Lubomír Stoklásek: "Absolventi škol nemají potřebnou odbornost, o jazykové vybavenosti raději nemluvě!"

Ivana Haslingerová

Pražská pobočka České manažerská asociace (ČMA) pořádala v pražském Golém klubu slavnostní večer pro nejlepšího manažera v ČR v roce 2011 Lubomíra Stokláska, generálního ředitele, předsedu představenstva a stoprocentního majitele Agrostroje Pelhřimov, a.s. Byli jsme přítomni slavnostní události na pražském Žofíně 26. dubna 2012, kde titul MANAŽER ROKU 2011 přebíral od Národní hodnotitelské komise.

O tom, jakou důležitost tomuto ocenění ČMA přikládá, svědčí i to, že se večera zúčastnil kromě předsedy pražské pobočky Ivo Gajdoše (obr. vpravo vítajícího hosty) i prezident celorepublikové ČMA Pavel Kafka (na obr. vlevo sedící po pravé ruce pana Stokláska. Po levé ruce pana Stokláska sedí starosta Pelhřimova Leopold Bambula).

Pan Stoklásek jednoznačně prokázal své manažerské schopnosti. Z obou krachujících firem vybudoval společnost, která v loňském roce vyvážela za 3 miliardy korun výrobků na nejtěžší světové trhy (Automotiv a 16 dalších partnerů) a potřeboval by ještě rozšířit výrobu o 20 %, aby mohl uspokojit všechny požadavky.

Jeho přítel, starosta Pelhřimova Leopold Bambula, se snaží ze všech sil, aby sehnal pozemky pro rozšíření Agrostroje, protože pro malé městečko se 16 700 obyvateli je tento podnik opravdovou výhrou. Zjistil, že kolem Pelhřimova existovaly pozemky o rozloze 45 ha. Nikdo nevěděl, čí jsou. Nakonec zjistil, že jsou v majetku Američana, jehož předek byl prvním starostou Pelřimova. Ten je městu přenechal za směšnou sumu 50 Kč za metr čtvereční pod podmínkou, že se bude moci s rodinou vyfotografovat pod obrazem předka, který visí v galerii starostů na radnici. Pozemky pak starosta prodal panu Stokláskovi za 400 Kč za metr čtvereční a jak město tak pan Stoklásek z toho profitovali.

„Vím, v jakém stavu Luboš Agrostroj převzal. Lidi mu jako Brňákovi navíc nevěřili. Báli se, že vše vytuneluje. Nyní je největším zaměstnavatelem v okolí, zaměstnává 1700 Pelhřimáků. Druhý největší zaměstnavatel Pelhřimovská nemocnice zaměstnává pouze 630 lidí. Díky Agrostroji jsou v Pelhřimově nezaměstnaní pouze lidé, kteří dělat nechtějí,“ říká pan starosta Bambula.

„Bylo štěstí, že jsem si neuvědomil, do čeho jdu. Vědět to, tak jsem do toho nešel. Nešlo to ale pak již zastavit. Musel jsem uspět. Po sedmi letech se nám nakonec s technickým ředitelem, kterého jsem v Agrostroji nechal pracovat, zavedli pořádek, který jsem znal z pobytu v Německu a který v Humpolci neznali. Podle mne je ale pořádek a čistota při výrobě podmínkou úspěchu. Musel jsem vyhlásit soutěž za kvalitu a čistotu pro střediska a jednotlivce. V Pelhřimově jsem zase musel zbourat 27 objektů. I když si o tom tehdy mysleli zaměstnanci svoje, nakonec se přizpůsobili a jsou snad spokojeni. V roce 1997 činily tržby 360 milionů, pracovalo u nás 1130 lidí, nyní čekám tržby 4 miliardy s 2200 pracovníky , neboli tržby by měly vzrůst 8×, počet pracovníků pouze o 44 %,“ říká pan továrník Stoklásek

Nebylo to skutečně lehké. Po příchodu do Humpolce propustil pan Stoklásek 90 % lidí a změnil 95 % výrobního programu. Z vedoucího managementu ponechal pouze technického ředitele. Nově vznikající tým musel podnikatel motivovat stanovením společných cílů a samozřejmě i cílovými odměnami. Výrobní program musel změnit proto, že se podle něj v ČR nedá prodávat, protože zde nedostanete za výrobky zaplaceno: „Proto jsem se obrátil do světa a v současné době 97 % výrobků jde na export.“

Nastal ale velký obrovský problém – jazyková neznalost v podniku s takřka stoprocentním exportem. Proto každého technika a dělníka přijímá pan továrník osobně a klade důraz především na schopnost se domluvit dvěma jazyky a pak teprve na technickou zdatnost. Těm, kteří jazyky neznají, platí drahé jazykové kurzy. Pokud ale po jejich absolvování neprojdou testy, zaplatí si je ze svého.

