Václav Klaus: "Hlavu vzrůru, jedeme dál!

Ivana Haslingerová

Přiznám se, že když jsme s manželem přicházeli na Pražský hrad na jazzový koncert a rozlučkový včer s panem prezidentem Václavem Klausem při příležitosti ukončení jeho funkčního období, nebylo nám právě do zpěvu. Zejména proto, že naše politická scéna namísto poděkování, že díky právě tomuto státníkovi může pracovat ve svobodné demokratické kapitalistické společnosti, vyvolává nedůstojné ostudné mediální skandály jen proto, aby se zviditelnila před svými voliči alespoň něčím, když svými úspěchy to udělat nemůže. Jak to trefně vyjádřil profesor Milan Knížák - dostáváme se díky naší politické reprezentaci do morální žumpy. Snad právě o to víc bylo pohlazením, jaká atmosféra panovala na Hradě. Sešli se tam totiž opravdoví přátelé pana prezidenta. Ti, kteří tam chodili jen pro svůj úspěch "vidět se s panem presidentem" se od nich oddělili jako plevy od zrn. A o to byla tato "Hradní parta" (která nemá nic společného s "Hradní partičkou" Svěráka a jeho boys), parta upřímných a stejně smýšlejících lidí báječnější. Úmyslně říkám parta, protože množství těchto lidí zaplnilo nejen Španělský sál, kde probíhala oficiální část večera, ale i všechny přilehlé sály a prostory včetně chodeb. Takže se bude mít jistě i v budoucnu pan profesor Klaus o koho opřít. Když někdo vydrží mít stejné názory po celou dobu 23 let, dá se předpokládat, že to vydrží i nadále. A právě toto nás naplnilo jistým pocitem optimismu i přes to, že páni politici v podhradí se chovají jako zdivočelé hyeny. Tady se ten lidský hnus zdál najednou někde velice daleko. Tady se dala naopak vyjádřit atmosféra: Vlci vyjí, karavana jede dál!

Na devadesátý jazzový koncert pod názvem "Díky nejen za jazz, pane prezidente"přišli panu prezidentovi poděkovat špičkoví umělci, ale nejen to. Z vystoupení a jejich hudby a zpěvu byl cítit jejich vztah k panu presidentovi a přednes byl proto pro posluchače nezapomenutelný. Hráli skutečně srdcem, což na běžných koncertech, při vší úctě k nim, není.

Pan Emil Viklický poděkoval panu prezidentovi mj. i zato, že se má čím chlubit v USA, protože žádný jiný světový interpret nemá 64 CD, na nichž hrál pro pana prezidenta. A pak již spolu s Jaroslavem Jakubovičem, Miroslavem Hloucalem, Josefem Fečo a Tomášem Hobzekem zahráli panu prezidentovi na posledním 90. koncertě. Pan Vágner, který z něj chystá 90. nahrávku, obohatí jejich soubor na 65 CD.

Supertrio pana Františka Uhlíře obohatil americký pianiata Skip Wilkins, kterému se u nás tak zalíbilo, že se rychle naučil česky a hodlá se zde usadit. Jak s úsměvem okometoval moderátor večera Ondřej Hejma: "Už ta emigrace z Ameriky k nám začíná".

Při vší úctě k pánů umělcům ale korunou večera byla Lucie Bílá za doprovodu Petra Maláska. Zpěvačka dvacetiletí zazpívala prezidentu desetiletí Basin Street Blues s takovým citem a slzami v očích, že kdo to neslyšel, nepochopí, jak jednou písní cjde vše vyzpívat. "Drahý pane prezidente, přestože někteří lidé Vám zapomněli poděkovat, já to nikdy nezapomenu. Přeji Vám zdar, štěstí, sílu a hodně pevné nervy ," uvedla "arizonská pěnice" paní Lucie Bílá

Boris Urbánek poděkoval mj. panu prezidentovi za to, že umožnil mnoha jeho žákům vystoupit v předchozích letech na Hradě a dodal jim tak sebevědomí do další práce. A pak se svým bandem spolu se Štěpánem Markovičem, Michalem Žáčkem Kristýnou Kachtíkovou, Josefem Fečo a Marcelem Buntajem zahráli panu presidentovi směs jemu milých skladeb.

