Bolest nad opuštěností protikomunistických bojovníků

Václav Lamr

Dne 25.února 2013 jsme si připoměli v Praze na protikomunistické demonstraci 65 výročí nástupu komunistické totality. Na Staroměstském náměstí pod Husovou siluetou s nápisem: ,, Pravdu každému přejte"jsem se postavil na lavičku pod tím sousoším s Husem a tím nápisem a držel jsem svůj panel s citací Masarykovy myšlenky ze závěru jeho Světové revoluce: ,,Ježíš ne Cézar, toť smysl našich dějin a demokracie." Na druhé straně panelu jsem měl jeden ze svých aforismů: ,,Silní mají pravdu, ale Pravda je silnější." Jeden reportér si vybral tento nápis, a požádal mne, abych to držel proti siluetě Mistra Jana Husa. V té pozici to fotilo několik reportérů. Přišel jsem již po začátku setkání, bylo tu mnoho protikomunistických nápisů, přeškrtnuté srpy a kladiva,mnoho emotivních projevů, výkřiků a skandování. Moderátor popisoval co se děje v krajských městech, a promluvili tam zástupci studentů z Českých Budějovic, kteří konají již několikaměsíční kampaň proti tomu, aby do vedoucího rezortu školství byla dosazena komunistka. Ta již odpadla, pro nátlak mládeže, ale magistrát tam nasouvá další osobu rudé minulosti. Totéž bylo hlášeno z jiných krajů.

Mezitím bylo dáno slovo Věře Čáslavské, která svůj projev stočila do .. pofunusového předvolebního proklamování pana Karla Schwarzenbergra, jakoby chtěla zopakovat předvolební atmosféru a Zemanovce jednoznačně zkriminalizovala jako pokračovatele komunistů. Pražáci tu prohru s Karlem nerozdýchali a berou to jako národní tragedii. Asi jsem nebyl sám, tedy Moravák, kdo byl tou demagogií Havlistů znechucen a někdo zvolal: ,,Nechceme komunisty, ani zednáře!"Nikdo však nereagoval, lidé tomu nerozuměli.

Na podium byl pozván odborník na totalitní režimy, pan Herman a byla mu dána otázka, která je na servru: nechceme.komunisty.cz, a která zněla takto: ,,Co by se stalo, kdyby před 65 lety demokracie zvítězila? Byli bychom ve stejné bídě jako dnes?" Pan Herman pohotově odpověděl, že jsme za první republiky byli na pátém místě rozvoje a úrovně průmyslu v Evropě, zatímco nás komunisté svrhli až na padesáté místo. Dav volal: "Hanba, hanba.." Pan Herman jmenoval počty obětí komunismu, zatčených, vězněných, mučených a popravených. Byla tu výzva, že v žádném případě s komunisty nepůjdem na věčné časy, nedáme jim klidu, a pokud se jasně ČSSD nevyjádří k tomu, že přes své sliby nespolupráce opět počítá se spojením s komunisty, (jako ostatně před 65 lety...) vyzveme národ, aby ČSSD nevolili.

Další řečník vyzval k tomu, aby naše vláda znovu zrevidovala rezoluci z roku 2008, ve které se má parlament vyjádřit konečně k zločinům komunismu a odsoudit ho jako zločineckou ideologii. Vzápětí byl pozván zástupce vysokoškoláků z Ustí nad Labem, kde se rozvíjí podobná protikomunistická aktivita jako v Budějovicích, jelikož má být na krajský post školství dosazen nějaký komunista. Přišel k mikrofonu a řekl: ,,Právě jsem se vrátil od našich severních hranic, v Ústí. Dav zahučel pobaven. Parodoval totiž Gottwaldovo památné prohlášení z balkonu paláce Kinských: ,,Právě jsem se vrátil z Hradu..,, ( 25.2.1948 ). Bylo tu mnoho výzev protikomunistických, plno křiku souhlasu i odmítnutí.

Demonstrace měla již dávno skončit, chtěl jsem také říci své svědectví, jelikož o to žádal konferenciér ale k mikrofonu se propracoval člověk, který v Jáchymovských dolech pracoval jako vězeň. Byla dána výzva k pochodu k sídlu Socialistů a zpěvák zazpíval Krylovu píseň: ,,Bratříčku... tato noc nebude krátká..." Nakonec zvolal poselství Krylovo jakoby k dnešku: "Lidi, zavřete komunistům vrátka, nevpouštějte je dál a do pozic.....".

Náhle se mi ten shluk lidí českých pod Husem zdál jako stádo ovec bez pastýře. Pocítil jsem jakousi bolest nad jejich opuštěností.

Zvolal jsem slova evangeliaa doplnil: "Otevřete však své dvéře Pánu Ježíši Kristu, spasiteli našeho národa..., obnovte základ tohoto lidu na skále Božího Slova.... Není jiné alternativy proti komunismu a proti všem ideologiiím, jen evangelium Kristovo. Kristus nebo totalita. Kristus nebo zkáza. Bratříčku zavírej vrátka komoušům ale otevři dvéře svého srdce Pánu Ježíši." Mnozí to slyšeli ale byli jako němí a hluší. Pár mladých studentů na to ale reagovalo a projevili radost, že uprostřed toho všeho zde zaznělo slovo odkudsi odjinud. Začali se mě ptát na ty zkušenosti křesťanů z okupace a z toho, jak umlátili komunisté moje nejbližši přátele a jak to vlastně bylo, že se nebojovalo jenom v Praze na Vinohradech ale i na Moravě proti invazním vojskům a stejně urputně, avšak nikdo o tom nic nepsal. A všichni jsme se vydali ulicí Celetnou k sídlu socialistů. Studenti mi chtěli nést můj nápis. Pobavily je moje aktuální aforismy, protože v té kakafonií myšlenek uvízne jen slovo výsostné či vtipné. Mohl jsem jim sdělit to, že tento národ nemůže najít nikde naději, jen v Ježíši Kristu. Byli to Karlovi studenti s plackami: ,,Volíme Karla..." Ne, žádná ideoligie, žádný člověk, či šlechtic, nebo génius nás nevytrhne, jen Ježíš. Zacitoval jsem jim ještě Komenského: ,,Národe Český, vrať se ke Kristu!" Jeden z nich si ode mne vzal plakát s touto Komenského výzvou ke Kristu a skoro v pláči se mi svěřil: "Jak jsme to dopadli, že se i za takové jako Hus či Komenský stydíme a na toho, který je Pravda, Cesta Život, na Ježíše, zapomínáme". Pozval jsem ty lidičky utrápený a zmatený na svou výstavu v březnu a že si tam o tom všem někde v blízké hospodě promluvíme. Celetnou tak procházela improvizovaná, nepovolená, policajty již opuštěná a nesledovaná demonstrace k sídlu socialistů. Jen auta na nás děsně houkala. Lidé jim tloukli rozčilením do okýnek a volali: "Copak na nás troubíte? Zde jdou lidi protestující proti totalitě. Jsme Češi jako Vy, i za Vaši budoucnodt pochodujeme. Hanba komunistům, hanba komunistům..."