Kulatý stůl o soudcovské etice Doporučený

  • pondělí, čen 06 2022
  • Napsal(a)  IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue Fragmenty
SKČP chtěla formou kulatého stolu vytvořit prostor pro diskusi všech účastníků, nejen soudců, ale také reprezentantů dalších právnických profesí, kteří mají k etice českého soudnictví co říci. Konferenci zajistil Havlíček Brain Team, jehož předseda JUDr. Karel Havlíček celou konferenci moderoval. SKČP chtěla formou kulatého stolu vytvořit prostor pro diskusi všech účastníků, nejen soudců, ale také reprezentantů dalších právnických profesí, kteří mají k etice českého soudnictví co říci. Konferenci zajistil Havlíček Brain Team, jehož předseda JUDr. Karel Havlíček celou konferenci moderoval. snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

Ačkoliv bájný britský panovník král Artuš  dle středověkých dějepisců, rytířských románů a velšských pověstí  vedl na přelomu 5. a 6. století př. n.l. vítězně obranu Británie proti Sasům a vytvořil impérium ovládající Británii, Irsko, Island, Norsko a Galii, do mezinárodního povědomí se zapsal především zavedením pojmu kulatého stolu, u něhož zasedal na hradě Kamelot se svou rytířskou družinou, přestože byl velice mocným vojevůdcem a panovníkem. Chtěl tím dát najevo, že je si s nimi rovný a že bez nich by nedosáhl takových vítězství. A dá se použít i opačně, že díky tomu, jak skvěle jednal se svými  podřízenými, tak mohl vyhrát dvanáct bitev vrcholících bitvami o Mons Badonicus a bitvou u hory Badon, při níž vlastnoručně pobil 960 mužů a získat tak pojem neporazitelného válečníka chránícího Británii před hrozbami zvenčí i zevnitř. Obdiv k němu přerostl v legendách dokonce tak, že podle nich sváděl boje s nadpřirozenými bytostmi, kočičími příšerami, pustošivými divočáka, draky, psohlavci, obry a čarodějnicemi.

Proto od té doby hodnoty rovnosti, zdvořilosti, čestnosti, citu pro spravedlnost a zdvořilost, které král Artuš projevil tehdy naprosto neuvěřitelným zasednutím mezi své podřízené rytíře, vyzdvihuje historie jako jeho největší odkaz. Tyto hodnoty totiž souvisejí s etikou v jednání mezi lidmi všech profesí a kdo chce v nich dosáhnout úspěchu, měl by jednat jako král Artuš.

Dodnes se proto „kulatý stůl“ proto používá při jednáních, která mají zprostředkovat dohodu mezi stranami v nějakém sporu, zejména mezi zástupci suverénních států, neboť to zdůrazňuje, že se setkávají se sobě rovnými účastníky debaty. Připomeňme například jednání známá jako polský kulatý stůl mezi vládou a opozičními silami v komunistickém Polsku roku 1989, které znamenalo počátek pokojného konce komunistických režimů ve střední a východní Evropě.

A kde jinde je potřeba  etické jednání víc než při jednáních u soudu.

Proto Stálá konference českého práva (SKČP) pořádala 20.5.2022 svou jedenáctou konferenci právníků o soudcovské etice právě u kulatého stolu v prostorách Vysoké školy CEVRO institut Ivana Langera. Netradičním formátem kulatého stolu tak chtěla SKČP vytvořit prostor pro diskusi všech účastníků, nejen soudců, ale také reprezentantů dalších právnických profesí, kteří mají k etice českého soudnictví co říci. Konferenci zajistil Havlíček Brain Team, jehož předseda JUDr. Karel Havlíček celou konferenci moderoval.

Záštitu nad konferencí převzal prezident Soudcovské unie ČR JUDr. Libor Vávra. Kromě jeho osobní účasti přijali účast do diskuse soudci Ústavního soudu (ÚS) JUDr. Jaromír Jirsa  a David Uhlíř bojující za to, aby měl právo na spravedlivý proces a kvalitní rozsudek každý občan, místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Petr Šuk poukazující na nedostatečný rozpočet, nízké platy zaměstnanců soudů, nedořešené zajištění informačních technologií či potřebu posílení asistentů a vyšších soudních úředníků na řadě soudů. Podle něho nic takového jako levná a kvalitní justice neexistuje nikde ve světě. Dále byl přítomen prezident České advokátní komory advokát Robert Němec dlouhodobě hodnocený jako jeden z předních odborníků v oblasti bankovnictví a financí, řešení sporů, fúzí a akvizic, korporačního práva, a další významné osobnosti české právní scény.

