Profesor Knížák exkluzívně k situaci v NG

iVANA hASLINGEROVÁ

Je to již více než rok, kdy bylo občanskou iniciativou „Čas na změnu“, která se mnoho let snažila sesadit profesora Milana Knížáka z vedení Národní galerie (NG), vyvoláno výběrové řízení, na jehož základě jmenoval tehdejší ministr kultury MUDr. Jiří Besser do čela této naší největšího a nejvýznamnějšího muzea umění ekonoma ing. Vladimíra Rösela. Zatímco profesor Knížák převzal velice zadluženou a zdevastovanou instituci, kterou dokázal, byť neekonom, využitím své přímé a nekonvenční osobnosti nejen stabilizovat, ale přebudovat do opravdu důstojné reprezentativní národní instituce, tak ekonom Rösel po roce svého působení nejen nebyl schopen komplexně veřejnosti představit ani svou „Novou koncepci Národní galerie“, kvůli které byl, alespoň podle ministryně kultury Aleny Hanákové, do funkce jmenován, ale pro nedostatek financí propustil dokonce vedení sbírky moderního a současného umění v čele s profesorem Tomášem Vlčkem i když se jedná o největší sbírku Národní galerie. Jediné, co plánuje, je nekoncepční drahé přesunování stávajících stálých expozic z místa na místo. Není divu, že mu pak v době celosvětové finanční krize chybějí peníze, protože tyto přesuny vzácných děl jsou velice drahé, o tom, jak je to ohrožuje, nemluvě. Zároveň není stále jasné, kdo bude autorem, duší, tvůrcem těchto nových expozic, kdo tedy hodlá přepsat po Milanu Knížákovi dějiny českého a světového umění, a jak to provede. Vladimír Rösel tedy nejenže nedokázal jako profesor Knížák přesvědčit celou řadu soukromých subjektů k mecenášství umění, nezískal jako on pro NG celou řadu historických paláců, které rekonstruoval a vybudoval v nich stálé expozice umění. Naopak během jeho vedení přišla galerie za jediný rok nejen o značnou část sponzorů, ale co je mnohem horší, i o část historických paláců a jak se zdá i o prestiž. A co na to iniciativa „Čas na změnu“? Po třinácti letech poprvé mlčí! Abychom ale panu inženýru Röselovi jako neodborníci nekřivdili, zeptali jsme se, co na dění v Národní galerii říká sám profesor Knížák:

* Vážený pane profesore, je tomu již rok, co jste opustil NG. Fragmenty k tomu uveřejnily článek První rok bez Milana Knížáka. Můžete i Vy bilancovat a vyjádřit se k tomu, co se podle Vás změnilo v NG, co nového se vybudovalo...?
Nový ředitel NG je posedlý touhou něco udělat, ale neví co, neví jak, a bojí se, aby neudělal chybu. Podpis na jakémkoliv dokumentu je pro něho traumatem. Nejraději by zničil vše to, co bylo vytvořeno před ním, poněvadž přitom nemusí nic vymýšlet, jen bořit. Nové vedení NG není pod jeho vedením schopno sehnat kvalitní sponzory. Pokud jí někdo sponzoruje, tak za to galerie tvrdě a až degradujícně platí. Sponzorující firmy si pletou NG s restaurací či nádražní halou. Tak to bylo vidět na některých nedávných akcích NG. Jeho touha po bourání soch před Veletržním palácem NG, nesmyslné stěhování uměleckých děl, předělávání expozic, do kterých byly nedávno vloženy desítky miliónů a navíc bez jakéhokoliv smysluplného projektu, atd. atp., to vše je devastující. K tomu je třeba připočítat kuriózní způsoby vnitřní komunikace a nepřijatelnou manipulaci se zaměstnanci, kterých se chce zbavit, a vypadá to, že by se nejraději zbavil téměř všech. Národní galerie se musí vyvíjet a je třeba, aby po určité době byly některé věci nahrazeny novými, ale upozorňuji, že jen tehdy, když to, co přichází, je schopno plně nahradit to, co bylo předtím.

* To je ovšem nejen smutné, ale pro NG přímo nebezpečné. Proč se skuteční umělci nebouří? Proč s tím něco nedělají?

Máte pravdu, že bychom měli protestovat proti této devastaci naší kulturní instituce. Současné vedení NG, jehož členové se buď bojí nového ředitele, nebo mu prospěchářsky rozdírají řitní otvor, se chová zcela neprofesionálně. Chápu, že je obtížné být pod vedením člověka, který vede něco, čemu vůbec nerozumí a je tedy prosycen strachem, že udělá něco nevhodného. Takový člověk nemá v čele tak významné instituce jako je Národní galerie co dělat. Upozorňuji proto tímto Ministerstvo kultury, aby urychleně zakročilo a odvolalo z postu generálního ředitele Národní galerie v Praze pana Rösela a nahradilo ho někým normálním. Říkám záměrně normálním, protože to, co se dnes s NG děje je kulturní devastace.

