Rezoluce z Klausova semináře: Evropská komise i parlament musí být zrušeny.
Rozhodné vystupování Institutu Václava Klause (IVK) k bezprecedentnímu sociálnímu experimentu bruselských elit - dosídlení Evropy masou primitivních orientálních migrantů z arabských a afrických států v prostředí, kdy všichni naši politici (s výjimkou prezidenta a ministra vnitra) politicky korektně koktají, že se nic vážného neděje, je hodno úcty. I přesto, že socialistický nevzdělaný předseda Evropského parlamentu (EP) Martin Schulz přezíravě konstatuje, že EU má 500 000 obyvatel a rozdělení 2 milionů uprchlíků si nikdo nevšimne IVK neustává v boji za to, abychom se zbavili levicově-liberálního neomarxistického diktátu těchto bruselských elit. Jen loni prezident IVK Václav Klaus pozván na 25 prestižních mezinárodních konferencív Evropě, Asii i Americe, kde poukazoval na nebezpečí které přináší tato absurdní nebezpečná politika EU nejen pro naši zem, ale pro celý evropský kontinent. Varuje zejména před stále se stupňujícím tlakem na větší a větší centralizací kdysi svobodného Společenství nezávislých států do jediného megalomanského superstátu a před nedemokratičností, kterou to přináší.
Domácí scénu kultivuje IVK vydáváním měsíčníku Newsletter, publikováním stanovisek a článků na svém webu i v odborném a denním tisku, vydáváním odborných knih a pořádáním množství seminářů a přednášek. Jen v loňské roce vydal 8 knih. A nejde o knihy ledajaké. Pominu-li světový bezceler Václava Klause Modrá nikoli zelená planeta, pak i kniha Václava Klause a Jiřího Weigla týkající se tématu článku „Stěhování národů s.r.o. - stručný manuál k pochopení současné migrační krize“ byla po úspěchu doma vydána v Německu, Belgii, Švédsku a připravuje se její vydání v Rusku a ve Francii. A nová kniha právníka a publicisty JUDr. PhDr Tomáše Břicháčka, Ph.D. Unie ve víru migrační krize, jíž byl věnován stejnojmenný seminář, o němž přinášíme stručnou informaci, se podle zájmu o ní k nim zřejmě brzo zařadí.
Je mi jasné, že čtenář si nyní řekne, že už o tomto problému všechno podstatné ví, ale ujišťuji ho, že po jejím přečtení zjistí, že se mýlí. Na rozdíl od knih psaných politiky či ekonomy, kniha Tomáše Břicháčka je psána s detailní pečlivostí právníka. Navíc právníka, který zastupuje jako zaměstnanec Ministerstva spravedlnosti naší republiku v expertních pracovních skupinách Rady Evropské unie pro oblasti soukromého práva. Na základě těchto osobních zkušeností doktor Břicháček ví z bezoprostřední blízkosti jaké problémy přináší do života občanů po právní stránce stále se prohlubující evropská integrace do superstátu EU.
Hlavní myšlenku knihy jde vyjádřit jednou větou: Kniha předkládá účet za Evropu bez hranic. Jednoznačně dospívá k tomu, že za současnou apokalypsu EU, která se díky nedomyšlené politice kancléřky Merkelové na ni přihnala přílivem milionů orientálních přistěhovalců je vinen Schengen, jehož hrůzostrašnost bohužel pohodlní lidé po celé Evropě stále ještě nechápou. Vidí jen cestování bez pasu, ale nedomýšlí jakou cenou ztráty bezpečí je tato drobnost vykoupena. Tématem knihy je schopnost či lépe řečeno neschopnost a beztradnost EU na tuto katastrofu reagovat. Dozvíme se z ní jaký je podíl Schengenského neuváženého projektu na této katastrofě, jak probíhají jednání o ní v institucích EU a tedy jaký je účet za Evropu bez hranic.
