Nový muž v čele České manažerské asociace
Ivana Haslingerová
Česká manažerská asociace (ČMA) zvolila 18. října na mimořádné valné hromadě nové vedení. Nejde o zanedbatelnou událost, protože ČMA sdružuje významné manažery ČR, kteří velkou měrou ovlivňují výsledky podnikatelských subjektů hrajících v prostředí globální ekonomiky klíčovou roli při tvorbě hodnot, a to nejen materiálních. A právě k tomu, aby mohli plně uplatnit svůj um, znalosti a zkušenosti, jim pomáhá ČMA, která během svého dvacetiletého působení ukázala, že management je důležitý nejen v podnicích, ale i v neziskovém sektoru, ve státní správě, objevila mnoho nových a kvalitních manažerských jmen pro český byznys. V loňském roce sice ČMA prošla určitými turbulencemi, ale podařilo se je nakonec překonat a to i tím, že do svého čela získala jako prezidenta jednoho z nejlepších českých manažerů, člena představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR a dřívějšího generálního ředitele Siemens v ČR ing. Pavla Kafku, dr.h.c. Pod jeho vedením od března t.r. se podařilo asociaci programově, organizačně i finančně stabilizovat. Valná hromada 18. října t.r. jej proto podle očekávání ve funkci potvrdila. Je proto důležité znát jeho strategii do budoucna a jsme rádi, že si na nás udělal čas a můžeme s jeho plány seznámit naše čtenáře:
* Vážený pane prezidente, po svém zvolení jste prohlásil, že se cítíte být spolu se všemi členy ČMA na jedné lodi. Že Vaše práce bude tak dobrá či špatná, jak se budete o to všichni snažit. Proto je v zájmu vás všech posílení pozice ČMA, aby její členové přestali mít pocit, že jejich loď je Titanikem, ale že je bezpečnou lodí, která může nabírat další pasažéry. Bylo to hezky řečeno, ale jak tohoto cíle chcete konkrétně dosáhnout?
Chci z ČMA vytvořit skutečně reprezentativní organizaci. Základem jejího trvalého úspěchu je její vnitřní fungování – dobře komunikující vedení, které táhne za jeden provaz a co nejaktivnější členská základna. Tady máme co zlepšovat. Prospěje to další motivaci našich členů. V komunikaci chci co největší transparentnost, nesmějí existovat tabuizovaná témata. Jedině otevřenou diskusí zvládneme zádrhely, které loni ČMA provázely. Musíme také zlepšit komunikaci vně asociace, protože „kdo nekomunikuje, neexistuje“. Přeji si, aby ČMA šířeji spolupracovala s přirozenými partnery, jako je Svaz průmyslu a dopravy ČR a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR.
* Můžete ve stručnosti definovat klíčové priority České manažerské asociace?
Chceme samozřejmě na jedné straně obhajovat zájmy manažerů, ale na druhé straně také vysvětlovat jejich složitou a náročnou práci a odpovědnost. Manažer se totiž nachází v pivotální pozici v pomyslném trojúhelníku složitých vztahů mezi zaměstnanci – zákazníky – vlastníky. Jeho úkolem je dosahovat co největší efektivity těchto vztahů, což je zejména v posledních letech poznamenaných ekonomickými problémy úkol nadmíru obtížný. Chceme proto ukazovat i společenskou roli manažerů a tento rozměr manažerské profese akcentovat i ve vzdělávací a konferenční činnosti. S tímto cílem chceme spolupracovat nejen s lokálními partnery, ale nacházet vhodné partnery i v zahraničí. Proto jsme také před několika dny podepsali dohodu o spolupráci se Světovou podnikatelskou radou pro udržitelný rozvoj.
* Podnikatelé se obávají, že díky evropské ekonomické krizi klesne jejich exportní schopnost. Stěžují si rovněž, že je silně zatěžují konkurence neschopné české instituce. Může jim v tomto ČMA nějak pomoci?
Pokud klesne koupěschopnost EU a hlavně Německa, musíme hledat jiné trhy pro náš export. Nedávno jsem vedl podnikatelský doprovod ministra Kocourka při jeho návštěvě Indie, Vietnamu a Srí Lanky. To jsou příklady teritorií, které díky hospodářskému růstu kolem 8 % HDP ročně mají velký absorpční potenciál pro náš export – ale je řada dalších dynamicky se rozvíjejících ekonomik, například Čína, Brazílie atd.
