Ahae skrze své pokorné fotografie oslavuje Boha Stvořitele
Ivana Haslingerová
Ahae Press pořádal spolu s Keith H. Yoo v paláci Mandarin Oriental Prague na Malé straně v Praze slavnostní banket, na němž byla přítomným hostům představena kniha prof. Milana Knížáka o významném korejském umělci Ahae s názvem Book on Ahae s podtitulem So Simple, so Beautiful, so Perfect. Pochvala v podtitulu patří jeho uměleckým fotografiím.
Banket poctila svou přítomností i Jeho excelence korejský velvyslanec Gabriel OH a mnoho dalších osobností z diplomatického, kulturního i politického života. Snímek zachycuje jeho vítání profesorem Knížákem s chotí Marií Knížákovou
Korejský umělec Ahae se narodil roku 1941 v Kjótu v Japonsku, kde žil až do konce druhé světové války. Po ní se vrátil do jižní Koreje. V mládí kreslil, maloval, dělal sochy, zajímal se o bojová umění. Pak začal podnikat a ve 35 letech založil svou první firmu. V podnikání měl díky svému nadání v matematice a technice mimořádný úspěch. Zaregistroval přes tisíc patentů a obchodních značek. A nešlo o nějaké maličkosti. Vynalezl samospínací a samovypínací ventilátor, hydraulicky ovládanou bezpečnostní loď, zábavné vodní hračky pro olympijské hry v Soulu v roce 1988, mýdlo na bázi papíru. Za své vynálezy získal mnoho mezinárodních ocenění. Dostal tři zlaté medaile za samoirigační systém čištění tlustého střeva. Vysoké částky investoval do výzkumu zdravých potravinových výrobků, přírodních léčiv a kosmetiky. Mnoho peněz věnoval na neokázalou ochranu přírody. Vlastní čajové plantáže v Jižní Koreji, kde se o hnojení a odplevelení starají hejna hus, i levandulové plantáže v Kalifornii.
Srdce umělce v něm ale nezaniklo. Ahae je umělecké jméno znamenající v překladu Dítě. V něčem totiž jeho osud připomíná neustále hledající dítě, které se do všeho pustí s vervou, jako to dokáží jen děti a mladí lidé. Po 25 letech, v roce 2008, přenechal starosti o podnikání svému synovi Keith H. Yoo, nakoupil si kvalitní fotoaparáty a rozhodl se věnovat se na odpočinku pro potěšení fotografování své nádherné zahrady z okna své pracovny. Jenže i tuto práci začal dělat se stejnou vervou a naplno jako vše před tím. Nafotil 100 000, pak 300 000, milion a nyní po čtyřech letech tvorby již 2,6 milionů fotografií. A to ne ledajakých. Snímků, o něž mají zájem nejprestižnější světové galerie. Profesor Milan Knížák říká, že Ahae udělal dobře, že začal s uměním až na vrcholu svých tvůrčích sil, protože jeho díla odrážejí moudrost a vyhraněný styl zralého umělce.
Po čtyřech letech činnosti požádal Ahae svého syna Keitha H. Yoo, zda by mu nemohl nalézt nějaký prostor, kde by mohl své fotografie vystavit, a to nejen v USA, ale i v Evropě. Syn na banketu zavzpomínal, že se zašel poradit se strýčkem a tetičkou na velvyslanectví v Praze a ti mu poradili, aby to zkusil v Národní galerii v Praze, ale ať je opatrný, že je jejím generálním ředitelem jakýsi Knížák, o němž slyšeli, že dokáže lidi pěkně vyděsit. Keith H. Yoo poslechl strýčka, pana velvyslance, a s malou dušičkou šel pozvat pana Knížáka na večeři. Byl ale mile překvapen, že za impozantní figurou tehdejšího generálního ředitele Národní galerie se skrývá člověk, v němž je ukryto cosi jemného a něžného. Umělec s podobně dětskou duší, jako má jeho otec. Zřejmě i pro tuto zpřízněnost pohledu na život a na svět se profesorovi Knížákovi fotografie Ahae tak líbily , že se rozhodl uspořádat v největším výstavním paláci Národní galerie, Veletržním paláci v Praze, výstavu děl jeho otce pod názvem „Pohled z okna“.