Na otázku z pléna, která osobnost ovlivnila jeho profesní život nejvíce, odpověděl Lubomír Stoklásek: "Manažeři a vlastníci privátních firem starých zemí EU:"

Krédem pana továrníka je: „Slušnost, odvaha a důslednost“.

V ČR je Agrostroj na špičce ve výrobě užitkových vozidel, zemědělském strojírenství, komunální techniky a stavebních strojů. V Evropě je jedním z největších a nejlépe technologicky vybavených kooperantů. Protože Pelhřimov již nemá nezaměstnané lidi, sváží do Agrostroje svými autobusy dělníky z okolí. Průměrný plat činí 22 500 korun. Absolventi středních škol dostanou nástupní plat 22 000 korun.

Největší problém panu Stokláskovi činí učňovské školství.

Agrostroj drží v ČR 1. místo v zaměstnanosti do 25 roků, 40 % zaměstnanců má maturitu a průměrný věk firmy je 38 let. Výchova mladých odborníků má proto zelenou.

"Nutnost vychovávat a vzdělávat nové zaměstnance z důvodů nepřipravenosti absolventů středních a vysokých škol mi bere nejvíce energie. Za poslední období jsem zajistil kolem 900 nových zaměstnanců, především ze tří průmyslových škol v Pelhřimově, bylo je ovšem nutno kvalifikačně připravit. Školství neplní svou povinnost. Absolventi nemají potřebnou odbornost, o jazykové vybavenosti raději nemluvě," postěžoval si pan továrník.

Pan Stoklásek klade velký důraz na výzkum, v němž pracuje 130 lidí. Pokouší se získat do vývoje peníze z EU. Stává se díky tomu nejen dodavatelem součástek a strojů, ale i jejich vývojovým dodavatelem.

Podle prezidenta ČMA Pavla Kafky, který byl leta ředitelem českého Siemensu, je úspěch německé konkurenceschopnosti tzv. duální vzdělávání učňů (6 týdnů škola, 6 týdnů praxe). Naši žáci se bez tohoto neumějí domluvit v týmu se staršími, nemají disciplínu, neumějí dokonce správně pochopit ani český text, natož pak cizí.

„Letos máme od vlády schváleno 80 milionů Kč na rozvoj učňovských škol a snažíme se, aby přešly pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. Největším balvanem v konkurenceschopnosti českého průmyslu jsou ale české veřejné instituce. Tam musíme udělat pořádek jako v soukromých," uzavřel prezident ČMA Kafka

Obchodní atašé Vietnamské ambasády Tran Hiep Thuong, Ph.D., reagoval na výše uvedené stesky na špatně připravené zaměstnance díky chybnému školskému systému u nás dotazem, kolik peněz ze zisku dává pan Stoklásek na jejich přípravu. On že by to řešil tak, že by dal na chvíli všechem zisk do vzdělání učňů a pak by v klidu pracoval se vzdělanými lidmi a měl zisk větší. Potvrdil to, co je o Vietnamcích známo, že kladou na vzdělání důraz na prvním místě, i kdyby na něj měli dát poslední korunu. U českých podnikatelů to vzbudilo jen údiv a úsměv.

I přes problémy s nedostatečně připravenými absolventy škol naplňuje mladý personál, týmová práce a předvídavost pana Stokláska optimismem. Nelíbí se mu ale, že do ekonomiky firem a státu příliš zasahují velké banky a nadnárodní investiční společnosti.

Pan továrník ale není žádný suchar, který se neumí odvázat. Na společenský večer přivezl odchutnat pět nejlepších vín ze svých vinic na Jižní Moravě „Moravská Agra a.s., Velké Pavlovice", o které se mu stará Radek Bartoň (obr. vpravo). A jak jinak, když jde o Stokláska, jde o vína světová.

"Přivezl jsem Vám ochutnat vína, která obdržela celkem 72 medailí a dvě z nich si objednávají restaurace z Londýna oceněné doporučením Michelin," zval podnikatele k ochutnávce Radek Bartoň

A tak školství-neškolství nálada v Golem klubu byla nakonec víc než dobrá.

Pan Bartoň dával neustále všem rozhodovat, které víno je to nejlepší, naléval a naléval a podle výrazu pana Tran Hiep Thuonga to vypadalo, že přibude asi další zahraniční zájemce o vína pana továrníka Stokláska.

"Tak vybral jsem dobře nejúspěšnějšího manažera roku 2011, nebo ne?" ptal se spokojeně předseda Hodnotitelské komise soutěže Manažer roku ing. Jan Preclík (vpravo)

"Výborně!" odpověděl doktor Bohuslav Holub, který téměř dvacet let tuto soutěž pomáhal organizačně zajišťovat jako předseda Manažerského svazového fondu