Metylalkohol pomyslně přiotrávil už i českou ekonomiku a svobodu
Pavel Bém
Zákaz prodeje nápojů s větším než dvacetiprocentním obsahem alkoholu není řešením tragické epidemie otrav metylalkoholem.Desítky mrtvých a mnohem více vážně postižených jsou alarmujícím selháním systému, který ale nápravu nesjedná tím, že donutí obchodníky a restauratéry zakrýt, či vyklidit police s alkoholem. A toto selhání je výsledkem laxnosti státu, který zjevně výrobu a prodej alkoholu nemá pod kontrolou, na což odborníci upozorňují už léta…
Pokud je skutečně možné, že ti, kteří jdou na skleničku, riskují, že dostanou panáka šmrncnutého polským ostřikovačem oken, je něco velmi otráveného ve státě Českém. Není-li policie v pátrání po nebezpečném zdroji celospolečenského ohrožení velice blízko cíle, bude mít prohibice naprosto kontraproduktivní efekt v mnoha rovinách. Na podnikání v oblasti lihovarnictví, potravinářství, obchodu s potravinami, restauracích či barech a dost možná i cestovního ruchu bude mít opatření ministerstva zdravotnictví ničivý ekonomický dopad. Podle některých bleskových výzkumů přijde české pohostinství denně o 200 milionů korun. Nechci domyslet, jak to bude vypadat, pokud se naplní nejtemnější prognózy a alkohol bude muset být zlikvidován.
Některé lahve s nebezpečným obsahem byly opatřeny velice zdařilými – doufejme, že falešnými – kolky Ministerstva financí. Snad by i tato instituce měla věnovat více pozornosti tomu, aby její ochranné známky plnily svůj účel a chránily nejen plátce daně… Konzumentům nebezpečného alkoholu toto opatření v požívání nezabrání, nevystraší je, ani je neodradí. Kdo se bude chtít napít, napije se a napije se čehokoli, to mohu jako adiktolog odpřísáhnout.
Historie nás několikrát poučila o tom, že prohibice je živnou půdou pro černý trh s alkoholem, který neprospěje ani těm, kteří ho pijí, ani národní ekonomice. Každopádně velmi obohatí pašeráky, šmelináře a pokoutní paliče. Každý zákaz vyvolává touhu ho porušovat. Chuť se napít, když nesmím, vzroste a tím pádem logicky vzroste i spotřeba alkoholu, což by v případě České republiky, která již dost nelichotivý primát v pití něčeho ostřejšího ostatně má, bylo dost nešťastné. Kvalita ilegálně vyráběného alkoholu bude nízká a nebezpečí zdravotních následků rozhodně spíše vzroste, než poklesne.
Pokud Ministerstvo zdravotnictví toto opatření učinilo na základě skutečnosti, že společně s policií nebezpečný metylalkohol sprovodí ze světa v řádech dnů, snad bude eliminace zdrojů efektivní. V opačném případě způsobí jen potíže. Alkoholem promořené České společnosti jistě neuškodí, když bude pít méně.
Není důvod k panice jen proto, že se nebudeme moct „zlískat“ na každém rohu. Znepokojivé jsou jiné skutečnosti.
Například to, že situace došla tak daleko a že řešení je zatím spíše kosmetické, možná i poněkud teatrální, než skutečně účinné. Nechápavé pohledy turistů, kteří mají na sobě zde zakoupená, námi hrdě nabízená trička Drinking Team CZ a nyní bezradně postávají před igelitem zabalenými, páskami obehnanými regály spíše pobaví. Obchodníkům už však jistě nepřipadá zábavné, že jim do krámů a hospod čtyřikrát za den přijde hlídka uniformovaných policistů, nebo celníků, že se zastaví i kriminálka a se závažným výrazem zkontroluje, zda nejen neprodáváte silnější alkohol, ale ani neprovokujete tím, že by se vám od něj na viditelném místě válely třeba jen prázdné, dekorativní krabice. Člověku mimoděk naskočí otázka, zda tyto složky mají dost času na to, aby obrážely nálevny a hrozily prstem, když neschováte lahve s ohnivou vodou a vyhláška Ministerstva zdravotnictví nevisí na viditelném místě. Během hodiny ve slunném nedělním odpoledni přijeli například dohlédnout na pořádek, pomáhat a chránit ke kiosku na Petříně muži zákona hned třikrát. Autem. Do parku plného psů a rodin s malými dětmi. Možná je to jen zdání, ale takové opatření se mi zdá mírně protektorátní.
Nepobaví dramatický pokles tržeb. Nepobaví rána, kterou toto opatření zasadí Praze, jako hlavnímu centru turistického ruchu.
Nepobaví velké lihovary a jejich zaměstnance, kteří do nápojů se staletou tradicí téměř jistě nepřidávají přísady, jako jsou přípravky na mytí skla.
Nepobaví ani celkem logické zamyšlení nad tím, komu vlastně zákaz pití tvrdého alkoholu ve skutečnosti prospěje? Nezvýší se třeba konzumace piva…? Nebo dovoz vína…?
Nepobaví ani poněkud viktoriánský přístup vlády, která patrně vstoupí do českých dějin pouze a jen tímto krokem. Petr Nečas, jako její předseda se paradoxně přiblížil k jím zavrhovanému „dalajlamismu“, jakkoli vlastně nikdo neví, co tímto novotvarem míní. Mohu jen konstatovat, že i Dalajlama, ostatně všichni buddhisté, zavrhli alkohol, ale z podstatně jiných, troufnu si říct ušlechtilejších důvodů. „Nečasismus“ je spíše obrazem populistického, rozpačitého a nejspíše neefektivního řešení problému, který už narůstá do gigantických rozměrů a pokud nebude okamžitě odhalen a odstraněn, bude mít tragické následky. Metylalkohol pomyslně přiotrávil už i českou ekonomiku a svobodu. Co však nejhůř, vybírá si daň nejvyšší – lidské životy.
Parlamentní listy, 17. září