Profesor Milan Knížák na toto setkání vzpomíná: „Ahae mne prostě zaskočil. Jsem poměrně dobře obeznámen se současnou fotografickou tvorbou, která téměř rezignovala na pozorování světa a z velké části se soustředila na pečlivě aranžované či pečlivě vybírané a velmi sofistikované „sociální motivy“, které vykládají svět většinou trochu vulgárním, semiintelektualizovaným jazykem. Najednou se tady velmi vážně a od vážného člověka dostává naprosto jednoduchý, obyčejný až klasický přístup k fotografii. Ahae se vrací k ú ž a s u nad bohatstvím světa a taková funkce fotografie už téměř vymizela. V této záplavě často neradostných a traumatizujících fotografií je Ahaův hold světu za oknem přímočarý, nekomplikovaný až normální. Podtrhuji termín „normální“, poněvadž ho vnímám v tom nejkladnějším slova smyslu. Tento všední, normální svět obsahuje totiž spoustu magie, kterou při pečlivém pozorování objevíme. Ahae je pečlivý pozorovatel a s vášní využívá pečlivou fotografickou techniku, aby zachytil ty nejintimnější proměny světa za svým oknem. Používám záměrně slovo svět, poněvadž při prohlížení Ahaeho fotografií mám pocit, že vidím celý svět, ve kterém však nebydlí lidé. Jeho fotografie jsou holdem přírodě, ale neobsahují žádná trapná až prázdná ekologická hesla, pouze ukazují, jak je svět jemný a velkolepý, skromný a bohatýrský a vždy vznešený. Podává intimní svědectví o plynutí času. Kdybych opravdu věřil v Boha, řekl bych, že Ahae skrze své pokorné fotografie oslavuje Boha Stvořitele.“
Stručně řečeno, dva citliví umělci s dušemi stále tvořících a něco objevujících dětí si padli do noty. Profesor Knížák vycítil okamžitě, že fotografie Ahae jsou dokladem toho, jak obrovsky bohatý a krásný musí být vnitřní život tohoto člověka, který nafotografoval jen za poslední čtyři roky dva miliony šestset tisíc snímků a přitom každý je jedinečný a jiný. Rozhodl se, že s tím musí seznámit návštěvníky Národní galerie a uspořádal koncepci výstavy, která měla takový ohlas, že podle slov Keitha H. Yoo bez přestání chodily nabídky o možnostech vystavit díla v dalších galeriích. Zatím uspořádal jeho otec Ahae dvě výstavy v New Yorku, jednu v sídle prince Charlese v Londýně, další ve Florencii, v Benátkách, v Louvre a v létě, na žádost ředitelky paláce ve Versailles, chystá výstavu v onom sídle francouzských králů.
"Nikdy nezapomenu panu Knížákovi, že celý umělecký projekt mého otce má díky němu kořeny v Praze," sdělil syn pana Ahae našemu listu
A co víc. Kromě výstav má projekt pokračování i v oblasti publikační. Před 15 měsíci se sešel pan Yoo opět s prof. Knížákem, zda by se nechtěl podílet na projektu knihy, která by byla presentována české veřejnosti na slavnostním banketu. Pan profesor souhlasil a paní Marie Knížáková se nám svěřila, že nikdy neviděla Milana, že by pracoval na nějaké knize s takovou vervou. V knize jsou zvěčněny Knížákem vybrané nejkrásnější fotografie mistra Ahae pro budoucí pokolení umělců.
