Hrabovský zase hrabe, na obzoru nové Promopro…?
bŘETISLAV oLŠER
Jednoho červnového dne 2011 se ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) sešel se šéfem agentury Ewing PR Jiřím Hrabovským a požádal ho, aby pro ministerstvo vymyslel rafinovanou profesionální kampaň, jež by veřejnosti srozumitelně sdělila, že reformy jsou bomba. Tedy hlavně důchodová a sociální. Důchodová reforma by měla umožnit převést část odvodů do vlastního spoření u fondů. Člověk by tedy do státního systému posílal o něco méně, pak by také dostal menší státní důchod. Podle odpůrců návrhu by ale chyběly peníze na nynější důchody. Sociální reforma zas počítá třeba se změnami ve vyplácení dávek i podpor pro postižené.
Pan Hrabovský tak už bude zase hrabat sotva skončil s fiaskem jednu kampaň? Omlouvám se, pokud se mýlím a dotýkám se cti vzácného člověka. To si však jednoho květnového dne minulého roku dal odborový předák Martin Engel, momentálně odborářský boss – šéf Lékařského odborového klubu (LOK), tenkrát radiolog bez práce, schůzku se šéfem agentury Ewing PR Jiřím Hrabovským a požádal ho, aby pro lékaře vymyslel rafinovanou profesionální kampaň, jež by veřejnosti srozumitelně sdělila, jak jsou nemocniční lékaři v bezvýchodné finanční situaci.
Podobnost vůbec ne náhodná. Mediální agentura tak za půl roku připravila kampaň lékařů „Děkujeme, odejdeme“. Tato akce byla lež jako věž od svého počátku. A nic než vydírání nás všech.Začali s geniálním nápadem; sanitní vůz přebarvili napůl na pohřební, na který napsali: „Náš exodus, váš exitus?“ V duchu Hrabovského rétoriky “kdo s námi nesouhlasí, podporuje zlodějnu”, která jakoby odpovídala jeho socialistické praxi v ČST. Třeba teď vymyslí: „Naše reformy, vaše bída enormní?“ V Bundesagentur Für Arbeit, budově Drážďanského úřadu práce, se lze dozvědět, že jen v Sasku je skoro sedmdesát čtyři volných míst nemocničních lékařů, a že od 1 prosince do 10 února 2011 vyřídil tento úřad v Sasku pouze dvě pracovní povolení pro české lékaře, celkově v rámci SRN 7 lékařů. V nemocnici Dresden Friedrichstadt s jedenácti volnými místy pro nové lékaře pracuje jeden jediný český pan doktor. Bylo to jen bohapusté blafování. Z 3800 českých lékařů mělo záměr opravdu do ciziny odejít jen pár desítek.
Drábkova audiovizuální kampaň se rovněž podobá akci jeho kolegy Alexandra Vondry (ODS). Už měsíce se ministr obrany a bývalý místopředseda vlády pro evropské záležitosti vyhýbá politické či manažerské odpovědnosti za dosud nevysvětlitelnou státní zakázku na audiovizuální služby, kterou pro české předsednictví EU v roce 2009 získala bez veřejné soutěže společnost Promopro. Během českého Vondrova předsednictví EU skutečně nebyl lakomý a vyplatil firmě Promopro 525 miliónů korun a část této sumy, 134,7 miliónu korun, šla na účet do Rakouska v deseti platbách. Dispoziční práva ke všem rakouským účtům má obchodní partner šéfa společnosti Promopro.
Kam Drábka přivede Hrabovský, co se ho drápkem zachytí vůně dalších milionů, to se uvidí brzy. Nyní si dovolím pro osvěžení paměti vážených čtenářů zalistovat ve svých textech na blogu iDnes.
