Vydáváme se na hayekovskou cestu do otroctví
Ivana Haslingerová
Od roku 1989 naše republika učinila viditelný krok vpřed ohledně principů klasického liberalismu, jimiž jsou individuální svoboda, nedotknutelnost soukromého vlastnictví a svobodný trh. Liberalizace koruny v roce 1991 nastartovala tržní ekonomiku u nás. Volby 14. října 2012 ale ukázaly, že přesto stále nejde vyhlásit vítězství nad levicově a totalitně myslícími intelektuály zastávajícími ideje třetích cest k socialismu. Volby ukázaly, že klasický liberalismus prohrává v ideovém souboji s paternalismem a etatismem a že se naše země opět po dvaceti letech svobody vydává na hayekovskou „cestu do otroctví“. Volby potvrdily, že u nás nastává to, čeho se bál po druhé světové válce profesor ekonomie F. A. Hayek – ohrožení principu individuální svobody, na němž byla tehdy postavena západní civilizace, a rozšiřování se levicového totalitarismu. Volby potvrdily, že naší společnosti bude opět vévodit největší hrozba svobodné společnosti – totalitární socialismus, u nás zkráceně nazývaný komunismem. prezidenta Václava Klause, která pronesl na nedávném zahájení zasedání Montpelerinské společnosti*):
Ano, svět, ve kterém žijeme, je pro mnohé velkým zklamáním. Před dvaceti lety se nám zdálo, že přímo před našima očima se odehrává dalekosáhlý posun od totality ke svobodě, od státního řízení ekonomiky k moderní ekonomice tržní. Naivně jsme věřili, že se v naší zemi podařilo kapitalismus ubránit proti globálnímu socialismu. Naivně jsme věřili, že lidé po 50 letech života v totalitárním socialismu si budou tohoto zázraku vážit. Že změny, které probíhaly v té době budou tudíž nezvratné. Bohužel levicoví intelektuálové pod ochranou tehdejšího prezidenta Havla nejdříve provedli v roce 1996 podpásový Sarajevský atentát, který velmi oslabil naši tehdy rostoucí ekonomiku, a pak přímo zavile bojovali proti myšlenkám kapitalismu a svobody, až se stala tato národní tragédie. Ztratili jsme systém politické svobody a nastoupí opět státní plánování namísto trhu a soukromého vlastnictví. Potřeby stále hladového státu se dostanou do popředí na úkor svobodných jedinců. Povrchnost a podpásovat veřejného diskurzu levicových intelektuálů dosáhla svého cíle. Tito fanatičtí klausofobové vykopali hrob svobodě a demokracii, aniž si ve své zaslepenosti uvědomili, že si ho kopají i pro sebe. Tak dlouho podrývali vše, co bylo po revoluci dosaženo, tak dlouho útočili nehoráznými pomluvami na pravicové a slušné politiky, až jejich pomluvám podlehli nejen běžní občané, ale dokonce i představitelé pravicových stran, kteří se začali chovat levicově. Nikdy nebylo v parlamentu tolik arogance a sprostot jako v období zelené Topolánkovy vlády, nikdy se nekradlo víc. A především, nikdy nebylo tolik kolosální drzosti a zákulisního jednání, jak jsme toho svědky ve vládě součané. Vyhazovy ministrů bez jakýchkoliv zdůvodnění, arogance moci, jakou jsme již desítky let neviděli, a ke všemu tomu základní neznalost pravicových ekonomických principů u vlády, která měla navrátit pravici noblesu a opětovný lesk, to bylo moc i na ty nejpravicovější voliče. Voliči se rozhodli pomstít politikům ze stran ODS, TOP 09 a LIDEM, kteří se nestarají o ně, ale jen a jen o své osobní půtky. Premiér Nečas, který bezdůvodně vyhodil ministra Pospíšila na hodinu z vlády, se teď marně chlubí, že nebýt toho, nebyl by v Plzni Pospíšil tak populární. Je to smutné tragikomické prohlášení, byť pravdivé.
*) Základním cílem Mont Pelerin Society - Montpelerinské společnosti (MPS) je přispívat k zachování tradičních individuálních svobod člověka. Členství v této skupině významných osobností není samozřejmostí. Jejími členy je pět nositelů Nobelovy ceny za ekonomii (F.A. Hayek, Milton Friedman, George Stiegler, Maurice Allais, Ronald Coase, James Buchanan), jeden za literaturu a dalších více než 500 předních ekonomů, filozofů, podnikatelů a politiků z mnoha zemí světa. Pro členství musí každý uchazeč splňovat určitá kritéria, která by měla zabránit, aby se členem Montpelerinské společnosti stal člověk, který nerespektuje principy klasického liberalismu, jimiž jsou individuální svoboda, nedotknutelnost soukromého vlastnictví, svobodný trh, právní stát a světový mír. Všichni naši liberální ekonomové byli proto 7. září 2012 potěšeni z hostování valné hromady této společnosti v Praze. Snad nejvíce prezident Václav Klaus, který je jejím členem od září 1990 a bývalý děkan Národohospodářské fakulty VŠE doc. Jiří Schwarz, který je od října 2010 dokonce členem její správní rady s šestiletým mandátem. President Václav Klaus se stal jejím členem po svém mnichovském projevu o nevyhnutelnosti pádu komunismu a přípravě ekonomické transformace v roce 1990, který měl u členů Montpelerinské společnosti velmi pozitivní ohlas. Dokonce takový, že se v roce 1991 sjeli její členové do Prahy, aby viděli na vlastní oči, jak probíhá start Klausovy radikální ekonomické reformy přechodu od komunismu k svobodné kapitalistické společnosti.