Hledání pravdy
Ivana HAslingerová
Článek Šlechta Charty 77 hýřila z našeho hladu, utrpení a sociální bídy! od politického vězně a disidenta Jiřího Wolfa vzbudil pozornost zejména proto, že si autor dovolil pokárat chování některých prominentních disidentů v čele s Václavem Havlem vůči většině politických vězňů trpících hlady a ústrky v komunistických kriminálech. Ze všech reakcí byla typická ta od pana Kozubíka. Publikovali jsme ji v rubrice "Ohlasy" v článku "Reakce na článek Šlechta Charty 77 hýřila z našeho hladu, utrpení a sociální bídy! Protože se rozvinula zajímavá korespondence mezi oběma pány, rozhodli jsme se ji otisknout, neboť ze vzpomínek těchto pamětníků se dozví každý z nás vždy něco nového a zajímavého a uvědomí si, že nemá zaujímat jednoznačné postoje jen na základě informací z oficiálních médií. Vzpomínky těch, kteří znali osobně chartisty z dob komunismu nejsou zkreslené jako ty naše, kteří je známe jen z vysoké politiky.
Pan Wolf reagoval na kritiku pana Kozubíka následovně: "Reakci pana Kozubíka beru na vědomí. Docela bych byl rád, kdyby si tenhle pán ze strany zelených vyzkoušel jen pouhý týden Ruzyňskou vazbu, kde vládl hlad a nikdo nám nic neposlal. Stačí, když se podívá do mého vězeňského spisu - dám mu dokonce svolení k nahlédnutí - a sám se může přesvědčit o pravdě, tedy: kolik balíčků a peněz jsem za dva roky pobytu na vazbě na Ruzyni dostal! Ani jednu korunu, jen jeden 3. kg potravinový balíček a to od paní Šabatové, manželky pana Petra Uhla. Paní Šabatová patřila též do špičky šlechty Charty 77 a více už mi neposlala i když jsem na její adresu posílal další balíčenky. Jestli mi pan Kozubík nevěří, nemusí, a já ani o to nestojím, aby věřil. To je svobodné právo každého občana. Nemíním se s ním však o své pravdě hádat. Až bude mít jako já odsezeno 9,5 let po kriminálech za boj proti totalitě, za lidská práva, i za jeho práva a svobody, potom se domnívám, že to bude ona morální úroveň na ten správný dialog o čísi pravdě. Nevím, co ten pán dělal za totality, ale lituji ho, že se vůbec dal do strany Zelených. Jeho šéf pan Bursík po 17 listopadu klečel před V. Havlem a prosil ho o nějakou funkci, plakal a sliboval věrnost... Říkali jsme mu vlezdoprdelka, a on takhle šplhal až nahoru. Chtěl, abych se dal do jejich strany, ale s takovým vůdcem bych nešel ani do lesa na houby. Podobně jako pan Kozubík mi píše tisíce čtenářů. Však desetkrát více čtenářů hodnotí mé vzpomínky jako velmi kvalitní a objektivní. Čas ukáže, kdo měl pravdu. Jiří Wolf-Praha
Pan Kozubík reagoval: "Vážený pane Wolfe, především bych Vám chtěl velmi poděkovat za reakci na můj dopis redakci Fragmentů. Věřte mi, prosím, že si všech lidí, kteří trpěli v komunistickém vězení nesmírně vážím a už vůbec bych si nedovolil pobyt ve vězení nikterak marginalizovat. Má reakce je pouhou snahou o hledání pravdy. Vzhledem k tomu, že mi není osud této země lhostejný, její nedávná historie mne velice zajímá. V době sametové revoluce mi bylo 10 let, takže jistě chápete, že mohu čerpat jen z dostupných zdrojů, kterými jsou nejčastěji "většinová média", která zřejmě ne vždy informují zcela objektivně. Všech disidentů si proto velice vážím a irituje mne, když dochází ke zmenšování jejich zásluh o pád komunismu. Nejsem schopen posoudit jednotlivé aktéry, neboť vím o nich velmi málo a čerpám jen z dostupných zdrojů. Doufám, že časem vyjde najevo nejen vše, o čem hovoříte, ale celá řada dalších věcí. Václavu Havlovi je často vytýkáno, že nezrušil komunisty. Jistě, pokud vůbec mohl, byla to fatální chyba. Mnohem horší je však jejich legitimizace současnou hlavou státu, která se nechala zvolit jejich hlasy a považuje je za standardní politickou stranu. Ještě mi, prosím, dovolte vyjádřit se ke straně Zelených. Nejsem členem této strany, jen jsem je volil, a to až po odchodu pana Bursíka, s jehož charakteristikou bohužel musím souhlasit. Přeji Vám pevné zdraví a v životě vše dobré! S pozdravem Lukáš Kozubík ( Brno )"