Zemřel jeden z vrcholového týmu Milana Knížáka
Milan Knížák
Dne 25. července zemřel Ing. Miroslav Tajč, který byl až do doby před 14 dny náměstkem generálního ředitele Národní galerie v Praze. Přišel se mnou a také se mnou odchází. Bohužel příliš daleko, takže si nebude moci užívat zaslouženého důchodu jako kapitán mořského člunu, což byla jeho největší sportovní vášeň. V tomto případě odplul do neznámého moře.
Setkal jsem se s ním poprvé na začátku roku 1990, kdy jsem jako rektor AVU hledal schopného kvestora. Přítel advokát mě poradil, Miroslava Tajče. Neměl jsem žádné zkušenosti, nevěděl jsem jestli takové doporučení stačí, jestli ten člověk bude splňovat všechny mé požadavky a unese odpovědnost, která v takové pozici není malá. Něco mě přimělo, abych ho přijal, něco nedefinovatelného. A vyplatilo se to. Ing. Tajč postavil na nohy Akademii, která začala konečně fungovat na základě průhledného a racionálního hospodaření.
Když jsem se stal generálním ředitelem Národní galerie v Praze, pozval jsem ho, aby se se mnou podílel na vedení této složité, komplikované a v té době zcela devastované a zadlužené instituce. Přesto, že pracoval na Karlově univerzitě jako vedoucí ekonomického oddělení, neváhal se mnou jít do dalšího risku. Práce v NG nebyla lehká, bylo třeba řešit mnoho, nejen ekonomických problémů. Ing. Tajč se ukázal jako odborník se zacházení s investicemi. Bez něho bychom velké investiční projekty do kterých jsme se pustili nedovedli do zdárného konce.
Před rokem, bohužel, onemocněl a šlo to velmi rychle. Stále jsme čekali, že se vrátí zpátky. Velký, nesmlouvavý, někdy nepříjemný, ale vždycky zodpovědný a korektní ekonom. Bohužel ne.
Od 1. června nastoupil do Národní galerie nový generální ředitel. Ať už je ing. Vladimír Rösel jaký chce, nemohu mu odpustit to, že před 14 dny poslal zcela zbytečně a neodůvodnitelně Ing. Tajčovi výpověď, přestože všichni věděli, že mu v jeho těžké nemoci taková zpráva přitíží. Pro Národní galerii to neznamenalo vůbec nic, žádné peníze jí to nestálo, žádný nový náměstek nestál za dveřmi. Při vedení každého podniku, a NG je složitým podnikovým útvarem, je důležitý vztah se spoluzaměstnanci. Omlouvám se za to Miroslavu Tajčovi, i když jsem tomu nemohl zabránit, ani jsem o tom nevěděl. Přeji mu, aby v těch nebeských oceánech, jsou-li, zvládal se svým korábem nástrahy všech vln. Ale tam určitě žádné zrádné vlny nejsou a moře je klidné. Dobrou plavbu.