Syn pana Ahae je knihou upřímně nadšen: "Jsem nesmírně šťasten, obsah je úžasný a kniha je krásná. Pan profesor Knížák ukázal otce jako myslitele,umělce a člověka z jiného světa. Chci, aby zaznělo poděkování za jeho perfektní práci. Moc za všechno děkuji"
"Závidím Ahae, že má tak fantastického syna, který se tak stará o jeho dílo. Ahae byl po celý život umělec, ale na čas se věnoval i jiným zájmům, jako pravý renesanční člověk. Když zmoudřel, vrátil se ale k umění. Po životní zkušenosti vycítil, že tam je jeho poslání. Zvlášť nyní, kdy se hledá něco neznámého a nového, působí jeho dílo podobně čerstvě v umění, jako kdyby se prodávalo v obchodech najednou čerstvé maso či zelenina. Ahae je moudrý a moudrost provází jeho dílo. Zejména se mi líbí jeho názor, že člověk je zodpovědný za své bezprostřední okolí. Je to zásadní myšlenka. My nemůžeme ovlivnit kácení pralesů či tání ledovců, ale můžeme každý ovlivnit místo, kde žijeme. Podle našeho významného filosofa Jana Patočky má každý Čech odezvu všude. Proto Ahae má naopak odezvu i v Praze," říká profeosr Milan Knížák
Lidé, kteří neměli možnost vidět díla Ahae v originále, si ale nemohou představovat jen malé zasklené obrázky fotografií. Pro ně je zde uvedeno několik snímků z výstavy ve Veletržním paláci. Umělecké fotografie Ahaovy byly zpracovány do nádherných velikých obrazů, které by mohly co do velikosti být ozdobou pracoven významných podnikatelů či politiků.
Když vešli návštěvnící do obří dvorany Veletržního paláce, viděli ji plnou až po strop obrovských obrazů přírody. Bylo udivojící, co dokáže citlivý pozorovatel života a světa získat z pohledu jednoho okna své pracovny. Článek o výstavě lze nalézt kliknutím na Hold světu za oknem
"Když jsem kdysi objevil krásné a prosté Ahaeho fotografie, nevěděl jsem si s nimi nejdřív rady. Moderní sofistikované umění už krásu nepřidá, ladí pouze koncept a intelektuálnost a normální pohled z okna, pohled na věci, jaké jsou, již vlastně neexistuje. Evropské umění ale potřebuje jiný pohled, ten, který všichni známe, ale na který jsme již dávno zapomněli. A ten Ahae přináší. Přestože je podnikatel a vynálezce všech možných věcí, je především umělcem, protože je posedlý tím, co chce udělat. Jeho poselství a vyzývání k odpovědnosti za své bezprostřední okolí, za to, co je těsně u nás, za sebe sama, za naše blízké a za kousek propůjčené země, co obýváme. To je apelem umělce. Přál bych si, aby zážitek, který si odnese každý z pohledu na jeho fotografie, motivoval jeho další chování. Každý nemůže vidět tyto obrazy na výstavě, proto jsem se snažil o nich napsat právě předkládanou monografii, kterou dostáváte do rukou,“ říká Milan Knížák místopředsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a nejoblíbenějšímu politikovi ODS Jiřímu Pospíšilovi, který byl hostem společenského večera. Šťastný úsměv choti pana profesora nad setkáním hovoří za vše
Profesor Knížák má pravdu, že člověka ohromilo to, že v záplavě agresivních a až vulgárně působících obrazů na mnoha soudobých výstavách najednou uviděl normální svět. Téměř se nechce věřit, že po těch Entropách, obřích pistolích, mrtvých koních a růžových tancích pana Černého se objevil umělec, který se nebojí divákovi ukázat naprosto obyčejný život. Umělec, na jehož fotografiích spatříme normální rodinku skotačících a skákajících srnčíků korejských přicházejících časně ráno k napajedlu, sledujeme v letu, při odpočinku i při prozaickém jídle spoustu krásných ptáků, jejich projevy lásky a dokonce i v letu vypouštějících trus. Vidíme stromy, kde hnízdí ptáci hrající všemi barvami v různých ročních obdobích. Záběry týchž stromů v zimě, na jaře, v létě a na podzim ukazující, jak se týž obraz neustále mění s ročním obdobím, mi připomněly Monetovy obrazy katedrály, kde malíř ukazoval, jak se pohled na ní mění ráno, v poledne a večer pouze v závislosti na osvětlení.
