FF UK se vrací do praktik padesátých let
Ivana Haslingerová
"A protože mluvení ztratilo své primární bytostné sepětí se jsoucnem, o němž je řeč, případně k němu nikdy nedospělo, nesdílí se tak, že by si toto jsoucno původním způsobem osvojovalo, nýbrž tak, že řečené omílá a šíří. Řečené jako takové opisuje stále širší kruhy a nabývá autoritativního charakteru. Věc se má tak a tak, poněvadž se to o ní říká. V takovém omílání a šíření, v němž původně beztak nepříliš pevná půda pod nohama úplně mizí, se konstituují “řeči”. A ty se neomezují jen na omílání slovem, nýbrž šíří se písmem..." Martin Heidegger
Poslední dobou se rozpoutal zvyk snažit se o odstraňování nepohodlných politických protivníků vypouštěním polopravd či mnohdy dokonce nepravd do médií a tím rozpoutat aféry které mnohdy vyústí až do demonstrací. A co je nejsmutnější, že tyto aféry, módně nazývané kauzy, končí povětšině úspěchem toho, kdo je rozpoutá a ublíží postiženým, bez ohledu na to, zda si opravdu trest a veřejnou ostudu zaslouží či nikoliv. I kdyby se v budoucnu prokázalo, že šlo o záměrné osočení, není to už napadenému nic platné. Účel splnil co potřeboval. Z místa byl vyhozen či ho nezískal. Co na tom, že nebyla ctěna presumce neviny, podle níž by měl následovat trest až po prokázání viny u soudu.
V minulých letech se také občas něco podobného dělo, ale v současné době se výše popsaná metoda stala už téměř samozřejmým prostředkem. Ministři mluví přes média kolegům, s nimiž prosedí desítky hodin ve vládě, do obsazování míst na ministerstvech či do postu poradců a nikoho už ani nenapadne, aby se nad tím pozastavil. Od novinářů nejde očekávat, že získanou skandalizující zprávu nezveřejní. Každá senzace zvyšuje náklad novin. Páni politici by si ale měli uvědomit, že se podobný podraz může stát každému z nich, a pokud již někdo anonymně vypustí obvinění či zprávu ze zasedání vlády, neměli by to ostatní komentovat, dokud není vynesen soudní verdikt. Naopak by měli zdůrazňovat, že již dvacet let žijeme v právním státě, oni ctí presumci neviny a vyjádří se ke kauze až po jejím soudním ukončení. A ani demonstrujícím by neměli ustupovat. Jinak se rozšíří názor, že pokud něco chci, stačí zadupat před Strakovkou a hrozí hotové zemětřesení.
A naprostý nešvar, který nás vrací stále více do padesátých let, je rozmáhání dopisů a petic odsuzujících to či ono a to dokonce už i v akademických kruzích. Stačí, když se k čemukoliv vyjádří někdo se známým jménem či titulem, a lidé z obdivu k němu tomu uvěří. Podobné chování ve mně vyvolává okamžitě asociaci s voláním lůzy za odsouzení Horákové, Štěpničkové a dalších politicky obviněných. Ano, jsme již humání a neškrtíme pomluvené v temných popravčích celách, ale životy jim ničíme také. Proto pokládám za svou povinost se podobně pomlovaných lidí vždy zastat.
Posledním případem, který se mne velice dotkl, byl čin děkana FF UK Dr. Michala Stehlíka. Vědecká rada FF UK 17. března 2011 vydala následující usnesení pod nímž je jako jediný podepsán: “Vědecká rada Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze nesouhlasí s návrhem angažování pana Ladislava Bátory do struktur vedení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Jsme přesvědčeni, že lidé s podobnými xenofobními*) postoji by neměli zastávat žádné podobné funkce. Vyzýváme i další součásti akademické obce, aby se k tomuto našemu stanovisku připojily.” Co na tom, že doktor Bátora žádal pana děkana Stehlíka, aby mu sdělil, ve kterém jeho písemném nebo ústním projevu spatřil nebo zaslechl takovou míru xenofobie, že ho to přimělo k tomu, že nejen nesouhlasí s jeho eventuálním působením na ministerstvu školství a navíc Michal Stehlík vyzval všechny ostatní vysoké školy k jeho ostrakizaci. A to bez toho, že by byl předtím vyslechnut, bez toho, že by mu bylo umožněno cokoli k tomu na vědecké radě říci.
