Americké referendum
Ondřej Zvonár
Legie zámořských novinářů, komentátorů a politických zpravodajců tento týden s očekáváním obsadily útroby kongresového centra v americké Tampě - probíhal zde tradiční, letos překvapivě střízlivý, sjezd Republikánské strany.
Fakt, že do souboje s prezidentem Obamou nastupuje někdejší guvernér a těžká váha amerického byznysu Mitt Romney, se stal primárním, bohužel však žalostně dutým a simplistickým předmětem pozornosti tuzemských médií. O guvernéru Romneym, pravicové alternativě k nepořádnému marasmu Obamova prezidentství, jsou tyto volby až v poslední řadě.
Zpravodajské stanice a diskusní fóra ve Spojených státech ožívají úvahami o historicitě letošních voleb - nikoliv ovšem vzhledem k rase či náboženství toho či onoho kandidáta, jak by se mohlo jevit při pohledu na titulky evropských periodik, oplývajících bulvárními a neskonale přízemními elaboracemi o Romneyho mormonismu a Obamově pigmentaci.
Význam nadcházejícího klání zapouští kořeny mnohem hlouběji, konkrétně, do samotného podhoubí zámořské společnosti a ekonomiky. Prostupuje bezostyšně pod kůži uvadající velmoci, do morku kostí, odkrývajíc pravdu v celé své nahotě. Cestuje časem, jako Marty McFly, do osmnáctého století a nekompromisně soudí, zda byla dvě století americké výjimečnosti darem z nebes nebo, bohužel, chybou a omylem historie.
Po dobu trvání republikánských primárek a snad i týdny před zmíněným sjezdem se zdálo očividným a zřejmým, že se listopadové volby stanou referendem o prezidentství Baracka Obamy.
Ukázalo se však, že jejich poetika bude hlubší a smysl vyšší. Chystá se referendum o Americe.
The Divided States of America
Donald Rumsfeld před lety starý kontinent symbolicky rozdělil na Evropu starou a Evropu novou. Snažil se tak upozornit na kontrast mezi zaprášenými a zkostnatělými strukturami západních velmocí a dynamikou rozvíjejících se východoevropanů, hledících za moře s úsměvem a optimismem.
Co ovšem uniklo nejen jemu, ale drtivé většině Američanů, bylo ohromující schizma, narušující civilizované soužití jejich vlastních spoluobčanů.
Spíše než dvě Evropy, žel, existují bok po boku dvě Ameriky. Nová a stará.
Spojené státy, vyvalující se neohroženě na geopolitickém výsluní posledních sto let, byly a jsou zemí možností. Přistěhovalec, putující vstříc jejím břehům s deseti dolary v kapse, hledá hodnotu nezaměnitelnou a nezpochybnitelnou - férovou šanci, spravedlivé startovní pole; systém, který odmění tvrdou práci, kus země, kde jediným omezením v cestě za prosperitou a velikostí jsou hranice vlastní představivosti a šikovnosti.
Po boku klasické a ulepeně klišovité definice amerického snu ovšem bují odlišný, a dle mého názoru neskonale nebezpečný, ideový proud.
Významná část americké populace totiž dospěla k problematickému závěru, že v jejím zájmu je nikoliv maximálně prosperovat, ale minimálně neprosperovat. Pomalu ale jistě, plíživě a před zraky všech, probíhá přeměna země možností na zemi jistot. Rodí se nová Amerika.
Amerika, symbolizovaná administrativou Baracka Obamy, kde je hlad po pracovních místech ukojen mateřským mlékem přebujelého státu, potravinovými poukázkami a zbytečnými úřady, zaměstnávajícími masy nekompetentních budižkničemů.
Stát, trpící chronickou nezaměstnaností, rostoucí tempem osoleného hlemýždě v čele s garniturou, kupující si hlasy konzumentů penězi producentů.
Útvar, který nedává smysl nejen vymírající, staré Americe, ale nikomu, kdo kdy zatoužil po čemkoliv větším než je zašedlá existence v hlubinách společenského průměru.
Mitt Romney není rytířem ve stříbrné zbroji a neochvějným zachráncem unavené supervelmoci, nýbrž produktem jiné, optimistické a usměvavé země, pevnosti svobody a prosperity, ze které zbývá již pouhý stín. Je členem generace, která okusila opravdovou Ameriku a zachovává v kolektivní paměti skutečnost zásadní a jedinečnou.
Národ, složený ze snílků, fantazírujících o vlastním potenciálu, převálcoval za několik krátkých století pracně budovanou hegemonii starého kontinentu a stal se sám, v dějinném zvratu ohromných proporcí, nejmocnějším impériem historie.
Soubor jednotlivců, prahnoucích po dosažení amerického snu, dosáhl amerického snu i na poli civilizačním a geopolitickém.
Obyvatelé Spojených států samozřejmě mají právo na sebeurčení. Pakliže ovšem systém možností nahradí systémem jistot a samotná definice amerického snu bude "modernizována" čímsi jiným, malým, bude tato událost nevyhnutelně doplněna další, finální, vlnou úpadku.
Populace, spokojící se s málem, je velikosti nehodna.
blog.idnes.cz, 1. září