Ivana Haslingerová
"Úkolem doby je být pevnými, ale ne tvrdými. Umět říkat pravdu s láskou." Kardinál Dominik Duka OP, rytíř Čestné legie
V sídle Francouzského velvyslanectví v Buquoyském paláci v Praze se 19. září 2012 sešel na slavnostním večeru kruh přátel, které si vybral pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP, aby byli spolu s ním účastníky pocty, jíž se mu dostalo od Francouzské republiky, udělení nejvyššího státního vyznamenání Francouzské republiky – insignií rytíře Řádu čestné legie (Ordre national de la Légion d'honneur). Insignie obdržel z rukou velvyslance Francie v České republice Pierra Lévyho. A nešlo jen o formální předání vyznamenání, která se často konají mezi vysoce postavenými osobnostmi jen z titulu jejich funkcí. Z projevu Jeho Excelence Pierra Lévyho bylo zřejmé, že je ve Francii náš primas český opravdu znám a velmi ceněn mnoha významnými osobnostmi a to nejen církevními. Že je tam znám svými postoji ještě z dob života v komunistických okovech a že má ve Francii mnoho významných přátel.
V čele řádu Rytířů čestné legie stojí velmistr zastávaný hlavou státu, která tímto vyznamenáním ocenila jménem Francie zásluhy kardinála Dominika Duky nejen o církev, ale zejména jeho osobní nasazení v boji proti totalitnímu komunistickému režimu.
"Pro velvyslance je to mimořádná čest předat vyznamenání a vyzdvihnout kvality tak výjimečné osobnosti, jako jste Vy. Pro mne je to také velká osobní radost. Je to velký úkol, který plně odpovídá Vaší osobnosti. Nikdy není jednoduché shrnout životní cestu, přiblížit osobnost člověka a vylíčit jeho zásluhy, jež se Francie rozhodla ocenit. Zvláště to pak platí ve Vašem případě. Má země chce dnes večer vzdát čest Vašemu nasazení ve jménu bratrství a univerzálních hodnot. Je to ale také upřímné ocenění velkého přítele Francie. Dominiku Duko, jménem prezidenta Francouzské republiky a z moci svého úřadu Vás jmenuji rytířem Řádu čestné legie," uvedl při předání vyznamenání velyslanec Francie Pierre Lévy
Jeho Excelence Pierre Lévy vyzdvihl osobní politické a náboženské přesvědčení a věrnost tradicím kardinála Duky. To je podle něj nit, která se táhne jeho neoblomným nasazením v boji proti barbarství, ať už se nazývá nacismus nebo komunismus, v boji proti jakékoli podobě totality, proti negaci bližního, jakou představují rasismus a antisemitismus. Především byl vydvižen boj Jeho Eminence Duky za individuální svobodu každého člověka a jeho působivá kázání, jež v katedrále rozehřívají ledový vzduch. Pan velvyslanec rovněž zdůraznil, že si ve Francii velmi cení jeho činnosti šíření vědomostí, které získal při své studijní práci, mezi lidmi a jeho nekonfliktní konsensuální postoje k šíření míru mezi národy.
Vyznamenání tvoří pěticípá hvězda, jejíž cípy se dělí na dva paprsky ukončené kuličkou. Na přední straně býval původně obraz Napoleona Bonaparta, který řád založil, od r. 1814 vyobrazení Jindřicha IV. a od r. 1870 je tam vyobrazena ženská hlava Republiky. Na zadní straně se kříží korouhve s nápisem Čest a Vlast (Honneur et Patrie). A právě toto spojení je tak příznačné pro pana kardinála Duku, který si při jmenování biskupem Janem Pavlem II. zvolil heslo V duchu pravdy (In spiritu veritatis) a ponechal si jej i jako 36. arcibiskup pražský. Pravda, která je založená na pochopení odlišnosti, pravda, která činí člověka svobodným, to je jeho neformální krédo. Mnohokrát mu sice hlásání pravdy v životě přineslo krušné chvíle, ale nakonec se potvrdilo, že pokud jde člověk neoblomně za svým snem, a to i přes komunistické kriminály, vyroste z něj nakonec nezlomená osobnost a Bůh ho odmění. Vyznamenání se nosí na slavnostním oděvu, na civilním oděvu se nosí pouze jeho miniatura nebo jen prostá stužka. Od počátku byl řád čestné legie udělován též cizincům. Prvním Čechem, který byl jmenován rytířem Čestné legie, byl ranhojič Johann Seka z Velké Bíteše, kterému předal vyznamenání samotný Napoleon po bitvě u Slavkova za to, jak obětavě a dobře ošetřoval raněné francouzské vojáky.
