Vladimír Špidla exkluzivně pro Fragmenty
JIŘÍ PANCÍŘ
*Za největší dosavadní úspěchy považuje místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla obnovení váhy tripartitního dialogu, nový zákoník práce, ratifikaci sociální charty a klesající nezaměstnanost.
*Plánuje oddělení důchodu od státního rozpočtu, zavedení systému státní služby a velmi významnou modernizaci sociálních služeb.
Otázky sociální politiky jsou v poslední době stále více diskutovány nejen běžnými občany ale i podnikatelskou sférou. Zejména nový zákoník práce vyvolal mezi podnikateli bouřlivou diskusi. Mnozí manažeři dokonce tvrdí, že Ministerstvo práce a sociálních věcí je v důsledku jeho změn jejich nepřítelem, že musejí kvůli novým pravidlům v něm propouštět zaměstnance. Co tomu říká ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla, na to nám odpověděl ve své příjemné pracovně na Ministerstvu:
Tento názor mne zajímá. Já sám mám k manažerům obecně kladný vztah. Být manažerem vyžaduje podle mne ohromnou osobnostní kompetenci, protože musí umět převést vše do lidských rozměrů. Myslím si ale, že tvořit lze dobře ve stabilních a sociálně bezpečných situacích, protože platí, že „inter arma silent Musae“. A právě nový zákoník práce tyto situace navozuje, takže by ho měli naopak přivítat. Nechápu proto, proč kvůli němu chtějí propouštět. Národní hospodářství je obecně založeno na inovaci, invenci, disciplíně a dalších hluboce lidských vlastnostech a postupech, které jsou spojeny zejména s tvořivostí. V extrémně nebezpečné situaci se nedá tvořit a nedá se dělat cokoliv pořádného. Z toho všeho vyplývá, že moderní hospodářství je založeno na slušné rovnováze mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Zaměstnanec bez odpovídající sociální ochrany je neefektivní, protože nikdo pod tlakem nemůže dobře pracovat. To je základní úvaha, která je vložena do zákoníku práce, a jsem přesvědčen, že zákoník práce, tak jak byl zformulován, této úvaze odpovídá. Když si uvědomíte, že v roce 1918 Československo naráz zavedlo z dvanáctihodinové pracovní doby dobu osmihodinovou, přitom se nejen toto opatření organizačně zvládlo, ale navíc v roce 1929 nastala krize z nadvýroby, tak je prostě zřejmé, že nejsme v situaci, která by byla neobvyklá, a že změny, které jsou v novém zákoníku práce, nejsou zdaleka tak hluboké Že jsou jen takové, aby ho hospodářství mohlo bez problémů zvládnout, a že jsou jen k jeho prospěchu.
* Co říkáte názoru profesora Klause, že dnešní důchodový systém je neudržitelný a že stát musí zachovat garanci jen za minimální státní důchod?
Pokud jde o představu o důchodech, jde vlastně o dvojí představu, která se dá dobře vystihnout právě rozdílem mezi názorem Václava Klause a názorem mým. Václav Klaus vychází z názoru, že důchod je chudinská sociální dávka. Já vycházím z názoru, že důchod je náhrada příjmů a že tento příjem má být v závislosti na celoživotní pracovní aktivitě. Toto je koncepce, která je zcela odlišná. Přitom je ale pravda, že koncepce důchodu jako sociální dávky, „chudinské dávky“, existuje dokonce i ve slušných zemích a funguje tam. Například ve Velké Británii nárok na důchod nevzniká tím, že máte odpracované roky, ale pouze tím, že dosáhnete důchodového věku a důchod se platí přímo z daní. Čili to není koncepce, která by byla nerealistická, zavrženíhodná sama o sobě. Ale já ji nepovažuji za správnou, protože podstatou spravedlnosti je, že zásluhy mají být odměněny. Další problém mezi námi je, že v koncepci důchodu jako sociální dávky je významně potlačen solidární prvek. Podle koncepce Václava Klause všichni dostanou minimum a bohatí si naspoří, aby se jim v důchodu žilo dobře. Má představa je, že lidé, kteří budou v důchodu, obdrží přibližně 60 – 70 % předdůchodového příjmu kvalifikovaného dělníka v kovoprůmyslu, který má plnou dobu pojištění. Je to tedy člověk, který má mírně nadprůměrný příjem. To je etalon, kterým se porovnávají různé sociální systémy.
* Pravice ale nechce, aby si naspořili pouze bohatí a ostatní brali „chudinské dávky“. Říká pouze, že stát nemá na to, aby hradil celý důchod a aby zbytek důchodu byl zajištěn z individuálního spoření na stáří. Otázkou pouze je, zda má být toto spoření povinné či dobrovolné. Pokud vím, tak i v tak bohaté zemi, jako je USA, se v současné době rozhořel spor mezi Miltonem Friedmanem a Martinem Feldsteinem, kteří jsou oba pro individualizaci penzí, pouze se nemohou shodnout, zda systém spoření na stáří má být povinný či totálně dobrovolný. Jaký je Váš názor na toto připojištění?
