve svatovítské katedrále uspořádal na závěr oslav svatořečení této světice slavnostní bohoslužbu. Na tomto ohromném shromáždění tehdy kardinál Tomášek vyřkl svá památná slova:
Obrana hrdosti normálních lidí – Dost dekadenci a zániku!
Michal Semín a Petr Bahník
Vážení přátelé, dovolujeme si Vás pozvat na shromáždění příznivců a sympatizantů Akce D.O.S.T. nazvané "Obrana hrdosti normálních lidí", kterým reagujeme na homosexualistický „festival“ Prague Pride a nemístnou podporu, jíž se mu dostává od některých politiků a veřejných institucí. Naše shromáždění není v žádném případě projevem nějakého iracionálního odporu proti homosexuálům, ani prvoplánovou vzdoroakcí vůči zmíněnému „festivalu“, jde nám o mnohem více.
Ideologie homosexualismu a s ní spjaté síly a nátlakové skupiny, působí na globální úrovni jako jeden z mocných nástrojů určených k destrukci západní civilizace, k nenávratnému rozbití hodnot řádu, svobody a činorodé práce, na nichž je vystavěna. V sázce je dnes opravdu mnoho: Svět, v němž mají žít naše děti, naši vnukové! Je třeba, aby také v naší zemi, tak jako na různých místech soudobého světa, vystupovali proti silám rozvratu obránci občanské pospolitosti, tradice a zdravého rozumu. I nás je třeba.
Nebudeme-li se totiž znovu a znovu stavět do cesty zkáze, nebude svět budoucnosti k žití! Připojme se tedy k obráncům normality, kteří říkají
Jakl na Hrad!
Petr Paulczynski
Bývalý novinář, současný vysoký hradní úředník a rocker Ladislav Jakl se rozhodl přijmout kandidaturu na prezidenta republiky za Svobodné. Šéf strany Petr Mach to zdůvodnil takto: „Chceme mít kandidáta, který skrze jmenování bankovní rady ČNB zajistí pokračování zdravé měnové politiky, nedopustí další přesouvání pravomocí a peněz na Evropskou unii a bude sněmovně vracet zákony omezující svobodu člověka." Z možných prezidentských kandidátů mi přijde tak nějak nejnormálnější. Protože nevidím, čím by ho měli ti ostatní předčit. No posuďte: Karel Schwarzenberg: Stárnoucí šlechtic spící vždy a všude. Těžký oblíbenec medií jemuž projdou i výroky za něž by jiné ukamenovali. Jan Švejnar: Levicový ekonom z USA, který už jednou propadl sítem a jehož se zřekla dokonce ČSSD. Kromě pár plivanců na Klause nikdy nic nepředvedl. Maník prakticky bez názorů. Jan Fischer: Šedý úředník jemuž průzkumy dávají největší šanci, protože svou průměrností je tak nějak blízký našincům protože nevyčuhuje. Jako premiér nic nepředvedl a tudíž nezkazil. Je tak polomrtvý, že by polovina národa po dvou letech zapoměla, kdo je vlastně jejich prezidentem. Miloš Zeman: Obávám se, že podpora
kterou mu vyslovil Václav Klaus je polibek smrti. A až media vytáhnou, že mu kampaň bude dělat Šlouf, bude konečná. Přemysl Sobotka:Muž pověstný vůči Eurosajuzu svým "měkkým ano". Jinak bezproblémově nemastný-neslaný. Ostatní exoti, kteří se řadí do fronty nestojí za zmínku.
Jakl je velmi inteligentní a vzdělaný. Navíc je profesí novinář, bývalý poslanec a umí se pohybovat ve všech možných společnostech, od diplomatů až po rockový klub. Má smysl pro humor a je výborný a pohotový analytik. Jakl to bohužel ale stejně nevyhraje. Ale alespoň přinese do té kampaně panáků trochu života. >>>
Poznámka redakce: Za tuto větu že to JAkl stejně nevyhraje by Vás Dale Carnegie hnal! Negativní myšlení si nesmí nikdo připustit ani v myšlence, natož napsat, chce-li zvítězit. Proto musíme všichni říkat, že
No a kdyby nevyhrál žádný prezidentský kandidát, tak tu je přece božský Karel!
Diskuse k článkům na: Ivana Haslingerová | Facebook v rubrice profil a Blog-Ivana Haslingerová (blog.iDNES.cz)
