Václav Klaus: "Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí"
Ivana Haslingerová
Ano, 26. leden 2013 se zapíše do naší historie tím, že vítězství v prezidentských volbách pana Miloše Zemana nad panem Karlem Schwarzenbergem znamená konec nepolitické politiky a zachování standardní parlamentní demokratické soutěže politických stran. Končí pokrytecké plácání o politické korektnosti a lží o tom, že dělení na pravici a levici již odzvonilo a že nejserióznější je tzv. politika středu.
Pan Zeman jako zkušený politik zastává názor jiného neméně zkušeného politika Petra Hájka, že ve středu čeká smrt. Nebojí se jasně vymezit jako levicový politik a jeho vítězství odzvání nepolitické politice bez idejí. Překazilo tak dokončení tzv. Sarajevského atentátu, kterým se snažili v roce 1996 pod taktovkou prezidenta Havla lidé sdružující se nyní kolem pana Schwarzenberga zničit Václava Klause za to, že svou ekonomickou reformou otevřel naší zemi cestu k budování kapitalismu a zamezil budování jejich vysněných třetích cest k socialismu s lidskou tváří. Tehdy se jim sice nepodařila zničit tolik nenáviděného Klause, ale nyní by určitě dělali vše pro to, aby ničili vše, co se mu podařilo prosadit. Aby nás rozpustili v kotlíku spolu s těmi zeměmi EU, které se snaží o podobnou socialistickou utopii.
Aby mi bylo dobře rozuměno, nejsem tak naivní, abych si myslela, že pan Zeman nebude bojovat za své levicové ideály, ale pokud si pamatuji, byl vždy čitelný a nevedl boj licoměrně, jako tito farizejové, kteří o sobě tvrdí, že jsou tou jedinou pravicí a přitom sní o opaku. Pan Zeman háže té skutečné pravici nyní rukavici a neskrývá se nekorektně za nesmyslné fráze. A co je nesmírně důležité v době, kdy nad námi visí stále silněji hrozba superstátu EU, je to vlastenec. Ctí zákony i Benešovy dekrety. A tento jeho základní vztah k naší zemi je určující. Proto se ho již nyní frau Merkel tak obává.
Navíc je znám z minula tím, že co slíbil, to splnil. Právě proto si ho vážil jeho politický protivník, prezident Václav Klaus, který má v tomto směru stejnou povahu. Oba nesnášejí jednání za zády a neupřímnost. Proto Václav Klaus tak zajásal nad zprávou o jeho zvolení zvoláním: "Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí!". Věří určitě, stejně jako mnozí z nás, že přestane vláda nikým nevolených spolků tzv. NGO, ale vrátí se opět stranická politika. Že nám nebudou vládnout nejrůznější korporace, jako tomu bylo kdysi v Německu za Hitlera, ale nastoupí standardní parlamentní demokracie. Že se v parlamentu povedou politické diskuse pouze mezi politiky s mandátem od občanů získaným ve svobodných volbách a nepřekřičí je nějaká Děcka země či Jihočeské máteře a podobné spolky, které mají tu drzost vystupovat jménem nás všech. Že díky tomu se vrátí do politických debat ideje a souboje o myšlenky namísto neustálých dohadů, typických pro současnou vládu, kdo bude zastávat jakou funkci a koho má Parlament zavřít.
I když každý z těchto mužů stojí na jiné straně politického spektra, jsou si Miloš Zeman a Václav Klaus v mnohém podobní. Tedy alespoň svými dosavadními politickými osudy. Oba vybudovali z ničeho silné politické strany. Oběma přichystali jejich straničtí nuláci politický podraz, na který měli doplatit. Václavu Klausovi podpásový Sarajevský atentát, Miloši Zemanovi podraz v přímém přenosu při prezidentské volbě. Oba politici tyto útoky ustáli a troufám si říci, že je zocelily. A to natolik, že je toto zocelení přivedlo na nejvyšší politické posty, jaké mohli získat. Na svou zradu doplatily pouze jejich strany jak ztrátou voličů, tak ztrátou idejí. Pan Zeman, jak se zdá, se pokusí svou stranu zřejmě očistit od zrádců a oživit, ať již pod původním názvem či pod křídly Práv občanů. Jeho příchod na její sjezd očekávají zrádci s velkými obavami. Co udělá profesor Klaus s ODS, uvidíme. Je jasné, že je její poslední spásou.
Když si vzpomenu na dobu, kdy byl Miloš Zeman premiérem a Václav Klaus předsedou parlamentu,když díky opoziční smlouvě dokázali pracovat bez konfliktů a dělně, tak mne napadá sen. Co kdyby se stal teď pro změnu šéfem zdivočelé vlády Klaus a pánové opět spolupracovali. Jenže to je asi snem a já se nedivím panu prezidentovi, že po těch všech urážkách za to, co pro naši zemi udělal, se mu do politiky nechce vracet. Bylo by to ale skvělé.