Vedle toho ale musí také růst naše konkurenceschopnost. ČMA se v uplynulých 20 letech věnovala zlepšování managmentu v soukromé sféře. Konkurenceschopnost českých firem ale silně zatěžují konkurence neschopné české instituce. Chceme se proto v další době věnovat i tématice zlepšování managmentu ve státní a veřejné sféře. V současné době hledáme pro toto zaměření spojence. Chceme se zaměřit zejména na nekvalitní projektové řízení. Pro zlepšení standardních činností jako je front office či back office nemáme tolik know-how.
* Podnikatelé si stěžují, že u ekonomických profesí existuje nadbytek všeobecně orientovaných absolventů a nedostatek úzce specializovaných odborníků, například účetních se znalostí cizích jazyků. U technických profesí prý zase chybí odborníkům širší rozhled v oblasti obchodu či marketingu. A co je nejhorší, odborná učiliště zejí prázdnotou, protože všichni studenti chtějí být manažery. Nebo se mýlím?
Naším problémem je nedostatek komunikace či vzájemného pochopení. Podniky žijí v průměru svým vlastním životem soustředěným mnohdy jen na „příští kvartál“. Taktéž naše věda žije v jakési izolaci. Školy žijí rovněž vlastním životem a ty vysoké si na tomto stavu dokonce zakládají.
Absolventi středních či vysokých škol většinou nemají tušení, co je čeká při přechodu do praxe, protože k jejímu poznání mají během studia minimálně šancí. Struktura a mnohdy i kvalita škol neodpovídají potřebám firem a ty vlastně nemají žádnou možnost tento stav ovlivnit. Naší zemi také chybí jakási hospodářská strategie, která by rodičům, žákům, ale nakonec i investorům naznačila, čím si zde chceme za 10 či 20 let „vydělávat na chleba“.
Ona totiž reakční doba základního vzdělávacího systému je extrémně dlouhá. Proto se také musíme soustředit na celoživotní vzdělávání, tak jako to činí úspěšné ekonomiky – třeba Skandinávie.
* Jenže jak přesvědčit rodiče, aby jejich děti po vyjití školy šly na učiliště? Rodiče slyší jen na peníze a dobrou budoucnost svých dětí. Zatím to dle zájmu studentů spíše vypadá, že se učňovské školství úplně zhroutí.
Máte pravdu, že nám chybí absolventi učňovských a středních technických škol. Jednak jich byly desítky takových škol nesmyslně zrušeny. Dále se u nás rozmohla honba za tituly, ne za znalostmi.
Vysoké školy díky systému financování podle počtu žáků snížily laťku, aby si zajistily potřebné finanční prostředky. Politici dokonce vyškrtli matematiku, tento základ logického uvažování, z maturit.
Rodičům i žákům bych rád vzkázal, že včerejší představy o řemeslech či učňovském školství dnes vůbec neobstojí. V dnešní době se jedná o kvalifikace využívající nejmodernější techniky, materiálů a znalostí – jejich zvládnutí a také pracovní disciplina rozhoduje o úspěchu v zaměstnání, ne tituly. To je například potřeba ke zvládnutí nejmodernějších razících štítů na výstavbě metra v Praze – ne maturitní vysvědčení.
* Obraťme list. ČMA je spolu se Svazem průmyslu a dopravy ČR a Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů vyhlašovatelem prestižní soutěže Manažer roku (MR), kterou zajišťoval Manažerský svazový fond (MSF) jako servisní organizace vyhlašovatelů. Soutěž si vybojovala mezi množstvími podobných mezi manažery takovou prestiž, že vítězství v ní je mezi manažery ceněno jako Oskar mezi herci. Proč jste MSF zrušili, když pracoval tak dobře a s nadšením? Neobáváte se poklesu její úrovně?
My jsme MSF de facto nezrušili, jen jsme jej převedli do ČMA jako samostatnou, projektově orientovanou organizační jednotku. Na soutěži samotné se nemění nic. Pan Jan Preclík bude, jak očekávám opět předsedou Hodnotící komise, já chci předat žezlo předsedy Národní komise, protože na den vyhlášení MR tj. 26. dubna 2012 jsme naplánovali oproti minulosti podstatně širší doplňkový program a chci se proto věnovat řízení celého programu. O rozdělení odpovědnosti rozhodne Řídící výbor MR na svém příštím zasedání..
