VĚCNĚ O EVROPĚ – KONEČNĚ!
Ivana Haslingerová
Je nutné, aby se EU začala chovat jako ostatní svět a kladla důraz na podporu exportu a otevírání trhů místo na velice drahou zelenou politiku, která ji postaví mimo zbytek světa.Vývoj zemí eurozóny je až na Německo hluboko pod vývojem zemí bez eura.Fiskální unie eurozónu nespasí.
V kongresovém sále Malostranského paláce Matematicko-fyzikální fakulty University Karlovy se konala pod záštitou předsedy vlády České republiky Petra Nečase, konference "Hospodářské zájmy ČR v EU a jejich prosazování" řešící téma českých ekonomických zájmů a pozici podnikatelského prostředí v rámci Evropské unie. O tom, jakou důležitost této otázce pan premiér přikládá, svědčilo, že osobně přednesl závažný úvodní projev. Vzhledem k tomu, že jsme zvyklí slýchat z úst mnoha vládních představitelů jen samá superlativa o EU, dalo by se říci, že jeho projev byl velmi odvážný a varující. Varoval v něm především, abychom se nadále nespoléhali na přerozdělování peněz z evropského rozpočtu, ale naopak
kladli důraz na rozvíjení jednotného vnitřního trhu založeného na volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, který je základem integračního potenciálu Unie. Zejména kladl důraz na liberalizaci trhu se službami, které v současnosti představují více než 70 procent HDP celé Evropské unie. A o tom, že nezůstává u pana premiéra jen u přání a u vznosných slov, svědčí, že inicioval a předložil Evropské Radě "Plán pro růst v Evropě":
"Protože podíl vývozu na našem HDP je takřka 80 procent, nemůžeme se tvářit, že se nás vývoj v eurozóně netýká. Proexportní charakter naší ekonomiky předurčuje skutečnou prioritu české evropské politiky, a tou je pochopitelně Právě proto jsem před březnovou Evropskou radou, které tradičně dominují ekonomická témata, spoluinicioval a spolupodepsal dopis třinácti členských států (Spojeného království, Nizozemska, Švédska, Finska, Estonska, Lotyšska, Slovenska, Irska, Španělska, Itálie, Polska a České republiky), který pod názvem Plán pro růst v Evropě identifikuje konkrétní opatření, k nimž musíme společně přikročit. Jsem také rád, že závěry Evropské rady řadu z těchto opatření zmiňují, což dokládá, že mimo onen často zmiňovaný „hlavní proud“ evropské integrace. Ba právě naopak," uvedl pan premiér.
Premiéru Petru Nečasovi se rovněž nelíbí, že evropská spolupráce postoupila k dalším fázím integrace – k měnové a politické unii, aniž by ovšem předchozí stádium rozvoje opravdu volného vnitřního trhu uskutečnila. nebude-li existovat skutečná vůle členských států dodržovat pravidla rozpočtové odpovědnosti.
„V budoucím postavení České republiky se nebudeme moci pouze spoléhat na přerozdělování peněz z evropského rozpočtu. Vnitřní trh se naopak za 20 let svého fungování ukázal jako spolehlivý a účinný instrument k zajištění prosperity a hospodářského růstu a tedy i nástroj pro snižování nezaměstnanosti. Budeme proto muset spíše rozvíjet ten potenciál integrace, který skutečně přispívá k rozvoji všech členských států, tedy i České republiky. Podíváme-li se však na obhajobu českých zájmů v diskusi o dvou klíčových tématech, jimiž současná Evropská unie žije – tedy – zjistíme, že tomu tak skutečně není,“ kritizoval premiér Nečas
Pan premiér kritizoval i nadměrnou regulaci EU, která podle něj představuje problém a překážku v podnikatelské činnosti a je ji nutno radikálně zmírnit: „Je dobře, že se unijní instituce zavázaly redukovat administrativní zátěž pro nejmenší podniky, nicméně je nutné pokračovat dále.“
Vzhledem k závažnosti uvádíme projev pana premiéra v plném znění v článku "Prioritou ČR v EU je důraz na dokončení vnitřního trhu".
