Námitky proti věcným rozporům a některým tezím Návrhu transformace ND

Richard Kolář

Ad První princip, Princip řízení - str. 2-3 TRANFORMACE NÁRODNÍHO DIVADLA

Koncept MK 2013 zavrhuje dnešní jednoduchý vertikální vztah „zřizovatel > ředitel ND > umělečtí šéfové souborů“ a dovozuje, že „zlepší řízení“, když do vertikální škály přidají ještě jeden stupeň „zřizovatel <> generální ředitel holdingu ND > ředitelé divadel > umělečtí šéfové souborů“. Míra autonomie uměleckých souborů je však výlučně v rukou ředitele divadla, byla předtím a má být i potom, takže přidáním dalšího stupně řízení se pro soubory nic nemění k lepšímu. Naopak o jeden stupeň se souborům prodlouží cesta k financím a naopak hrozí posílení byrokracie. Vytvoření holdingu nemá pro soubory a pro kvalitu divadelní tvorby žádný přínos.

Silnější a samostatnější postavení ředitele holdingu vůči zřizovateli než má dnes ředitel příspěvkové organizace je požadováno, protože prý „přímé zásahy do řízení divadla ze strany státních orgánů musejí být zcela vyloučeny“; je prý třeba jít až po „změnu právní subjektivity na instituci jiného typu umožňující samostatnou existenci divadla“. Takový požadavek by odpovídal charakteru instituce založené na soukromém vlastnictví, ale je v přímém rozporu s posláním Národního divadla jako kulturní instituce, jejímž prostřednictvím stát pečuje o národní kulturní památky a spravuje svěřené nemovitosti a do jejíhož provozu stát každoročně vkládá státní příspěvek. Existence Národního divadla nemůže a nesmí být samostatná. Národní památky, další státní majetek i nakládání se státními prostředky na provoz naopak musí být ochráněny, bezpodmínečně a důsledně.

O novou právní formu pro kulturní instituce, která by nahradila příspěvkovou organizaci, usilovala za posledních 20 let většina ministrů kultury, žádnému se nepovedlo dovést legislativní proces do konce. Šokující je však postoj ministerské komise, když místo jedné z doporučených právních forem, která dosud ještě neexistuje ("veřejná kulturní a umělecká instituce"), bezelstně doporučuje právní formu, jež je určena jen pro obchodní společnosti ("akciová společnost"). Obchodní zákoník však neklade žádné překážky tomu, aby do Národního divadla založeného jako akciová společnost se stoprocentní účastí státu posléze vstoupil soukromý kapitál! Transformace ND v akciovou společnost de facto otevírá cestu k privatizaci Národního divadla s jeho historickými divadelními budovami, dalšími nemovitostmi svěřenými mu do správy a státním příspěvkem.

Těžko soudit, zda jde o cílevědomý pokus privatizovat Národní divadlo, jeho historické budovy a majetek v jeho správě, resp. přinejmenším o pokus umožnit soukromým subjektům, aby parazitovaly na státních prostředcích plynoucích do ND, anebo zda autoři konceptu MK 2013 jen poněkud nedomysleli důsledky.

Dopustit byť i jen možnost privatizace ND je však nepřijatelné.

Ad Druhý princip, Princip jedné opery - str. 3 TRANFORMACE NÁRODNÍHO DIVADLA

Ten není neznámý – uplatňoval se v ND od roku 1948, kdy Zdeněk Nejedlý připojil Velkou Operu 5. Května k Národnímu divadlu, do roku 1992, kdy byla zřízena samostatná Státní opera Praha. Rozdíl mezi konceptem Nejedlého a konceptem MK 2013 spočívá v tom, že Nejedlý při svém zákroku respektoval provoz divadel; chtěl, aby opera vyplnila hrací plán na obou scénách, a proto zachoval dva orchestry a dva sbory ve velikostech přiměřených požadovanému provozu (pod jedním uměleckým vedením). Koncept Nejedlého byl arogantní a byl likvidační pro značku konkurenční Národnímu divadlu. Koncept MK 2013 je také arogantní, je také likvidační pro značku konkurenční Národnímu divadlu, ale je rovněž likvidační pro jeden orchestr a jeden sbor (dnes čítají cca 180 umělců), jak vyplývá dále ze Třetího principu: Koncept MK 2013 sice hlásá (na str. 3), že „v případě Opery se počítá s uměleckou činností ve všech třech historických budovách“, ale na rozdíl od zatracovaného Nejedlého Burian nejen neví, v jakém rozsahu, ale ještě je uvedený postulát vzápětí ve Třetím principu, Principu autonomie (na str. 4), úplně popřen.

Ad Třetí princip, Princip autonomie - str. 4 a 5TRANFORMACE NÁRODNÍHO DIVADLA

Koncept MK 2013 postuluje postavení budovy ND následovně: "budova Národního divadla nebude obsazena žádným souborem" a "má své programové a dramaturgické vedení" v kompetenci generálního ředitele, a dále: "V budově Národního divadla by se měla prezentovat další česká divadla" a "v budově Národního divadla pravidelně hostují významné zahraničních baletní, činoherní a operní soubory". Toto je výslovně v rozporu s popisem činnosti Jedné Opery výše.

