Obrovsky vzdělává občany a otevírá jim oči v orientaci v současném

šíleném  světě  plném   nesmyslných   -ismů  šířených  úředníky  EU.  

Institut Václava Klause

Vlnu založených ničivých požárů v Izraeli vítá šajch Mišarí Al-Afási Rašíd z Kuvajtu Doporučený

Požáry v Izraeli byly tentokrát opravdu hrozivé Požáry v Izraeli byly tentokrát opravdu hrozivé

Jak uvádí na svých stránkách Židovský tiskový a informační servis, Izrael se pomalu zotavuje z ničivé vlny požárů a sčítá škody. Podle odhadů bylo poničeno asi 32 124 akrů půdy. Zároveň přichází bezpečnostní vyhodnocení situace: Podle expertů část ohňů byla zapálena úmyslně.

Mezi jednotlivými ohnisky požárů je někdy vzdálenost až 200 km, během 24 hodin jich vzplálo na 250; těžko věřit na náhodu. Byli též zatčeni pachatelé a obviněni ze žhářství pomocí jednoduchých zařízení, které policie našla připevněná ke stromům a naplněné zápalnými látkami s roznětkami. Další podezřelí měli láhve s  benzínem; někteří pachatelé byli zadrženi při pokusu zapálit hasičskou stanici v Haifě. Hořelo i na dvou místech na autonomních územích, kde vzplály lesy nedaleko židovských osad.

Požáry, které se v minulém týdnu přehnaly Izraelem, byly ničivější než ohně v okolí Haify z roku 2010. K nejvíc zasaženým oblastem patří Judské hory a rezervace Kfir, dále pak lesy a křovinaté porosty v severním Izraeli. Ohně ovšem řádily i na Západním břehu Jordánu, kde úmyslně založený požár (v blízkosti byly nalezeny kanystry s benzínem) zničil osadu Chalamiš. V Haifě si vyžádaly evakuaci desetitisíců osob, když se obrovské plameny řítily ulicemi a parky.

Zde se také předpokládají největší škody na majetku: oheň zde poškodil až 700 bytů, z nichž 400 je v současnosti neobyvatelných a 37 totálně zničených. Zatím nelze odhadnout dopad na životní prostředí. Zasaženy byly totiž jak rychle dorůstající křovinaté enklávy, tak stromy vysazené v době zakládání státu. Šíření ohně napomáhal silný vítr a sucho, které v zemi panovalo v minulých měsících. Celkovou bilanci škod, ať už na lidských životech nebo na majetku, zatím izraelské úřady nezveřejnily.

Rabín Eliyahu Zini, ředitel náboženského učiliště (ješivy), se vyjádřil k teroristickým, žhářským útokům v Izraeli a zejména v Haifě. Studenti ješivy byli požádáni, aby pomohli hledat žháře ve čtvrti Newe Sheanan, kde se jejich škola nachází. Jeden student vyrušili teroristu, jenž se právě chystal založil oheň v lesíku u blízkosti Newe Sheanan. Za největší problém považuje rabín Zini například poslance Ahmeda Tibiho, který neváhá z půdy Knessetu ospravedlňovat teroristy a další arabské politiky, kteří zneužívají izraelskou demokracii k protiizraelským vystoupením...

V Haifě jsem prožil spoustu úžasných okamžiků, když jsem bydlel u svého přítele Petera Bachracha, podplukovníka izraelské armády v záloze, který bojoval ve několika izraelsko-arabských konfliktech. Když jsem sledoval děsivé požáry, nebylo mně lehce. Hořely též mně známé domy na Karmelu, tisíce lidí utíkalo před ohněm.  V Izraeli snad není židovská rodina, která by se nezúčastnila za existence státu Izrael některého z válečných konfliktů s arabskými zeměmi. Mnozí z nich vzpomínají na tyto chvíle se smutkem, protože v bojích jim padl někdo z rodiny, Peter není výjimkou…

Na břehu moře v Haifě postavil Peter Bachrach svému synovi Doronovi obelisk...

Měl syna Dorona, hebrejsky „dar králům“, jako většina izraelských mladíků však musel na vojnu. Padl při bojích na libanonské frontě ve válce „Mír pro Galileu“. Někde mezi Bejrútem a Damaškem. Každý otec v Izraeli, který ztratil ve válce syna, má právo svého druhorozeného už do bojových linií neposílat. Záleží pouze na otcově rozhodnutí. Přesto druhý i třetí syn Petra Bachracha si na tátovi vymohli, aby si mohli jít také oni splnit si svoji vojenskou povinnost. A ne někam do skladu nebo jinam do zázemí, ale přímo k tankistům na frontu.

