Alena Gajdůšková: „Zaměnili jsme demokracii za anarchii“
Ivana Haslingerová
Současná vláda o sobě tvrdí, že je pravicová, ale chová se k občanům jako levicová. Zvyšuje daně a dokonce zavádí milionářské dávky v naivní představě, že tím dostane peníze do rozpočtu. Zřejmě nezná názory předního amerického ekonoma Miltona Friedmana, který za ně dostal Nobelovu cenu za ekonomii a které lze shrnout do poučky: „Když chcete zlepšit ekonomiku státu, snižte daně.“ Vláda díky této antifriedmanovské politice dostává stát do stále větší chudoby– v roce 2006 bylo pod hranicí chudoby 8 % lidí, nyní už 14 % a dá se předpokládat, že se tento počet bude pod taktovkou ekonomického amatéra Miroslava Kalouska (TOP 09) prohlubovat. Zejména když jeho asociální kolega Jaromír Drábek (samozřejmě zase z TOP 09) ožebračuje ty nejpotřebnější. A co víc, ministr průmyslu Martin Kocourek pro nastartování konkurenceschopnosti ekonomiky učinil jen to, že zavedl pojem odklánění financí a následující Martin Kuba také žádnou strategii doposud neoznámil. I když to píši opravdu velice nerada, není divu, že taková vláda ztrácí kredit u občanů zleva i zprava, od chudých až po ty bohaté. A že tudíž nutně chystá cestu pro nástup opozice, jejímuž předsedovi prozatím vystačí pouze negovat vše to, co dělá premiér Nečas. Je to sice líbivý populismus a nástroj pro získání hlasů ve volbách, ale pro opravdové nastartování výroby a tím zvýšení kupní síly obyvatelstva to nestačí. Jen šetření totiž blahobyt nepřinese! Je třeba získat do rozpočtu peníze. I když v halasných proklamacích pánů Sobotků, Rathů a Hašků zaniká tichý hlas jejich kolegyně, místopředsedkyně Senátu Aleny Gajdůškové jde přitom o první hlas z opozice, který se zabývá nejen kritikou asociálních kroků vlády, ale i myšlenkou, jak pomoci ekonomice, aby se tato mohla zvedat. Navrhuje neustrnout a nečekat na Godota, jak to dělají současní ministři, ale hledat zdroje ve věcech s velkou přídavnou hodnotou, tedy v inovacích, výzkumu a vývoji. A navíc činí konkrétní kroky v navazování vztahů Senátu s Akademií věd a vysokými školami, tedy s vědci a elitními pedagogy. A není bez zajímavosti slyšet, jak si vše konkrétně představuje. Jakou roli by v tomto spojení vědy a podnikatelů měl hrát podle ní moderní stát:
Lidé nevolí politiky proto, aby jim tito hovořili do každodenního života, ale volí si je proto, aby dokázali předvídat a zajistit dobré podmínky pro budoucí rozvoj a prosperitu země. To jednotlivec neovlivní, na to nemá prostředky. Od toho je tu stát jako služebník občanům, nikoliv pouze privilegovaným elitám. Stát, v němž demokracie a vláda práva platí pro všechny stejně. Úkolem politiků je proto předvídat a nastavovat dobré podmínky pro rozvoj země. I když se to zdá být málo, je právě toto obrovsky zodpovědný a těžký úkol.
* To jste řekla velmi podobně, jak mi to řekl v rozhovoru panovník státu s nejvyšším HDP na hlavu, Jeho Jasnost Hans Adam II. z Lichtenštejnska. Ten také tvrdí, že stát má sloužit lidu jako servisní centrum podle hesla: „Neptej se, co může občan udělat pro stát, ale raději, co může stát lépe než kterákoliv jiná organizace udělat pro občana“. Překvapilo mne, že to slyším i od socialistické političky…
Ale to je úkol dobrých politiků obecně. Jsem přesvědčena, že politik musí znát rovnováhu mezi tím, co stát drží ve své ruce a co ponechá volné ruce trhu. Ve své ruce potřebuje mít blokační menšinu, kterou lze věci ovlivňovat. Podle mne činí kolem 30 % stejně jako v managementu. Jsem zastáncem trhu, ale s touto státní brzdou sociálně tržního hospodářství. Právě v současné ekonomické krizi se ukázalo, že je potřebná i tato veřejná ruka státu i pro pomoc podnikatelům, aby se z krize dostali.
* Jak to myslíte „pomáhat podnikatelům“? Vy jako sociálně demokratická politička chcete podporovat podnikatele?
