Vyvázání se z povinnosti přijmout euro stojí za hádky se státy eurozóny
Ivana Haslingerová
Televizní sdělení premiéra Petra Nečase ze dne 10.3.2012 mne šokovalo. Poslední jeho kroky se začínaly zdát rozumné. Jeho názor, že nebude v EU bojovat za naše vyvázání se z povinnosti přijmout společnou evropskou měnu euro, přestože ho o to prezident Klaus žádá již přes rok, není, diplomaticky řečeno, příliš rozumné. Pan premiér tento svůj postoj zdůvodňuje tím, že by prý měl spoustu jednání se státy EU, které by nás vydíraly za schválení jeho požadavku. Rozhodně to nebude stát tolik, jako když nás do eurozóny připojí Evropská komise příkazem. Ano, příkazem. Podle Lisabonské smlouvy (LS) má na to totiž právo a už to není jen na nás, kdy o vstup do eurozóny požádáme. Není pravda, že „k přijetí eura je nezbytný aktivní projev vůle daného státu“, jak uvedl nedávno premiér Nečas v žádosti o schválení Paktu stability v dopise Parlamentu. Myslí si zřejmě, že je jen na něm, kdy se ČR rozhodne euro přijmout, a že tedy vlastně o nic nejde, protože stejně euro nemáme a jen šílenec by do eurozóny vstupoval, když vidí, co se v ní státům děje. Ale ono tomu tak od přijetí LS již není.
Kdyby si pan premiér LS před schválením přečetl, věděl by, že podle článku 140, odst. 2 o zrušení naší dočasné výjimky pro nepřijetí eura rozhodne na návrh Evropské komise (EK) Evropská rada (ER) kvalifikovanou většinou. Podle odstavce 1 daného článku EK a Evropská centrální banka (ECB) totiž podávají minimálně jednou za dva roky Evropské radě zprávy o tom, zda státy, na které se vztahuje výjimka o nepřijetí eura, již splňují čtyři podmínky pro jeho přijetí vyjmenované v odstavci 1 daného článku. Pokud EK zjistí, že tyto státy jsou již tak ekonomicky dobré, že mohou euro přijmout, doporučí pro ně Evropské radě zrušit výjimku pro nepřijetí eura a tato, po konzultaci s Evropským parlamentem (EP), o tomto jejich návrhu do šesti měsíců rozhodne kvalifikovanou většinou svých členů zastupujících členské státy, jejichž měnou již je euro. Takže se jednoho dne prostě dozvíme, že musíme euro přijmout, ať se nám to líbí nebo ne. Už sám tento příkaz přinese spoustu ekonomických nepříjemností (převést na Evropskou centrální banku (ECB) naše devizové rezervy, podílet se na hospodářském výsledku ECB po zrušení naší ČNB, splatit kapitál Evropské centrální banky, mít předpisované jednotné úroky ECB, které by pro nás jako slabší ekonomiku než Německo znamenaly velkou inflaci...) a pokud bychom měli ještě ke všemu přijatý Pakt stability, pak po přijetí eura by nám navíc vznikl závazek zaplatit do tohoto paktu 250 miliard Kč. Je to hrozná představa ve srovnání toho, jak ve stejnou dobu chce náš ministr financí ušetřit pouhých 18 miliard ožebračením našich důchodců snížením valirizace, na kterou mají právo dle zákona.
A Pozor! Zbídačelá eurozóna naši republiku potřebuje nejen proto, že jsme si zatím díky nepřijetí eura udrželi vcelku dobrou životní úroveň, ale především proto, že v ČR existuje skupina proevropských politiků v čele s Karlem Schwarzenbergem, Miroslavem Kalouskem, Zuzanou Roithovou, Ondřejem Liškou, Lubomírem Zaorálkem a nyní i Petrem Nečasem, neboli jakási pro ni výhodná Pátá kolona. A takové quislingy EU potřebuje nyní jako sůl.
Smluvní závazek o přijetí eura by měl být proto urychleně nahrazen dobrovolnou možností, jak to navrhuje pan prezident. Jinak nám hrozí místo současné ekonomicky špatné situace nesmírně vážný ekonomický kolaps. A aby se této vážné prognóze zabránilo, je lepší se se státy Eurozóny trochu pohádat, aby nám vyvázanost z eura povolily.