“Kdybych nepodnikal a nenašetřil si, nevím, jak bych existoval žalem po smrti Dorona. Měl jsem v Haifě s kamarádem autoservis s šestadvaceti zaměstnanci. Ten kamarád byl arabský křesťan Anis, jenž nedávno zemřel. Vždycky mi hlídal moji část, když jsem musel do války s Araby. Z podniku jsem ale odešel v roce 1983, kdy jsem byl po smrti svého prvorozeného syna Dorona bez chuti do života. Můj mladší syn se ale o mne jako generální ředitel velkého gumárenského podniku postaral. Zastupoval jsem jeho firmu na severu země, prodávali jsme klínové řemeny, hadice, pásy na transportéry a další gumové výrobky…“

Název Haifa je zřejmě odvozenina z arabského slova „chafa„, což znamená „pláž“ nebo slovo „chajfa„, jež má význam „předměstí“ či „část města.“ Dnes má 264 900 obyvatel, mezi nimiž žije asi třetina Arabů. Haifa je hlavním a největším izraelským přístavem a centrem izraelského průmyslu a technologií. Nejstarší známé osídlení v sousedství bylo malé přístavní město Tel Abu Hawam založené ve 14. století př. n. l. Poté co arabští představitele vytvoření státu Izrael odmítli, neuniklo město násilí, které se ihned rozšířilo po celé zemi. Z původních 62 tisíc haifských Arabů zůstalo asi 6 tisíc. Zahraniční média zdůrazňovala roli arabského vedení jako motivační faktor uprchlíků.

The Economist vysvětlil v říjnu 1948 tuto myšlenku slovy: „Je jen málo pochyb, že nejúčinnější z faktorů bylo oznámení představitelů Vysoké arabské komise, vyzývající Araby k odchodu; bylo jasné, že ti Arabové, kteří zůstanou v Haifě a přijmou židovskou ochranu budou vnímáni jako zrádci.“ Dnes žije Haifa opět jako židovsko-arabské město. Je zde také arabské divadlo al-Midan sloužící potřebám arabské populace. Ve třetím největším izraelském městě funguje 70 základních škol, 23 středních škol, 28 akademických škol a 8 odborných vysokých škol. Celkem přes dvě třetiny studentů navštěvuje školy, kde je učebním jazykem hebrejština, 14 procent pak chodí do škol, kde je vyučovacím jazykem arabština.

Petr Bachrach s nejlepším kamarádem Chananem Ronem…

Před rokem 1948 byla haifská radnice jedinečným příkladem rozvinuté spolupráce mezi smíšenou arabskou a židovskou komunitou, se zastoupením obou skupin na správě města. Za starosty al-Haje měla městská rada v letech 1920–1927 šest arabských a dva židovské členy a přes celkové arabské vedení, byla rada smíšená. Spolupráce se ještě více rozvinula během druhého funkčního období starosty Hasana Bej Šukriho v letech 1927–1940, který spolupráci mezi Židy a Araby na vedení města podporoval.

Hlavní změna ve vedení města nastala v roce 1940, kdy byl zvolen vůbec první židovský starosta  Židé od té doby již nebyli jako občané druhé kategorie. Levyho dva zástupci byli Arabové (jeden muslim, druhý křesťan) a zbytek rady města byl tvořen čtyřmi Židy a šesti Araby. Dnes je v Haifě židovsko-arabská Ulice svornosti, kterou zdobí desítky uměleckých prací, symbolizujících arabskou i židovskou kulturu. Ta se vzhledem hlavně kvůli turistům a místním arabským občanům vzdala šabatu...

Haifa...

Haifská městská hromadná doprava funguje také v pátek večer a celou sobotu. Haifa je rovněž jediné izraelské město, kde v letním období fungují autobusové linky na pláž i v sobotu. „Arabové, kteří v Haifě zůstali, moc dobře vědí, že se v Izraeli mají mnohem líp, než v jakékoliv arabské zemi v okolí,“ říká Peter Bachrach. „Ty, co utekli v osmačtyřicátém, nikdo nevyháněl, ale vzali roha jen proto, že se báli výhrůžek svých arabských bossů, že když zůstanou, stanou se zrádci…“

Založení státu Izrael bylo OSN schváleno a brzy poté, 15. prosince 1947, 2. Tevet 5708, navzdory židovským letákům a výzvám k míru, obklíčila Arabská legie Jeruzalém a izolovala jeho 100 tisíc židovských obyvatel od zbytku židovského osídlení. Místní britský generál se v dubnu 1948 vsadil s přítelem o láhev skotské whisky, že Židé ani Arabové do týdne neobsadí Haifu. Hagana to stihla do čtyřiadvacet hodin a Arabové raději odpluli francouzským parníkem do Libanonu. Nadcházející příměří využili Izraelci k získání zbraní od Československa, což potvrdil i Stalin svým podpisem, když tím sice porušil embargo OSN, ale jako jednomu z vítězů 2. světové války mu bylo ledasco prominuto.