Zajistit prostor pro podnikání pokládám za svou povinnost. Mám na mysli podmínky zabezpečení stability v daňovém, zdravotním, důchodovém a dalších systémech. Podnikatelé potřebují stabilní právní rámec. Ekonomický systém se musí stabilizovat, zklidnit a zefektivnit. Musí se zmodernizovat systém veřejných služeb – zdravotnictví, bezpečnost, veřejná doprava, školství, věda, výzkum, inovace – jakož i podpora malého a středního podnikání. Má-li podnikatel investovat, musí mít jistotu, že se během roku nezmění podmínky. Investice jsou dlouhodobými věcmi a musí se propočíst jejich návratnost. A k tomu je právě nutné znát strategii vlády alespoň na jedno volební období, což tato rozhádaná vláda neposkytuje.
* Čím to podle Vás je? Co Vás nejvíce mrzí na současné politice? Co byste změnila, co komplikuje nejvíc Vaší práci?
Je podstatné vrátit vnímání a skutečné principy demokracie do veřejného prostoru. Zaměnili jsme demokracii za anarchii. V této chvíli vnímám všechno kolem sebe jako pimprlové divadlo. Co je jiného, když ministr odstoupí a zůstane na ministerstvu jako náměstek nového ministra, jako se nedávno stalo. Nejde to vyložit jinak, než že bude tahat za nitky v rukou nového ministra jako loutkoherec. Pokud ministři jeden den oznámí v televizi, že podají demisi a druhý den to odvolají… A to je to, co jsem říkala. To není vláda, ale pimprlová komedie. Pokud si nedokáže premiér vybrat schopné ministry, měl by vrátit co nejrychleji svůj mandát voličům. Jeho vláda nedělá již druhý rok nic jiného, než že řeší personální změny, a to je zejména v době ekonomické krize v okolních zemích velmi nezodpovědné a drahé mrhání časem i lidským potenciálem.
* Pokud jde o Vaši obavu o demokracii u nás, pak minulý týden na konferenci o církevních restitucích pronesla podobnou obavu senátorka za ODS Alena Palečková. I ona vidí v naší republice velmi nebezpečný trend v chápání demokracie. Jsme podle ní svědky toho, že je vše proklamováno heslovitě, povrchně, často vytrženě z kontextu. Je zvláštní, že podobné obavy slyším z úst i opoziční senátorky…
Do demokracie patří levice stejně jako pravice. Pokud chceme být demokratickým státem, musejí být demokraté na levici i na pravici. Princip demokracie je, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého a k druhému názoru mám respekt. To znamená, že tam musí být i vnitřní disciplína. Byla jsem osočena, že se tímto požadavkem vnitřní disciplíny snažím o nějaké omezování osobnosti člověka. To ne. Říkám pouze, že já sama musím mít respekt vůči jinému názoru a právu jiného člověka. Paní senátorka Palečková má pravdu, že zkratky v médiích zplošťují vidění občanů. Klipy a zjednodušení nevysvětlí nic a je to špatné. Je to špatné nejen pro jednotlivce, ale pro celou společnost. Velký problém spatřuji v etické a morální rovině a v rovině vnímání a fungování demokracie. Tyto hodnoty jsou pro mne nejdůležitější. Důležitější než ekonomické. I když se samozřejmě promítnou i do ekonomiky.
* V tom byste si zřejmě rozuměla s Jeho Eminencí Dominikem kardinálem Dukou, který pokládá za největší problém nejen naší republiky, ale celé EU, že pro samou reorganizaci a euro zapomněla klást důraz na morálku.
To má pan kardinál pravdu. My jako ČR jsme na tom ale několikanásobně hůře než ostatní státy EU. Kdybychom alespoň drželi evropské normy a hodnoty, tak v tomto morálním marasmu bychom nebyli tak hluboko.
* Neidealizujete si okolní státy? Je to podle Vás s námi opravdu horší než s ostatními státy EU?
O tom jsem hluboce přesvědčena. Člověk je svobodný jen v situaci, kdy není čistě ekonomicky na nikom závislý. K tomu ale potřebuje systém veřejných služeb, potřebuje mít přístup ke vzdělání, ke zdravotní péči, ke svobodě slova, potřebuje, aby se nebál otevřít pusu v zaměstnání. My jsme destruovali tento systém a jsem hluboce přesvědčena o tom, že vše to, co se děje na politické scéně, devastuje demokracii jako takovou. Je potřeba vrátit občanům svobodu.
* Tato vnější ekonomická svoboda, o níž hovoříte, je jistě důležitá, ale ještě horší je, že lidem chybí vnitřní svoboda. Svoboda, která je v člověku třeba i za mřížemi. Když si najde v sobě víru v to lepší, cítí se vnitřně svobodným. Právě to zde začalo chybět za komunismu a ani po revoluci se to bohužel nezměnilo. Chybí vnitřní přesvědčení člověka v lepší život. Pak se občan nebojí zítřka, i když je třeba na chvíli ve špatné situaci. Věřící člověk tomu říká, že chybí víra v Boha. Podle něj vnitřní svoboda je Bůh.
