Unikátní výstava ke 400 letům od narození Karla Škréty
Ivana HAslingerová
Národní galerie v Praze ve spolupráci se Správou Pražského hradu a Arcibiskupstvím pražským připravuje pod záštitou prezidenta České republiky Václava Klause a za podpory Ministerstva kultury České republiky, jakož i řady dalších významných kulturních a společenských institucí nejrozsáhlejší výstavu našeho nejvýznamnějšího barokního umělce Karla Škréty. Výstava „Karel Škréta (1610 - 1674): Doba a dílo“se uskuteční v termínu 26. listopadu 2010 – 10. dubna 2011 ve Valdštejnské jízdárně a v Jízdárně Pražského hradu v Praze. Vedle prací samotného Škréty představí také díla jeho syna Karla Škréty ml., práce Škrétových žáků a dílenských spolupracovníků, jakož i vybrané ukázky z děl umělců, s nimiž se Karel Škréta setkal během svého pobytu v Německu a v Itálii, případně obrazy, na které navázal a jimiž se nechal inspirovat ve své vlastní tvorbě. Rozsah projektu je srovnatelný například s rozsahem výstavy Albrecht z Valdštejna, ale koncepcí a charakterem vystavených uměleckých děl bude zcela jiný.
Jedním z hlavních exponátů budou oltářní obrazy Karla Škréty z kostela Panny Marie před Týnem na Starém městě pražském, který byl jako nejvýznačnější staroměstský chrám odňat po Bílé hoře utrakvistům a jehož barokní výzdoba se nese proto již ve striktně katolickém duchu. Zvýšené nároky na reprezentaci odpovídaly tehdy společenskému vzestupu patriciátu po třicetileté válce, který financoval tvorbu oltářních obrazů. Protože v té době se domohl postavení váženého staroměstského měšťana uznávaný malíř Karel Škréta, mnozí tito mecenáši svěřovali výzdobu chrámu právě jemu.
Při příležitosti představení unikátních exponátů z Týnského chrámu, která míří na výstavu, pořádala Národní galerie ve spolupráci s Arcibiskupstvím pražským tiskovou konferenci přímo v Týnském chrámu. Tisková mluvčí Národní galerie v Praze Petra Jungwirthová (obr. vpravo) na ní seznámila přítomné zástupce médií s tím, že na výstavu zamíří nejen jedinečný soubor oltářních obrazů Karla Škréty z vedlejších oltářů, ale dokonce i obří oltářní plátno hlavního oltáře „Nanebevzetí Panny Marie“, který se tak stane druhým největším obrazem výstavy. Je to vlastně dvojkompozice.
Dolní oltářní obraz představuje prázdný sarkofág, nad nímž se vznáší panna Marie vzhůru k nebesům. Nad ním je obraz „Nejsvětější Trojice“, která pro ni připravuje na nebesích korunu.
Obraz vznikl jako výraz díků za záchranu Prahy ve třicetileté válce. Vděčnost naši předci připisovali velmi často právě matce Boží. Panna Marie je např. zobrazena i na gotickém tzv. Rineckém paladiu, které sloužilo pro povzbuzení Pražanů při hájení Starého města. Později v roce 1650 pro něj vystavěli Mariánský sloup, který měl sloužit jako kaplička pro jeho uchování. Poté, co ho barbarsky strhli běsnící předkovév roce 1918, byl umístěn v Týnském chrámu.
Ředitel Sbírky starého umění Národní galerie Vít Vlnas doplnil paní Jungwirthovou, že vedle titulního plátna se na výstavě uplatní ještě dvě malby ze soukromých oltářů – vynikající práce Boloňské školy „Zvěstování Panny Marie“ (obr. vlevo), kterou pro výzdobu chrámu objednala patricijská rodina Voříkovských z Kunratic a obraz„Svatá Rodina“ (obr. vpravo), na němž je v temnosvitném zobrazení v duchu dobové zbožnosti zobrazena čelně Panna Maria a sv. Josef vyvádějící mezi sebou za ruce malého Ježíše, kterého nalezli v Jeruzalémském chrámu, jak kázal Farizejům. "Zvěstování Panny Marie“ je podle Vlnase jedno z nejkrásnějších znázornění tohoto tématu v díle Škréty vůbec. Na výstavě bude viset vedle „Zvěstování“ Kvída Réniho.
Vladimír Kellner z Arcibiskupství pražského zdůraznil, že je pro arcibiskupství čest, že se může na takové výstavě podílet. Proto se rozhodlo oltářní plátna zapůjčit, i když se na výstavy normálně nezapůjčují. Podle něj to bude výstava desetiletí výrazně překračující rámec běžných výstav. 
Není totiž žádná maličkost odstranit obrazy nejen z vedlejších, ale dokonce z hlavního oltáře. Protože chrám bude i po dobu výstavy běžně v provozu, musí na jejich místa nastoupit na hlavním oltáři kopie a na vedlejších plátna. Všechna tři díla budou po sejmutí v předstihu začátkem září restaurátorsky ošetřena. Na hlavní oltář bude dána reprodukce na plátně a originál bude odvezen do restaurátorského ateliéru. Hlavní oltář bude přežehlen na nové plátno. Vyjde o tom publikace a podrobná restaurátorská dokumentace bude zveřejněna na internetu. Hovořit o Týnském chrámu znamená hovořit o dějinách české země, které jsou s ním nerozlučně spjaty. Význam výstavy je proto opravdu veliký.
Na výstavě nebudou ale vystavena pouze tato známá Škrétova díla. Během výzkumu, který provádí Národní galerie ve spojení s Ústavem dějin umění Akademie věd (AV ČR) a Univerzitou Karlovou, se přišlo na to, že Karel Škréta nebyl ani prvním ani jediným českým barokním malířem své doby. Ještě před ním v Praze působila řada barokních umělců. Zajímavou osobností byl např. Škrétův generační souputník Antonín Stevens ze Steinfelsu, jehož rozsáhlé dílo a životní osudy se právě díky tomuto výzkumu podařilo odhalit. Návštěvníci si tak budou moci Škrétovu tvorbu zasadit do širšího kontextu. Uvidí nejen díla jeho a Karla Škréty ml., ale i práce Škrétových žáků a dílenských spolupracovníků, o jejichž existenci neměli donedávna tušení ani odborníci. Součástí výstavy budou i díla umělců, se kterými se Škréta setkal během svých pobytů v zahraničí a kteří ho inspirovali v jeho tvorbě.
Podstatné ale je, že se při průzkumu podařilo najít a odhalit množství dosud neznámých děl tohoto předního českého barokního malíře. Netušilo se třeba, že k jeho známému obrazu Sv. Serváce existuje i kresba, která byla objevena během bádání v Muzeu církevního umění v nizozemském Udenu. Holanďané sice neznali Škrétu, ale kresbu uchovávali, protože na ní byl zachycený tento významný světec.