Ale obraťme list a vraťme se alespoň několika snímky do okamžiku, kdy Miloš Zeman zvítězil. V největším evropském hotelu TOP Hotelu Praha ho očekávaly stovky novinářů, jeho přátel a přívrženců. Samozřejmě nechyběl ani jeho generální ředitel Ing. Radek Dohnal (na snímku vlevo dole).
Pak se v doprovody statných mužů z ochranky pan Zeman objevil spolu se svou dcerou Kateřinou a paní Jiřinou Bohdalovou.
Za zvuku fanfár mířil do hlavního sálu a po uvítání se s nejbližšími přáteli se ujal slova:
Miloš Zeman poděkoval zejména mainstreamovým médiím za vlezlou, nechutnou a manipulativní mediální podporu svého soka, která ve svém důsledku vedla k tomu, že znechucení lidé volili jeho. Neprofesionální a zoufalý amatérismus českých médií znechutil tu část obyvatel, kteří nesnášejí, aby z nich někdo dělal loutky a manipuloval jimi. "Zatím jsme vedli zápas Sparty se Slávií, nyní se musíme spojit v Národní tým," uvedl mj. Zeman a pak již následovaly dotazy ze sálu.
Vysvětlil, že z ČSSD nevystoupil, jak se chybně traduje, poté, co ho zradila v prezidentské volbě, ale až čtyři roky nato, v roce 2007, když chtěl Paroubek s Topolánkem vytvořit velkou koalici.
Přislíbil, že i přesto, že nemají investice - jako např. silnice - volební právo, on, na rozdíl od současné vlády, bude tlačit na to, aby se podinvestovaná ekonomika změnila v prosperující: "Z krize se musíme proinvestovat". Kritizoval vládu, že podceňuje politiku investic, které vytvářejí budoucnost. Jako vystudovaný ekonom je přesvědčen, že ekonomický růst země je funkcí investic. Bude prý chodit jako nepřetržitý lobbista do vlády se zasazovat za investice do ekonomiky. A také prý bude lobbovat v EU za příliv investic: "Národní zájmy se dají vyjádřit i v ekonomické oblasti". Do zahraničí bude dále vozit české exportéry a pomáhat jim tak při shánění zakázek. Zdroje jimi získané vyprodukují růst, který by chtěl v prvé řadě použít na valorizace důchodů, které tato vláda nedělá, i když ze zákona by je měla dělat.
Peníze do rozpočtu by dále získával omezením přebujelého státního aparátu a postihem předražených státních zakázek. Jen desítky miliard za vyhozené armádní zakázky by pomohly mnohým lidem z nejhorších problémů.Je si prý vědom, že růst ekonomiky nebude skokový, ale mírný zato plynulý a za pět let se ukáže.
Na dotaz, jak snášel prohru při volbě v roce 2003, odvětil s nadhledem: "Já neprohrál, prohrála ČSSD, že měla deset let za prezidenta Václava Klause. Já naopak Zaorálkovi musím poděkovat, že mne nevolil, že jsem si mohl odpočinout a poznat problémy země očima běžných lidí."
Také prý bude tlačit na zákon o majetkových přiznáních, protože bez nich prý korupci vymýtit nelze. O korupci se nesmí jen tlachat, ale něco s ní začít dělat.
Za osobnosti s morální autoritou pokládá Masaryka a Churchilla.
Chce také změnit volební zákon tak, aby si z každé stranické kandidátky mohli lidi vybrat po několika lidech a sestavit si z nich tu svou, co chtějí. Je přesvědčen, že pak tam budou strany dávat skutečné osobnosti, ne pouze mechem a lišejníkem pokryté funkcionáře.
Současnou vládu, v níž je koaliční partner, kterého nikdo nevolil, a ministryně kultury je z uskupení starostů, kteří nejsou dokonce ani stranou, by rád viděl v demisi. Nehledě na to, že jen 8 % národa si ji přeje zachovat. A ať prý se nevymlouvá, že dělá dobré věci, a jen je neumí vysvětlit. "Vláda dělá špatné věci, a ty vysvětlit prostě nejde,"smál se Zeman.
Po skončení jeho proslovu a diskuse si zazpíval spolu s ostatními vedenými Danem Hůlkou státní hymnu, pak všem šťastně zamával a se slečnou Kateřinou se slovy: "Já se vrátím a se mnou příjde zákon" se vydal do České televize za "budoucím prezidentem Václavem Moravcem". Alespoň tak prý tato osoba panu Zemanovi připadá podle toho, jak na tuto funkci pilně trénuje v proslovech.
Pódium osiřelo, ale stoly v Kongresovém sále II. o kapacitě 400 osob se prohýbaly pod dobrotami a nálada přítomných stála za to. K jídlu hotel podával vepřové a kuřecí řízečky, hovězí guláš, opečené brambory, těstoviny, bramboráčky, pečivo, hovězí vývar s masem a nudlemi, studené nářezové místy a variace dortíků. K pití pak nealkoholické nápoje, kávu a čaj, pivo Staropramen, červené a bílé víno ze Šlechtitelské stanice Velké Pavlovice.
© Kulturní komise ČR, Leden 28, 2013