Ministr průmyslu a obchodu České republiky vyjádřil souhlas s panem premiérem, že názor EU, že udrží fungující sociální systém bez fungujícího trhu, je iluzorní a zdůraznil, že nesmíme rezignovat na stagnaci ekonomik ostatních států, ale naopak se musíme zaměřit na tři klíčové oblasti naší politiky vzhledem k EU –
1) V konkurenceschopnosti musíme klást důraz na podporu inovací a výzkumu a to nikoliv jen proklamačně, ale činy. Přestože investujeme 32 mld. Kč ročně do výzkumu a školství, tak technické školství nepřitahuje studenty. Je to natolik závažné, že by se to mělo řešit nejen na národní, ale i na evropské úrovni.
2) Legislativu EU máme přijímat v minimální bázi, protože zatěžuje náš průmysl. Jako odstrašující příklad uvedl pan ministr, co způsobil tzv. projekt REACH o regulaci chemického průmyslu, který nařizuje podnikům předregistrovat chemikálie. Na jeho základě se musí o chemických látkách, kterých se vyrobí nad jednu tunu ročně, shromáždit všechny dostupné informace. Registrace každé takové nové látky vyjde v průměru na 1 mil. Kč. Dle odhadu ministerstva životního prostředí byly přímé náklady s registrací těchto látek pro celou ČR činit 7 mld. Kč a nepřímé náklady až o řád vyšší. Což znamená, že malé a střední průmyslové podniky v důsledku toho nemohly inovovat výrobu ani vyvážet do zemí EU. Výrobky se zdražily, výroba začala stagnovat a nastalo propouštění zaměstnanců. Ale i velké podniky se v porovnání se světem začaly stávat konkurenceneschopnými, neboť místo do inovací musely investovat do registrací. Podle Severské rady chemické podniky EU byly nuceny investovat do tohoto projektu 28 mld. €. Odpovědnost europoslanců za schvalování takových nesmyslů jako REACH je podle prezidenta republiky nekonečná. Vzpomínám, jak o tomto projektu již před lety prohlašoval prezident republiky, že když mu europoslanec Jan Zahradil o projektu referoval, měl pocit, že nastal konec světa a okamžitě svolával konference proti tomuto šílenému plánu EU. (podrobně jsme o tom psali např. v článcích Václav Klaus: "Nastal konec světa! a "Václav Klaus: "Konec světa je tady!")
3) Nejvíce podrobil pan ministr kritice energetickou politiku EU. Zejména její bezuhlíkovou politiku, která pod tlakem krátkodobých módních trendů zatěžuje rozpočty států EU obrovskými platbami do budoucna:. Již nyní platíme výrobcům elektřiny z fotovoltaických zdrojů 32 mld. Kč ročně a to na dobu 20 let! V Německu se zase po nesmyslném odklonu od jaderné energetiky a návratu k nemoderním uhelným elektrárnám zvedla spotřeba uhlí o 30 %. Merkelová může zastavit výrobu v jaderných elektrárnách, ale energetika se nedá takto bezmyšlenkovitě regulovat bez následků. Zvýší spotřebu uhlí, ovzduší se začne opět kazit a nepomohou summity, které jsou rychlými nálepkami na uklidnění situace mezi lidmi, ale fakticky nic neřeší."
"Brusel nemůže plánovat celoevropskou energetiku s přístupem, že 100 mld. euro není žádný peníz. Musí vědět, co unese ekonomika té které země. Musíme Bruselu oznámit, že naše ekonomika, kde chybí peníze už i na důchody, nemůže sypat miliardy euro na jeho zelený sen. Ekonomika běží reálně a ne podle snů. Musí proto silně zaznít v Bruselu náš hlas, že nelze všem státům diktovat stejný energetický mix pro výrobu elektřiny i pohoných hmot. Energetická koncepce EU nesmí podléhat módním trendům, protože Evropa musí stát na fungujích ekonomikách. Jinak nemůžeme budoucí konkurenci obstát. A nejen my, ale celá EU," uzavřel své vystoupení ministr Kuba.
Prezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky by slunce svítilo na byznys", jak trefně nazval svůj příspěvek, a ne, aby ho takto prodražovalo.
