Pokud Sněmovna neschválí církevní restituce, bude podle ÚS jednat protiústavně
Socialisté ožebračí kvůli svému volebnímu výsledku stát o 28 miliard Kč!
IVANA HASLINGEROVÁ
O tom, že ukradený majetek církvím komunistickou vládou se má v právním státě vrátit, že jsme již jediná země v EU, která za více než dvacet let od pádu komunismu nedokázala toto udělat, jsme psali již tolikrát, že mne unavuje znovu a znovu se k této otázce vracet. Přesto to musím pro klid svědomí udělat ještě nyní, protože opět levicoví politici, dokonce i přes verdikt ústavního soudu z roku 2005 (!), opět hrozí, že tolik potřebný zákon o narovnání vztahu církví se státem smetou se stolu.
Vesměs se jednalo o tzv. blokační § 29 zákona číslo 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen § 29). Zrušení § 29 by dovolilo převod majetku církví třetím osobám. ÚS proto 4. 7. 2010 zamítl ÚS návrh skupiny senátorů, aby byl zrušen § 29 v zákoně o půdě. Současně prodlevu nepřijetí restitučního církevního zákona parlamentem prohlásil za protiústavní: „Pokud § 29 hovoří o církevním majetku tak, že se jedná o majetek, který přešel na stát v důsledku majetkové křivdy, je nevydání tohoto majetku církvím protiústavní a porušuje článek Listiny práv a svobod.“ Pro tento verdikt hlasovalo 9 z 15 ústavních soudců. Náboženská tolerance je totiž garantovaná v Listině lidských práv a svobod. Současný stav při absenci vypořádání se státu s církvemi, kdy stát je dominantním zdrojem příjmů církví, porušuje zákon. Přelomové bylo stanovisko pléna ÚS 1.11.2005 sjednotit povinnost zákonodárce vydat restituční zákon i pro církve. Žaloby církví byly do té doby odmítány. Evropský soud pro lidská práva vydal již v roce 2004 rozsudek, že porušení a nečinnost státu v této problematice považuje za zásah do majetkového práva stěžovatele, tedy církví. ÚS došla trpělivost a 31.8.20011 konstatoval, že od přijetí ustanovení § 29 v pozemkovém zákonu uběhlo 20 let, což považuje za překročenou lhůtu. Parlament je stále nečinný, přestože podle § 89 odst. 2 Ústavy jsou zákony závazné pro všechny. Parlament je podle ÚS vázán ústavou a své kompetence smí užívat jen k naplňování ústavy, ne opaku. Žalobu církve proto mají soudy považovat za restituční. ÚS dal proto obecným soudům instrukci, že nesmějí zamítat církevní žaloby a musejí o nich rozhodovat, protože Parlament nenaplnil to, co v zákoně přislíbil. Nesmí rozhodovat s odkazem na existenci blokačního § 29. To je závazné stanovisko ÚS platné pro parlament až do přijetí zákona o vyrovnání státu s církví. Dvacet let Parlament ČR nekonal, i když ÚS upozorňoval, že je to jeho povinností, splňuje podle ÚS protiústavnost a soudy nesmějí zamítat církevní žaloby s poukazem na § 29.
kterého o ekonomickou studii požádal zemřelý ministr kultury Pavel Dostál. Ano, již od dob Pavla Dostála není naše politická reprezentace schopna se domluvit a to i přesto, že ekonomové, Ústavní soud, starostové obcí a podnikatelé prosí o dohodu. A to ne pouze proto, že jsou věřící, ale prostě proto, že s pozemky, které nikomu nepatří nejde pracovat a dochází k velkým ekonomickým ztrátám. Nehledě k tomu, že kvůli současnému nárůstu počtu duchovních se výdaje státu na jejich platy stále zvyšují a pro stát by bylo za několik let výhodnější, platit po dobu 30 let církvím 2 miliardy ročně než platit jejich provoz. (Podle návrhu vlády dostanou církve zhruba polovinu svého někdejšího majetku v hodnotě 75 miliard korun. Dodejme, že mnohdy ve velmi žalostném stavu. Za ostatní majetek dostanou náhradu ve výši 59 miliard korun vyplácenou v průběhu příštích 30 let. Neboli každý rok by jim stát platil necelé 2 mld. Kč. V roce 2002 stát musel stát dát sedmnácti z 32 registrovaných církví a náboženských společností celkem 832 milionů korun, loni už 1,445 miliardy a v roce 2015 by to mělo být přinejmenším 1,672 miliardy korun...) Tedy o zanedbatelnou částku, částku týkající se promilí státního rozpočtu.