Jíří Hrabovský ukončil studia žurnalistiky v době, kdy vrcholila kampaň komunistického režimu proti Chartě 77. Rok po Chartě nastoupil do Československé televize, která v šíření dezinformací hrála klíčovou roli, a brzy se stal jejím prominentním novinářem a tváří komunistické propagandy. Simona Oktábcová - televizní režisérka, zveřejnila povídání s Jiřím Hrabovským, který mj. říká: “Každý, kdo chtěl v normalizačních letech pracovat v televizi, musel se přizpůsobit době, ve které žil, a záleželo jenom na něm, zda má určité limity, které nechce překročit. Nikdo mi nemůže vyčítat, že jsem říkal něco, čím bych poškodil lidi. Horší by bylo propůjčit se třeba k pronásledování disidentů nebo tak podobně.”
V lednu 1989 moderoval Palachův týden. Lidi běhali po Václaváku, policie do nich stříkala vodními děly a po něm chtěli, aby mluvil o podvratných živlech. „Tak jsem se z toho snažil dostat tím, že jsem citoval z Rudého práva. Měl jsem možná říct, že to v televizi balím. Tehdy jsem ale měl dvě malé děti a prostě jsem se bál,” uzavírá svou televizní kariéru Jiří Hrabovský. Já v tom období měl už za sebou svatbu v kostele a po křtu svých synů, bez obav, jestli mě kvůli tomu vyhodí z práce. Inu, každý jsme trochu jiný, že pane Jiří…
Rok poté pracoval jako reportér pohrobka - totalitního časopisu Svět v obrazech a projezdil část zeměkoule. A pak už přišlo prý nejhezčí profesní období - sedm let, které strávil v automobilce Škoda jako tiskový mluvčí a šéf public relations. Odcházel ze Škodovky s plány, že zůstane na volné noze a bude podnikat v mediální oblasti. V roce 1989 získával zahraniční zkušenosti v rámci programu „TV Broadcasting in USA“. Stal se též šéfem komunikace a mluvčím Čedoku. Zastupoval i českou pobočku mobilního operátora Vodafone v Londýně. Pracoval i jako mediální zástupce České filharmonie.
Na to, že do organizace kampaně vnesl vyděračský slogan “Náš exodus - váš exitus?”, čili otevřené vyhrožování smrtí, pokud stát nesplní požadavek zvýšit platy protestujícím lékařům, reagoval s profesionálním stoickým klidem: “Pokles popularity zavinila kampaň protistrany. Hysterie kolem porodnic a dětí v inkubátorech byla hnusná. Ale čas to srovná,” říká Hrabovský s tím, že cílem kampaně nebylo získat lásku a obdiv veřejnosti, ale prosadit stížnosti a argumenty, které dlouho nikdo neřešil.
Engel byl navíc ochotný dát za kampaň vůbec poprvé velké peníze. Původně měla kampaň stát doktory 3,5 milionu, jenže kvůli jejímu prodloužení minimálně do konce února se ještě prodraží. Podle Hrabovského je jejich vítězství bezprecedentní v historii porevolučních protestů odborů. Ano, soudruhu, máš pravdu. Odboráři všech lékařských odborů, spojte se. Pacienti vám poděkují za svůj exitus…
„Záleží pouze na míře sebereflexe a zdravého rozumu, proti tomu obvykle stojí touha držet se nějaké pozice za každou cenu. Kdo to nezvládne sám, může být „odejit“ či přímo smeten. Ale taky může v pohodě fungovat dál, což mimo jiné docela dobře ilustruje řada politiků, jejichž skandály sice na chvíli rozvlnily média, ale jim samotným nijak zvlášť neublížily (alespoň se to tak jeví)…“ řekl Jiří Hrabovský na otázku Libora Stejskala na blogu aktuálně.cz…
Závidět? Co? Peníze, co jsou jako ponožky; stejně smrdí a stejně rychle se dají vyprat? Nejraději proto chodím na boso. Nejsem novinář, jenž se zpronevěří své nezávislosti a píše pro někoho na míru za nemalý peníz. Koho chleba jíš... však to znáte...
Inu, hraboš polní byl vždycky největší škůdce...