I za doby socialistického totalitárního režimu byla doktoru Bátorovi dána možnost hájit se. Když Kárná komise FF UK tehdy pod vedením prof. Václava Křístka zkoumala jeho protikomunistické a antisovětské názory a aktivity. Na závěrečné zasedání si ho přizvala k vyslechnutí. V úvodu byl seznámen s tím, že je mu mimo jiné kladeno za vinu, že v letech 1968 až 1970 zakládal protistátní skupiny, ve kterých tiskli a distribuovali ilegální tiskoviny, že vytvářel nátlak na své spolužáky, aby zaujímali antisovětské postoje, že pronesl výrok “až vystuduji, uteču na Západ,” že pořizoval seznamy osob, které navštěvovaly sovětskou vojenskou nemocnici a že jeho otec si nechal na protest proti sovětské okupaci naší vlasti narůst plnovous. Stejně, jako když byl o pár let později - v letech 1983 až 85 - trestně stíhán za “veřejné hanobení skupiny obyvatelů republiky proto, že jsou stoupenci socialistického společenského a státního zřízení” podle tehdejšího znění § 198 trestního zákona. Věděl tak alespoň, že je obviněn za činy, které spáchal.
Dnes ho vědecká rada téže FF UK odsodila dokonce za to, co nespáchal, a to bez možnosti se před vynesením verdiktu obhájit, což je v době tak zvané politické korektnosti přístup krajně odsouzeníhodný. A co víc, je to nesmírně varovné pro všechny občany, přinejmenším pro pamětníky časů minulých.
Zajímalo by nás, kde nalezl pan děkan tolik xenofobie ve výrocích pana Bátory, že mu stálo za to svolat na ně vědeckou radu fakulty a psát na ministerstvo varování před takto nebezpečným člověkem. Bylo to snad v jeho diplomové práci Americká polyarchie v předvečer třetí demokratické transformace, kterou obhájil v roce 1995 na téže fakultě, kterou pan Stehlík vede? Nebo v jeho disertační práci o příčinách a důsledcích poválečné okupace Japonska, již obhájil na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v roce 1999? Nebo snad v jeho práci o rwandské genocidě a následném Arušském tribunálu, kterou obhájil jako rigorosní v roce 1997 na Právnické fakultě UK? V práci, v jejímž úvodu mimo jiné píše, že “neskromně doufá, že se mu podařilo sepsat alespoň něco nepatrně přínosného, něco, co může přispět k objasnění i prevenci té hrůzy, k níž na konci minulého století došlo v nepochybně přenádherné zemi našich nešťastných černých afrických bratří a sester.” Nebo snad dokonce v jeho první diplomce s názvem Problémy pojišťování investičních celků v čs. vývozu a dovozu z roku 1983? Nebo nalezl xenofobní názor v některém jeho článku nebo projevu?
Slibujeme panu Stehlíkovi, že jeho nález rádi zveřejníme a bude-li důkazem o xenofobii, omluvíme se mu. Ostatně bude mít možnost v pondělí 28. března otevřeně vystoupit na diskusním večeru Hovory na pravici II, který od 18. hodiny pořádá v budově ČSVTS na Novotného lávce v Praze Akce D.O.S.T. na nějž byl pozván. Tématem je právě “bátoriáda”. Na konferenci vystoupí renomované osobnosti – tajemník prezidenta republiky Ladislv Jakl, poslanec EP Hynek Fajmon, předsedkyneě Suverenity Jana Bobošíková, člen středočeského krajského výboru TOP 09 Jiří Hejlek a předseda Mladých křesťanských demokratů Petr Jurčík. Pan Stehlík bude mít příležitost svoje negativní stanovisko vůči osobě pana Bátory vysvětlit a obhájit. Všichni přítomní budou jistě s napětím očekávat, zda tuto pozvánku přijme a dokáže své obvinění podložit a vysvětlit z očí do očí.
*)Xenofobie je politický a odborný sociologický termín. V doslovném překladu znamená strach z cizinců. Obecně se slovo používá k označení mezilidské nesnášenliosti a předsudků vůči lidem z jiné země, či při nedostatku úcty k jejich tradicím a odlišné kultuře. V politické rovině je pojem používán ve významu "odpor proti imigraci bez integrace do společnosti".