Senát bude rokovat o velezradě presidenta
Ivana Haslingerová
Ústavní soud sice zamítl návrh na zrušení celé novoroční amnestie prezidenta Václava Klause, který podal pražský městský soudce Kamil Kydalka, ale ve hře je stále návrh skupiny senátorů na žalobu prezidenta Václava Klause za velezradu za to, že část jeho amnestie při odchodu z funkce zastavila dlouhá trestní stíhání včetně závažných hospodářských kauz. Odhlédnu-li od toho, že bychom byli asi první zemí na světě, kde by za amnestii, na níž má z ústavy právo ji udělit, byl prezident obviněn z velezrady, ale ponechme toto stranou. Zítra 21. února 2013 se bude Senát naprosto vážně zabývat tím, zda má skutečně tento návrh podat či nikoliv. Navíc na prezidenta, který již bude v době procesu mimo službu. Senátoři zřejmě doufají, že i když se ukáže, že se vlastizrady prezident nedopustil, což musejí vědět již nyní, poukáže to na druhý bod amnestie a ten bude potom pod tlakem veřejnosti zrušen.
O Klausově amnestii toho bylo napsáno a odvysíláno hodně, i v naší revui jsme publikovali hodně článků. Takže se mi již nechtělo k tomuto bodu vracet. Leč obvinění hlavy státu z velezrady je natolik závažný proces, že jsem se zašla zeptat předladatelky návrhu první místopředsedkyně Senátu Aleny Gajdůškové, jaké pohnutky ji vedly k obvinění pana prezidenta z tak závažného trestného činu. Zde jsou její odpovědi: "Nechci, aby se například na soudce Berku dívalo jako na nevinného. To je do nebe volající nespravedlnost! Proto si přeji zrušit druhý bod amnestie. Chci znát, jak probíhal proces a přípravy amnestie, a také odpovědnost premiéra. Aby mi Ústavní soud odpověděl, zda to bylo vše provedeno správně, nebo zda to byl úmysl. Proto jsem iniciovala přípravu žaloby pro velezradu." Na dotaz, jak toto souvisí s velezradou, odpověděla paní senátorka, že obžalování Václava Klause z velezrady je jediný nástroj, jak ho lze volat k zodpovědnosti. A důvody, které podle ní svědčí o jeho velezradě, jsou čtyři: "Za prvé amnestií došlo k porušení předpisů demokratického právního státu tím, že prezident vstoupil do rozhodnutí moci soudní. Za druhé porušil základní lidská práva občanů na spravedlivý proces a ochranu majetku. Za třetí nerespektuje usnesení nejvyššího správního soudu, kde neuposlechl výrok, že je povinen jmenovat soudce do 30 dnů. Tím porušil vládu práva. A za čtvrté porušil článek 136 Lisabonské smlouvy, neboť oba parlamenty souhlasily s její ratifikací a on s ní otálel. Měl ji na základ tohoto paragrafu podepsat bez zbytečného odkladu".
