Poslanci bojující za nezvyšování daní nejsou odpadlíci, odpadlíkem od svých předvolebních slibů je premiér

Ivana Haslingerová

V sídle Senátu Parlamentu ČR se konala tisková konference na téma Rovná práva pro všechny, kterou u příležitosti stejnojmenné konference pořádala Národní rada osob se zdravotním postižením (NRZP) ve spolupráci s místopředsedkyní Senátu Alenou Gajdůškovou. Jejím výsledkem bylo, že se za poslední dva roky postavení osob se zdravotním postižením v ČR zhoršilo. Například zákon o zaměstnanosti výrazným způsobem ztěžuje zaměstnávání osob se zdravotním postižením, v důsledku toho přijde o zaměstání asi 45 až 50 000 lidí. (podrobně viz článek Za poslední dva roky se postavení osob se zdravotním postižením v ČR zhoršilo) Je to o to smutnější, že se postavení osob se zdravotním postižením v ČR zhoršilo právě za vlády Petra Nečase, který o sobě tvrdí, že je věřící katolík. Skutečně věřící katolíci mají totiž v sobě takřka geneticky zabudovanou vnitřní motivaci pomáhat potřebným. Otázka důstojnosti člověka i důstojnost umírání stojí u nich na prvním místě. Mají totiž v sobě, ve svém srdci, zabudovanou citlivost pro utrpení bližních díky soucitu s umučeným Kristem.

Dokladem toho je například charitní dílo pražské arcidiecéze, která je silným a stabilním právnickým subjektem katolické církve. Charitu jde vždy dohledat, nevezme peníze, které by se následně jaksi "ztratily". Dokonce v době, kdy katolíci museli do ilegality, dělala církev projekty podpory pronásledovaným, pro nevidomé či údržbu knihovny Strahov, kde má sídlo. Je to podobné jako se šlechtickými rody. I když jim někdy některé režimy ubližují, ony stále pečují o své zámky. Zámky církve jsou kromě asylových domů hospice, které vznikají jako nový fenomén umírání v opuštěnosti. Starý člověk je rád doma, ale když se stane nesoběstačným, potřebuje pomoc. Dříve mohl předem žádat o domov důchodců, dnes to nejde. Nehledě k tomu, že mnozí ze svých penzí na pobyt v domově důchodců nedosáhnou. Vznikají sice krásná nová zařízení, ale pobyt tam za 22 000 Kč měsíčně je pro běžné důchodce finančně nedostupný. Pokud senior nemá příspěvek na péči v nich, je konec. Ve státních zařízeních jde obtížně umístit někoho na delší dobu. Nehledě k tomu, jak uboze jsou mnohé z nich zařízeny a jaký je nedostatek personálu. Senior je poslán do DLN a navíc se musí každé tři měsíce stěhovat. To je vskutku důstojný konec života! V nemocnicích po operaci neinformují, jak se dostat k příspěvku na péči.

Naivně jsme mysleli, že premiér Nečas bude mít jako věřící katolík úctu ke stáří a nemocným, že jeho vláda bude právě invalidům a důchodcům, tedy těm nejpotřebnějším a nejbezbrannějším, nápomocná. Namísto toho pro neustálé konflikty a osobní půtky s kolegy zapomněl na toto své poslání. Dokonce v rozporu se zákonem nedal důchodcům ani fu ušňupanou a žebráckou valorizaci penzí, na níž měli doposud zákonný nárok. A pokud takový důchodce si chce žebrácký důchod poněkud zvýšit prací, pak nejen tak, jako předtím, je povinen platit celé důchodové pojištění, jako člověk zdravý, ale od nynějška mu neodečtou ani ten nezdanitelný příspěvek, který je oddečítán lidem zdravým. O tom, co se děje s invalidy, netřeba hovořit. Tam situace hraničí s vládní bezohledností. A nejde vše svádět jen na nedostatek peněz. Kdyby jen těch 60 milionů vyhozených za špatný výpočetní projekt ministrovým podvodným kamarádům vydalo místo toho Ministerstvo práce a sociálních věcí invalidům na zlepšení jejich života, nemuseli by nedůstojně protestovat před Strakovkou. Stačilo naslouchat lidem, za hodnotu jejichž životů má Petr Nečas jako premiér zodpovědnost. Stačilo zabývat se jejich problémy místo eskalovat nekonečné půtky se svými virtuálními protivníky. Ono například to, že nechtějí někteří členové ODS hlasovat pro levicové zvýšení daní není z hlediska pravicové politiky nic špatného, tím více odpadlického. Odpadlíkem je v tomto případě premiér, který ve volbách sliboval, že jako pravičák nikdy toto neprovede. On se zprotivil Modré šanci, nikoliv oni.

Co jako jediné může zklamané a rozčarované občany těšit, je to, že se mu jeho socialistické a ne sociální chování vymstilo. Babička by řekla, že ho Pán Bůh potrestal, protože ten pýchu trestá jako největší hřích. Pan Nečas zapomněl, že tvrdé jádro voličů ODS, kteří jí vždy dávali kolem 20 % hlasů, bylo tehdy ve věku kolem 40 let, nyní je však ve věku důchodovém. A právě těmto svým stárnoucím voličům se premiér Nečas zpronevěřil. Zapomněl, že právě jejich hlasům vděčí za 20 let svého působení v politice a tak by ho neměl překvapit současný politický debakl. Žádný pravicový politik by nikdy nezvyšoval daně. To je na celém světě postup levicové opozice. On však raději složí vládu, než aby slevil i jen o 1 mizerné procento ze svého socialistického plánu. Škoda. Premiér, který se 118člennou podporou vlády v Parlamentu neprosadí nic z pravicového projektu své strany, dokonce ani vládou již schválené církevní restituce, a jen stále paranoicky bojuje s větrnými mlýny, to opravdu je světový unikát.