Hold světu za oknem

Ivana Haslingerová

Korejský fotograf, umělec a veliký milovník přírody AHAE představil v jednom z paláců Národní galerie, Veletržním paláci v Praze, svá intimní svědectví o plynutí času pod názvem „Pohled z okna“. Je až neuvěřitelné, že nádherné obrazy, které mohou návštěvníci výstavy vidět, vznikly pohledem z jediného okna domu umělce. Je to dokladem toho, jak obrovsky bohatý a krásný musí být vnitřní život tohoto člověka, který nafotografoval jen za poslední tři roky milion sto tisíc snímků a přitom každý je jedinečný a jiný.

Profesor Milan Knížák v rozhovoru se synem umělce Keit H. Yoo. Naslouchá jihokorejský velvyslanec Gabriel Oh

A nepředstavujte si malé zasklené obrázky fotografií. Umělecké fotografie Ahaovy jsou zpracovány do nádherných velikých obrazů, které by mohly co do velikosti být ozdobou pracoven pánů Hušáků. Když vejde návštěvník do obří dvorany Veletržního paláce a vidí ji plnou až po strop obrovských obrazů přírody, je až překvapen, co dokáže získat z pohledu jednoho okna své pracovny citlivý pozorovatel života a světa za ním. Zaskočilo to i člověka, kterého hned tak něco nezaskočí, autora koncepce výstavy profesora Milana Knížáka:

„Jsem poměrně dobře obeznámen se současnou fotografickou tvorbou, která téměř rezignovala na pozorování světa a z velké části se soustředila na pečlivě aranžované či pečlivě vybírané a velmi sofistikované „sociální motivy“, které vykládají svět většinou trochu vulgárním, semiintelektualizovaným jazykem. Najednou se tady velmi vážně a od vážného člověka dostává naprosto jednoduchý, obyčejný až klasický přístup k fotografii. AHAE se vrací k ú ž a s u nad bohatstvím světa a taková funkce fotografie už téměř vymizela. V této záplavě často neradostných a traumatizujících fotografií je Ahaův hold světu za oknem přímočarý nekomplikovaný až normální. Podtrhuji termín „normální“, poněvadž ho vnímám v tom nejkladnějším slova smyslu. Tento všední, normální svět obsahuje totiž spoustu magie, kterou při pečlivém pozorování objevíme. Ahae mne prostě zaskočill.“

Ano. Profesor Knížák má pravdu, že člověka ohromí to, že v záplavě agresivních a až vulgárně působících obrazů na mnoha soudobých výstavách najednou uvidí normální svět. Téměř se nechce věřit, že po těch Entropách, obřích pistolích, mrtvých koních a růžových tancích pana Černého se objevil umělec, který se nebojí divákovi ukázat naprosto obyčejný život. Umělec, na jehož fotografiích spatříme normální rodinku skotačících a skákajících srnčíků korejských přicházejících časně ráno k napajedlu, sledujeme v letu, při odpočinkui při prozaickém jídle spoustu krásných ptáků, jejich projevy lásky a dokonce i v letu vypouštějících trus. Vidíme stromy, kde hnízdí, hrající všemi barvami v různých ročních obdobích. Záběry týchž stromů v zimě, na jaře, v létě a na podzim ukazující jak se týž obraz neustále mění s ročním obdobím mi připomněly Monetovy obrazy katedrály, kde malíř ukazoval, jak se pohled na ní mění ráno, v poledne a večer pouze v závislosti na osvětlení. I u Ahaeho jásavě září javory v podzimním slunci a naopak nahé a smutné tytéž stromy slouží ptákům v zimě jako místo odpočinku. Na jaře, kdy se sníh setkává se slunečním svitem, smutné větve obživnou novými výhonky a kousek půdy pod nimi vyživí květinu. Člověk při pohledu na tyto nádherné záběry přímo cítí vůni tlejícího podzimního listí či mrazivé zimní slunce jiskřící na zasněžených stromech. Ani všichni badatelé celého světa nedokáží vyrobit takové změny života jako příroda. Ahaovy obrazy nám připomínají, že žádný okamžik a pohled na touž krajinu nebude nikdy stejný, a to nejen s měnícími se ročními obdobími, ale ani obraz mraku v kombinaci s barvou světla a slunečního svitu se již nebude opakovat stejně, proto bychom si měli každého okamžiku vážit. Jak říká Herakleités: „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“ Měli bychom proto vždy vnímat harmonii okamžiku, který již nikdy nebude stejný.