Každé  právnické profesi existují vypracované etické kodexy. Ty ale předpokládají průběh jednání v klidných dobách. Covid, obrovská nevídaná migrace a s tím související inflace a drahota a nyní dokonce občanská válka na Ukrajině a s ní související energetická krize vyvolaná sankcemi EU proti Rusku rozhodně znemožňují dlouhodobá a klidná soudní jednání. Reakce soudů na dané problémy a s tím související návrhy nových zákonů je požadovaná velmi rychle.  A právě o těchto změnách a o jejich vlivu na práci právníků  se na konferenci hovořilo.

Běžný občan si představuje soudce jako zcela nepřístupného člověka v taláru obklopeného bichlemi spisů, neosobního a jednajícího striktně podle sepsaných zákonů, za nimiž se mu ztrácí pohled na člověka a jeho blízké. Dříve tomu tak více či méně opravdu bylo. Soudci měli ve zvyku kromě jednání v soudních síních pracovat ve svých kancelářích, neměli v lásce počítače a jen pročítali protokoly a přemýšleli nad zákony.

Doba covidová  přinutila soudce pracovat jinak.

Museli sice chodit do soudních síní a vydávat rozsudky i přesto, že většina obyvatel byla povinně zavřena  bez práce doma nebo se míjela s ostatními stejně postiženými jako duchové v rouškách. Museli se stýkat s lidmi z očí do očí covid-necovid, neb zločinnost neklesala a výslechy nejde vést se zakrytou tváří. Avšak ostatní práci mimo jednací síň jako studování procesů dělali doma. A to i advokáti a žalobci. Mezi sebou se stýkali prostřednictvím mailů a rovněž formální věci s výjimkou výslechů vyřizovali s klienty přes počítač. V dřívějším běžném provozu jim na počítače moc času nezbývalo a většinu kancelářské agendy za ně psali nižší soudní úředníci. Pokud se dá o Covidu vůbec říci něco kladného, pak je to to, že právníci začali chápat počítače jako užitečné pomocníky. A ne jen jako něco nařízeného shora.

Covid pomohl tak splnit přání prezidentovi Soudcovské unie ČR JUDr. Liboru Vávrovi, který, jak pravil v příspěvku, nikdy nechápal, jak souvisí délka pobytu v kanceláři s dobrou prací soudce. „Za 30 let jsem prošel mnoho pracovišť a na otázku Jak se vede? mi  odpovídali, máme mnoho práce, jsme tu do šesti, místo aby odpověděli, jak pracují, co řeší… Když mne někdo uviděl s notebookem na zahradě, byl jsem považován za lajdáka. A najednou nastal Covid a délka řízení přesto nestoupla i když v kanceláři nikdo z nás neseděl. Pracovali jsme v Home office  a šlo to dobře,“ uvedl hned v úvodu svého vystoupení JUDr Vávra a dodal, že samozřejmě soudní proces je nutný provést v soudní síni a ne hlasováním přes internet. Člověk doma nevnímá atmosféru soudní síně. Ale verbální komunikace zabírá jen kolem 30% práce soudců i advokátů a žalobců. Studovat spisy a zákony potřebné k tomu kterému procesu mohou právníci studovat kdekoliv. A to si uvědomili právě za ty dva roky Covidu a on je tomu rád.

V době předcovidové si podle doktora Vávry právníci mysleli, že o všem rozhodují politici a  oni mají být od politiky striktně isolováni. Nyní zjistili, že naopak politici chtějí, aby na jejich rozhodování projevovali své názory, neboť si to lidi přejí. Že občané důvěřují víc jim než politikům. Soudy jsou díky tomu zavaleny více problémy než před covidem.

Navíc je známo, že když je lidu zle, porušuje víc právní předpisy. A to přináší soudům opět víc práce. Zřejmě každého napadne, aby se v takových dobách zpřísnily rozsudky a zákony, ale není to tak jednoduché. Když matka ukradne něco k jídlu pro děti, protože nemá, a to ne svou vinou, práci, je to morálně jiné, než když se někdo živí krádežemi, místo aby pracoval.

Zkrátka covidová doba přinesla mnoho nových problémů a ani po ní tato, dříve pro nás všechny neznámá atmosféra, neklesla, ale naopak stále narůstá. A to přináší mnoho otázek: Jak se chovat k migrantům a jak ke kterým? Tolerantněji než k vlastním občanům? A co k opravdu válečným uprchlíkům, nejen vypočítavým hostům kancléřky Merkelové? Má premiér právo občany držet ve stanném právu, i když ve válce nežijí?

Shrnuto a podtrženo. V postcovidové době vidění právníků podtrhují víc než před ní politické souvislosti a stírá to hranice mezi tím, kde začíná právo, a kde morálka.

