Role prezidenta v ČR

Ivana Haslingerová

Za několik dní nás čeká volba nejvyššího představitele našeho státu. Osobnosti, která bude nás všechny reprezentovat ve světě, osobnosti, která bude v případě válečného konfliktu rozhodovat jako vrchní velitel ozbrojených sil o životech nás všech a v neposlední řadě osobnosti, která má z ústavy právo schvalovat či zamítat všechny mezinárodní smlouvy. Z tohoto výčtu je vidět, že se nejedná o žádnou legraci, jak by mohlo vyplývat z některých názorů, které se poslední dobou objevují v médiích. Že prezident je jen nesvéprávnou figurkou bez pravomocí a je tedy vlastně jedno, kdo jeho místo zastává. Naopak. Podle toho, jak reprezentuje naši zemi navenek, jak pevně hájí její zájmy a jaký respekt budí u nepřátel, podle toho jsme posuzováni ve světě a odráží se to ve vztahu cizinců k naší zemi a tím i k životu každého z nás. Proto je nesmírně důležité přistupovat k volbě této osobnosti namíru uvážlivě.

V současné situaci bude prvořadou úlohou prezidenta jeho postoj k EU, která na nás stále chrlí množství příkazů a předpisů a požaduje podpisy dalších a dalších mezinárodních smluv. V současné době je například konkrétně na stole žádost o souhlas se zřízením celoevropského Ministerstva financí, což v praxi znamená ztrátu možnosti naší Národní banky rozhodovat o kurzu měny, o inflaci a úrokových sazbách, prostě o všem, co drží naši ekonomiku nad vodou. Právě proti tomu zatím stál jako pevná hráz současný ekonomicky vzdělaný prezident Václav Klaus. Pokud ho vystřídá evropeisticky laděný naivka, pak je s naší ekonomikou konec, podobně jako v Řecku. Takže požadavek, aby v čele státu stál vlastenecky a nikoli probruselsky laděný prezident ponechává ve hře pouze Janu Bobošíkovou a Miloše Zemana. Pardon, neznám v tomto stanovisko pana Franze, neb ten se politicky zatím k ničemu nevyjadřuje. Kdyby mu to ale leželo prvořadě na srdci, tak předpokládám, že to bude ale zdůrazňovat a že mu vyřazením ze hry tedy nekřivdím.

Pokud jde o reprezentaci a jazykovou vybavenost, tak oba výše jmenovaní také obstojí dobře. Zejména paní Jana s jejími kostýmky a účesy vede na jedničku.

Pokud ale bych si ji měla představit předsedat Vojenské radě státu v případě válečného konfliktu, tak ať se nezlobí, ale tam mi pan Zeman sedí víc. A protože to je věc nesmírně závažná, vyjde nakonec jediný přijatelný kandidát Miloš Zeman.

Už vidím, jak se spustí křik, že pravičák jako já může chtít na místo prezidenta bývalého socialistu a dokonce komunistu. Je to z výše uvedných tří důvodů a také z toho, že Svobodní pro svého kandidáta Ladislava Jakla nedokázali sehnat 50 000 podpisů. Samozřejmě Jakl by byl prezident mých snů. Ale zbyla zde realita a ta je, jaká je. Největší nebezpečí pro naši zem je v současnosti prounijně laděný kandidát a těmi jsou úplně všichni ostatní, mezi nimi však vysoko vynikají Schwarzenberg, Fischer a Dientsbier.

A pokud jde o tu kampaň pana Hanáka, že nechce prezidenta s komunistickou minulostí, pak u Miloše Zemana jeho několikaměsíční členství v Dubčekově KSČ neberu jako opravdové členství ve zločinecké KSČ, ale výraz nadšení právě nad jejím zánikem a naivitu, že se změní v něco s lidskou tváří. Už jistě i on ví, že jakýkoliv socialismus s lidskou tváří není možný. Takže zde nehrozí, že by fandil ani případné koaliční vládě s komunisty. A to je také důležité. Požadavek pana Hanáka, který je na první phled pochopitelný a správný, nahraje panu Dientsbierovi, protože ostatních tzv. pravicových kandidátů, kteří toto splňují je mnoho a jejich hlasy se tudíž roztříští. Bohužel. Pravice prostě nedokázala postavit do boje o Hrad protiunijního kandidáta.