Málokdo si uvědomuje, že nemohou čerpat na jejich obnovu evropské fondy. Každé časové prodloužení jeho přijetí připravuje stát o peníze, které by platili podnikatelé a církve do rozpočtu ze zisku. Udržovat tento stav zablokovaného církevního majetku, který je navíc podle verdiktu Ústavního soudu protiústavní, povede jen k dalším škodám.Přitom 203 podnikatelé požadovali o odblokování církevního majetku, aby na něm mohli podnikat. Vrátit zabavené majetky je prostě ze zákona státní povinnost. Nehledě k tomu, jak to kazí pověst ČR jako právního státu ve světě. Navrhovaná pravidla navíc pomohou církvím v příštích letech vytvořit dostatečnou materiální základnu, aby mohly pokračovat ve svých aktivitách ve zdravotnictví, sociální sféře a především v humanitární oblasti. Je proto neuvěřitelné, že za celých 22 let od pádu komunismu se nedokázali politici chovat jako demokraté vůči této národní menšině a jako jedinou ji vyčlenili z restitucí. A co víc, je opravdu nedůstojné parlamentu 21. století, že se v něm najdou poslanci a senátoři, kteří s návrhem zákona o vyrovnání se státu s církvemi nesouhlasí. Na otázku „Má se vracet ukradený majetek, má platit pro všechny rovnost před zákonem?“ musí každý slušný občan odpovědět „ANO!“
starosty Kladna Dana Jiránka přirovnat k dítěti, které ve dvou letech zavřou do krabice a řeknou mu, aby se vesele rozvíjelo. Umře bez pomoci. Několik desítek obcí je ve stavu klinické smrti. Pokud se církevní majetek nevyřeší, budou stovky obcí bez rozvoje a nebudou moci čerpat prostředky z EU. Kladno bylo dříve majetkem Břevnovského kláštera. Majetek se zatím nevydává. Paragraf 29 o blokaci církevního majetku zabezpečil majetky církví a měl ve své době smysl. Bohužel jeho dočasnost trvá dvacet let. Obce mající na svém území církevní majetek jsou diskriminovány bezprecedentním způsobem proti těm, které ho nemají. Brzdí to jejich rozvoj, nestaví se tam domy, nejdou využívat evropské fondy, ruší se školy. Červená Řečice má například na svém území obrovský arcibiskupský velkostatek – zámek, lesy, louky, pole, rybníky. Ze zámku se stává devastací v posledních 20 letech zřícenina, hektarový rybník nad zámkem nelze obhospodařovat. V roli postižených nejsou tedy jen církve, ale i obce. Církve nechtěly tlačit na čas. Podnikatelé ale chtějí stihnout fondy EU. Nechtějí stát proti sobě soudně, ale postupovat společně. Tyto problémy nemá jen Červená Řečice, ale i další obce. Blízký Želiv má klášter a kostel a nemá z čeho do něho investovat. Proto se sdružilo 60 nejvíce postižených obcí v ČR, aby s nimi politici vůbec hovořili. U větších měst se nemusí rozvoj úplně zablokovat. Mají i jiné pozemky pro výstavbu, ale nastane problém u liniových staveb. MČ Praha - Slivenec má problém s chráněnou památkou, domem Křižovníků s červenou hvězdou, který je dominantou Slivence a navíc stojí uprostřed obce. Do doby než začala stavět přívodové sítě na elektřinu pro semafory, neměla MČi s jejich pozemky problém, protože pro výstavbu jsme měli dostatek jiných pozemků. Zjistila ale, že pozemky Křižovníků je má ve správě pozemkový fond, který je nemůže vydat kvůli § 29. Křižovníci by je vydali, ale nemohli, protože k nim neměli přístup. Křižovatka se neopravila a důsledkem blokace pozemků na křižovatce již zemřelo 5 lidí.