Krásně a treně to vyjádřil profesor Knížák: „Ahae je pečlivý pozorovatel a s vášní využívá pečlivou fotografickou techniku, aby zachytil ty nejintimnější proměny světa za svým oknem. Používám záměrně slovo svět, poněvadž při prohlížení Ahaeho fotografií mám pocit, že vidím celý svět, ve kterém však nebydlí lidé. Jeho fotografie jsou holdem přírodě, ale neobsahují žádná trapná až prázdná ekologická hesla, pouze ukazují, jak je svět jemný a velkolepý, skromný a bohatýrský a vždycky vznešený. Kdybych opravdu věřil v Boha, řekl bych, že Ahae skrze své pokorné fotografie oslavuje Boha Stvořitele.“

Slovům pana profesora se zájmem naslouchal i náš renomovaný psychiatr MUDr. Cyril Höschl, DrSc. s chotí

A kdo je AHAE?

Ahae je umělecké jméno znamenající v překladu Dítě. Umělec se narodil roku 1941 v Kjótu v Japonsku, kde žil do konce druhé světové války. Po ní se vrátil do jižní Koreje. Kreslil, maloval, dělal sochy, zajímal se o bojová umění, spolu s tím začal podnikat a ve 35 letech založil svou první firmu. Zaregistroval již přes tisíc patentů a obchodních značek. A nešlo o nějaké maličkosti. Vynalezl samospínací a samovypínací ventilátor, hydraulicky ovládanou bezpečnostní loď, zábavné vodní hračky pro olympijské hry v Soulu v roce 1988, mýdlo na bázi papíru. Za své vynálezy získal mnoho mezinárodních ocenění. Dostal tři zlaté medaile za samoirigační systém čištění tlustého střeva. Vysoké částky investoval do výzkumu zdravých potravinových výrobků, přírodních léčiv a kosmetiky. Mnoho peněz věnoval na faktickou neokázalou ochranu přírody. Vlastní čajové plantáže v Jižní Koreji, kde se o plevel starají hejna hus, i levandulové plantáže v Kalifornii.

„Dobrý večer vážení páni velvyslanci, ministři, postministři, předministři, politici, intelektuální hlavy zkrátka všichni přátelé i nepřátelé. Když jsme objevili tyto krásné a prosté fotografie, nevěděli jsme si s nimi nejdřív rady. Moderní sofistikované umění už krásu nepřidá, ladí pouze koncept a intelektuálnost a normální pohled z okna, pohled na věci, jaké jsou, již vlastně neexistuje. Evropské umění ale potřebuje jiný pohled, ten který všichni známe, ale na který jsme již dávno zapomněli. A ten Ahae přináší. Přestože je podnikatel a vynálezce všech možných věcí, je především umělcem, protože je posedlý tím, co chce udělat. Jeho poselství a vyzývání k odpovědnosti za své bezprostřední okolí, za to, co je těsně u nás, za sebe sama, za naše blízké a za kousek propůjčené země, co obýváme. To je apelem umělce. Přál bych si, aby zážitek, který si odnesete z výstavy, motivoval Vaše další chování,“ uvedl profesor Milan Knížák poslední výstavu v Národní galerii, jejímž autorem koncepce byl. Na obrázku vpravo naslouchá jeho choť Marie Knížáková

Výstavu krásně doplňovala nádherná hudba s Vivaldiho Čtyřmi ročními obdobími.