Skvěle to postihl ve svém příspěvku ústavní právník Jaromír Jirsa: "Já si vždy myslel, že jsem konzervativec. Přesto si myslím, že je velká chyba, že podavatel stížnosti k Ústavnímu soudu nepředloží například od roku 2002 nic nového, čím by svou stížnost podtrhl. Ústavní soud je specifickým soudem a potřebuje, aby se soudci oprostili od již objevených pravd a  vnímali, co se děje kolem nich ve společnosti. Občané jeho výroky vnímají jako arbitra. Pozoruji, že i na činnosti Senátu se projevuje moje přítomnost při jednáních."

„Soudce již není ctihodností v kanceláři nerušenou účastníky procesu mimo jednací  síň. Dřív se dokonce nesměl bavit s nikým ze zúčastněných, ani  s kolegy právníky. Nyní vznikla síť info- center. Mohu zavolat kamarádovi, ten mně přepojí na síť infocentra a já si dohledám spisovou značku z domova, aniž musím pro ni osobně běžet do budovy soudu. Natož pak zjistit si informace o lidech na informačních sítích na internetu. A to hodnotím kladně, protože soudce musí být tak silná osobnost, že se nic nestane, když se s účastníkem sporu baví. Už není v budovách osamělou osobou v kanceláři. Což byla obludná představa. Pokud tam chodí, baví se s účastníky sporu a to je v pořádku. Je dobře že se již mluví mezi sebou,“ pochvaloval si pan Jirsa.

Ale i přes chválu si na Covid postěžoval, že způsobil, že se příliš mnoho píše a málo mluví. A to je podle něho obrovská chyba justice, protože problematika se dostane k ÚS s velkým odstupem a on rozhoduje o věci, když už je ve společnosti jiná situace. Jako příklad uvedl, že v dubnu 2021 měl rozhodnout o povinném očkování. Rozhodli jsme 16:1, že je vše v pořádku v době, kdy je Covid tak nebezpečný a není proti němu lék. Jenže to bylo již v době po panice.

Jistě má z pohledu ÚS pan  Jirsa pravdu. Administrativní propojení mezi soudy by mělo být rychlejší ale při běžné práci nejen soudců, ale zejména advokátů jsou počítače velikými pomocníky. Například advokátka Zuzana Dohnalová našemu listu sdělila, že jí příprava s obhajobou sepsaná na počítači pomáhá ucelit si vše a pak se jí naprosto lépe hovoří. Rovněž běžné úkony  při komunikaci s klientem vyřizuje pomocí e-mailů a nemusí obě strany ztrácet čas cestou do kanceláří. 

Nastává spor soudcovská morálka vs. společenská morálka

Tuto vážnou otázku rozebral ve svém vystoupení soudce nejvyššího soudu Petr Šuk. Setkávali jsme se s klienty bez roušek a přitom jsme rozhodli, že se mají nosit. Soud dal konzervativní rozhodnutí a my ho zmírnili díky okolnostem. Jde o to, že pevnost právnické etiky je její konzistentnost. A to jde zařídit, žijeme-li v době normálního práva. Nyní se zákony mění neustále a je otázkou, zda se má právnická etika proměňovat spolu s morální etikou dané doby. 

 Každá velká válka plodí jiný systém soudů. Lidé si myslí, že nové zákony budou lepší, ale nic se neděje. Soudy rozhodují o pandemických zákonech se zpožděním. Rušit rozhodnutí, protože sám nevím, jak to má být správně, je chybou. Politici by neměli vydávat ukvapené zákony, když vědí, že je nelze dodržet. Když pak na ně zaútočí občané, odvolávají a zmirňují zákony, ale to není dobré. Snažíme se často rozhodovat o tom, co si myslíme, ale je to spor s tím, co nevíme. Nastává stále těžší situace občanů. Musejí řešit velké problémy a nemají na soudní poplatky.

Velký problém je také, jak se dívat na soudní poplatky. Jsou stále vyšší. Jen na poštu jsou náklady neskutečné. Pošta předstírá, že doručuje dopisy, ale to nefunguje, a stále se vše přeposílá a platí a platí.  Mělo by se více užívat elektronických spojení.

 Také je třeba vyvarovat se toho, že v dané době nemusí být striktní souzení podle práva vždy spravedlivé. Německé soudy posílaly lidi na smrt podle platných zákonů.

Suďme spravedlivě, ale hlavně se aktivně dívejme na současný morální obraz společnosti.

