Zlo musíme porazit činy, myšlenky na ně ani jeho propagaci nejde zakázat
Ivana Haslingerová
Naše média svou bulvarizací a psaním pomluv či polopravd již tak otravují a rozhořčují občany, že přibývá těch, kteří volají po trestání za tuto činnost. Jinak řečeno, občané volají na omezení svobody slova alespoň do té míry, že by neměly být povoleny názory obhajující zločinné jednání, protože tyto myšlenky negativně ovlivní mnoho občanů, zejména dospívající mládež. Na mediální trh by neměly mít proto podle nich takové názory přístup. Pokud je něco zlem a zločinem, je podle nich správné zakázat o něm psát. Jinak lidé budou páchat zločiny, o nichž se píše, protože v těchto projevech budou vidět vzor. Je-li něco zlo, neexistuje podle nich právo na takovou svobodu slova, aby toto zlo slovně obhajovala. Přejí si zavést zákony zakazující propagaci myšlenek vedoucích k útokům na svobodu, na právo, na propagaci politických stran vyzývajících k násilí atd. tedy jakousi částečnou cenzuru.
Sdílím samozřejmě jejich rozhořčení nad některými zprávami v našich médiích. Když člověk otevře večer televizní zprávy, má pocit, že kouká na černou kroniku, místo toho, aby se dozvěděl zásadní zprávy ze světa a z domova. Přesto nemohu souhlasit s tím, že by se měly zavést zákony na zakazování propagace myšlenek, i kdyby byly sebehorší. Občané volající po tomto si neuvědomují, že existuje velmi křehká hranice mezi svobodou slova a jejím zneužitím. Za čas by to vedlo k tomu, co jsme zde měli přes půl století, k cenzuře.
. Vždy je to, až na výjimky, subjektivní. Komunisté například zakazovali propagovat myšlenky disidentů, které po revoluci byly naopak chváleny. O nacistech nemluvě. Vždy to vedlo k hrozným nespravedlnostem. Pokud si některý diktátorský režim o sobě myslel, že může trestat lidi za šíření (podle něho) chybných myšlenek a snažil se používat stát k selektování myšlenek občanů na správné a zavrženíhodné, a ty poslední zakazovat a trestat, nikdy to nevedlo k dobrým výsledkům. A nevedlo by to ani nyní k těm výsledkům, jak si tito lidé slibují.
V zemi svobody v USA je dokonce na záladě prvního ústavního dodatku zakázáno cokoliv zakazovat. Svoboda názoru tam stojí proti diktátu korektnosti.
Příkladem může být, že Hitlerův Mein Kampf v USA vyšel v poklidu v mnoha vydáních, a přesto tam nebyl nastolen nacismus, zatímco u nás málem vydavatele lynčovali. Ve vyspělých státech světa si politici uvědomují, že dobro nevznikne tak, že zakážeme mluvit o zlu, ale tak, že proti zlu budeme stavět lepší spávné myšlenky. Se špatnými názory je potřeba polemizovat a analyzovat je. Zákaz šíření myšlenek by zlikvidoval svobodu v jejím samotném začátku.V demokracii by měl mít každý možnost svobodně šířit své názory, i když se tyto nemusejí každému líbit, a to dokonce šířit i v mědiích. Na nás je, dokázat je vyvrátit.
Zlo musíme porazit, myšlenky na něj a diskusi o něm nelze zakazovat, ale potřít je v diskusi. Nevolejme proto opět po zavedení cenzury projevu. Je samozřejmě určitě špatné propagovat zlé myšlenky, ale Tedy celou naši svobodu vydobytou po roce 1989.© Kulturní komise ČR, Únor 20, 2013