I u Ahaeho jásavě září javory v podzimním slunci a naopak nahé a smutné tytéž stromy slouží ptákům v zimě jako místo odpočinku. Na jaře, kdy se sníh setkává se slunečním svitem, smutné větve obživnou novými výhonky a kousek půdy pod nimi vyživí květinu. Člověk při pohledu na tyto nádherné záběry přímo cítí vůni tlejícího podzimního listí či mrazivé zimní slunce jiskřící na zasněžených stromech. Ani všichni badatelé celého světa nedokáží vyrobit takové změny života jako příroda. Ahaovy obrazy nám připomínají, že žádný okamžik a pohled na touž krajinu nebude nikdy stejný, a to nejen s měnícími se ročními obdobími, ale ani obraz mraku v kombinaci s barvou světla a slunečního svitu se již nebude opakovat stejně, proto bychom si měli každého okamžiku vážit. Jak říká Herakleitos: „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“ Měli bychom proto vždy vnímat harmonii okamžiku, který již nikdy nebude stejný.
„Jak řekl profesor Knížák, otcovy snímky jsou velice prosté. Je to otcův záměr. Jsou výsledkem jeho cílevědomého myšlení. Doufá, že po shlédnutí jeho „obyčejných“ obrazů se každý podívá po návratu domů ze svého okna, uvidí, kolik je venku nádherného života, a bude se snažit svůj dvorek či zahradu měnit k lepšímu a tím vlastně celou planetu. Přál by si, aby každý z nás pocítil odpovědnost za své okolí. To ovlivní jak naše zdraví tak i naše myšlení. Jen díky tomuto svému přání trpí otec v létě komáry a v zimě mrzne v pokoji u otevřených oken. Jen díky tomu vstává ve 4 hodiny ráno, aby nafotil srnky při cestě k napajedlům,“ svěřil pan Yoo (uprostřed) své bezprostřední pocity rektorovi Akademie výtvarných umění doc. Jiřímu Kotalíkovi s chotí, prezidentu Kulturní komise ČR doc. Jiřímu Pancířovi a ing. Budinského s chotí (zprava)
„ Korejská pokora autora dává médiu fotografie velmi vážnou dimenzi s tématem přírody. Jsem rád, že se fotografie vrací opět do umění, protože patří do programu postmoderní doby a doufám, že jí bude stále víc. Jsem rovněž rád, že NG začala pod vedením prof. Knížáka spolupracovat se zeměmi Dálného východu, který nabývá stále významnější roli ve světě,“ říká kurátor výstavy v NG a bývalý ředitel sbírek soudobého umění NG profesor Tomáš Vlček našemu renomovanému psychiatrovi prof. MUDr. Cyrilu Höschlovi
Ano, dílo Ahae je velmi něžné a krásné. V záplavě nic neříkajících moderních výstav byla výstava jeho děl pohlazením na duši a věřím, že i tato krásná kniha bude v zimních večerch působit stejně blahodárně na nás, na všechny, kteří ji budeme číst.
Jen jedna věc byla pro hosty večera zklamáním, a to byla nepřítomnost prezidenta republiky Václava Klause, na něhož se, soudě podle jejich dotazů, hned při příchodu do sálu upřímně těšili. Bohužel se termín překryl se zasedáním Evropské čtyřky, které nemohl odmítnout, protože se tam naposledy setkal s presidenty Slovenské a Polské republiky. Věříme, že na další podobné akci jeho přátel v čele s prof Knížákem a jeho paní ho zase brzy uvidíme.
A na závěr několik záběrů na dokreslení příjemné atmosféry na banketu pořádaném u příležitosti vydání knihy Milana Knížáka Book on Ahae.:
© Kulturní komise ČR, 20.01.2013