Tomáš Julínek: "Systém českých zdravotních pojišťoven potřebuje systémovou změnu!"

O zpožďování plateb poskytovatelům zdravotních služeb a v důsledku toho o omezení plánovaných operací – obecně o zastavení rozvoje českého zdravotnictví – slyšíme poslední dobou snad na každém kroku. Je evidentní, že si s tím ministr zdravotnictví nedokáže poradit a jenom neustále konstatuje, že je to důsledkem nepříznivého vývoje příjmů veřejného zdravotního pojištění. To je samozřejmě pravda. Pojišťovny se shodly na smlouvách se 133 ze 158 akutních nemocnic a očekávají, že s 15 až 20 procenty nemocnic se dohoda do konce roku nepodaří. Péči v nemocnicích mají zdravotní pojišťovny pro své pojištěnce zajištěnu k dnešku jen desítky dní. Jako ministr by neměl pan Heger ale tuto smutnou bilaci jen konstatovat, ale urychleně zjednat nápravu. Když už ne z lásky k pacientům, tak kvůli budoucím volebním výsledkům. Zdravotnictví je totiž nejostřeji sledovaný resort, protože strach z nemoci se dotýká bezprostředně všech občanů. Výměny šéfů v pojišťovnách nic nevyřeší stejně jako nic nevyřešilo dosavadní přeobsazení všech ministerstev panem premiérem. Toto opatření jen zvýšilo zmatek a nepořádek na úrovni všech vládních orgánů. Zejména proto, že pan premiér nevyměnil právě ty ministry, kteří by si to svou neschopností či všehoschopností nejvíce zasloužili – ministry z řad TOP 09, protože v takovém případě TOP 09 hrozila vystoupením z koalice. A pokud se snaží pan ministr z TOP 09 občanům vsugerovat, že řešení, jak získat do zdravotnictví peníze neexistuje, pak to není pravda. Někdejší ministr zdravotnictví a autor jediné velmi propracované, bohužel však díky předčasným volbám nedokončené, reformy českého zdravotnictví po roce 1989, Tomáš Julínek, ví, jak na to. Již za svého ministrování za nejkritičtějšího období polistopadového zdravotnictví považoval za největší a přímo klíčový problém absenci reformy zdravotních pojišťoven a zdravotního pojištění. Bohužel neměl čas svou koncepci uvést v život. Je smutné, že vláda s premiérem ODS, tedy člověkem, který znal plány svého stranického kolegy, nedoporučila jeho nástupci, věci neznalému panu doktorovi z TOP 09, aby si prostudoval předchozí koncepci a dovedl ji do konce. Pokud již vůbec se ODS rozhodla tento nadmíru volebně důležitý rezort předat jiné straně. Mohlo se zamezit současným vážným problémům, které během dvou let tápání narostly do vážných problémů.

Je proto velice cenné, že si této pro občany tak vážné situace povšiml vedoucí think-tanku eStat.cz europoslanec Edvard Kožušník a poskytl panu exministru Julínkovi prostor, aby vysvětlil novinářům, jak ze svízelné situace ven. Na příslušném semináři nazvaném "Přežije naše zdravotnictví rok 2014?" Tomáš Julínek vysvětlil svou představu, jak docílit toho, aby na otázku semináře mohl odpovědět kladně.

„V tuto chvíli se řítíme do finanční pasti, a pokud se stále nebude nic dělat, očekávám, že sice rok 2014 ještě ze setrvačnosti zdravotnictví přežije relativně dobře, ale nejhorší situace nastane okolo roku 2015. Stávající systém, který nedovoluje pružně reagovat na změněné makroekonomické podmínky a státní rozpočet, na který se zdravotnictví v minulosti mohlo spoléhat, není v takové kondici, aby mohl situaci ve zdravotnictví bez zásadních změn zachránit,“ uvedl hned na úvod exministr Julínek