Pan velvyslanec vyzdvihl skvělou znalost francouzštiny Dominika Duky, která mu umožňuje nejen udržovat velmi úzké a neformální styky s francouzskou církví, ale i s politiky ve Francii a dokonce v EU: „Vzpomínám si na jedno setkání, které má belgická kolegyně uspořádala během belgického předsednictví Evropské unie. Požádala Monsignora Duku o vystoupení před velvyslanci ze zemí Evropské unie. Projev přednesl ve francouzštině a já jsem při této příležitosti s pobavením zjistil, že někteří z kolegů můj jazyk ovládají. V květnu roku 2011, krátce po jmenování arcibiskupem, navštívil kardinál Duka Paříž. Jeho vystoupení v Bernardinské koleji, které jsem vyslechl spolu se svou kolegyní Marií Chatardovou, ve mně zanechalo hluboký dojem. Přiznávám, že bych rád mluvil česky stejně tak dobře, jako on francouzsky,“ uvedl pan velvyslanec.
Ke studiu francouzského jazyka vedl pana kardinála především zájem o život a dílo francouzských dominikánů 20. století, jako jsou zakladatel jeruzalémské biblické školy otec Lagrange, významní činitelé z období druhého vatikánského koncilu otcové Marie-Dominique Chenu a Yves Congar a biskup z Oranu Mons. Pierre Claverie, jenž byl zavražděn v Alžírsku. Jeho vztahy s dominikány ve Francii, Mons. Raffine, biskupem z Mét, Mons. Legrezem, arcibiskupem z Albi, a samozřejmě také s Mons. Bruguèsem, bývalým biskupem z Angers, jenž byl nedávno jmenován do čela Vatikánské apoštolské knihovny, jsou více než výborné. Pan kardinál pochopil, jak cenné je znát exaktně jazyk těch, s nimiž chce spolupracovat, a již jako provinciál dominikánů, ještě před jmenováním biskupem, si přál, aby se mohli mladí dominikáni vzdělávat v dominikánské provincii v Toulouse ve Francii. Díky tomu všichni jeho mladí spolubratři hovoří dokonalou francouzštinou.
Pan velvyslanec podtrhl také to, že práce J. Em. kardinála Duky dalece přesahují oblast náboženství a zasahuje také do vzdělávání a umění: "Vím, že Vás fascinuje dílo zesnulého kardinála Lustigera, které je místem úvah, jež dalece přesahují oblast náboženství a zasahují také do vzdělávání a umění. Mluvil jste o tom ostatně také během návštěvy Vašeho pařížského kolegy kardinála André Vingt-Trois v Praze. Kardinál byl mimochodem velmi potěšen tím, jakého přijetí se mu od Vás a ostatních biskupů dostalo. Jste také členem výboru Francouzského sdružení pro beatifikaci císařovny a královny Zity, již zaštiťuje opatství Solesmes a Váš spolubratr Mons. Yves Le Saux, biskup z města Le Mans," uvedl ve své řeči k panu Dukovi.
Jeho excelence Pierre Lévy neopomněl zmínit ani to, jak spolu s ostatními velvyslanci v ČR pozorně pozoruje, kolik energie již po dlouhou dobu věnuje pan kardinál otázce církevních restitucí. Zejména z pohledu Francie se jedná o velmi zajímavou otázku, protože oddělení církve od státu před více než stoletím byla i pro Francii jedna z největších politických bitev v jejích dějinách. "Přijetím zákona o rozluce státu a církví v roce 1905 se uzavřel odvěký konflikt mezi dvěma částmi Francie. Zákon se stal základem naší republikánské identity a otevřel cestu k laicitě. Především však umožnil, aby se jednotlivá vyznání svobodně a v míru rozvíjela. Tato svoboda je dnes všeobecně uznávaná," zdůraznil pan velvyslanec.