Na základě vlastních zkušeností zachycuje autor sled událostí od počátku roku 2015 až do října 2016, tedy od pozvání migrantů v srpnu 2015 matkou Merkelovou až do jejího jednání s Tureckem v březnu 2016, které jí slíbilo za bezvýzový styk pro Turky jejích nebezpečných hostů zbavit. Bez emocí, ale na základě suchých statistických údajů se dozvíme, že migační toky, které zasáhly Evropu díky otevřeným hranicím nemají obdobu od druhé světové války. Že středoevropské statistiky přiznávají to, před čím varují seriózní politici již roky, že nárůst počtu nelegálních překročitelů hranic od roku 2013 do 2015 překročil milion, že v roce 2015 bylo podáno jeden a čtvrt milionu žádostí o asyl, přičemž skokový nárůst nastal po německém pozvání v srpnu 2015 a po dohodě s Tureckem v březnu 2016 se situace zklidnila. Nastal masivní pohyb migrantů mezi státy. V roce 2015 bylo v Německu podáno 890 000 žádostí o asyl, v Řecku jen 11 000 a v Itálii 83 000. Málokdo z nich tam ale stejně zůstal a odešel do Německa, Švédska a Rakouska.
Zastánci migrantů zpochybňují, že vesměs přijíždějí nezbědovaní mladí muži namísto aby se starali doma o postižené rodiny. Statistiky uvedené panem Břicháčkem to ale nemilosrdně potvrzují: v roce 2015 přijelo 42% mladých mužů ve stáří 18-34 let, 11 % ve věku 14-17 %, jen dvě % dětí. A i když zbytek mužů nad 34 let byl zařazen do společné statistiky starých mužů a žen, aby to tak nebilo do očí je jasné že jich bylo i tak většina. Agentura Frontex potvrdila další fakt, který popírají obhájci migrantů, že k tomu, aby mohly davy migrantů projít poslali děti a rodiny dopředu. A tyto lidi mají zlepšit poměry v Evropě! Bezpečnostní dopady jsou z jejich příchodu obrovské.
Dokud neexistoval Schengen, byla migarce problémem každého státu, který se proti nenlegálním přistěhovalcům dokázal bránit svými hranicemi, nehledě k tomu, že by žádného soudného politika nenapadlo je zvát s otevřenou náručí. Protože Evropa je kvůli Schengenu průchozí přesouvají se problémy které způsobilo Německo do všech zemí a zejména do těch na její periférii. A bruselští mandaríni pokrytecky tvrdí, že problém imigrace je sdílený problém všech států EU, protože migrace nastala jen proto, že v arabských státech je poválečná krize. Doufají, že si občané neuvědomí, že hosté paní Merkelové nepřicházejí jen ze zemí, kde nastalo tzv. Arabské jaro, ale že přišli a nadále přicházejí na pozvání Němců i z afrických států, v nichž je zvalo Německo prostřednictvím agentury EUROMED, aby aktivně destabilizovali neposlušné národní státy. Arabské ajro to Německu pomáhá zapírat. Proto zve Syřany a tvrdí, že Unie není schopna vykonávat ostrahu hranic a svádí vše na kolektivní vinu.
Kolektivní neodpovědnost je pro EU a Německo, které ji fakticky řídí, mocným nástrojem i když pro ostatní jednotlivé státy je nástrojem ničícím. O to ale vůdcům v Bruselu jde, aby je dostala na kolena a oni ji prosili o pomoc v jednotném superstátu. Schengen je Bruselem veleben víc než dříve, jen aby nezanikl. Pohodlí s ním spojené kladou výše než zastavení migrace. Pro ně je jediný cíl, centralizace Evropy pro posílení unijních struktur. Na oko sice převaděčům hubují že sem migranty vozí. Je to pro ně nový proletariát, který potřebují k formování nového člověka. Německo si pokrytecky stěžuje, ež návratový systém nefunguje. Konstatování, že návratový systém nefunguje je výmluvou, aby nemusela madam Merkelová přiznat, že o své hosty nestojí. Proto je chce poslat do Turecka, aby to udělali Turci za ní. Otázkou jen je, jak chce dostat tyto přistěhovalce z Německa do vlaků či letedel když tam chtějí totiž nadále zůstat. Asi pod hlavněmi samopalů jako při odsunu Židů do koncentráků.