Zatím nemá tento návrh dostatek podpisů senátorů. Chybí 11 ze dvaceti, aby mohl být předložen organizačnímu výboru Senátu. Takže možná vše utichne. Je ale otázkou, že i kdyby touto nedůstojnou cestou docílili senátoři zrušení druhého bodu amnestie, zda by to vedlo k dořešení závažných ekonomických kauz a například soudce Berka by byl konečně odsouzen. Pražský Perry Mason, advokát Tomáš Sokol, si to nemyslí. Vadí mu jako právníkovi mluvit o amnestovaných jako o pachatelích jen proto, aby se politici zavděčili části voličů. Obává se, že by to mohlo do budoucna být nebezpečné. "I kdyby měli být odsouzeni a díky amnestii se tomu vyhnuli, no a co, vždyť to je princip amnestie. Nerozumím tomu rozhořčení. Amnestie je tady přesně proto, aby ti lidé, kteří by mohli být odsouzeni, odsouzeni nebyli, protože dostanou milost. Amnestie je součástí spravedlnosti. Takže co se v tom spatřuje za porušení řádu světa, jestliže došlo přesně k tomu, co se v tom zákoně předpokládá? Ať tedy do budoucna zruší zákonodárci amnestii, nic proti tomu, to je jiná záležitost, ale tady jde skutečně o politické hrátky, o kupování si voličů způsobem, který se může, a možná přesně těm voličům, vymstít," říká doslova doktor Sokol. (Advokát Sokol beze strachu o Klausově amnestii: Všechno je jinak)
Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka jde ještě dál. Podle něj se amnestie může stát nápravným prostředkem tvrdosti práva a nevolá proto po jejím zrušení: "Málokdo asi popře, že nalézání práva a spravedlnosti je záležitost navýsost obtížná. Důkazy, odborné posudky často si protiřečící, zapomínající svědkové a mnohé další okolnosti včetně paragrafů kroucených na obě strany způsobují, že rozsudky jsou znovu a znovu zpochybňovány. Odvolávají se odsouzení i státní zástupci, soudy vyšších instancí rozsudky ruší a vracejí. Za těchto okolností více než jindy nesouhlasím s tvrzením, že milost nebo amnestie je středověkým přežitkem. Ano, bývala to kdysi výsada panovníka, který udělil amnestii při svém nástupu na trůn. Jistě proto, že nechtěl na své vládě vláčet zátěž vládce předchozího. Amnestie, tedy hromadně udílená zapomenutí, se tak mohou stát vhodným nápravným prostředkem tvrdosti práva. Jde o „ohnisko lidství v trestním právu“.
Pokud opravdu naši senátoři nechápou, proč dal pan prezident právě tuto amnestii s vybráním tolik diskutoavného bodu 2, pak jim každý, kdo se nezaujatě nad amnestií zamyslí, může odpovědět a nemusejí ho tak pracně žalovat - prezident tím chtěl profackovat náš líný a nefunkční justiční systém. A pokud se ptají, zda vůbec přemýšlel o dopadech bodu 2, troufám si odpovědět: Jistěže přemýšlel. Kdo ho jen trochu zná, tak ví, že je to člověk, který přemýšlí jako správný šachista o dopadech až do 3. tahu. Naši justici kritizuje soustavně. Donce vydal knihu Soudcokracie, která rozzuřila svého času pány soudce do běla. A není tajemstvím, že o Ústavním soudu se vyjadřuje jako o nevolené třetí komoře parlamentu. Nic ale nebylo jeho volání na poplach platné. Nikdo nechtěl slyšet. Takže až nyní. Amnestie s bodem 2 splnila přesně to, co si přál. Rozpoutala veřejnou debatu o tom, jak se vlečou u nás soudy, jak justice nekoná. Jak naši advokáti pobírají palmáre za to, že 11 i více let nedovedou kauzy do konce. Veřejnost si to do této doby neuvědomovala. Ruku na srdce, kdo by ještě vzpomněl na nějaký H systém a na neschopnou dr. Marvanovou, která je navíc v diskusi ve střetu zájmů - bojuje o palmare či o příští politickou kariéru? Amnestie vše otevřela a pan prezident může jen s úsměvem sledovat ten poprask. Hned příští týden po amnestii vláda pověřila ministra spravedlnosti, aby vypracoval soubor legislativních opatření, které práci justice zrychlí. Kdy jindy by si na to v neustálém vyměňování ministrů vzpomněla. Je smutné, že se musel uchýlit k tak brutálnímu kroku, aby zvedl ze židlí naše zákonodárce a soudy, ale povedlo se. Jaké jiné prostředky, jak opravdu důrazně poukázat na zoufalou praxi zdejší justiční soustavy měl ale prezident k disposici?
A jestliže někteří senátoři chtějí nyní prezidenta Klause žalovat pro velezradu za to, že na tuto justiční spoušť poukázal, měli by se spíše zamyslet nad tím, proč jako zákonodárci nechali po celých dvacet let tuto situaci v justici bez povšimnutí, že to došlo až tak daleko, a začít jednat, jak tuto spoušť napravit. Kdyby se jim alespoň to povedlo, určitě by tím získali body u voličů a bylo by to v zájmu všech občanů této země.
© Kulturní komise ČR, Únor 20, 2013