ODS kráčí k totální sebedestrukci

Zničující kroky ve svém neobratném pohybu na politické scéně musí dnešní ODS vhánět slzy do očí otcům zakladatelům, přinášet lhostejnou přezíravost někdejších voličů a škodolibou radost konkurentům zprava i leva.

ODS neohrabaná a nekomunikující

ODS už dávno nepatří k tahounům na politické scéně. ODS působí jako by byla jen vlečňákem za vozítkem páně Kalouskovy TOP09 a sbírá odpadky po reformním řádění vlády. Výkonná rada, jako hlavní orgán partaje, se stala jen jakýmsi impotentním davem, který periodicky vydává usnesení, která jako by se vznášela v duchu budovatelských dob, opakující do úmoru větu: "VR schvaluje (podporuje) kroky Petra Nečase a vlády."

Opustila své vize malého a výkonného státu. Místo toho začleňuje do byrokratických struktur své padlé hrdiny, nevolitelné nýmandy, kamarády kamarádů a všelijaký jinde neuživitelný plebs. Zřizuje posty poradců, dostrkává ředitele zbytečných institucí a prsí se nízkou zaměstnaností. Dopouští se toho, co bylo největším zlem za vlády KSČ, tedy že loajalita k mocenským silám uvnitř strany je více než odbornost.

ODS přestala vysvětlovat svou politiku voličům i svým členům. Řádem proto, že je tematicky vyprázdněná a řádem proto, že protiprogramové kroky prostě vysvětlit nejde. Byly doby, kdy desetitisíce členů přesvědčovaly své okolí o politice ODS. Členové chodili po náměstích a přesvědčovali kolemjdoucí. Dnes se za své členství stydí, na ulici nevystrčí nos a centrum řeší předvolební masáž profesionálními agenturami, které z billboardových ploch hlásají světlé zítřky, kterým už nevěří ani žáci zvláštních škol. ODS se finančně sama vykrádá a kterak jí lze věřit, že totéž nedělá se státním rozpočtem?

Finanční krach na obzoru

Jestli měla ODS něco, co jí pomohlo přežít doby nejhorší ztráty důvěry po „Sarajevu“ a prohře v roce 2002, pak to byla její struktura, sahající až do nejmenších vesniček. Stovka manažerů byla svého času nejloajálnějším propagátorem politiky ODS v místě a hnacím motorem života okresních buněk. Nové divoké větry ve vedení partaje z nich udělaly zaznamovatele důležitých dokumentů do vnitřního intranetu, které nikdo nečte. Jelikož tu nesmysluplnou činnost stihne dělat i malá skupinka, bude polovina pracovníků propuštěna. Ušetří se.

V roce 2004 získala ODS od ministerstva financí příspěvek ve výši 166 milionů Kč, v roce 2006 dokonce 378 047 500, v roce 2009 166 900 000 a loni již jen 119 milionů. Tato částka se po prohraných volbách do krajů ještě významně ořízne o bratru nějakých 15 milionů. Co bude po volbách do poslanecké sněmovny snad raději nedomýšlet. Řešení, které přijalo vedení ODS je příznačné jeho odtržení od reality. Spočívá ve vyoperování páteře, tedy manažerské sítě. Účelem je snížení nákladů na mzdy manažerů, které činí zhruba 37 milionů ročně a bude svou činnost centralizovat pouze na regionální, čili krajská centra. Spádová okresní města, natož pak nějaká místní sdružení na obcích, prý nejsou důležitá. Bude stačit, když jim z centra pošlou Listy ODS.

Nejde ani tak o manažery. Ti se někde uživí a konkurence je využije. Spíš o onen logiku postrádající krok. Místo zvýšení požadavků na činnost, aktivizaci členstva a vytvoření cílových odměn; tedy namísto zefektivnění a zprofesionalizování se věrných zbaví a na volby si koupí marketinkové profesionály. Jako by realita posledních let neukázala slepost této uličky.

Ústup a vyklizení pozic

Pro Nečasovo vedení již předsedové oblastí a místních sdružení nejsou partnery. Vše se soustřeďuje pouze na úroveň krajů. Setkání vedení tu s představiteli regionů a ondy se starosty je klasickým příkladem papaláškého uvažování. Jako by si pražští činovníci neuvědomovali, že na malých obcích nejsou volení zastupitelé díky ODS, ale navzdory. Oblíbeného starostu místní volí, protože ho mají rádi a členství v ODS mu jsou ochotni odpustit – nikdo přeci není dokonalý. Při, kupodivu ještě (!), asi tisícovce zastupitelů za ODS vykazuje formát setkání známky formálnosti, jako by si chtěl předseda udělat jen čárku „splněno“ do svého diáře. Kdyby měla mít tato iniciativa nějaký význam, pak by se musela skládat ze série výjezdů po republice.