Jakl Dohoda s tureckem- de fakto žádnou dohodu s ním nepotřebujeme k ničemu. Že nám sem bude posílat migranty, to nezáleží na ochotě Turecka je sem pouště, ale na ochotě zemí je přijímat je. Je to tak naivní jako kdyby Mexiko dbude z Peru či Venezuely by vyhrožiovaklao USA. Jde o to, že to je nepřijme a je vymalovánoEU má exekutivní nástroje na to nepřijmout imigranty z turecka ani nohu. Turecko s Řeckem namají uzavřenu mírovou smouvu. Žijí v prostředáí příměří, které jim cvnutilo nato. Jedni z nejvyzbrojenějších armásd světa jsou a dokáží plně kontrolovat jakýkoliv pohyb v Egejském moři. a. Kdyby byla politická vůle chránit vnější hranici Sch tak tureko k tomu nepotřebuejeme. Potřebujeme ho aby EU nemusela přehodnocovat svoji politiku. Aby v mezičase to udělalo Turecko za ní a pak mohla dál hlásat svoji politiku beze změny. Kdyby si vzala na své triko, že chce přehodnotit politiku imigr nepotřebuje to. Mábání smlouvou je fíkový list, aby Turecko převzalo… V září 2015 přerozděli podle kvót a dobrovolných závazků 120 000 migrantů. Nyní se neplní ani jeden model. Vše zkrachovalo to na neochotě členských států. V únoru přesunuli jen asi 12 000. EK chce proto zavést nový trvalý mechanismus a prosadit ho jako definitivní standardní zákonnou součást systému. Na každý stát by připadla přesně určená refernční hodnota běženců. Pokud by stát překročil 150 % ztohoto nutného počtu nutného ,pak by nemusel dál přijímat a musel by se o běžence podělit jiný stát s nevyčerpanou kvotou 150 %. Na nás vypočetli 2 %. Kdyby například požádalo jako loni 300 000 běženců o asyl, na nás by připadla referenční hodnota 6 000 a když ji překročíme na 9 000, pak další převezme jiný stát, který to nedosáhl. Pokud státy nebudou chtít tyto trojské koně přijmout, musí se vykoupit příspěvkem solidarity na běžence v hodnotě 250 000 eur na jednoho. Konkrétně tedy zaplatí ČR za 9000 běženců 2 252 000 eur = 58 500 000 Kč nebo je musí přijmout. Demokracie jako vyšitá. EU si vzala příklad z Fantomase, který ve filmu Fantomas vs. Skotland Yard přepadá boháče a dává jim na vybranou buď zaplatit daň z práva na život nebo zaplatit životem. Brusel přichází s daní z práva za život přerozdělených migrantů. Ani ne na ten náš. Jediným receptem na krizi je Levičáctví, které se projevuje jedinou základní levicovou myšlenkou- přerozdělovat, přerozdělovata přerozdělovat. myšlenko přerozdělovat na 3
Nejhrozivější je třetí část knihy pojednávající o přerozdělování migrantů a harmonizci asylové politiky. Kapitola z níž zejména zatrne se nevinně jmenuje rozšiřování legální cesty migrace. Nikoli tedy hledání cest jak migraci zastavit, ale jak ji zlegalizovat! Je jasné, že jde o to, jak realizovat a nikoliv zastavit fatální myšlenku matky Merkelové - pozvat do zemí EU miliony běženců aby rozředili neposlušné státy a přinutili je spojit se pod všeobjímající křídla Bruselu. Václav Klaus k tomu rezolutně prohlásil, že nechce vymýšlet žádný model legální migrace. Nechci žádnádný model. Normální je nemigrovat, neemigrovat a neemigrovat se vykřičníky. Jsem proti vymýšlení jakýchkoliv prostředků jak to dělat, proto jemi naprosto ukraden zda australským modelme či americkým. Navíc jsou to moldely migtrace do prázných zemí a odlišujme migrace do prázdných zemí od tohoto evropského. A kromě toho si uvědomme, že při emigraci do Ameriky byla zem prázdná také proto, že přistěhovalci prakticky vyhubili původní obyvatele. A to že emigr dovedou yvhubit obyvatelestvo bychom si měli zapamatovat. Kdysi emigrovala švagrová do Austrálie. Zdá se mi urážlivé, aby nějaký pitomec rozhodoval o tom, koho přijme či ne. Nechci sem emigranta ze Sýrie ani z Matfyzu ani kopače kanálů. DO Austrálie a uSA byly prázdné proto, že emigranti vyhubili původní obyvatelstvo
. Co se děje ve spoljkové rep Německo při přerozdělování brutíálním oznámením starostolvi dnes a denně 16 000 město dostane klidně 800 migrantů. Skáče z okna
Bezvadný vtípek se povedl autorovi v kapitole Paradoxy na pozadí tím, že za podkapitolou Integrace migrantů do společnosti zařadil podkapitolu Boj proti „invazivním nepůvodním druhům“. Jen jakoby mimochodem podotýká se svým angickým suchým humorem, že ve stejnou chvíli, kdy se k nám hrnou nepůvodní invazivní druhy obyvatel z Afriky a Arábie velcí evropští politici vydali 13. července 2016 vražednou černou listinu Konečného řešení o povinnosti států EU vyvraždit (pardon podle eurospeaku eratizovat) všechny nepůvodní invazivní druhy nejen rostlin, ale zejména roztomilých zvířátek na ní uvedených, které k nám migrují díky globalizaci stejně jako oni. Doktor Břicháček popisuje na čtyřech stranách s důsledností jemu vlastní o jaké rostliny a zvířata jde a jak je mají státy vyvražďovat, samozřejmě „humánně“. Konec konců Sarajevo bombardoval Západ také podel Václava Havla humánně, tak proč ne zvířata. Je příznačné pro pokrytecké evropské politiky, že na seznamu Konečného řešení těchto nebožáků, kteří se k nám dostávají díky globalizaci chybí invazivní nepůvodní druh negroidních migrantů z Afriky a Arábie. V neomarxistickém pohledu jde holt dělat vždy úkroky stranou ve vztahu k chráněným menšinám.