Jak na to ale jít? Konzistentnost znamená soudit podle práva neboli dosud platných zákonů a morálnost podle lidskosti odpovídající situaci ve společnosti. Soudci v tom lítají. Stále se stupňují snahy hledat cestu, jak rozhodnout spravedlivě, i když výklad práva bude zcela nevyhovující.

Advokátka Daniela Kolářová konstatovala, že je potřeba zachovat si jistý odstup v rozhodování striktně podle zákonů, protože současná situace je jiná než v době, kdy vznikaly. "Justice nepostihuje vše komplexně. Například výživné podle zákona musí každý platit. Už se ale nikdo nestará o to, proč ho neplatí. Že třeba přišel o práci, a to ne svou vinou, ale z nařízení vlády. Kdo je vlastně vinen, že nemá na  alimenty?" tázala se paní advokátka. Je proto podle ní potřeba odstup od striktního práva, protože situace byla tehdy, kdy zákon vznikl, jiná, než nyní. Je prostě společensky jiná situace.

"Dřív mi hubovali, že jsem liberální, nyní naopak, že jsem konzervativní. Soudci by měli komunikovat s účastníky sporu a musejí být odvážní. Všechny složky justice se musejí dívat na to, jak to vidí společnost. Bohužel. A pokud jen jednu kauzu uděláme nespravedlivě, přestane nám společnost věřit na léta," varovala paní advokátka a uvedla, že pije pivo v hospodách, protože tam si může přisednout a společnost kolem stolu ji přijme, protože tam jsou lidé na jiné názory zvyklí. Když promluví jinde, společnost její názor nevezme. To by nevadilo, ale ona pak nepřijme ani jí jako člověka. "Proto navrhuji více kompromisů a více piva," uzavřela s úsměvem. 

Předseda České advokátní komory Němec se zamýšlel nad tím, kam až sahá etika advokáta. Posteskl si, že advokát je advokátem stále, ale na veřejnosti nesmí mluvit. Dokonce i za války by tak měl konat. Veřejnost si přitom činí o advokátech představu z toho, co čte o nich v tisku. To by měli soudci pochopit a nejen oni. Všichni kteří tvoří legislativu.

místopředseda Vrchního soudu v Praze soudce Jan Sváček uvedl, že Covid nařizoval nechodit do jednací síně a být u soudu přítomen jen za plexisklem. "Byli jsme oddáleni od státních zástupců i advokátů o obžalovaných a svědcích nemluvě. Málokdo si uvědomuje, že právnická společnost je obecně složena ze tří bublin. To jsme zažívali ještě před covidem při sportovních hrách. Advokáti nechtěli hrát se žalobci ani s míčem. Covid to odhalil ideálně a vedlo to k tomu, že je to překonané a máme spolu mluvit s řešit problémy společně. Soudci už nemusejí přecházet na druhou stranu ulice uvidí-li advokáta či žalobce. Bylo to pokrytecké. A jak říká klasik: Soused chovající se pokrytecky se nemůže chovat eticky," zdůraznil doktor Sváček 

Vrchní soudce exekutorské komory Mgr. Jan Mlynarčík  si posteskl, že všichni slyšeli, v čem soudce a právníky obohatil či ochudil Covid. Ale proti nám exekutorům nikomu z nich i přes veškeré problémy nevzal práci. Nám exekutorům ano. Politici nám totiž zakázali pracovat. Dostali jsme pouze náhrady jako ostatní občané. Zakázali prodej nemovitostí. Když si exekutor dovolil navštívit dlužníka na Twitteru, nesměl do dvou měsíců provádět exekuce. Pokud mu byla zakázaná činnost, zasahovalo to do hospodaření úřadů. Exekuční soudce vede elektronické spory a je zvyklý na standard. Není-li dost zaměstnanců na tuto činnost, prodlouží to lhůty. Soudcovská etika není odlišná od právnické, mělo by se tedy spíš užívat pojmu etika právnických profesí. Soudci mají přemýšlet nad smyslem zákonů.

 Ať již přinesl Covid jakékoliv problémy do celé společnosti, do práce justice vnesl jedno pozitivum. Vždyť všem stranám jde o spravedlnost. A Covid rovněž sblížil právníky všech profesí a i ty nejzatvrzelejší odpůrce počítačů přesvědčil, že jsou to jejich pomocníci a začali s nimi psát a pracovat. Věřme, že to vše urychlí soudní kauzy a  zlepší práce celého soudního aparátu.

© Kulturní komise ČR 2022

Číst 104 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v SOUDCOKRACIE 4.PARLAMENT

  Fragmenty jsou zobrazeny na twitteru i facebooku

Twitter Fragmenty        Facebook Fragmenty       Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. 

Blog iDNES Haslingerová Facebook Haslingerová  LinkedIn Haslingerová  

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %