Psí pláč na Slovensku
Ivana Haslingerová
Když člověk slyší o tom, že Číňané psy jedí, přejde ho mráz, ale řekne si: jiná země, jiná kultura... Není tomu ale tak dlouho, kdy jsme psali o neuvěřitelně hrůzném zacházení s chrty ve Španělsku (podrobně viz článek "Zvěrstva v zemi Evropské unie. Kde jsou slavní Zelení europoslanci?"). Jde přitom o stát, který je naším kolegou v EU. Ano, v té EU, která dnes a denně šílí vydáváním ochranářských norem a nesmyslných předpisů o přechodech nad dálnicemi pro neexistující medvědy, o záchraně několika žab, které přejdou přes dálnici či o nerušení tetřeva hlušce při tokání. V té EU, kde se zelení humanisté váží neohroženě ke stromům za záchranu brouků kůrovců. Kde jsou tito hrdinové, když se v jejich státech dějí taková zvěrstva na psech. Jak to, že těmto humanistům nevadí, že nádherní elegantní dostihoví chrti jsou z velké části pouze nástrojem na vydělávání peněz. Způsob, jakým se mnohé stáje, trenéři či lovci vysloužilých zvířat zbavují, je mimořádně nehumánní. Psi často končí svůj život zastřelením a zcela běžnou praxí je i oběšení psa! Přestože je to neskutečně kruté, člověk si přece jen říká, děje se to až někde ve Španělsku, v kruté zemi býčích zápasů, kde jsou zřejmě lidé ke zvířatům necitliví již svou staletou výchovou...
Když ale slyší, co se děje nyní na Slovensku v psích útulcích, na tom Slovensku, které bylo donedávna součástí naší země, otřese se již opravdovou hrůzou. Psi tam sice nevěšejí ani s nimi nedělají dostihy, ale i tam mnoho psů absolvuje čekání na smrt v přeplněných útulcích o hladu, ve špíně a co je horší, po týdnu je zabijí místo toho, aby se postarali o získání náhradní rodiny pro 
ně. Je to jako v románech ze středověku, kdy ras chytal psy a vraždil je. Situace je prý horší už jen ve zmíněném Španělsku a pak Rumusku, Chorvatsku a zejména Řecku, kde nechali dokonce vyvraždit psy před Olympiádou jedem jako krysy...
Úroven vyspělosti společnosti se přitom pozná v tom, jak se tato stará o zvířata a další jinak "nedůležité věci".
Strašlivě zubožení psi namačkáni jeden na druhého, to je nelidská realita posledních dnů tisíců psů na Slovensku. Artróza, játra zničená špatnou stravou, odřeniny, otlaky, špatně zhojené jizvy, vyrážky, srst plná lupů. Nemocná a nepotřebná zvířata čekající po smutném životě v takto odporných "celách smrti" na svůj konec.
Je neuvěřitelné, že právě na nám tak blízkém Slovensku mají lidé tak nelidské zákony, že mohou psa utratit jen proto, že ho nemohou do týdne udat, že utrácejí zejména staré, nemocné psy a březí feny, protože u nich je předpoklad vyšších výdajů!!!
Ne, že bych si myslela, že v České republice je vše v pořádku a nemá se co zlepšovat. I u nás jsem zachránila před utracením kdysi devítiletého pejska, když mu zemřel pán a měl být jako starý utracený. Dožil se ještě dalších devíti let, takže i starší zvíře je možno klidně adoptovat. I přes to, že se tu dějí i nezákonná utrácení, jsme před Slováky daleko lépe. Již jen proto, že bezdůvodná utrácení psů jsou u nás nezákonná, nikoliv do týdne ze zákona povinná. Nechápu, jak může seriózní dáma, jako je paní premiérka Radovičová, něco takového trpět.
Jako doklad toho, co se děje v útulcích na Slovensku, uvádím další ilustrační fota našťastných a zoufalých psů od Danuše Herpe Jungmannové, která tam osobně byla a na vlastní oči viděla tyto šíleně smutné věci:
Ale abych nekončila smutně. Najdou se i skvělí lidé a od toho jsou v civilizovaných zemích zřizovány psí útulky, aby si pejsky takoví lidé z nich odváděli a zajistili jim nový domov:
Tento nebožák měl štěstí. Nový pán si ho odvádí domů. A věřím, že za pár dní se z něj stane stejně šťastný pejsek jako Zuzanka na obr. vpravo, kterou si rovněž zuboženou vzala z útulku ve Zvolenu paní Danuše Herpe Jungmannová z Německa, která nám k tomu napsala následující milý článek:
Před nedávnem jsem náhodně zjistila, co se děje na Slovensku, a od té doby se všemožně snažím pomáhat slovenským, ale také českým útulkům. Byla jsem asi první, kdo adoptoval z akce "Zapakatel" fenku z Karanténní stanice Zvolen. Jmenovala se Snowie, dnes je to naše Zuzanka (snímek vpravo). A protože žiju v Německu, zkouším tady navázat spolupráci s německými organizacemi, zatím bezúspěšně, protože se soustředí spíš na Rumusko, Španělsko, Chorvatsko, kde je situace ještě horší, než na Slovensku. Tak pořádám spíš soukromé sbírky od sousedů apod. a posílám to na www.home4pet.cz, a děvčata to dále vozí na Slovensko. Vláda na Slovensku na situaci zvysoka kálí a je jí zcela lhostejné, co se v její zemi děje. Dne 5. listopadu 2011 jsem se obrátila na paní Dzurendovou Zuzanu [zuzana.dzurendova@vlada.gov.sk]. Vylíčila jsem ji v mailu situaci na Slovensku, která rozhodně nevrhá dobré světlo na zemi uprostřed Evropy, s prosbou o řešení. Dne 10. 11. mi přišla zpráva, že moje prosba "bola odstránená bez prečítania". Aniž by mě třeba odkázali někam jinam. Prostě bez přečtení smazali.
O Snowie jsem se dozvěděla z výše uvedeného portálu, který až do roku 2012 prodává dárcovské kupony na podporu pejsků ze Slovenska. Zde byly také další informace o pomoci a adopci. Pak ze stránek Home4pets - přes toto občanské sdružení adoptovalo více lidí z Čech slovenské pejsky. Snowie nám přivezli z organizace Home4pets 17. 11. asi hodinu po půlnoci. Dcera na jejich příjezd trpělivě čekala, Snowie ještě v noci vykoupala, vyfenovala, učesala, dostala kapičku Frontline proti bleškám, pak dostala napapkat a šla spinkat do košíčku k babi. A protože babičce jméno Snowie nešlo přes pusu, dostala jméno Zuzanka, na které už slyší. Ze začátku, když se chodila venčit, musela s ní babi zůstat venku v její blízkosti, protože měla strach, že jí utečeme. Máme doma 2 malé černé německé špice s PP a také fenku bernského špice. Máme špice rádi a i když naši pejsci mají PP a Uma-Adelheida má dokonce titul Český šampion a absolvovali jsme výstavy na Interchampiona, nikdy jsem naše černé zlato nenechala nakrýt. Mám prostě strach, že by se její potomci a potomci potomků nemuseli dostat do dobrých rukou. A protože milujeme špice a já chtěla také jednoho bílého, abychom to měli doma jako black and white, rozhodli jsme se pro Snowie. S pejsky se skamarádila, zapadla do hierarchie smečky a užívá si láskyplného života. V sobotu byla také již s Umou-Adelheidou v psím salonu koupat, stříhat a na manikúře. Je s ní zacházeno zrovna tak, jako by to byl papírový pes a neděláme žádné rozdíly. Zuzka je ještě nevychovaná, občas ještě někde nakaká nebo se vyčůrala v dětském pokoji, ale to bude dobré. Musím sdělit, že se během 2 dnů naučila povel sedni, sice na pamlsek a s pamlskem to ještě chvilku bude trvat, ale je to chytrý pejsek a myslím si, že se brzy naučí vše potřebné. Je velmi milá a mazlivá, projevuje opravdu velkou vděčnost všem v domě (je nás 6 dospělých a 1 miminko). Je také velmi temperamentní, takže všichni mají o zábavu postaráno. Střídáme se, abychom si s ní vyhráli a dopřáli ji se vyřádit. Miminko miluje, chodí k němu a projevuje mu lásku. Je to prostě super společník.
A co nám o Snowie napsala Lucia Dvorská z karanténní stanice Zvolen: "Snowie do stanice priniesol chlapec spolu s jej bračekom. Našiel ich, ako sa potulovali a na určitý čas si ich nechal doma. Nevedel sa ale o nich postarať a tak Snowie aj s bračekom skončili v karanténnej stanici. Obaja boli chorí, zanedbaní a bolo treba ich vyšetriť a liečiť. Braček Snowie to bohužiaľ neprežil, a tak maličká ostala sama. Momentálne sa teší z nového domova v Německej republike, kde si užíva psie radovánky so svojou majiteľkou – p. Danušou."