Člověk nemůže při tomto smutném čtení nevzpomenout na to, že pojem „nepůvodní druhy“ byl prvně uveden v zákonní formě v Geringově ekologickém nacistickém zákoně, kde byly jako osoby určené k likvidaci označeny nepůvodníosoby – Cikáni, Židi a Slovani. Je příznačné, že Brusel, který je pod nadvládou Berlína, naplánoval pro zvířata konečné řešení podobně jako to dělali nacističtí pohlaváři s lidmi podřadné rasy. Je rovněž příznačné, že humánní europolitici používají pro vraždění zvířat výraz eradikace, která většině neodborníků nic neřekne a ve zpávách v tisku ji přehlédnou. Lékaři ale vědí, že to znamená úplné vymýcení neboli likvidaci například choroby z populace včetně jejího původce. U zvířat při postupné eradikaci (eliminaci) vyřazují z chovuvšichni nežádoucí jedinci.
A pokud se příměr s nacismem zdá někomu nadsazený, nechť si uvědomí, že dnešní postoj Bruselu vůči politikům v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a Rusku je podobně nadřazený jako nordické rasy nad slovanskou… Nejsme my vlastně nepůvodbní Evropané? Nemusí s námi něco uděla? Vždyť oni jsou ti správní a my ne, alespoň podle toho jak se nás dnes a denně snaží vychovávat,starat se jaké okurky máme jíst, čím svítit, jak luxovat byty… A pozor. Vylidňování některých států již nastalo. V Bulharsku chybí například již 3 miliony původních obyvatel, v Rumunsku se zase místní cikáni vydávají z velké části za Turky. A nejen na Balkáně, alei jiné státy EU jsou v katastrofální stavu. Cenou za Schengen se vylidňuje periférie EU směrem do centra. Státy ztrácejí nejvzdělanější občany, kteří odcházejí díky chudnutí států na hranicích za prací do vyspělejších států EU. Co se například odehrálo v Pobaltí nedokázaly s Lotyšskem a Litvou provést díky volnému pohybu osob v Schengenu ani největší čistky Stalina. nedokázaly udělat. Nevede to rozhodně ale k pozitivním emocím. Prohlubuje to naopak jen nepřátelství. Nejde předpokládat, že za čas začnou Bruselké elity o obyvatelích těchto států uvažovat, že nejsou již Evropany a měli by se eradikovat.
A pozor. Nejde o něco, co bude možné ignorovat jako jakýsi úlet EP. Nařízení EK stanoví pro uplatňování eradikačních opatření členským státům, že zaručí, že požité metody umožní dosáhnout úplného a trvalého odstranění populace dotčeného invazního nepůvodního druhu. Zvířata ovšem mají bý humánně ušetřena zbytečných bolestí, úzkosti a utrpení. Členský stát, který nechce toto vše provádět se může sice odvolat ke Komisi, ta však může odvolání zamítnout. Kdyby bruselští „nadlidé“ ovládali kdysi Evropu, nepoznali bychom dodnes například brambory , papriky, rajčata, slunečnice, kukuřici dýně, tabák, fazoleo cizokrajných orkrasných roslinách,o lvech…
Vyvrcholením knihy je v závěru předvedený nástin reforem, které by mohly udělat z EU opět přijatelnou organizaci jakou bylo EHS a státy by v ní zůstaly nadále sdružené. A od této chvíle používá autor mnohem příjemnější název Společenství. Sromně a pokorně popisuje všechny kroky, které by k této přeměně vedly. Netroufá si přímo říci cokoli o exitech, ale že by se měly zrušit všechny nadnárodní instituce s nepřímou legislativou a neurčitou odpovědností, předvším EK a EP, to tam nakonec napsáno je jako samožřejmost. Rozhodující procesy by měly být ponechány výlučně v rukou institucí reprezentujících členské státy, tj. Radě a Evropské radě.
