Jak se lidé chovají k nejlepším a nejvěrnějším přátelům

Renata Vikartová

Bůh prý stvořil psa, aby člověk nebyl sám. Pes pána vždy vítá i když je bez peněz, nemocný, rozmrzelý. Nikdy nic nevyčítá a bezmezně jej miluje i když mu člověk ubližuje. Nikdy jsem netušila, že je mezi lidmi tolik zla a krutosti. Jak může člověk ublížit zvířeti, které ho miluje, nic mu neudělalo, jen touží po troše pohlazení. Jak může vůbec člověk na bezbranné zvíře vztáhnout ruku, když k němu vzhlíží s důvěrou a čeká pohlazení. Místo toho se dočká rány, podříznutí nožem, bití, pálení, mučení. Pes s důvěrou následuje pána do auta a on ho jako kus hadru vyhodí z jedoucího auta, vědom si toho, že je to pro něj smrtelné. Je mu líto cesty zajet alespoň do útulku. Nejlepšího přítele nechá mrznout na ulici a v mnohých případech i zmrznout.

Mnohé útulky a to většinou ty zahraniční směrem na východ od nás, jsou spíše koncentráky (viz obr. vlevo z maďarského útulku), mnohdy zaměstnávajíce narušené jedince, kteří se vyžívají v utrpení zvířat a jejich likvidaci. Pohled do takového zařízení připomíná to nejhorší peklo a snad i sám Satan by se otřásl hrůzou kdyby to viděl.

Bůh prý stvořil psa, ale zanechal jej napospas krutému osudu a napospas lidským zrůdám. Samozřejmě to nejsou jen psi, ale i jiná zvířata vystavena napospas lidské krutosti, ale píši zde o psech, jelikož mnou a dalšími lidmi, kteří se s tím nemohou smířit otřásli fotky a příběhy, které se poslední dobou staly. Pejsek vyhozený z auta, který samozřejmě musel být utracen (vpravo nahoře), další umrznutý (vlevo dole) a ponechán bez povšimnutí a otřesné fotky z jednoho zahraničního útulku. Přikládám fota těchto případů, ale zdaleka to nejsou všechny a ty nejhorší záběry. Mnoho lidí by se na ně nemohlo ani podívat. Myslím, že fota nepotřebují komentář a každý pochopí.

Psát, lidi vzpamatujte se, by bylo asi zbytečné. Kdo je krutý a sadista, tak tím zůstane, ale my kterým osud všech zvířat není lhostejný, musíme dělat maximum co je v našich silách, abychom tomu zamezili. Podepisujte petice, buďte všímaví a braňte tyto nevinné tvory, tlačte na zastupitele o změnu zákona ve prospěch zvířat, netolerujte žádné týrání ve svém okolí. Snažte se pomoci každému zvířeti když je v nesnázích. V této divné, přetechnizované době, kde chybí empatie, soucit, mají jen nás co je neopustí.

P.S.

O psích tragédiích jsme již napsali mnohé. Před několika lety se rozpoutala po článku Zvěrstva v zemi Evropské unie. Kde jsou slavní Zelení europoslanci? kampaň za záchranu chrtů ze Španělska. Dva kamiony velmi zbědovaných zvířat byly dopraveny do ČR, jiné do Anglie a dalších zemí EU. Byl to krásný pocit, když jsem z nedalekého paneláku uviděla jít dva chrty v zimních kabátech a dozvěděla se, že jsou z transportu ze Španělska. Kolik operací prý museli podstoupit, aby mohli dál žít. Bylo to obrovské pohlazení a snad nejkrásnější odměna za článek, který jsem kdy napsala.

Pokud jde o situaci s útulky v cizině, je v nich situace od těch nejkrásnějších (viz např. Slovensko kontra Thajsko - Celý článek) až po tragické rasovny zvané karanténní stanice, kde platí rozkaz utratit po dvou týdnech a do té doby se o psy nikdo fakticky nestará (viz např. Na Slovensku vládne středověk! Vláda zaměstnáva ... - Celý článek,, Psí pláč na Slovensku - Celý článek, Finančně lukrativní množírny psů a koček by měly být ... - Celý článek, JUDr.Klára Slámová proti slovenské legislativě ... - Celý článek). V loňském roce se chopili této skandální situace někteří slovenští poslanci a přišla nám do redakce zpráva, že změna v mysliveckém zákoně, kterou prosadili, zachrání ročně 20 000 psů a koček. Bůh zaplať, ale karanténní stanice mají podmínky stejné. Pak totiž nastala změna vlády a náš boj v hledání hrdinných poslanců v nové vládě trvá dál (viz článek Přestane s novou Ficovou vládou psí pláč na - Celý článek). Snad se opět nalezne některý slovenský zákonodárce, který alespoň trochu těm mučedníkům pomůže.

Doufala jsem, že alespoň u nás je po legislativní stránce vše v pořádku. Pamatuji jak po listopadu1989 poslankyně JUDr. Marvanová aJUDr. Rešová předkládaly zákon na ochranu zvířat, kde dokonce za utopení kotěte požadovay pokutu půl milionu. To sice určitě tak přísně neprošlo, ale několikaletý trest vězení za týrání tam byl. To si pamatuji. Bohužel jedna věc je zákon, jiná soudy. Když člověk slyší v médiích o zvěrstvech, kterých se dopouštějí občané na zvířaztech a nikde žádný postih tak by volal o pomoc. Bylo by proto strašně důležité, aby se některý ze zákonodárců na věc po letech podíval a pomohl zamezit tomu mučení. Je sice pravda, že sadistu v anděla nepromění žádný zákon, ale přece jen sám sebe má takový kruťas rád a několik let za týrání by ho mohlo od tohoto odradit. Je potřeba, aby už konečně soudy konaly a podobné lidské zrůdy potrestaly. Sice takového politika nestihne milionová odměna, ale pocit, že opravdu pomohl k záchraně byť jen několika, natož tisíců zvířat, ten je k nezaplacení. Vím o čem mluvím. Ivana Haslingerová, šéfredaktorka revue Fragementy