* V nedávné zprávě NG stojí, že Museum českého kubismu v prostorách domu U černé Matky Boží končí a v budoucnosti soustředí NG stálou expozici umění 20. století v Čechách do Veletržního paláce včetně obrazů a soch českého kubismu. Moderní umění se ve Veletržním paláci vystavovalo již za Vás. František Kupka tam měl například stálou exposici. Sbírkové fondy, které jste povětšině získal jak z Německa, tak po Janu Zrzavém, tam byly vystaveny také. Takže to vše není novinka. Nebo se mýlím? Pokud ano, co se změnilo?

Snažil jsem se od samého začátku, aby NG v Praze dostála svému jménu a prezentovala co nejširší paletu uměleckých děl ze svých sbírek. Tam, kde sbírky nedostačovaly, i z pracně získaných výpůjček. Dlouho před mým příchodem pracovala NG na koncepci expozic ve Veletržním paláci (VP), ale nebyla schopna ji připravit, to se stalo až pod mým vedením a ve spolupráci se Stanislavem Kolíbalem. Způsob řazení děl podle autorů, promíchání volného umění s užitným a dokonce přítomnost neuměleckých předmětů, jako jsou dopravní prostředky či zbraně, vytváří z VP inspirativní prostor, který zasazuje umění do dobových souvislostí. České umění je poprvé představeno jako silné a výjimečné, poněvadž expozice je vybudována na dílech autorů, kteří se buď vyvíjeli zcela nezávisle, nebo svébytně reagovali na vnější impulsy.

Vyčerpávající výstava děl Františka Kupky jako součást trvalé expozice prezentuje to nejlepší, co Kupka namaloval. NG spravuje nejpočetnější a nejkvalitnější sbírku Kupkových děl a kdo se o Kupku zajímá, může ve VP nalézt v podstatě všechno.

Během mého působení přišla do NG spousta donací. Několikatisícová sbírka Jiřího Valocha, velká sbírka Zrzavého prací na papíře od Ivo Valenty (Synot), dary českošvýcarské nadace manželů Jelínkových, rozsáhlou kolekci děl americké skupiny New New Painters i díla od jednotlivých autorů či sběratelů z řady zemí světa.
Podařilo se mi založit sbírku tzv. nejmladšího umění, kde se za skromné peníze shromáždila opravdu široká paleta právě vznikajícího umění. A díky tomu, že jsem znal řadu světových sběratelů, mohla se koupit či vypůjčit ojedinělá díla, která nejsou běžně na trhu.

* Veletržní palác si po jeho rekonstrukci západní umělci pochvalovali zejména možnosti vystavovat v jeho vysokých prostorách až 12 m vysoká obrovská díla. Ze spálené a zničené ruiny vznikla tak nejvyšší galerijní výstavní síň v Evropě. Není škoda této jedinečné vlastnosti nevyužívat nadále?

Faktem je, že některé prostory Veletržního paláce jsme museli pronajímat na velké a průmyslové výstavy, poněvadž stát neposkytoval dostatek prostředků, aby mohla být například tzv. Velká dvorana využívána permanentně pro výstavní účely NG. Expozice, které vznikly v křídlech a ochozech tzv. Malé dvorany a které byly po několika letech, kdy se ukázaly jejich slabiny a síly, ještě dotaženy do strukturovanější a sevřenější podoby (spolu s Tomášem Vlčkem), inspirovaly řadu zahraničních expozic a výstav. Při pražském setkání skupiny Reunion, kterou tvoří ředitelé velkých světových muzeí (mj. Ermitáž, Louvre, Prado, Tate, MoMa, Metropolitan, atp.) byly velmi oceňovány expozice NG, zvláště Veletržní palác všechny fascinoval.

* Ve zprávě „NG a katastrofální záplavy deset let poté“ se píše, že v nejbližších letech soustředí NG stálé expozice českého umění od gotiky po baroko v sousedních a technicky propojených palácích Salmovském a Schwarzenberském na Hradčanském náměstí. Stálá výstava baroka ve Vámi zrekonstruovaném Schwarzenberském paláci byla již ale otevřena díky Vašemu působení a přesun gotiky ze starobylých prostor Anežského kláštera do Salmovského paláce je diskutabilní. Toto umění chce kolem sebe gotické starobylé prostory. Jen pak je zážitek pro návštěvníka nezapomenutelný. Vzpomínám, jak bez prožitku na mne kdysi působila výstava zapůjčených gotických děl v bílých moderních místnostech v cizině. Není chybou neponechat pro jeho výstavy klášter sv. Anežky, ale pracně ho přemisťovat do Salmovského paláce?