Londýnský symfonický orchestr se sólistou Tomo Kellerem vyslechli přítomní opravdu se zatajeným dechem

Kurátorem výstavy byl ředitel sbírky moderního a současného umění Národní galerie prof. Tomáš Vlček a syn umělce, jakož i sponzor výstavy, Keith H. Yoo (na obrázku vpravo se svým otcem), který našemu listu sdělil, že je mu ctí, že fotografie jeho otce mohou být vystaveny v tak krásné výstavní prostoře. A není to jen plané gesto. Ahae je světově známý umělec vystavující v krásných světových galeriích. I tato instalace přicestovala do Veletržního paláce z New Yorku.

„Z celého srdce děkuji profesoru Knížákovi. Z jeho slov cítím, že si mého otce zamiloval, i když se s ním nikdy osobně nesetkal. Jak mluví o jeho práci, je přesné. Děkuji pane profesore Knížáku“

Při slovech pana Yoo jsem si uvědomila, že i my bychom měli panu profesoru Knížákovi poděkovat, protože nebýt jeho, tato nádherná a nejvyšší evropská galerie by v Praze nestála a nebylo by kde vystavovat takové velké projekty. Byly bychom v prostorách vypálené zříceniny. A to, že tato výstava byla poslední výstavou, kterou pořádal, vrhalo na krásný večer stín nostalgie a smutku.

Pan Keit H. Yoo (obr. vpravo) nám dále sdělil, že jeho otec se snaží sdělit jednoduché poselství, abychom se zabývali tím, co je pro nás přirozené a co je přímo pod okny:

„Jak řekl profesor Knížák, snímky jsou velice prosté. Je to otcův záměr. Jsou výsledkem jeho velmi cílevědomého myšlení. Doufá, že po shlédnutí jeho „obyčejných“ obrazů se každý podívá po návratu domů ze svého okna, uvidí, kolik je venku nádherného života, a bude se snažit svůj dvorek či zahradu měnit k lepšímu a tím vlastně celou planetu. Přál by si, aby každý z nás pocítil odpovědnost za své okolí. To ovlivní jak naše zdraví tak i naše myšlení. Jen díky tomuto svému přání trpí otec v létě komáry a v zimě mrzne v pokoji u otevřených oken. Jen díky tomu vstává ve 4 ráno, aby nafotil srnky při cestě k napajedlům.“

„Od doby objevu fotografie, která prošla řadou obměn, vyvstala fascinující otázka, co vidíme prostřednictvím něčeho jiného, než je naše oko. Korejská pokora autora dává médiu fotografie velmi vážnou dimenzi s tématem přírody. Jsem rád, že se fotografie vrací do NG, protože patří do programu postmoderní doby a doufám, že jí bude stále víc. Jsem rovněž rád, že NG spolupracuje se zeměmi Dálného východu, který nabývá stále významnější roli ve světě,“ říká profesor Tomáš Vlček

O tom, že návštěvě přikládá velkou roli korejská strana, svědčilo to, že byl zahájení přítomen korejský velvyslanec Gabriel Oh, který ve své zdravici uvedl, že by si přál, aby výstava pomohla českému publiku zakusit, jak vnímají přírodu v Koreji. Že Korejci v přírodě vidí lásku, klid a krásu, kterou poskytuje. Vyjádřil nejhlubší vděčnost synovi umělce za sponzorování a provední výstavy, Národní galerii a profesoru Knížákovi. Také poděkoval předsedovi ústavního soudu Jiřímu Rychetskému a ministru zahraničních věcí Karlu knížeti Schwarzenbergovi za to, že přijali jeho pozvání na zahájení výstavy. Autor a kurátor výstavy panu velvyslanci zatleskali, a pak již se všichni pozvaní hosté věnovali prohlídce obrazů a výbornému rautu.

Zbývá již jen dodat, že výstava je otevřena ve Veletržním paláci od 15. července 2011 do 14. srpna a že je opravdu velmi něžná a krásná. V záplavě nic neříkajících moderních výstav je skutečným pohlazením na duši.