“Tenkrát se mluvilo celkově o 6 000 puškách, 300 kulometech, dvou milionech nábojů a 600 samopalech. Nejdůležitější ze všeho ale bylo 74 Messerschmittů a letounů Spitfire. Tyto letouny změnily výsledek války. Premiér Ben Gurion říkal, že bez toho by Izrael nemohl vyhrát,” vzpomíná Chanan Bachrich, letecký mechanik z Tel Avivu.

Teprve loni uznal palestinský šéf Abbás obrovskou chybu… „Dva roky po druhé světové válce udělal Arabský svět velkou chybu, když odmítl plán OSN na rozdělení tehdejší mandátní Palestiny na židovský a palestinský stát,“ řekl v rozhovoru pro izraelskou televizi. Nabídku Organizace spojených národů měli podle Abbáse Arabové v roce 1947 přijmout. Když o rok později vznikl Izrael, následovala arabská prohra ve válce s novým státem. “Byla to naše chyba, chyba všech Arabů...” dodal.

Jsem křtěný valašský katolík, avšak šest milionů umučených Židů ze mne učinilo jejich bezmezného ctitele. Dnes jsou nositeli 180 Nobelových cen a zrůdy jako Soros jsou pro Izrael personami non grata… Kdysi objevili Židé pro lidstvo Boha, dali mu Desatero a Starý zákon i židovského osvícence jménem Ježíš Nazaretský, dnes nejpopulárnější osobnost planety.

Po jeho smrti bičováním a ukřižováním, které provedli Římané, nikoli Židé, jak se traduje, si někteří nespokojenci chtěli vytvořit své náboženství a tak napsali dle Starého zákona Nový zákon, čímž vzniklo křesťanství, aby o sedm století později stejným plagiátorstvím přišel na svět Korán a jeho islám. Prostě si muslimové vzali to, co jim vyhovovalo ze Starého i Nového zákona a balík súr byl na světě a s ním dodnes všechny děsící islámské právo šaría... (Pozn. redakce: Římané dali sice Krista ukřižovat, ale na obrovský nátlak nejvýše postavených Židů v čele Kaifášem, který se bál o své postavení. Katolické náboženství uznává Starý zákon, stejně jako ho uznával Kristus, a neopsalo podle něj Nový zákon. Ten vznikl po příchodu Ježíže Krista jako druhá část Bible hlásající jeho myšlenky. Kristus rozšířil pohled na Boha, který ve Starém zákoně vystupuje jako přísný a trestající muž, jako na laskavého odpouštěcího otce. A o tom pojednává Nový zákon. Porovnávat  proto Nový zákon plný lásky a odpuštění s Koránem vyzývajícím k vraždění neveřících nejde. Křesťanství je náboženstvím lásky zatímco  islám je náboženstvím smrti.)

Inu, dnes si Haifa a s ní celý Izrael až po Jeruzalém a Tel Aviv hojí děsivé rány po stovkách islámskými žháři způsobených požárů; a šajch Mišárí Al-Afásí Rašíd z Velké mešity v Kuvajtu na Twitteru popřál: „Ohni všechno nejlepší“; za 24 hodin byl tento vzkaz sdílen více než 20tisíckrát... Komentář pro tuto zrůdnost není nutný...

Foto z Haify: Reuters (4) a Břetislav Olšer (4)...

http://www.rukojmi.cz/clanky/1688-tenkrat-pred-pul-stoletim-bojoval-izrael-s-teroristy-a-meli-jsme-ho-za-militantni-stat-dnes-mame-evropu-v-klestich-neodhadnutelnych-bezencu-a-jen-krcime-bezradne-rameny-ze-uz-je-pozde-bycha-honit

http://www.rukojmi.cz/clanky/2361-je-ministryne-skolstvi-cr-nevzdelana-nebo-jen-zbabela-kdyz-nevi-ci-nechce-vedet-ze-jerusalajim-je-vecne-hlavni-mesto-izraele-zalozene-kralem-davidem-uz-roku-1004-pr-n-l

http://www.rukojmi.cz/clanky/1408-proc-se-dnes-stydim-ze-jsem-kdysi-zesmesnoval-izraelsky-boj-proti-terorismu-ktery-zacal-o-70-let-driv-nez-kdyz-ho-halasne-vyhlasily-usa-az-po-11-zari-2001

http://www.rukojmi.cz/clanky/1343-je-dnesni-vrazdeni-v-bruselu-pouze-dalsim-z-tragickeho-dedictvi-utoku-z-11-zari-2001

Izraelská armáda jako jediná na světě ohlašuje předem své útoky…

Proč ještě nemá Izrael svoji Ústavu a prý je Blízký východ díky zbraním z ČSR centrem terorismu…?

Izrael před soud do Haagu pro zločiny na palestinských dětech…?

Až budou v bazilice Sv. Petra močit a souložit Femen a Pussy Riot

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske

 

 

 

Číst 9614 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Fragmenty jsou též na Twitteru a facebooku

                        Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.      

Právě přítomno: 213 hostů a žádný člen

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %