Nová „mašínovská“ kniha "CESTA NA STŘEDOZÁPAD"
Bc. Jan Kopal
Vás chci pozdravit bráchové Mašínové
Honza Vyčítal & Greenhonrs
Jsou cesty, které jsou horší, než tušíme
pozor na poleno, hej, Mirku Dušíne
jsou cesty, co mají stažené šraňky
jsou lidé, z kterých se stávají tanky
jedině tak mohou zdolat tu dálku
vyhlásit režimu soukromou válku
R: Vím, jsou dny prťavci a jsou i velcí dnové
čímž vás chci pozdravit, bráchové Mašínové
Jablka nepadnou daleko od stromu
některé únory přinesou pohromu,
a když jsou kladiva společně se srpem
lehce se z února stává i srpen
jsou cesty klikaté, jsou cesty přímé
někdy směr tušíme, jindy ho víme
storry jak z westernu znovu si omílám
za brázdy slaných vln vám pozdrav posílám
R: Vím, jsou dny prťavci ...
Vždy jen pár výstřelů a pak se slehla zem
bylo vás jenom pět a skoro proti všem
jen stopa smazaná zbyla vám za zády
šlo po vás StB a půl Rudý armády
táta nad vámi bděl v té svaté válce
a snad sám Stvořitel držel vám palce.
Na snímku Milan Paumer s autorem reportáže
Ve čtvrtek 10. června se v přeplněné restauraci Mánes v Praze uskutečnila slavnostní prezentace knihy „CESTA NA STŘEDOZÁPAD“ autorů Ctirada Mašína, Josefa Mašína a Milana Paumera. Role editorů knihy se ujali Olga Bezděková a Petr Blažek. Na vzniku knihy se také významně podíleli Milan Hulík a historik Tomáš Bursík. Podklady pro obrazovou přílohu poskytli Marie Bartáková, Jaroslav Čvančara, Karel Fišer, Michal Oldenburg, Zdena Mašínová a Martin Vadas.
Knihu v edici Paměť připravilo pražské Nakladatelství Academia. Obsahuje 311 stran textu a 128 stran obrazových příloh. Je doplněna hojným poznámkovým aparátkem, seznamem zkratek, jmenným a místným rejstříkem. Nepostrádá ani profily autorů a obsáhlý seznam literatury.
Role moderátora se ujal historik Petr Blažek. Na začátku přečetl ukázku z knihy Jáchym Topol. Následovala vzpomínka na Otu Rambouska, jehož památku přítomní uctili minutou ticha. Poté již následovalo defilé a promluvy přítomných spoluautorů a příbuzných legendární odbojové skupiny bratří Mašínů.
Snad nejvíce očekávána byla slova Milana Paumera, který přítomné ujistil, že se vrátil zpět, aby pokračoval v boji, který před lety započal. Připomněl, že v 50. letech v Československu zuřila nevyhlášená občanská válka a s komunisty se švestkovými knedlíky bojovat nedalo. Zavzpomínal na okamžik, kdy konečně dosáhli Západního Berlína a ocitli se na americké vojenské základně. Jeho slova byla oceněna bouřlivým a nekončícím aplausem.
Vlastní křest knihy byl kolektivním dílem spoluautorů a rodinných příslušníků. Namísto alkoholu byla použita pramenitá voda dovezená z rodného kraje Zdeny Mašínové. Po další čtené ukázce z knihy následovala zhruba hodinová autogramiáda všech autorů i rodinných příslušníků, kteří se do ní zapojili. Za zmínku také stojí, že již jen pár minut po zahájení autogramiády byly beznadějně vyprodány všechny dovezené knihy z nakladatelství Academia. Atmosféra přes horké počasí byla podobná rodinné sešlosti, kde si staří známí vyměňují své postřehy a dojmy.
Jedna z přítomných účastnic se jen podivovala, kolik mají najednou Mašínové kamarádů. Škoda, že se na jejich stranu nepřidali už na počátku jejich cesty. Nemuseli bychom na svobodu čekat tolik dlouhých desetiletí a na důslednou dekomunizaci společnosti dodnes. Naštěstí znovuobjevený příběh Mašínů je inspirací a příkladem, který zavazuje.