Pokud se ČR nevyrovná s církvemi čekají ji soudy o stovky miliard
JUDr. František Mikeš, 1. náměstek ministryně kultury
Blíží se krajské volby a když někdo nemá co nabídnout pro zlepšení života v konkrétním regionu, tak se hodí nějaké slyšitelné téma celostátní. Před minulými volbami to byly poplatky ve zdravotnictví. Co z předvolebních slibů zbylo je známou skutečností. Letos to zřejmě bude zákon, kterým se mají napravit křivdy způsobené církvím a náboženským společnostem v době nesvobody - stupidní plakáty u cest ledacos naznačují. Po volbách se ale zcela jistě dovíme, že se to udělat muselo a teď už s tím nelze nic dělat. Ono totiž důvodů pro to, aby i Česká republika svůj vztah k církvím upravila oboustranně přijatelným způsobem, je víc. ČR je jedinou poskomunistickou zemí, která tak ještě neupravila vztah k církvím. Je to možná i proto, že Česká republika je jedinou postkomunistickou zemí, kde si bývalá vládnoucí strana ponechala svůj název a bylo jí umožněno, aby si ponechala významný ideologický vliv.
Pro vydání zákona o vyrovnání státu s církvemi svědčí i nálezy Ústavního soudu (ÚS), který stav, kdy stát stále drží podstatnou část historického majetku a kdy stát financuje církve a ponechává je tak v hospodářské závislosti na státu, považuje nejenom za rozpor s Listinou základních práv a svobod, ale také uvádí, že nečinnost Parlamentu v této věci je v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Podle nálezu ústavního soudu je majetek, který má být vypořádán, dostatečně určen: „Vymezení okruhu dotčeného majetku v ustanovení § 29 zákona o půdě je dostatečně určité, neboť existence věcného práva (resp. pozbytí práva k majetku, jehož odejmutím byla způsobena křivda) v rozhodném období je objektivně právně průkaznou skutečností, a je nerozhodné, že státní orgány nevedou kompletní samostatný seznam dotčeného majetku, k čemuž ani není právního důvodu“.
Komunisté, bez ohledu na to, v jaké straně se momentálně nalézají, dnes v boji proti zákonu argumentují i tím, že církvím nikdy majetek nepatřil a proto jim není co vracet. Jenže oni sami nelépe vědí, že po 25.2.1948 nezestátňovali majetek státu, ale církví. Oni nejlépe vědí jaký majetek jim spadl do klína. Oni také jistě nejlépe umí odpovědět na otázku, jak byli noví vlastníci zapisováni do příslušné evidence nemovitostí. Zákon nijak nezpochybňuje výsledky pozemkové reformy, která proběhla v době 1. republiky a
Je pravda, že když byl po únoru 1948 zabrán církvím všechen majetek, tak byl následně přijat zákon o hospodářském zabezpečení církví, podle kterého stát hradí platy duchovních. Je však nutno dodat, že výdaje státu na platy duchovních jsou nižší než výnosy ze zabraného církevního majetku. Podle studie Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické jsou Na základě tohoto stanoviska ÚS již Okresní soud v Bruntále v únoru 2012 rozhodl o vydání majetku ve prospěch farnosti Heřmanovice.Společná vládní a církevní komise, i za účasti zástupců Svazu měst a obcí, vyjednala věcné náležitosti pro zpracování paragrafového znění návrhu zákona. Majetkový nárok církví a náboženských společností byl oceněn ve výši 134 mld. Kč. Při ocenění se postupovalo tak, že byly zjištěny průměrné ceny za jednotlivé druhy nemovitostí (lesní půda, zemědělská půda apod.) za celou Českou republiku, což je možné vzhledem k rovnoměrnému rozložení původního církevního majetku na území celého státu. Rozsah historického církevního majetku byl pak paralelně prověřován na základě podkladů od státních institucí a archivních dokumentů. Provedené ocenění bylo už v roce 2007 schváleno nejen vládní, ale i expertní komisí, ve které zasedali kromě zástupců Ministerstva kultury i zástupci Ministerstva zemědělství a Ministerstva financí.