Konferenci považuje za začátek pro spolupráci s vládou o prosazování našich národních zájmů v EU. I když podnikatelé mají v Bruselu velké zastoupení, nejvýznamějším lobbistou by v Bruselu měla být vláda.
"Mnohé v Bruselu jako podnikatelé zajistíme, ale bez politiků to nejde. Politici musejí vystupovat jednotně a být dlouhodobě čitelní. Ani opozice by proto neměla postupovat proti ekonomickým zájmům ČR," říká Jaroslav Hanák
Počet europoslanců se mu zdá pro nás nepřiměřeně malý a vyzval proto ministry v boji o další místa v Evropském parlamentu, protože jsme desátí v počtu obyvatel a máme jazykově vybavené lidi. A především kritizoval ministry, že nejsou dostatečně přítomni natož pak slyšitelní v Bruselu na jednáních, kde prosazování národních zájmů je zcela zásadní prioritou. Navíc tam nejsou naši ministři přítomni v pravou chvíli. Přitom, co se tam odsouhlasí, to je do dvou let u nás zákon. Naše priority by měly být jasně formulované, aby ministři mohli postupovat v souladu se zeměmi s týmiž zájmy. Musíme být u rozhodování jako ekonomové znalí věci.
Dělá se rozpočet na leta 2014-20. Je potřeba analyzovat dopady na naší ekonomiku z chystaných opatření. Vláda musí mít dostatek zklušeností s dopady na naše hospodářství. Liknavý postoj ovlivní čerpání a zatíží neúměrně naší ekonomiku," uzavřel pan Hanák.
"Pan prezident Hanák zdůraznil, že vláda by měla být hlavním lobbistou. To je ale samozřejmost. Nebo snad není?! Vidím, že pan náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa se mračí a zvedá obočí... usmál se moderátor konference Jakub Železný, když pozoroval protestní šum v sálu po kritice práce našich ministrů v Bruselu
konstatoval, že požadavky formulujeme dobře, ale je potřeba mít sílu je dobře implementovat. Naše ministerstva berou stále agendu EU jako přívažek a přitom si k ní přidávají ještě 30 % požadavků sami. 
"Musíme přemýšlet dlohodobě ne jako EU, která má samé volby a krátkodobé sliby. Chceme liberallizovat vnitřní trh. Není to naplněno. Pokud padnou bariéry z uzavření jednotlivých zemí proti němu, pak více ochráníme inovace a získáme peníze. Zatím se to neděje a "Evropa zažívá propad konkurenceschopnosti". V roce 2009 byla ČR v konkurenceschopnosti na 31 místě, loni na 38. místě. Jih EU se propadá dolů ještě víc. Po roce 2050 mohou být státy EU vytlačeny deseti nejsilnějšími ekonomikami světa. Ztratí tak pozici největší zóny volného obchodu," říká Martin Tlapa
Situaci v ekonomice nevyřeší jen škrty, ale musíme mít strategii konkurenceschopnosti. Jde o podobnou strategii jako v letech 1995. Byla již schválena vládou a potřebujeme koncenzus i s opozicí, abychom patřili k "těm dobrým zemím EU". Bez konsenzu nás všech a naší pomoci vládě je to těžké. Ekonomiku netvoří jen zahraniční obchod, ale i důvěra ve veřejný sektor. Musíme znát, co děláme a co neděláme dobře ve službách, v duševním vlastnictví, v jednotném digitálním trhu, v mobilitě lidí, ve zdanění, v zadávání veřejných zakázek... I malá ekonomika může dosahovat svých zájmů. Jde o to, jaké spojence získá. Musí ale vědět, co požaduje, aby je získala pro dobrou věc.
předseda Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, se zabýval především energetickou situací u nás: "Je dobře, že o ní rozhodujeme na národní úrovni, ale jednotný energetický trh stanovuje cena elektřiny v Německu, které se rozhodlo špatně pro mnohem a mnohem dražší neekologickou energii fosilní místo ekologické a levné atomové. Promítne se to v cenách i pro naše firmy. Rozhodnutí většího státu na národní úrovni tedy ovlivňuje všechny ostatní národní státy. Máme to poníženě trpět!? To je velký otazník! Stejně tak nafta je u nás nejdražší ze všech států EU. Stát by měl hospodařit jako dobře řízená firma!"