To je to základní. Člověk nemůže být svobodný, pokud se bojí zítřka. Ale to souvisí i s tou ekonomickou svobodou. Pokud se bojí, že nebude mít na vzdělání dětí, že ho vyhodí zaměstnavatel jen proto, že se špatně vyspí, bojí se nemoci, že nebude mít na léky. Moje představa je zabezpečit svobodu pro všechny, nejen pro bohaté.
*I pan prezident vnímá současné chování vlády, o němž jste hovořila, jako velmi nebezpečné, a to zejména pro ekonomickou stabilitu země. Na Žofínském fóru prohlásil: „Jsem přesvědčen, že k těm všem našim nestabilitám si nemůžeme dovolit žádnou další nestabilitu. Má smysl říznout do mandatorních výdajů, ale k tomu potřebujeme vládu, která má jistou sílu. Ne problémy, jako má teď.“
Nevím, zda si pan prezident uvědomuje, co znamená ono „říznutí do mandatorních výdajů“ v podání současných ministrů financí a sociálních věcí. Že to podle nich znamená nevalorizovat již tak nízké důchody a obírat zdravotně postižené. To je vysoce nemorální, to snad se nedělo ani za středověku. Úcta ke stáří by měla být vysokou hodnotou. Řešit ekonomickou situaci země místo rozpohybování průmyslu ožebračováním bezbranných důchodců je nejen nemorální, ale i velice nespravedlivé a neefektivní. Protože tito lidé celý život platili daně na sociální a důchodové pojištění. Penzi jim proto stát nyní nedaruje. Oni si ji už odpracovali. Navíc je to velice krátkozraké a bude to strašně poškozovat zemi jako celek v očích světa. Právě na zajištění péče o staré a nemocné se pozná úroveň státu.
* Pan prezident jistě neměl na mysli ožebračování důchodců a invalidů. V jeho fondu pečují s manželkou právě o děti z dětských domovů a o seniory. Pokud vím, tak je bojovníkem za nevyplácení obrovského množství sociálních dávek flákačům a lidem štítícím se práce. To je ale obtížnější zjišťovat a tak pan Drábek sáhl k jednoduššímu a nesmírně asociálnímu řešení – paušálně potrestat všechny a nejvíce ty co se mohou nejhůř bránit, staré a bezmocné. Jak byste Vy získala peníze do rozpočtu, kdybyste se chtěla vyhnout podobnému asociálnímu jednání pánů Kalousků a Drábků?
Rozhodně bych neožebračovala ty nejchudší a nejbezbrannější, ale poohlédla bych se po tom, jak přilákat investory a podnikatele a rozpohybovala bych průmysl. Jen škrtání totiž blahobyt nepřinese. Je třeba získat do rozpočtu peníze. Hovořím s podnikateli a mám oči otevřené. Zásadní pro ně je stabilizace země. Stabilní vláda, právní stát, předvídatelnost alespoň na několik let dopředu. A já bych navíc zavedla co nejrychleji euro.
*Euro? Na všech ekonomických konferencích a přednáškách je slyšet varování před ním. I velký propagátor eura pan Kalousek loni na konferenci s Ivanem Miklošem v ČNB prohlásil, že je rád, že uposlechl ekonomy a nezavedl ukvapeně euro.
Já jsem z Moravy kousek od slovenských hranic a vím, že by mnohé firmy neutekly na Slovensko, kdyby u nás mohly platit eurem jako tam. Nevadí jim zvýšení daní o několik procent, ale transakční náklad pro ošetření kursových rizik tvořící 25 % jejich nákladů.
* To je jeden pohled z pohledu exportérů, ale zemím, které nemají ekonomiku nastavenu alespoň na 70, lépe 80 % ekonomiky německé, přineslo euro obrovské inflace a problémy, protože nemohou ustát diktát jednotných úroků výhodných pro vyspělé státy. Prostě slabé ekonomiky nevylepší zavedením společné měny. Musí nejdříve sladit krok s ekonomikami vyspělých států. Jinak to velice zbrzdí jejich náš rozvoj. Příklad Řecka, pobaltských států, Portugalska, Španělska, Itálie, Francie… jsou dnes a denně diskutované a další přibývají. Proto se vážně hovoří o dvojrychlostní Evropě…
Odpovím otázkou. Je na Slovensku nějaká smrtonosná inflace?
* Tam ale před zavedením eura tehdejší mimořádně odvážný a ekonomicky vzdělaný ministr financí Ivan Mikloš zavedl tzv. rovnou daň, čímž nalákal okamžitě pět největších světových automobilek a zabezpečil rozjezd ekonomiky tak, že na hlavu vyrábělo Slovensko nejvíc aut na světě. Teprve pak zavedl euro a jeho nástupce Fico jen dolaďoval problémy s tím spojené. U nás je vše jiné. Jak říká pan prezident: „Závidím Slovákům Mikloše!“
Inflace roste i nyní bez eura a naši ministři nejsou ve stavu to ovlivnit. Odráží to zvýšení cen energií, zdražování potravin a léků. A na vlastní uši jsem slyšela, že prezident Klaus a jeho poradkyně říkali, že je třeba zvýšit inflaci, abychom dohnali Evropu.
