Mluvit v Česku o obchodování s orgány je trestný čin...?
Břetislav Olšer
Je to pro mě vždycky nepopsatelný prožitek, když se ocitnu v transplantačním centru. Moje pokora a úcta k lidskému životu najednou dostává úplně jinou dimenzi. Budu asi směšný, ale cítím se málem jako zbytečný člověk při pouhém stisku dlaně chirurga, který dokáže vzít do svých prstů srdce, ledvinu nebo plíce a játra, spojit cévu s cévou, tepnu s tepnou, nerv s nervem, močovod s močovodem a na povel znovu rozproudit krev, aby pacient zase ožil...
Po transplantaci v jeruzalémské nemocnici Hadassah...Foto: B. Olšer a jeho archiv
Vyžádat si "time out" života a po tomto oddechovém čase, hrátkách se smrtí, zase nechat člověka žít. Poprvé jsem do tohoto prostoru metafyzična vkročil v jeruzalémské nemocnici Hadassah, když jsem připravoval svůj román "Krev pod obojí", příběh Židovky, jež se rozhoduje, jestli má darovat ledvinu svého zabitého muže nenáviděnému nemocnému Palestinci. Proto krev pod obojí. Krev prolitá i darovaná a s tím související náboženské i antagonistické a hluboce zakořeněné nenávistné mýty...
Samozřejmě, že mě fascinoval i profesor Christiaan Neethling Barnard. Zastavit na pár hodin lidské srdce, dát mu "time out", nahradit ho tím umělým, žít jen virtuálně, a poté srdce znovu nastartovat. Nové a lepší. Hříšný napodobitel Stvořitele na zemi. Poprvé jsme se setkali v letadle. Já a věhlasný chirurg z Kapského Města. Byl jen asi dva metry ode mě. Bohužel, jen na obrazovce televizoru v Boeingu 747, když jsem letěl na jih Afriky a zrovna dávali portrét tohoto nejznámějšího chirurga světa.
Dne 3. prosince 1967 v nemocnici Groote Schuur vložil v čele 30členného týmu lékařů 55letému obchodníku s potravinami Louisi Washkanskému cizí srdce. Jeho dárcem byla po autohavárii tragicky zemřelá 25letá slečna Denise Ann Darvallová. To okno v Kapském Městě, za nímž provedl ten zázrak, podnes existuje. Muselo mi stačit jen před ním sklonit v úžasu svoji hlavu.
V těchto dnech mě asi opožděně nadchli pro změnu slovenští lékaři v Bánské Bystřici, kteří uskutečnili naprosto fenomenální tzv. dominotransplantaci. Nemocný muž z Bratislavy daroval svá játra těžce nemocnému pacientovi v České republice a sám přijal játra zesnulého dárce. Muž ve svých 34 letech trpěl dědičným vrozeným metabolickým onemocněním jater. „Jeho játra produkují látku, která ničí jiné orgány. Tato dědičná nemoc se projevuje po 20 letech života. Pacient umírá ve věku 30 až 40 let,“ uvedl chirurg František Hampl.
Pacientovi tedy vyoperovali játra a následně do jeho těla vložili játra zesnulého dárce. Jeho původní játra byla funkční, i když s dědičnou chorobou, přesto je mohli transplantovat pacientovi z České republiky, který zase trpěl rakovinou. „Dědičná nemoc se u něho může, ale nemusí projevit. Pokud se tak stane, nebude to dříve než za dvacet let. Rakovina by ho zabila za dva měsíce,“ dodal Hampl.
Tak tohle není metafyzično, to je přímo malý zázrak se vším všudy. Proto jsem šel minulý týden pracovně do Transplantačního centra Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě v očekávání dalších prožitků. S kameramanem, třemi kamerami a světly. Možná jsem patetický, ale kdo z vás by nebyl; tváří v tvář těmto zachráncům lidských životů. Zvláště, že šlo o oddělení, v němž se vedoucí lékař MUDr. Jiří Samlík se svými kolegy věnuje ledvinám. Už jejich názvy, "nefrós" řecky, "renes" latinsky, vzbuzují romantickou představu...
„Ročně transplantujeme 35 až 40 ledvin, od roku 1992 to už bylo 740 transplantací, převážně od zemřelých dárců. Pouze necelých deset procent dárců je žijících. Pokud se ptáte na obchodování s orgány, tak jenom řeč na toto téma je v Česku trestný čin. Nic neobhájí prodej ledviny, srdce nebo plic či jater a dalších orgánů. Ani myšlení pacientů a jejich strach ze smrti. Obchodování s orgány je prostě amorální…“ říká MUDr. Samlík.