Kardinál Duka ve své děkovné řeči poděkoval prezidentu Francouzské republiky za udělení tohoto vysokého vyznamenání a využil příležitosti zdůraznit svůj opravdu vřelý vztah k Francii. Připomněl, že ho díky rodinné tradici především okouzlila osobnost generála de Gaullea, díla Victora Huga či Antoine de Saint-Exupéryho, ale také obnovitelů dominikánského řádu, jako jsou Dominik Henri Lacordair, otec Certillange a Marie Joseph Lagrange. Právě ti posledně jmenovaní ho přivedli k četbě Jacquesa Maritaina a k Jeruzalémské Bibli, o jejíž překlad do češtiny se zasadil. 
"Smysl pro demokracii a svobodu byl vlastní nejen otci Lacordairovi, který přivedl církev nejen ve Francii, ale díky Jacques Maritainovi a druhému vatikánskému koncilu, do celého moderního světa. To přivedlo i generálního představeného řádu otce Stanislava Gilleta, jednoho z papežských poradců, k podpoře Československé republiky a k neuznání mnichovského diktátu papežem Piem XI., který dokonce odmítl přijmout Adolfa Hitlera při jeho pomnichovské cestě k Mussolinimu ve Vatikánu a přihlásil celou církev k duchovnímu izraelskému dědictví. Tento myšlenkový svět připoutal pouty přátelství k francouzským dominikánům mého oblíbeného autora Antoine Exupéryho," uvedl pan arcibiskup Duka.
Kardinál Duka také připomněl kontakty s církví ve Francii a nedávnou návštěvu pařížského arcibiskupa kardinála André Vingt-Trois v Praze. Návštěvy kardinálů a pařížských arcibiskupů v Praze jsou podle něho znamením duchovního přátelství a vzájemné podpory jak ve vztahu k církvi, tak k českému státu. Nejprve to byla návštěva kardinála Alfred-Henri-Marie Baudrillarta, poté dvě návštěvy kardinála Jean Verdiera, a to jak při svatováclavském miléniu v roce 1929, tak při celostátním eucharistickém kongresu v roce 1935. Tyto návštěvy si našly své pokračování ve dvou návštěvách kardinála Jean-Marie Lustigera.
"Jméno Francie je v mém životě od dětství pochopitelně v duchu rodinné tradice spojeno se jménem generála Charlese de Gaullea a společným bojem západních spojenců proti nacistické expanzi v Evropě. Současně však také s francouzskou literaturou, kterou pro mne reprezentovali Victo Hugo a Alexandre Dumas. To byla má četba od 12 let. Hugovy Bídníky jsem četl téměř desetkrát a myslím, že jsem viděl každé jejich filmové zpracování. Představa Jean Valjeana je u mne však doživotně spojena s Jean Gabinem. Hrdinnou světici Johanku z Arku jsem však poznal díky Marku Twainovi a jeho Panně ve zbroji. Až mnohem později vstoupil do mého světa můj nejoblíbenější autor Antoine de Saint Exupéry. Bylo to způsobeno politickou izolací naší země v době rudé totality. Proto jsem se dříve seznámil díky svobodným časům první republiky a Florianově Staré říši s autory rennouveau catholique," uvedl pan kardinál a dodal: "Mluvím-li o svobodě, nesmím zapomenout také na dvě návštěvy prezidenta Françoise Mitteranda, především na tu první se snídaní se svými přáteli."
Pan kardinál vzpomněl, že je mu líto, že dva z jeho nebližších na slavnostním večeru chybí, a to prezident Václav Havel a Jiří Dienstbier senior, se kterým před dvěma roky právě na velvyslanectví slavili předštědrovečerní večeři a s nimiž sdílel i ponižující věznění komunistickými pochopy na Borech.
Svou děkovnou řeč uzavřel Monsignor Duka vyzdvižením velikosti a duchovním rozměru spojujících naši zemi s Francií: "Loňská návštěva pařížského arcibiskupa kardinála André Vingt-Trois při výročí položení základního kamene svatovítské katedrály otcem vlasti Karlem IV. nám připomněla prvního stavitele naší katedrály, tohoto duchovního národního symbolu našeho státu, za který vděčíme prvnímu staviteli, Matyáši z Arrasu. Myslím, že je to výmluvné gesto, které mluví o spojení velikosti francouzského ducha v naší historii, v naší zemi a potvrzuje význam vaší krásné země; mluvím o velikosti a duchovním rozměru milované Francie."
(Plné znění projevu je k dispozici na www.dominikduka.cz. Snímky archiv francouzského velvyslanectví))