Současná vláda neučinila přítrž v nadměrné administrativní zátěži obcí. V rámci přenesené působnosti na nebohé úřednictvo snáší jedno stupidnější lejstro za druhým. Jednoduchý úkon se pro občana i administrativu stává papírovým zápasem, na jehož konci je poražený strom a stoh lejster, na který padl další strom při výrobě papíru. V komunálních volbách bude za ODS kandidovat buď naprostý šílenec, nebo skalní naivista, případně kombinace obého.

Udusat potenciál a zbavit se nepříjemných kritiků

ODS se tak zmodernizovala, že připomíná Potěmkinovu vesnici. Krásná fasáda zakrývající prázdnotu začíná být nejvýraznějším rysem kdysi slavné značky. Na Pankráci v Albatrosu za prosklenými tabulemi není slyšet lomoz magistrály. Tady jakoby se čas zastavil. V polstrovaných křeslech na měkkém koberci jsou plky vesničanů k smíchu. KDD aneb každý den dobrý. Důležité je ještě dokud to jde vydat nějakou brožurku či jinou zbytečnost, aby se tiskař mohl „odvděčit“, shrábnout co se dá a poslední zhasne. Kritika se nepřipouští, po nás potopa!

Kongresy ODS vypovídají o nadcházející katastrofě a zoufalém stavu ODS asi nejlépe. Pamětníci ještě vzpomenou, kdy předsednictvo strany sedělo po celou dobu jednání před očima delegátů a na místě řešilo aktuální otázky. Odejít ze sálu aniž by jeden necítil pichlavý pohled krále Václava, nebylo jen tak. Mnozí raději zkřížili nohy, zapomněli na toaletu, potlačili chuť na cigaretu a odpočítávali minuty do polední pauzy. Klausovu autoritu nikdo nemá a mít nebude.

Dnešní kongres je na zcela jiné úrovni. Po zdech létají modří či bílí ptáci jak slavíci v Madridu, na stolech jsou tuny lahůdek a kamery zabírají kmotry s naditými portmonkami u baru. Pan předseda a jeho nejbližší přednesou projevy, sál povinně zatleská a odejde na nekonečné občerstvování. Počkají si ještě na Kuberu a pak honem do barů. Kubera pobaví, ale jeho příkladu nikdo následovat nebude. Pár zoufalců ještě vydrží přednášet své obecné apely do prázdného sálu, ale to už generalita kdesi na hotelových pokojích zkoumá mocenské rozložení sil, zobchodovává bártry a tvoří pididějiny na další nekonečně přínosné dva roky. Nedělní ráno nalezne delegáty připravené s vaky pod očima a hlasovacími lístky správně označenými. Ještě zkontrolovat pódium, zda tam nějaký zoufalec neplká cosi o ideálech, rychle odvolit a jde se vládnout, národ čeká…

Do roka a do dna či déle?

Píše se rok 2018. Poslední Modrý dům je na prodej a po stole bývalého předsedy leze pavouk. Myši v rohu ožírají stohy volebních materiálů, které nebyly komu a kým rozdat. Předseda se sedmi místopředsedy a všemi pěti členy Výkonné rady ODS se schází v restauraci Na Růžku, aby společně s oběma manažery připravili kongres, který má zanalyzovat další naprosto nepochopitelně prohrané volby. Bude se konat v reprezentativních prostorách kinosálu Pytlíkovic nad Mihulí. Program je jasný: nejdříve přečíst zdravici bývalého předsedy, kterou zaslal z Toskánska a další přišla od Petra Nečase z vyslanectví v Bankoku. Následuje zpráva předsedy o potřebě zahájení vnitřní komunikace, vynadání pitomcům, kteří nevolili ODS a ta proto získala méně hlasů než okrašlovací spolek za „Brdíček krásnější“. Zhodnocení do jaké míry ODS poškodila média a nutnosti odstřihnout se od kmotrů, pokud ještě nějací zbyli. Samozřejmě poděkovat 1,5% voličů za podporu.

Vedoucí provozní sekce hlavní kanceláře společně s místním provozovatelem restaurace zařídí důstojný průběh kongresu a uvítání případných hostů a zbloudilých turistů. Stěžejním bodem programu bude koncepční materiál pod neotřelým názvem VIZE 2050. Odvoz všech padesáti delegátů bude zajištěn zapůjčeným autobusem Zemák. Usnesení budou zveřejněna na intranetu MojemalaODS.cz až se najde dobrovolník, který to tam ve svém volnu šoupne. Nebo taky ne… Stejně to nikdo číst nebude.

P.S. Autora známe, ale prosí o podpis jen iniciálami a to nikoliv z důvodu obavy vyjádřit svůj názor, ale nechce prý připravit o práci v současných reorganizačních veletočích svého manažera. Věří, že to pochopíme. Chápeme, ale jsme smutní, že po 23 letech po revoluci dospěla situace tak daleko, že se již bojíme vyjadřovat své postoje z obavy ztráty místa či jiné msty jako za komunismu. A ještě ke všemu ve straně, která kdysi tak neohroženě hájila mj. právě svobodu slova a svobodu obecně. Prosíme Boha, aby pomohl lidem jako pisatel článku nalézt v sobě sílu a postavit opět ODS na nohy.