Patří Mstivá Soňa na index?
Jana Semelková
Doslechla jsem se z ověřených zdrojů (od studentů), že na některých pedagogických fakultách označili knihu Jak se zbavit mstivé Soni? našeho nakladatelství JaS za skandální a nedoporučují, aby ji budoucí pedagogové vůbec četli, natož doporučovali dětem. Netuším, proč a koho Soňa Ticháčková, která „pacifikuje“ třídu „nevychovanců“ tak může dráždit. Prý je v textu příliš násilí. To může říct jen ten, kdo z textu nepřečetl ani písmenko. Nebo ten, který se potřebuje zviditelnit, a teď je téma násilí víc než moderní a neuchopitelné a nenapadnutelné! Knížka Jiřího Holuba Jak se zbavit Mstivý Soni je psána v nadsázce, pohledem dítěte, o žádné násilí se nejedná. Jde o úsměvné škádlení dvou stran: učitelky a žáků. Žáci zlobí, paní učitelka se snaží je usměrňovat. Spíš bych knížku označila za oslavu nelehké práce pedagogů (a z jejich reakcí vím, že takto se na knihu dívají). Kdo knížku četl, nezhrubl, nestal se z něho násilník. Smál se – dospělí si vzpomněli na své roky ve škole, děti se dobře bavily a ČETLY! Osobně si myslím, že by kniha měla být pro studenty – budoucí pedagogy – povinná. Aby věděli, do čeho jdou, co všechno je při výuce může potkat.
Dovoluji si uvést citaci z recenze Mileny Šubrtové z 1. 2. 2012 (www.iliteratura.cz): „Holub … využívá … nadsázku, s níž některé epizody ústí až v groteskní či absurdní finále. Pointy řady žábokudelských kousků si koledují o kritiku z pedagogických pozic. Zvířata se zde kradou ze zoologické zahrady, netopýr obalený v cementu je vyprán v automatické pračce, při cestování vlakem přijde k újmě několik starších spoluobčanů a ostatně i samo východisko zápletky – snaha zlikvidovat učitelku – by se mohlo jevit jako zavrženíhodné. Holubovo vyprávění však není míněno smrtelně vážně a proti případnému zneužitíse brání právě absurdními hyperbolami, jimiž lechtá čtenářovu bránici.“ Na přebalu knihy se vyjadřuje naděje, že „příhody dětí, rodičů i učitelského sboru /…/ vám přinesou spoustu legrace a inspirace pro vlastní rošťárny".
Z následné ukázky posuďte sami, zda mstivá Soňa patří nebo nepatří mezi zakázané knížky: "Než k nám do Žábokudel přišla Mstivá Soňa, bylo vlastně všechno úplně v pořádku. Jsme malý městečko, kde, jak říká naše babi, vidí do talíře každej každýmu. Máme jedno náměstí, radnici, na kopci hrad a naši slavnou školu. Právě tam chodím já, Čalabounová, Žvejkalová, Vřeteno nebo srabík Vášnivý a všichni jsme žáky páté třídy. Není nás moc, asi patnáct, protože jak říkám, Žábokudly jsou maličký město mezi kopcema a lesama, a tak je možný, že jste o něm ani neslyšeli. Učitelé nás moc rádi nemají, prej všichni rosteme pro polepšovnu, ale my si to nemyslíme. Asi trochu zlobíme, ale kdo ne?" A tím vlastně víte, vše potřebné – v Žábokudlech se jednoduše rozpoutala válka páťáků proti přísné paní učitelce. I když, občas to vypadá, že je to přesně naopak. V každém případě příhody dětí, rodičů i učitelského sboru, které se udály během druhého pololetí v jedné malé základní škole, vám přinesou spoustu legrace a inspirace pro vlastní rošťárny. Jsem přesvědčena, že tato kniha mezi zakázané knihy nepatří.