Je velká chyba, že matematika není povinným předmětem maturitní zkoušky
Václav Klaus
Zúčastnil jsem se slavnostního setkání u příležitosti krásného, již 150. výročí založení Jednoty českých matematiků a fyziků. Nemáme u nás mnoho srovnatelných institucí, které mohou slavit takové výročí. Jsem člověk, který matematikem ani fyzikem sice není, ale matematiku má po celý svůj život velmi rád, člověk, který se dokonce v 70. a 80. letech po léta snažil časopis Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, člověk, který o sobě dobře ví, že příliš daleko nad elementární vysokoškolskou látku matematiky a matematické statistiky nedosáhl, nicméně člověk, kterého trápí, když se dnešní svět, resp. někteří mediálně úspěšní, ale nesmírně povrchní a nepokorní lidé v něm snaží matematiku obcházet, vyhýbat se jí a její význam a potřebu ve vzdělání popírat. Přál bych si, aby Jednota fungovala ještě nejméně dalších 150 let a aby stále pracovala na obhajobě matematiky a vědění vůbec a aby bránila poklesu matematických znalostí v naší zemi.
Dnešní nedobrý vývojový trend v pohledu na matematiku, který bychom si neměli zastírat, určitě není způsoben matematikou samotnou, i když asi platí, že ne každý učitel učí matematiku tak, aby studenty a žáky zaujala. Tento trend je spíše spojen s obecnějšími problémy poklesu úrovně všeobecných standardů, nejen v matematice, s extenzivním nárůstem počtu studentů, který zcela nevyhnutelně snižuje kvalitu výuky, s otevřením hrází pro masivní získávání vysokoškolských diplomů v pochybných oborech bez matematiky jako nezbytného gate-keepera (čili obránce hradeb vzdělanosti), je spojen i s hluboce mylnou vírou v to, že nás výpočetní technika zbaví povinnosti učit se matematiku.
Málokdo mimo matematiků si uvědomuje, že matematika není o počtech či výpočetních vzorcích, ale o způsobu myšlení. Její pochopení a schopnost využití v reálném životě se nedá nahradit sebeinteligentnější kalkulačkou v našem mobilu. Právě onen proces, kterým se dospívá k výpočtu, je naprosto klíčový. Používat matematiku znamená tříbit si logiku a schopnost pracovat s abstraktními pojmy. Tomu nás žádný jiný předmět tak dobře nenaučí. I proto považuji za velkou chybu, že se matematika nestala povinným předmětem maturitní zkoušky. Vždy jsem proti tomu protestoval. Někteří z velkých, myslím tím médii chválených, ministrů školství si to dokonce dali jako hlavní cíl svého ministrování.
Jednota českých matematiků a fyziků by se také měla aktivně účastnit nikdy nekončícího souboje o kvalitu našich škol. Jsem dalek zvysoka, silácky a světácky hovořit o jejich kvalitě, jak to u nás bohužel někteří tak často dělají, ale některé tendence zřejmé jsou, a bohužel dobré nejsou. Zdá se mi nesporné, že čím výše od první třídy ve školách postupujeme, tím relativně nižší je jejich kvalita. Ono to vlastně ani nemůže být jinak – zákon klesajících mezních výnosů, kterého jsme si my ekonomové dobře vědomi, platí v naprosté většině lidských činností, tedy i ve školství. Vím, že říkat něco takového není v našem akademickém světě příliš populární, ale říkat to třeba je. Přeji Jednotě maximální úspěch.
Velká aula Karolina, Praha, 28. března 2012