* Já zase slyšela, jak řekl profesor Klaus, že by u něj neudělal zkoušku student, který by dovolil vysokou inflaci. Samozřejmě mírnou povolí každý ekonom. Neprohlásil to v diskusi s guvernérem ČNB, který hlídá tzv. cílenou inflaci neboli inflaci tak nízkou, že už je to podle některých ekonomů na pováženou? Ale nechme euro eurem a inflaci inflací pro debaty ekonomům. Senát navázal díky Vaší iniciativě spolupráci s Akademií věd a staráte se o situaci na vysokých školách. Jako jeden z mála politiků chcete pomoci ekonomice hledat zdroje ve věcech s velkou přídavnou hodnotou, tedy v inovacích, ve výzkumu a ve vývoji. Můžete nám k tomu něco říci?
Zdrojem ekonomického růstu musí být podle mne inovace. Nesmíme proto připustit likvidaci rezortních výzkumných ústavů. Vědce v nich bych platila zlatem. Proto se zlobím, že tato vláda je likviduje, a to velmi tvrdě i přesto, že máme u nás vzdělané lidi pracující ve výzkumu a vývoji. Nejsme horší než okolní svět. Naopak mu máme co nabídnout. A to nejen vědce a díky nim i dobré nové technologie (nanovlákna, nové léky…), ale i kvalifikovanou pracovní sílu. Máme kvalitu a nemusíme se podbízet, že budeme daňovým rájem. To je krátkozraké. Nízké daně samy o sobě nepřivedou do země opravdu kvalitní podniky s vysokou přídavnou hodnotou. Jsme civilizovaní a musíme nabízet civilizovaný prostor pro podnikání. Teprve pak budeme mít i seriózní investory. Je třeba nastavit dobré podmínky. Stabilizovat systém veřejných služeb, vymahatelnost práva a přijmout opatření pro růst. To nepůjde jen samým škrtáním. Snažíme se rozpohybovat velkou debatu o podpoře vědy.
* Až na ty daně nezbývá než souhlasit. Pokud se ale zvýší daně bohatým, tak zmizí do již nachystaných poboček na východ od nás. Alespoň mně to v debatách vždy říkají. Kdo pak bude přispívat do rozpočtu, aby se vše mohlo rozjet?
Proč se sem, když jsou zatím nízké daně, nehrnou investoři? Protože přišel pravicový Topolánek, rozkmital právní prostředí, všechno přeoral a jsme zemí s nejmenším procentem investic. Za sociálně demokratických vlád jsme byli naopak zemí s maximem zahraničních investic. Takže jenom v té výšce to není.
* Pan Topolánek nejednal jako skutečný pravicový politik. Pravicový neznamená asociální. Skutečně pravicoví a dobří politici jako Reagan ani Thatcherová rozhodně asociální nebyli. Pan Nečas chtěl nápravu, ale život za rozmařilého Topolánka se tak zabydlel v mnoha srdcích jeho oblíbenců, že stojí jako bezmocný Don Quijote mezi nimi a obávám se, že se mu pošramocenou reputaci pravice v očích občanů nepodaří zlepšit. Jak byste to řešila Vy?
Všechny činnosti politiků a úředníků by měly být auditovány, kontrolovány a průhledné pro všechny občany.
* Nejde přehlédnout, že jste si během rozhovoru několikrát posteskla nad poklesem morálky, špatnou vymahatelností práva, i nad neúctou ke školství a vědě. Od toho se odvíjí přístup lidí k životu, rodině, dětem, zločinnosti, krádežím. Není tento pokles morálky dán také kromě vlivu politiků i tím, že se vytratila u mnoha lidí za dvou předchozích totalit víra v Boha? Nebylo by správné umožnit církvím, aby pomohly státu v tomto směru tak jako to činí v ostatních státech EU a přestat naopak dělat obstrukce zákonu o vyrovnání státu s nimi, když jde navíc jen o cca 250 milionů Kč ročně?
Církve mají ve společnosti nezastupitelné místo nejen v nastavování etických norem a duchovním rozvoji lidí, ale i ve vzdělávání a sociální práci. Vztah státu a církví je třeba řešit kvůli nim samotným, státu, obcím i občanům. Nicméně nejedná se jen o těch 250 milionů ročně. Vládní návrh řešení církevních restitucí skrývá navíc docela vážná rizika. To je ale na další dlouhou debatu.
Paní místopředsedkyně, děkuji za rozhovor