Vládní komise dále rozhodla, že nárok církví bude uspokojen v první řadě naturálně, tedy vrácením té části bývalého církevního majetku, který je v držení státu. Ministerstvo zemědělství dodalo podklady k tomu, že tímto způsobem bude církvím vrácen majetek ve výši 75 miliard Kč, převážně převodem nemovitostí ve správě Pozemkového fondu a Lesů ČR. Tady k žádným finančním převodům nedochází. Stane se jenom to, že v rubrice vlastník, u těchto nemovitostí, které nadále zůstanou tam, kde jsou, bude zapsán ten, kdo tam před komunistickým převratem po staletí byl jako vlastník veden. Jakou skutečnou cenu pro vlastníka bude konkrétní majetek v budoucnu mít, už bude záležet na tom, jak s ním bude umět nakládat. Dohadovat se tedy o tom, zda průměrná cena měla být nižší nebo vyšší má význam jenom pro výši finanční náhrady. Pro majetkové poměry toho, kdo majetek vydává to žádný význam nemá. Za úvahu snad stojí jenom porovnání, jak vypadaly tyto majetky v době, kdy je držela církev a v době, kdy s nimi „hospodařili“ poúnoroví vlastníci.
Do částky 134 miliard dopočtená částka, tedy pouze 59 miliard, bude církvím uhrazena finančně. Ale ne tak, jak naznačují již zmíněné plakáty, kterými kdosi straší občany před církvemi. Církve se zavázaly že strpí dlouhodobé splácení této částky ve lhůtě 30 let po 2 miliardách ročně. Ale ani to není žádný dar. V této položce je bývalý majetek církví, který nebude vydáván a zůstává nadále v majetku těm, kdo majetek drží, tedy především obcím, krajům, fyzickým a právnickým osobám. Jako příklad lze uvést třeba nemocnici Valtice, nemocnice Na Františku, statek Nebušice, zámek Řevnice, zámek Horní Dunajovice, zdravotní středisko Horoměřice, Střední odbornou školu vinařskou ve Valticích, bývalé Arcibiskupské gymnázium v Praze Bubenči, statek Horoměřice a bylo by možné uvádět tisíce dalších.
Zákonem bude rovněž ukončena blokace církevního majetku, která je zásadní překážkou pro územní rozvoj některých měst a obcí a také překážkou pro žádosti o některé dotace vázané právě na jednoznačné vlastnické vztahy k nemovitostem. To se týká 15 – 20% města a obcí.
Ještě jeden dovětek k již dříve řečenému. Stát dnes hradí platy duchovním 17 církvím. K dnešnímu dni jde o finanční náklady ve výši 1,4 miliardy Kč. Ale o státní peníze se uchází dalších šestnáct zaregistrovaných církví, z nicž devět už může peníze od státu získat počínaje rokem 2015. Například Hnutí Hare Krišna, Církev Křesťanská společenství nebo Ústředí muslimských obcí. Přitom návrhy na registraci podávají další církve a náboženské společnosti. Dle střízlivých odhadů tak mohou náklady na platy duchovních v roce 2015 činit 1,6 mld. Kč a v roce 2030 to může být až 2,6 mld. Kč.
Závěrem malá poznámka. Desítky let byl v tomto národě pěstována zásada, vidět v církvích historického nepřítele českého státu. O pravém opaku svědčí například současná činnost boromejek v Nemocnici pod Petřínem nebo spolupráce řádu cisterciáků, obce i státu na obnově a zpřístupnění zpustlého kláštera ve Vyšším Brodě. Obojí je možné i díky tomu, že byl těmto řádům alespoň částečně vrácen jejich majetek na začátku 90. let. Klášterům byly vráceny i movité věci. Není znám jediný případ, obdobný tomu ve Středočeské galerii, aby z vráceného majetku bylo cokoliv prodáváno. Zkrátka! Církve se o svůj majetek uměly vždy dobře starat. Na rozdíl od těch, kteří jej od nich po roce 1948 „převzali“. Před i po roce 1948 jeho stav vypovídal něco o kulturnosti národa.
Srpen 14, 2012