Podivně suchým právnickým jazykem to píše jen tak mezi řečí na straně 254 jako naprostou samozřejmost, že „Komise a Evropský parlament by měly být zrušeny. Legislativní proces a přijímání rozpočtu by zcela převzala Rada a jí podřízené pomocné orgány. Legislativní iniciativu by měly jednotlivé členské státy nebo skupiny států. Přdložily by odůvodněný projekt, který by musel být nejprve Radou připuštěn k dalšímu projednání… Rozpočtový výbor složený z expertů členských států by byl pomocným orgánem Rady. V citlivých oblastech , jako jsou daně, by byla zachována jednomyslnost. Funkce stálého předsedy Evropské rady by byla zrušena a vrátil by se princip rotujícího předsednictví“. Prezident Klaus v roli moderátora to s úsměvem doporučil využít jako jako rezoluci ze semináře.
A protože autor je právník podává na straně 256 představu jak by mělo být vykládáno právo: Tribunál a Soudní dvůr by přejmenoval na Stálý soudní dvůr a zachoval ho v základních rysech. Ovšem došlo by k několika změnám: Výběr soudců by byl činěn pouze z vnitrostátních soudců a jejich mandát byl časově omezen, což by zamezilo vzniku dinosaurů zakořeněných v slonovinové věži nadnárodního prostředí. Soudce by jmenovala Evropská rada. Vrchní soudní dvůr Společenství by vykládal kompetence Společentství a řešil kompetenční spory. Roli zrušené Komise jako strážkyně Smluv by nahradily jednotlivé členské státy Společenství.
Pokud jde o ideologii, měla by být zachována ideologická neutralita Společenství. Kontroversní témata by měly být ponechány rozhodování co nejblíže občanům, neboli členským státům Společenství. Výkladní skříň moderní levice, listina lidských práv EU, by měla být zrušena. Společenství by mělo vycházet pouze z Evropské úmluvy o lidských právech. Rozhodující procesy by měly být ponechány výlučně v rukou institucí reprezentujících členské státy, tj. Radě a Evropské radě.
Lehce akceptuje ilegální migrace, která by neměla být vůbec přípustná. Běžně se s ní přitom operuje. Přijde uprchlí- tady jsem a starejte se o mne. Když yb někdo něco namítal, rotrhá pas a je přijatý. Co by se asi stalo, kdybxy se kdokoliv z nás rozhodl a šel se podívat k merkelům domu. Schengen – Klaus pro mne ten čas na ukázaní pasu ukážu, ale chci zajištěnou bezpečnost. V letadle nedůstojný přechod hranic, chováme se jako méněcenní. Ekologové a pravdol za práva všeho, oni na porušení práv zvířat aby měkli migranti co konzumovat, Ať sem nechodí. Právo neplatí v částech evropy již jsou enklávy bez akceptování právního systíému. Již ro tu máme, pouze to nepřiznáváme.
Zažíváme taktické přestávku jakýsi oddychový čas při realizaci projektu migrace. Zdánlivě těžkopádné a nechopné rozhodování není spontánní, ale je to součást salámové taktiky nechat dopadnout a zpomalovat negativní dopady. Neuvěřitelně nepoctivá hra s Tureckem. Tvrdí, že nejde migranty vrátit aniž projde asylovým procesem. Přitom žoldnéři Turci a severoafrické vlády to činí za nás a odesílají migranty kam chtějí. Obrana je nemožná a příliv migrantů je úpřírodní síla, které se nikdo nesmí stavět do cesty. EU s enechce reformovat. Upadne do chaosu a pak uvidíme. Je to model jenom. Praxe holt je jiná.
. I když se tématem zabýváme v naší revui prakticky neustále, přesto jsme po přečtení knihy získali nový pohled na dopady současné apokalypsy, která se díky nedomyšlené politice kancléřky Merkelové a jejích přisluhovačů na Evropu přihnala. Elity ani ve světle migrace nejeví známky reflexe a změny kurzu. Naopak armádu, europrokurátora, tlak an Polsko…
ČR