Luděk Beling,
Makroekonomický rámec diskuse utvořil se nad tím, jaká bude ekonomika ČR a dalších zemí střední a východní Evropy v letech 2012-2013 a dospěl k závěru, že ať již nastane rozpad eurozóny, či vznikne dvourychlostní Evropa nebo bude pouze EU bez Řecka, v každém případě nás čeká díky intervenci ECB koncem roku zastavení propadu ekonomiky a v roce 2013 mírné oživení. Bez ohledu na problémy naší ekonomiky jsme podle Dlouhého daleko stabilnější, než si mnoho analytiků myslí. Ve srovnání s celou EU představujeme slušnou makroekonomickou stabilitu. Pomineme-li Německo, Francie a Holandsko, pak ČR se řadí hned za tyto státy spolu se Slovenskem a Slovinskem. Až za ně do třetí skupiny se řadí Irsko, Řecko, Španělsko, Itálie, Portugalsko a do nejhorší čtvrté skupiny se řadí Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Pobaltské státy.
ČR je makroekonomicky stabilní, čelí ale rizikům bankovního sektoru, neboť úvěrová politika zemí EU je mimo její kontrolu. Proto u nás nastala úvěrová krize mateřinek cizích bank. Přesto je krize nižší než např. v Polsku, kde podíl úvěru v depozitech činí 116 %, zatímco u nás jen 70 %. Z pohledu tržních spekulantů na tom nejsme zle, ale kdyby klesl rating Belgie či Německa, dopadne i na nás. Mění se sice k horšímu pozice Rakouska aNěmecka v důsledku posunu rizik. Hlubší krize eurozóny neboli měnová krize je ale podle Dlouhého pro země střední Evropy nepravděpodobná. Menší ekonomiky, kromě Polska, budou kopírovat růstovou ekonomiku silných zemí.
Protože udržet vlastní makroekonomickou stabilitu musíme. Hospodářský zájem ČR je tudíž zájem na stabilizaci eurozóny, zájem o prohloubení společného trhu a Schengenského prostoru. orientovaný exportně a sub-dodavatelsky. Z toho plyne závislost na kvalifikované pracovní síle, logistice, transportní a telekomunikační infrastruktuře. Analytiky tolik preferovaná Čína narazí podle Dlouhého za deset let na bariéru.
"Nesouhlasím s názorem pana Milan Urbana, Sorose či Babiše, že stát jde řídit jako firmu. Jinak bychom už dávno měli jedno velké Ministerstvo hospodářství. Stát dělá i jiné věci než firma. Na manažerském řízení státu je spousta rozměrů. Jde především o ideologické rozpory. Kdyby ale existoval větší tlak na správná manažerská rozhodnutí řídících politiků, bylo by to jen dobře," uzavřel Dlouhý.
I další příspěvky byly vesměs kritické a panelisté si pochvalovali, že téma diskuse je nadmíru aktuální:
Jan Gregor, náměstek ministra financí uvedl, že ČR patří ke státům fiskálně odpovědným. Snaží se pro příští víceletý finanční rámec EU prosadit nižší rozpočet, než navrhuje EK. Při našem vstupu do EU byl rozpočet EU 40 mld. €, v roce 2013 bude 160 mld. €. Měl by ale podle MF být jen jen doplňkem k národním rozpočtům. Prostor pro úspory EU je. Jen na dotace zemědělství padne 40 % rozpočtu EU a o pokrácení administrativy EU raději nehovořit. Na 754 poslanců připadá 6 000 úředníků, přičemž každoměsíční přejezdy do Štrasburku jen kvůli požadavkům Francie stojí miliony eur. Německo zase chce aby DPH nebylo v rámci evropských peněz uznatelné. Rozpočet EU by měl být podle MF financován z vnitřních zdrojů získaných z volného obchodu. Do hry prý se ale snaží stále více vstupovat Evropský parlament a snaží se uzmout EU pravomoci pro sebe. To se ale dalo očekávat, neboť podpisem Lisabonské smlouvy dostal skutečné pravomoce zákonodárného sboru. Ministerstvo financí mělo na tuto okolnost poukazovat včas a ne až po podpisu této vazalské euroústavní smlouvy. Jakmile vstoupila v platnost, okamžitě nabyly zákony schválené EP platnost nad zákony jednotlivých států. Pro naši republiku jich takto platí již přes 80 %. Škoda, že nepodpořil pan Kalousek pana prezidenta v boji s europeisty při podpisu Lisabonské smlouvy.