Ve finále koncertu předal Onrřej Hejma první dámě kytici "za to, že těch celých 10 let vydržela po boku manžela se šarmem sobě vlastním"

Emil Viklický daroval panu prezidentovi zdžezované fanfáry z Libuše jako znělku jen pro něj do budoucna. Skladba měla velký aplaus a těšíme se, že ji pan prezident ve svém IVK rozhodně vtipně využije.

A na závěr vystoupil s poděkováním ten, kterému tento krásný večer patřil, pan prezident Václav Kalus:

"Díky Vám za to, že jste přišli, protože někteří již nepřišli. Děkuji za těch 10 let drtivé většině z Vás za podporu. Někteří přítomní mi byli po celou dobu velmi blízko. Především má žena Livie, která v roli první dámy mnoho udělala a leckdy za mne. Pak moji synové s rodinami. Blízko mi byli i moji nejbližší spolupracovníci, bez nichž si nedovedu představit jak bych vše zvládl. I když mnozí říkají, že si nedám poradit, není to pravda. Ve své nesmělosti a nerozhodnosti se potřebuji radit pořád. A lituji ty politiky, kteří takový tým nemají. Je nesmírně důležité mít kolem sebe přátele s podobnými názory a pohledy na svět."

"Za těch deset let se nám hodně podařilo. Nevidím důvod, proč si to sebevědomně neříci nahlas. Smyslem večera je ale něco jiného a tak si projev ponechám na čtvrteční večer v ČT. V němž vysvětlím, o co jsem usiloval a co jsou podle mne největší současné problémy naší politiky. Podle mne ten největší problém je narůstající rozklíženost České republiky. To je horší problém než oteplování, než krize a troufám si říci, dokonce než celá Evropská unie. Doufal jsem, že budu moci říci, že koncertu dodal šarm Hejma svými vlasy, ale on je před námi schoval,"uvedl dále pan prezident a pokračoval: "Mnozí se mne za ta léta ptali, proč děláme na Hradě jazz, zda nesnáším i jinou hudbu. Chtěl jsem Jazzem na Hradě zanechat poselství, že se zde za mého prezidentování hrála hudba svobody. Protože jazz je svobodná hudba. A o svobodu mně a věřím, že i Vám, strašně moc jde. Proto musel za mého prezidentování znít na Hradě jazz."

"A nyní již dost slov, končím svý oblíbeným heslem, že nic nekončí: "Hlavu vzhůru, jdeme dál!"," uzavřel pan prezident a pozval přítomné na pokračování slavnostního večera do přilehlých prostor Hradu.A večer to byl opravdu velmi krásný a nezapomenutelný. I když jistě šly hlavou pana prezidenta nejen veselé myšlenky, svědčí o jeho velikosti, že na sobě nedal nic znát a naopak dodával přítomným povzbuzení.

Takže nezbývá než popřát mu, aby ho při dalších jeho krocích provázel Bůh a dopřál mu ještě mnoho let pro kultivaci naší politické scény a mnoho štěstí v osobním životě s paní Livií po boku. Abychom se za dalších deset let mohli sejít v jeho zámečku na Hanspaulce a moci opět říci Děkujeme pane profesore!

A nemohu nenapsat jednu kritickou poznámku. Večerem se v kuloárech neslo velké odsouzení premiéra Nečase. Bylo již urážející, že nepřišel na pozvání pana prezidenta na oslavy 28. října 2012, ale to i nepřítromnost na obědě v Lánech se ještě dalo pochopit, že mu bylo trapné jít bez manželky. Zde ale nebylo nutné jít s chotí, ale zajít za svým "taťkou", který ho doslova udělal, to bylo tou minimální slušností. "Kde by byl ten buran bez Klause! To je neomluvitelné chování. I kdyby se v zákulisí třeba zfackovali, politik musí vědět, co je jeho poviností před veřejností, a nechovat se jako malý uražený uličník!" Tyto a podobné hlášky jsme doslova vyslechli během večera. Škoda. Po volbách získal hlasy právě od těch voličů, kteří doufali, že vrátí jako Klausův bývalý korunní princ straně ODS opět její předtopolánkovskou noblesu. A on se chová hůř než Mirek Topolánek. Ten totiž poděkovat přišel a za to mu patří dík.

P.S. S poděkováním vystoupili před koncertem kancléř Jiří Weigl a první místopředseda ODS ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Jejich projevy přineseme v samostatných článcích, protože si to zaslouží svým obsahem. Nebyly to totiž jen formální zdravice.