Premiér měl vyhodit místo Pospíšila vyděrače

Ivana Haslingerová

Ve středu 27. června 2012 spadla jako blesk z čistého nebe zpráva o bleskovém pádu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Na to, že pan premiér řeší problémy vlády odvoláváním ministrů namísto aby je přinutil řešit lépe problémy jejich resortů, jsme si již bohužel zvykli. V průměru vyhazuje jednoho za čtvrt roku a není proto překvapením, že k sedmi vyhozeným přibyl osmý. Co ovšem je na odvolání ministra Pospíšila zarážející, to je rychlost odvolání hodná mistra světa Vettela na mistrovstvích Formule 1 a také to, že se pan premiér obával zprávu o odvolání říci panu ministrovi do očí na zasedání vlády den před tím. Ministr Pospíšil v klidu odešel k večeru 26. června ze zasedání vlády a netušil, že se tam již nevrátí, že druhý den poběží hned ráno jeho letitý stranický kolega a bývalý přítel na Hrad a bude tam již v 11 hodin prosit udiveného pana prezidenta o okamžité podepsání demise Jiřího Pospíšila, jako by v opačném případě měla vypuknout třetí světová válka. Přitom úsměvné důvody, že Pospíšil chce navýšit rozpočet resortu, rozhodně takovou rychlost nepotřebovaly. Stačilo přece říci, že mu peníze nedá. Nehledě k tomu, že panu Vondrovi TÉHOŽ DNE peníze jeho úřad poskytl. A právě toto nevysvětlitelné chování vede občany k přesvědčení, že pan premiér před nimi něco tají, že nejedná čestně a přímo jako chlap.

Není proto divu, že mi přišlo do redakce tolik nejrůznějších a vesměs nelichotivých vysvětlení, proč se to stalo. Takovou odezvu jsem ještě nezažila u žádného z předchozích ministerských odvolání. Přiznám, se, že i mně se v této souvislosti v podvědomí vybavilo zatčení Rudolfa Slánského na oslavách narozenin jeho blízkého přítele Gottwalda. A to je podle mne neštěstí nikoliv pro pana Pospíšila, ale pro pana premiéra, vládu a zejména pro ODS.

Čtenáři se mne ptají, zda nevím, co za takovým jednáním pana premiéra stojí. Otevřeně odpovídám, že nevím, ale že je mi jasné, že musel být neskutečně vyděšen nějakou zprávou, kterou získal bezprostředně předtím, než tak jednal. Zprávou, která musela být tak hrozná, že jednal s rychlostí, jako by šlo o únos či hrozbu zastřelení někoho blízkého. Zprávou, kterou zřejmě neměl čas si prověřit a která může být jen chytrým blafováním někoho, kdo chce rozeštvat nejen dva bývalé kamarády a dnes vlivné politiky, ale zejména, kdo tímto rozeštváním chce zničit ODS a vládu a profitovat z toho, co Petr Nečas udělá. A samozřejmě nejen mne, ale snad každého napadla i myšlenka, že jde o vydírání, protože takové machiavellské chování, jaké předvedl, je v současných vnitropolitických poměrech něčím zcela, ale opravdu zcela mimořádným a je jasné, že musel být neskutečně zděšený.

Co se mohlo stát toho 27. června ráno? Jediné co se tehdy stalo bylo, že to ráno předložila na svou obhajobu paní Parkánová Imunitnímu výboru dokument, který se všichni členové jali studovat. Je známo, že se hájí mj. tím, že jí pan Miroslav Kalousek slíbil dokument kvůli jehož neodevzdání je popotahována policií, vypracovat a neučinil tak. Hysterické reakce pana ministra Kalouska na toto téma jsou veřejně známé a je dokonce obviněn z hrubého zastrašování prokurátora. A je také známo, že pan Pospíšil by nechal policii konat. Nic jiného se tehdy neudálo.

Je to samozřejmě jen domněnka. Ale to ráno se muselo stát něco opravdu velice závažného, že vždy spíše uvážlivý premiér jednal jako vyděšený zajíc, když vyhodil ministra, který má u občanů podle průzkumů veřejného mínění skvělé postavení a který díky zatčení Ratha a uvedením do pohybu i dalších skandálních kauz začínal vracet ODS glanc. Nyní, kdy justice začala konečně mít ve vyšetřování podvodů a krádeží hmatatelné výsledky, mělo chování pana Pospíšila velice příznivý vliv na voličské preference ODS. A jen šílený předseda by toho nevyužil. Navíc si proti sobě postavil politika s velice silným vnitrostranickým postavením ve funkci místopředsedy ODS a předsedy západočeské regionální organizace ODS. Tedy člověka, jehož podpora je důležitá i pro udržení samotného Petra Nečase v čele strany. Zbavit se takového politika může mít pro předsedu strany i vlády stejné důsledky jako podpis vlastního rozsudku k politické smrti. A jak znám pana premiéra, tak si je tohoto dobře vědom. Proto je jasné, že skutečný důvod pro jeho chování musel být nesmírně silný a nebezpečný. Nasvědčuje tomu i okamžitá reakce pana prezidenta. Tak by jednal jen v krajním případě, například kdyby šlo o zprávu, že pokud neodvolá pan Nečas pana Pospíšila, padne vláda.

Ať již byly důvody pro jednání pana Nečase jakékoliv, je bezdůvodné (alespoň před občany) odvolání pana Pospíšila nejen pro něj, ale pro celou ODS a potažmo pravici v ČR velké neštěstí. Neměl se nechat nikým vydírat a vyhodit naopak okamžitě vyděrače.

Červen 30, 2012