Na zajímavou věc, která zůstává mimo zájem médií, ale může stát EU a potažmo nás velké peníze, upozornil europoslanec Oldřich Vlasák. Tou je pokles poptávky po oceli ve státech EU a snaha EU financovat restrukturaliazci vysokých pecí v Belgii a jiných západoevropských státech. Není to planý poplach. Největší světový výrobce oceli Arcelor-Mittal dočasně uzavírá jednu ze svých tří vysokých pecí v Polsku a již dříve odstavil pece v Belgii, Německu a Španělsku. A EU se bojí velkého nárůstu nezaměstnanosti. Začíná proto hovořit o potřebě evropské intervence, o dotacích z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci. Po evropsku vymýšlí, jak napravit trh, který logicky s klesající poptávkou stlačuje ceny oceli dolů. Přitom se ukazuje, že Arcelor-Mittal je schopen sám restrukturalizovat výrobu a současně se nadstandardně postarat o své zaměstnance. V roce 2004 propustil Arcelor-Mittal v České republice 1 700 zaměstnanců. V roce 2006 to bylo více než 1000 a v dalších letech opět více než 1000. Arcelor přitom uplatňoval politiku dobrovolných odchodů. Lidé, kteří odešli dobrovolně, dostali odstupné, které dosahovalo výše jednoročního až dvaapůlletého průměrného měsíčního platu. Podnik se těmito kroky v České republice dostal z dřívější téměř miliardové ztráty a loni dosáhl zisku 700 milionů korun. "Považoval bych proto nyní za obrovskou chybu a nespravedlnost, aby unijní peníze, naše peníze, financovaly restrukturalizaci pecí v Belgii či jiných západoevropských zemích," uzavřel pan europoslanec.
obhajoval triviální myšlenku, že dopravní infrastruktura je nástroj konkurenceschopnosti. Že boj s emisemi jde dělat i pomocí ní prostřednictvím projektu Galileo, který bude řídit komunikace a zabezpečí konstantní rychlost vozidel, tedy menší znečišťování než při neustálém brzdění a zastavování.
zase konstatoval další triviální myšlenku, že pro konkurenceschopnost země je důležité excelentní vzdělávání a výzkum: "Musíme přejít na životní styl jménem inovativní politika. Nevím, mám-li to říci. Bez vzdělaného obyvatelstva se na infrastruktuře neuplatníme. Jsme přitom čistými plátci v sedmém výzkumném projektu EU."
Závěry konference lze shrnout následovně:
Je nutno Je nutné, aby se EU začala chovat jako ostatní svět a kladla důraz na podporu exportu a otevírání trhů. Musíme mít proto aktivní evropskou politiku a nepřijímat pasivně všechny mnohdy velmi drahé návrhy Bruselu. Musíme sledovat, co nám ekonomicky přinesou, být aktivní, vědět, co po EK chceme a chtít naše požadavky zabudovat do jejich návrhu. Nesmíme se bát vyjádřit jasně nesouhlas s některými návrhy, v klíčových zájmech využít i právo veta. Když jsem poslouchala jednotlivé panelisty, měla jsem místy pocit, že jsem na pradávných seminářích Centra pro ekonomiku a politiku, a viděla jsem v duchu, jak smutně pokyvuje pan profesor Klaus hlavou, že to přece říkal už nejméně před deseti ne-li více lety, že by měl mít radost, že na jeho slova konečně došlo, ale nemá, protože to, že to tak dlouho trvalo, natropilo již naší zemi obrovské škody, z nichž se budeme vzpamatovávat nejméně deset let. No ale abych nekončila jen smutně, je lepší, že pozdě ale přece si snad naši politici sundají růžové brýle z očí a začnou vidět EU realisticky i s jejími chybami.