Především varoval, před populistickým levicovým krokem ministerstva zdravotnictví – snahy o centralizaci zdravotnictví do rukou jediné pojišťovny. Řešením je podle něho naopak schopnost jednotlivých pojišťoven reagovat na situaci na trhu a jejich orientace na klienty. Jinými slovydokončením reformy zdravotního pojištění a pojišťoven, kterou navrhoval kdysi – zavedením zcela nového institutu tzv. nominálního pojistného. Tento systém by umožnil pojištěncům pružný přestup mezi zdravotními pojišťovnami a zavedl skutečnou konkurenci mezi nimi. Neutrální úhradová vyhláška by minimalizovala zásahy do vztahů mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotních služeb, včetně možnosti individuálních cenových ujednání mezi těmito subjekty. Podle pana Julínka, který jako jediný ministr zdravotnictví po listopadu 89 předložil ucelenou koncepci zrdravotnictví, a krátkém čase, který měl k disposici, pod jeho vedením zdravotnictví zaznamenávalo změny k lepšímu, základním předpokladem pro zažehnání bezprostředního pádu zdravotnictví do finanční pasti je v tuto chvíli provést zmíněnou legislativní změnu systému pojišťoven. Pouhé dílčí reformy k tomu nestačí.

"Systém českých zdravotních pojišťoven potřebuje systémovou změnu, nikoliv pouhé dílčí reformy. Zaveďme funkční systém, jako mají například v Holandsku či ve Švýcarsku a o nějž se pro jeho úspěšnost snaží nyní v Německu," uzavřel pan Tomáš Julínek.

Tomáš Julínek na závěr své přednášky konstatoval, že rušení nemocničních lůžek má bezvýznamný finanční efekt, ale přináší naopak riziko neadekvátní struktury nabídky služeb z hlediska dostupnosti zdravotních služeb.

"Zdravotní pojišťovny nabízejí jen zrušení, nikoli pozitivní změnu smluvních a cenových ujednání ve prospěch svých pojištěnců. Nemocnice nemají zájem o transformaci, pokud se úhrady nezmění tak, aby to pro ně bylo výhodné," prohlásil Julínek. Při změnách plateb třeba tak, že budou "balíčkové" ceny, tedy pevná cena například za celou operaci kyčelního kloubu, si nemocnice podle Julínka samy vyhodnotí, zda se jim některé provozy vyplatí.

Po vyslechnutí velice konkrétního a rozumného návrhu pana Julínka, jak pohnout s rigidním systémem našich pojišťoven a tím umožnit rozumné financování našeho zdravotnictví, vedoucí think-tanku eStat.cz Edvard Kožušník navrhl, že tak závažná změna na změnu systému zdravotních pojišťoven, jaká se povedla například v Holandsku, by se měla řešit napříč stranami. Přislíbil, že se jeho sdružení pokusí uspořádat kulatý stůl odborníků za účasti zástupců všech parlamentních stran, který by pomohl naše zdravotnictví postavit po bok nejvyspělejším zdravotním systémům Evropy či světa.

Kéž by se mu to podařilo. Že se dostane ten či onen resort do problémů, to se stává. Ale že se z nich pro politikaření a osobní žabomyší boje nesnaží dostat, když ví, že zde existuje odborník, který zná možné řešení a chce zavést funkční model, který se osvědčil v jiných zemích, to je nejen nepochopitelné, ale přímo neodpustitelné. Je to podobné, jako se to stalo s rovnou daní, která po jejím zavedení Ivanem Miklošem postavila Slovensko ekonomicky na nohy tak rychle, že mělo největší počet vyrobených aut na hlavu v pěti světových automobilkách, které se k němu okamžitě nahrnuly. A přitom jejím strůjcem byl Vlastimil Tlustý, který se svou daňovou kalkulačkou vyhrál kdysi ODS volby. A jen pro osobní nevraživiosti mezi ním a premiérem Topolánkem po volbách rovnou daň u nás nemáme zavedenu dosud. Jak to ochuzuje náš stát, netřeba zdůrazňovat. Ale to je na jiný článek.