Fragmenty - Zastaví polská vláda nedůstojnou a nechutnou štvanici proti svému národnímu světci?

Zastaví polská vláda nedůstojnou a nechutnou štvanici proti svému národnímu světci? ^Doporučený

pondělí, bře 20 2023
Napsal(a) IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue Fragmenty

Tisk Email

Sv, Jan Pavel Druhý pomohl do polska a dalších komunistických zemí nastolit svobodu

Když na papežský trům usedl 16. října 1978 poprvé po téměř 500 letech papež neitalského původu, první Slovan a málo známý polský kardinál Karol Wojtyla, vzbudilo to sice údiv a publikum na svatopetrském náměstí zůstalo na chvíli poněkud zaražené. Avšak opravdu jen na chvíli. Charizmatický 264. nástupce sv. Petra získal přítomné hned svým prvním projevem žádostí o prominutí pokud udělá chybu v „naší“ italštině. A to tehdy téměř nikdo z přítomných netušil, kdo na onen pomyslný trůn nastoupil! Že před nimi stojí muž, který papežský úřad nepojal pouze jako honosnou sinekuru, ale jako možnost sloužit lidem s cílem pomoci především těm, kteří žijí v diktátorských režimech z jejich otroctví. Nebyl to totiž pouze hluboce věřící člověk, ale i homopolitikus velmi silně zakotvený bojem za svobodu a lepší život národů střední a východní Evropy, v nichž úřady pronásledovaly jakékoliv náboženské aktivity a projevy občanských neposlušností vůči komunistickým diktaturám.

Karol Wojtyla poznal to vše na vlastní kůži a nebylo překvapením, že na první zahraniční cestě 2. až 10. června 1979 vyzval na slavnostní mši pod širým nebem své polské krajany, aby se nebáli, že proti komunistické moci jde bojovat i nenásilně a přesto velmi účinně. Jeho zvolání k Bohu: “Nechť tvůj Duch sestoupí. Nechť tvůj Duch sestoupí a obnoví tvář země. Této země!” mělo tehdy na Poláky doslova magický vliv. Zejména pro polskou mládež se stal symbolem hrdiny, který je nezničitelný i přes brutální komunistický útlak. Povzbudilo to i polské dělnictvo, které do roka založilo odborové hnutí Solidaritu, která jak známo velmi přispěla ke svržení nenáviděného komunistického režimu. Ale nepředbíhejme. Zatím jsme stále v osmdesátých letech, kdy teprve začíná díky povzbudivým projevům Karola Wojtyly v Polsku vše kvasit. Papež navštivoval nejen Polsko, ale i ostatní země a rovněž i v těcho státech začal sílit odpor proti diktátorkým komunistickým vládám. Naši zem navštívil sv. otec celkem třikrát, poprvé v dubnu 1990, půl roku po pádu komunismu. Václav Havel to tehdy trefně okomentoval, že jeho návštěva se rovná zázraku, kterému by ještě rok předtím nikdo nevěřil. Týž pocit jsme prožívali spolu s ním. Možná si ve své skromnosti papež ani neuvědomoval jak velkým povzbuzením byla pro nás katolíky každá jeho návštěva. Co pro nás znamenalo setkání s tak velkým člověkem.

Toho se samozřejmě zalekl Brežněvův Svaz sovetských socialistických republik (SSSR). A protože Brežněv věděl, že papež je zvolen doživotně a diplomatickou cestou se ho nezbaví, rozhodl se pomoci KGB a bulharských soudruhů najmout nájemného vraha - Turka Mehmeda Ali Agcu, který 13. května 1981 na papeže spáchál atentát. Papež Jan Pavel II. však střely vypálené z bezprostřední blízkosti přežil a jeho křesťanská povaha se ukázala tím, že po zotavení navštívil ve vězení svého vraha a jeho čin mu odpustil. (Opusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům, stojí v Otčenáši)

Samozřejmě, že měl svatý otec i za svého života, stejně jako každý velký muž, své odpůrce. Ale bylo to vždy z řad oponentů v zemích s nejrůznějšími diktaturami a náboženstvími. I když v posledních letech tito lidé dostávali stále větší pozornost médií, dokonce se po druhém vatikánském koncilu začali s požehnáním papeže Pavla VI. legálně zařazovat do skupin Focolare a jejich činnost začala katolickou církev nahlodávat zevnitř, stále ještě kritizovali jednání papežů, s výjimkou německých biskupů, jen mírně, někdy i oprávněně. Poprvé se s velkou silou postavili proti nejvzdělanějšímu církevnímu intelektuálovi svatému otci Benediktu XVI. Rozpoutali proti němu nechutnou a lživou mediální štvanici, která ho přivedla k odstoupení z funkce. Pak si prosadili do čela papeže Františka, který se jim hodil svou neinformovaností o dění v Evropě a díky tomu mohou dále růst a prosazovat do úřadů ze zákulisí své lidi.

Přesto mne ale nejen překvapilo, ale velice znechutilo, že další obětí zájmu těchto focolaristů se stal právě sv. papež Jan Pavel II. Papež, který byl uznán za svou práci pro církev za světce. Papež, který se již po smrti nemůže bránit. A to navíc v zemi, která se prohlašuje za katolickou. To že katolická církev a vláda v Polsku dopustí, aby tuto mediální štvanici proti Karolu Wojtylovi prováděli právě v jeho rodné zemi, v zemi, pro níž tolik udělal, je neuvěřitelné.

K tomu jde jen dodat, že pokud tuto nechutnou štvanici včas polská vláda a katolická církev nezastaví, tak je to důkaz toho, že v Polsku vládne již svět bez pravdy a díky tomu ztratí Polsko i zbytek svobody, kterou snad ještě má. Svoboda totiž nabývá své plné hodnoty teprve přijetím pravdy. Pokud tomu tak není, jsou lidé žijící v zemi, kde pravda neplatí, nedovolají se jí ani u soudu a musejí poslouchat co káže vláda a tudíž žijí v nesvobodě. V zemi kde se nedovolá člověk pravdy a ztratí tak svou svobodu, jsou obyvatelé vystavení vášním a páchání otevřených a skrytých nepravostí. Neboli jejich život se vrátí se do dob komunismu, do diktatury se všemi jejími hrůzami a nepravostmi. Modlím se, aby se to nestalo Polsku, které pro katolíky z jinch zemí platilo jako vzor katolické země.