, protože právně jejich historický majetek nikdy nevlastnil. Komunisté se totiž silou zmocnili velké části církevního majetku, aniž si ve své pýše jeho vlastnictví zajistili právně. Proto může stát těžko dávat někomu něco, co mu nikdy nepatřilo .Zabavení majetku církvím byla loupež a žádný právní stát 21. století ji nemůže tolerovat. Dokončit krok komunistického režimu a schválit navzdory ústavě nový a tentokrát právně důsledný akt této loupeže nazývané levicí vyvlastněním, kterým zbavíme církve jejich majetku, je pro politiky každého demokratického státu naprosto nepřijatelné. Odmítnutí majetkového vyrovnání státu s církvemi by bylo pošlapáním právního státu a velmi by to poškodilo prestiž naší republiky jako právního státu, protože by ČR jednala proti rozhodnutí Ústavního soudu.
Zapomínají, že již nežijeme v totalitě, ale v právním demokratickém státě, v němž se dluhy podle zákona neodpouštějí, a to i když věřitelé jsou jimi nenáviděné církve. Stát má být rád, že církve jako věřitelé jen z dobré vůle s ním dosud nevstoupily do střetu. Bez restitucí by se církve svého majetku totiž domohly soudně. Když ne u našich, tak u mezinárodních soudů. Stát by pak musel navíc zaplatit vysoké náklady na vleklá a drahá soudní řízení. A jeho odhady jsou nikoliv 75 miliard, ale 160. Dohoda se státem není milost, ale spravedlivé vyrovnání a vykročení na cestu opravdové spolupráce. Vlastnictví církví bylo oprávněné. Pokud by chtěli páni Dientsbierové tvrdit, že církve nic nevlastnily, museli by se vrátit do občinového práva či feudalismu. Pak by museli celý náš majetek připsat prezidentu Klausovi, jako to bylo za tehdejších monarchií. Absolutismus snad ale nebudeme zavádět, ani nedej Bůh ještě něco horšího, co by nás inspirovalo protektorátním právem.
Jsou vítány např. ve školství. Církevní školy poskytuji nejen dobré vzdělání, ale je v nich i bezpečné klima. Jsou to školy bez drog a bez šikany. Není divu, že roste počet dětí v církevních školkách a školách. Školy vysoké zatím církev nemá. Budoucí věcný záměr MŠMT s nimi počítá, takže církve budou moci zřizovat i je. Církevní školství prokazuje nárůst žáků ve všech segmentech, na církevní školy šla letos více než miliarda Kč. Maturitní zkoušky složily všechny tyto školy výtečně a tři se umístily v první desítce nejúspěšnějších. Ministerstvo si jejich práce velmi cení.
Církve provozují nezastupitelně charitu. Charitu jde navíc vždy dohledat. Nevezme peníze a pak se ztratí. Je to silný a stabilní právnický subjekt katolické církve. Zřizovateli jsou biskupství či řády, které si to uvědomují. Projekty charity přežily dokonce i socialismus. Když jsme museli do ilegality, dělali jsme projekty podpory pronásledovaným, pro nevidomé či údržbu knihovny Strahov. Je to podobné jako se šlechtickými rody. I když někdy některé režimy jim ubližují, ony stále pečují o své zámky.
Zámky církve jsou např. hospice, které vznikají jako nový fenomén umírání v opuštěnosti, azylové domy pro lidi s utajením svědků procesů. Ve státních zařízeních jde obtížně utajit někoho na půl roku. Existuje 19 katolických gymnázií, což je 6 % z celku. U maturit ale byli žáci úspěšní z 30 %. Lidé mají vztah pro osobní kostelíček, že tam seděla babička, a často pro něj pracují. Pracují pro nás 500 let dobrovolní kostelní zpěváci, varhaníci. Máme farnosti různých vyznání. I vietnamské. Starý člověk je rád doma, ale když nastane nesoběstačnost, potřebuje pomoc. žádat o domov důchodců, dnes to nejde. Mnozí na jeho výši ze svých penzí na pobyt v domově důchodců nedosáhnou. Pokud nemá příspěvek na péči v nich, je konec. Vznikají sice krásná nová zařízení, ale pobyt tam za 22 000 Kč měsíčně je pro běžné občany finančně nedostupný. Senior je poslán do DLN a navíc se musí každé tři měsíce stěhovat. Domova sv. Karla Boromejského se stará o stacionáře, DLN, trestankyně. A pokud kdokoliv tvrdí, že stačí stré lidi umístit do DLN, ať se přijde podívat do domova na dvě 103leté babičky, které kdysi páni úředníci vyškrtli v plné délce pobytu. Domov má ve znaku přivřené vstupní dveře, jimiž proniká slunce. Symbol, že dveře nikdy nesmí zavírat úplně, aby slunce mohlo pronikat dovnitř.
Září 2, 2012