"V budově Státní opery působí Opera Národního divadla": Pro provoz Opery a Baletu na scéně Státní opery jsou stávající orchestr (120 hráčů) a stávající operní sbor (cca 60 sboristů) dimenzovány přiměřeně. Kolektivní tělesa takto odvedou cca 200 operních a cca 70 baletních představení ročně. Mimochodem, pro budoucí soubor „Jedné Opery působící v budově SO“ vycházejí v konceptu MK 2013 navlas shodné provozní parametry s tím souborem, který působil v SO do 31.12.2011 a který MK zahubilo připojením Státní opery Praha k ND od 1.1.2012. Znovu se vytvoří v SO navlas stejný soubor, jaký musel administrativním zásahem před dvěma lety zaniknout a jehož součásti existují v ND podnes. OBNOVÍ SE totéž... Jen pod jinou hlavičkou, zato Národní bude prázdné, opery zbavené.

Ad Pozitivní důsledky – str. 6 TRANFORMACE NÁRODNÍHO DIVADLA

"Vznik provozně i umělecky silného operního divadla sloučením dvou orchestrů a dvou sborů opery" – že by sloučením dvou orchestrů a dvou sborů vzniklo provozně i umělecky silné operní divadlo je formulace poněkud nešikovná: Operní divadlo bude muset dimenzovat svůj orchestr a sbor (své orchestry a sbory) podle požadavků na počet výkonů a jejich charakter, viz výše. Lavírování a vnitřní rozpor mezi Druhým a Třetím pilířem však může místo o bezradnosti svědčit o snaze zakrýt skutečný záměr. Koncept MK 2013 může sledovat záměr vyhodit stávajících 180 umělců (1 orchestr, 1 sbor) na dlažbu, aby nakonec mohl ředitel holdingu v rámci programu v budově ND nebo ředitel Činohry v rámci své pravomoci ve Stavovském divadle zvát jiná umělecká tělesa než Jednou Operu na tu část umělecké činnosti, jejímuž popisu se koncepce úzkostlivě vyhýbá - najímat externí soubory.

Koncept MK 2013 umožňuje též mj., aby Mozartovský program ve Stavovském divadle řídil ředitel Stavovského divadla /šéf Činohry. Například se tak konečně může uvolnit cesta Pražské komorní filharmonii do Stavovského divadla. Na úkor stávajících umělců; ti však budou z logiky konceptu MK 2013 předáni do péče pracovních úřadů, což je vpravdě elegantní řešení. MK svalí financování jejich dožití na bedra MPSV a ND ušetří cca 130 mil. mzdových prostředků ročně.

Ad představy o budoucím financování budoucího samostatného ND – str. 1 a 6TRANFORMACE NÁRODNÍHO DIVADLA

Na rozdíl od původních tvrzení při slučování Státní opery s Národním divadlem už nejde o úsporu nákladů ani o zvýšení efektivity hospodaření. Budoucí ND nevystačí ani s úsporou cca 130 mil. ročně za propuštěných řádově 180 umělců. Koncepce předpokládá další horentní zvyšování rozpočtů cílové formy ND. „Ministři i zákonodárci si musejí vybrat, zda si (v první scéně) přejí mít těleso schopné špičkových výkonů, a v tom případě mu poskytnout novou legislativní základnu a podstatně zvýšenou finanční podporu, anebo zda se spokojí s jeho provinční kvalitou odpovídající dosavadnímu nuznému hospodaření.“ (str. 6)

Koncept MK 2013 zmiňuje výslovně (na str. 1), že "dotace Národního divadla je dnes čtyřnásobně nižší, než je tomu v případě srovnatelných institucí v zahraničí". Jestliže dosavadní výše státního příspěvku na činnost ND činí cca půl miliardy korun ročně (tolik jako obsluha politických stran), pro provoz cílové formy ND autoři nárokují 2 miliardy korun ročně. Nidke však není řečeno, jak má být financování zajištěno. S ministerstvem financí svou koncepci ministerstvo kultury neprojednalo.

Je přijatelné, aby na jedné straně bylo propouštěno řádově 180 umělců ND pro nadbytečnost a na druhé straně aby státní příspěvek namísto nich zčásti dotoval "pravidelná hostování zahraničních baletních, činoherních a operních souborů"? Dotovat zahraniční soubory na úkor a za cenu propouštění vlastních umělců by bylo nepřípustným nakládáním se státními prostředky. Podobné modely kulturních institucí v zahraničí jsou založeny nikoli převážně na dotacích ze státního rozpočtu, nýbrž převážně na prostředcích od soukromých subjektů.

Autoři nadto bez ohledu na legislativní stav financování kultury v České republice z prostředků státního rozpočtu požadují, aby „finanční zajištění bylo s ohledem na uzavírání smluv s významnými umělci a partnery řešeno na základě alespoň pětiletého kontraktu“. S orgánem státní správy takový pětiletý kontrakt (na 10 miliard během 5 let) uzavřít nelze. Postuluje-li ministerská komise něco tak nahony vzdáleného realitě, je třeba se vrátit k již probrané otázce překotné změny právní formy ND a ptát se znovu: Chce MK Národní divadlo privatizovat? Chceme to my?

Závěrem

Opravdu má být ND bez souborů a stát se vyprázdněným pojmem pro velikánskej pozlacenej kultůrák k předvádění zahraniční umělecké elity za peníze našich daňových poplatníků v objemu jako je obsluha církví nebo čtyřnásobek obsluhy politických stran a s rizikem, že vše co ND obnáší může být do pár let zprivatizováno?