Chápu, že pokud budeme lidmi v dnešním nesmlouvavém světě peněz, bohužel, není jisté, jak by i dobrý úmysl s obchodem orgánů dopadl. Židé ale mají výjimku. Kdo víc si umí vážit života, než lidé, kteří se podruhé po holocaustu narodili a vědí, že žijí přesčas. Že nic horšího než peklo nacismu a Osvětimi je už nemůže potkat. Proto izraelský parlament v minulých měsících přijal dva zákony, které podporují darování orgánů. První zákon stanoví dárcům orgánů finanční kompenzaci ve výši 18.000 šekelů za jejich čas a nepřítomnost v zaměstnání kvůli operaci a zotavování po ní. Zákon také vyčleňuje pět milionů šekelů ročně na osvětu veřejnosti o darování orgánů.
Druhý zákon zřizuje výbor, složený z lékařů, rabínů a odborníků na etiku, který určí okamžik smrti, po němž bude možné provést transplantaci orgánů od zemřelého člověka. Zákony se snaží nalézt řešení, které by dovolilo zbožným Židům darovat po smrti orgány bez obavy, že jim budou odebrány ještě před tím, než nastane okamžik smrti podle halachy, židovského náboženského práva, tedy až dotluče jeho srdce…
Duchovní vůdce litevských charedim-zbožných Židů, rabi Josef Šalom Eljašiv oznámil svůj naprostý nesouhlas se zákonem, který umožňuje odejmout člověku orgány pro účely transplantace, jakmile bude konstatována „smrt mozku”. V ortodoxních židovských charedim novinách Jated Néman prohlásili hlavní rabíni, že i v případě, že dárcovy orgány jsou určeny pro vážně nemocného člověka, je jejich stanovisko, že dokud dárcovo srdce bije i když jeho mozek nefunguje, není dovoleno odebrat žádný jeho orgán a takový skutek bude šefichut damim - „prolitím krve“. Odejmutí orgánů osobě, jejíž srdce stále bije, je označeno za vraždu.
Článek je současně nepřímým útokem na sefardského rabína a duchovního vůdce strana Šas, rabiho Ovadju Josefa, kvůli jeho podpoře zákonu, jehož text je výsledkem jednání mezi zástupci Vrchního rabinátu a představitelů resortu zdravotnictví. Zákonu, který má podpořit darování orgánů a podle něhož bude mít rodina umírajícího právo rozhodnout, zda má být smrt prohlášena při „smrti mozku“ nebo „selhání srdce“, vyjádřili podporu také izraelští vrchní rabíni rabi Jona Mecger a Šlomo Amar.
V charedim čtvrtích v Jeruzalémě se objevily plakáty s nápisem „Nezavraždíš“, které žádají zbožnou veřejnost, aby se připravila na boj, „který otřese základy této země“, proti předloženému návrhu zákona. Současně jsou citována slova rabínů, že lékaři nesmějí asistovat při transplantacích na základě mozkové smrti. Zdravý rozum však jako vždy v Izraeli vítězí; dvanáctiletý chlapec a nemocná arabská žena zemřeli koncem dubna 2008 a jejich orgány byly transplantovány sedmi lidem. Poprvé v Izraeli bylo transplantováno tenké střevo.
Pět orgánů 12letého Omriho Gilora z mošavu Kadima u Netanje bylo transplantováno jediné 16leté dívce, která byla vyživována posledních 12 let trubicí. Navíc musela každý den brát okolo 30 tablet… Operace, která se týkala nejen tenkého střeva, ale také žaludku, jater, slinivky a částí tlustého střeva. Omriho srdce bylo navíc transplantováno 8leté dívce, jeho plíce 11 chlapci a ledviny dvěma dospělým lidem.
„Kdyby si lidé uvědomili, že po své mozkové smrti si žádný svůj orgán na onen svět stejně nevezmou, měli by naši pacienti mnohem větší šanci,“ řekl mi Kiril Grozovský, koordinátor potransplantačních záležitostí v nemocnici Hadassah…
V roce 2002 byl v Česku schválen transplantační zákon, rozhodující legislativní změna, po které si tisíce chirurgů mohli oddechnout a na plno se věnovat záchraně lidských životů. Jsem rád, že moje porubská fakultka patří ke špičce českých zdravotnických zařízení. Nejen proto, že mi zde také zachránili život…
Inu, kdo umí, ten umí, kdo neumí…?
: Celý rozhovor s MUDr. Jiřím Samlíkem zde: http://www.ltv-plus.cz/index.php/host
Máte mindrák? Nekupujte medvídka mývala, ale vibrátor!
Symbióza odborů s lékaři, aneb Kdo z nich je parazitem…?