Schwarzenberský palác byl výsledkem společného snažení ministra kultury Pavla Dostála a mé osoby. Získali jsme ho od tehdejšího ministra obrany převodem, tedy zadarmo. Podobně se podařilo získat i Salmovský palác od Pražského hradu. K tomu je třeba ovšem připočíst peníze na rekonstrukce, které se mi na oba paláce podařilo z vlády získat a deponovat na speciálním účtu, takže nemohly být použity pro nic jiného. (Velkou roli tu zahrál můj tehdejší ekonomický náměstek Miroslav Tajč, dnes již. bohužel, po smrti.)

Co je podstatné, že gotické umění v nádherném Anežském klášteře je opravdu v ohrožení. Proto jsme také plánovali přestěhovat ho přímo na Pražský hrad, ale do prostoru Svatojířského kláštera, kde byla prozatímně prezentována sbírka umění 19. století a čekalo se na jeho rekonstrukci. Jak vidím, současné vedení na Svatojířský klášter zcela rezignovalo, což považuji za velkou chybu. Gotické umění chce vedení NG přestěhovat do Salmovského paláce, který se svým typem pro něj nehodí. Nezaznamenal jsem ani žádný projekt pro opuštěný Svatoanežský konvent. A to by mě bylo velmi líto, poněvadž Anežský areál je jedinečnou gotickou památkou v samém centru Prahy a k NG už zvykově patří.

* Když jste po dvanácti letech odešel z čela NG, čekala jsem, jak se do výstavních prostor ve Veletržním paláci vrhnou Vámi zneuznávaní umělci, kteří nemohli kvůli Vám, soudě alespoň podle jejich protestů, vystavovat. Jak bude NG zavalena jejich veledíly. Ale ono nic. Jak si to vysvětlujete?

Není tak jednoduché vrhnout se do Národní galerie, ona je každá akce v NG drahá. Tím, že NG spravuje velké množství kvalitních a tedy drahých uměleckých děl, musí dbát především na bezpečnost a také na klimatickou stabilitu. Mnoho projektů současného umění potřebuje alternativní prostory a ty NG ve svých budovách nabídnout nemůže, nehledě k tomu, že to do její činnosti nepatří. Všude na světě vystavuji mladí umělci buď v alternativních galeriích nebo v Kunsthalách vytvořených většinou ze starých technických prostor nebo prostor nově postavených s paletou variabilních výstavních možností.

* Nyní otázku přímo na tělo. Co po odchodu z čela NG děláte? Kdy se budeme moci těšit na Vaši novou výstavu či operu?

Celé se to začalo vyvíjet jinak než jsem předpokládal. Trochu víc jsem si začal všímat poměrů na AVU, kde stále učím, a jelikož jsem nebyl spokojen s fungováním jejího Senátu, nechal jsem se do něho zvolit a díky tomu pracuji teď i v předsednictvu Rady vysokých škol, poněvadž mě vysoké školství připadá velmi rozporuplné a nedostatečně „vysoké“.

Dokončuji velkou monografii korejského umělce AHAE, kterou jsem editoval a napsal hlavní text. Začínám také s publikováním mých životních aktivit a v nejbližší době by měla vyjít kniha o mé architektuře. Výstavy se dějí nezávisle na mně různě po světě, momentálně vystavuji v Berlíně. V Čechách čekám na rekonstrukci Mánesa, jehož velkou halu považuji za nejkrásnější výstavní prostor v Praze.

Díky sponzorovi bude od podzimu otevřená v Praze galerie Milan Knížák, která se bude věnovat jen mým uměleckým aktivitám. Mezitím, samozřejmě, píši, maluji a komponuji a dokonce teď usilovně zkoušíme s re-konstituovanou kapelou Aktual, která se připravuje na předvánoční koncert v Lucerna baru.

Loni jsem otevřel muzeum historických loutek na zámku Lednice, letos jsem pro něj připravil Průvodce a mimochodem otevřel ještě další muzeum historických loutek na náměstí ve Štramberku. I tam jsem připravil Průvodce, který je právě v realizaci. Všechny exponáty pocházejí z mé sbírky, kterou jsem budoval asi 40 let. Určitě jsem ještě něco zapomněl, ale to je jedno. Nemohu říct, že bych byl méně zaměstnán než když jsem řediteloval NG.

Vážený pane profesore, děkuji za rozhovor a přeji hodně sil do další tvůrčí práce.

Srpen 20, 2012