* Soutěž Manažer roku má již vybudováno své místo na slunci. Jednu chybičku bych ale přesto připomněla. Kromě toho, že si vítězové vystaví v pracovnách křišťálový symbol soutěže, za rok či dva o nich nikdo neví, že byli vítězi. Není to škoda nejen pro ně, ale i pro soutěž? Nebylo by dobré je připomínat a chlubit se jejich dalšími úspěchy?
My zatím využíváme laureátů ceny MR především v práci Klubu MR. Pro další období chceme využít MR zejména tak, že jim dáme šanci představit své názory a osobnost formou zvláštní konference, kterou budou moci cestou výběru témat, referentů a také vlastním vystoupením zásadně ovlivnit. V tomto kontextu jsem požádal loňskou vítězku MR paní Sentu Čermákovou, aby byla „tváří a duší“ naší příští velké konference, která se uskuteční 26.dubna 2012 na Žofíně, dopoledne před vyhlášením vítězů dalšího ročníku MR.
* Máte výhodu, že jste se naučil posuzovat jevy ve společnosti očima diplomata i šéfa nadnárodní korporace Siemens ČR. Můžete tedy srovnávat úroveň našich a evropských manažerů. Jsou naši stále ještě pozadu jako za komunismu?
Naši manažeři již snesou mezinárodní srovnání, a o úrovni těch, kteří uspěli v soutěži MR, není třeba pochybovat. Zvládli nejen manažerské řemeslo, ale jsou to i vůdci, kteří řídí firmy vědomi si širšího společenského kontextu své práce.
* Naše revue monitoruje již 16 let vítěze soutěže Manažer roku a jako červená nit se táhne i u těchto vynikajících úspěšných osobnostní stížnost na ztrátu konkurenceschopnosti nejen jich, ale celé EU díky stále přísnějším požadavkům a normám, které má ostatní svět mnohem volnější. Manažeři si stěžují na to, že EU tím ožebračuje naprosto zbytečně nejen podniky, ale potažmo své občany. Několik specialistů na investování na nedávné tiskové konferenci potvrdilo, že největší brzdou rozvoje české a evropské ekonomiky jsou v důsledku toho její politici.
Je to trochu schizofrenní situace. Na jedné straně zde jde o ochranu životního prostředí v zájmu lidí, ale na druhé straně, pokud stejně nepostupují i jiné části světové ekonomiky, jde o zhoršování světové konkurenceschopnosti Evropy. Pokud ta bude ohrožena, tak nejen že to nebude v zájmu Evropanů, ale poklesem ekonomické síly ztratí Evropa i možnosti ovlivňovat ostatní části světa ve smyslu ochrany životního prostředí
Na druhé straně je třeba bojovat proti byrokratickým manýrům všeho druhu, a to jak u nás, tak i v Evropě. Už rostoucí počet byrokratů je alarmující. Ona totiž část z nich se především věnuje obhajování vlastní existence. Proto také podle zjištění CERGE vzrostl u nás za poslední dekádu počet slov v legislativě o 80 % a počet úředníků o 70 %. O kvalitě managmentu státní či veřejné správy jsem se již zmínil.
Nedostatkem státní správy je také silný resortismus, přičemž nejzávažnější problémy dneška jsou průřezové, nadresortní. Už J. A. Komenský ve své Obecné poradě nabádá k interdisciplinárnímu přístupu k řešení základních otázek společnosti. Nám ta „filozofická svorka“ zoufale chybí. Jakákoli zjednodušení, černobílá hodnocení atd. se mohou jen vymstít. Podívejme se třeba na to, jakou mantrou se pro politiky stalo zvyšování HDP za „každou cenu“.
* Mám tomu rozumět, že se budete snažit nalézt jiný pohled na postavení firem, než pouze ten ekonomický?
Ano – firma je také společenský organizmus. Současné pojetí společenské odpovědnosti firem nebude v budoucnu dostatečné. Ostatně poukazují na to ve svém nedávném článku „How to Fix Capitalism“ v Harvard Business Review i nobelisté Porter a Kramer. O těchto otázkách také v ČMA diskutujeme stejně jako o tématice udržitelného rozvoje a myslím, že postupně budou i větším vodítkem při hodnocení manažerských osobností.
Pane prezidente děkuji Vám za zajímavý rozhovor.