Koncepce povinného důchodového spoření je koncepce nerealistická. Je to v našich poměrech jen teoretická konstrukce. Klíčový problém je v tom, že transformace těch systémů je neobyčejně nákladná a výsledek je obyčejně sporný. Mohu Vám přečíst zajímavý dopis pana Laursena z Mezinárodního měnového fondu datovaný dne 23. 10. 2000, kde se píše, že povinné spoření tak velký význam nemá. „Pokud se týká srovnání s ostatními státy,“ píše pan Laursen velmi opatrně, „neinterpretoval bych rozsáhlé reformy jako nezbytně požadující zavedení třetího povinného fondového pilíře. Důležitým bodem je opět zajištění efektivního a životaschopného penzijního systému, který může být dobře fungující reformou, který zajišťuje lepší vazbu mezi příjemci a dárci dávek.“ V podstatě tam píše, že rozsáhlá reforma není synonymem zavedení nového povinného pilíře. A že si lze docela dobře představit, o což se snažíme my,
* Děláte též nový zákon důchodového zabezpečení. Co je v něm nového? Pokud vím, tak výše důchodu záleží na věku, kdy se jde do důchodu a na počtu odpracovaných let?
Minimální dobu pojištění chci zachovat na 25ti letech jako doposud, pro výpočet důchodu se užívá posledních třicet let. Jakmile překročíte těch 25 let pojištění, máte právo na stanovení důchodu počítaného z odpracovaných let.
* To znamená, že když během těch posledních třicet let není někdo nějakou dobu pojištěn, počítá se mu za toto období nula do průměru?
Ano. Nepojištěné roky snižují důchod.
* Ovšem ty platy v průběhu třiceti let valorizujete vzhledem na růst inflace?
Samozřejmě. Platy za uplynulých třicet let se přepočítávají podle parity kupní síly. Tento výpočet je naprosto spolehlivý a není napadnutelný.
* Chtěl bych se zeptat na něco jiného. Byli jsme několik měsíců v jedné vesnici, kde jsme zjistili k našemu velkému údivu, že zhruba jedna třetina práceschopných lidí je v trvalé pracovní neschopnosti, druhá část, které je kolem pětapadesáti let, je v předčasném starobním důchodu, a zbytek bere dávky v nezaměstnanosti. A přitom si ti v penzi vydělají víc, než vydělávali prací. Jak je to možné? Neuvažujete o zákazu předčasných odchodů do důchodu?
Předčasný odchod do důchodu je samozřejmě důležitá věc ze sociálního hlediska a proto ho nehodláme rušit. Ale současná právní úprava je pro předčasné důchody vypočítána výhodněji, než pro důchody řádné. My jsme nyní předložili do sněmovny návrh, který tento výpočet srovnává, což znamená snížení výše předčasných důchodů. Snížení se předpokládá o 3 % ročně, což znamená, že ten, kdo půjde do důchodu o tři roky dříve, tak by proti současné úpravě tratil měsíčně asi 500 Kč.
* Proč je výhodnější jít do důchodu předčasně?
Výše důchodů je založena na matematickém výpočtu tak zvaných redukčních sazeb. Čím jste kratší dobu pojištěný, tím máte mít nižší důchod. A tato redukční sazba v současném zákoně není počítána podle matematických pravidel, ale byla udělána nahodile. Proto důchod nebyl krácen odpovídajícím způsobem. Prostě rok člověka odcházejícího předčasně má nyní větší váhu, než rok člověka odcházejícího do důchodu normálního. Tak teď jsme to udělali tak, aby ty roky měly stejnou váhu.
* Co pokládáte za Váš největší úspěch ve funkci ministra?
Těch úspěchů je víc. Politika je ovšem vysoce kolektivní dílo, to znamená, že úspěch má vždy velice mnoho otců. A matek. Váha a význam úspěchů, u kterých jsem byl a které mohou být spojovány s mým jménem, se poznají až za velice dlouhou dobu. Co pokládám za úspěch, je obnovení váhy tripartitního dialogu, nový zákoník práce, ratifikaci sociální charty a to, že nyní stagnuje a dokonce začíná klesat nezaměstnanost. Ovšem váha mého jména u všech těchto úspěchů je nejistá.
* Co je to ta „sociální charta“?
Jedná se o Evropskou sociální chartu, což je jeden ze základních dokumentů Rady Evropy a znamená to vlastně, že jsme se tímto přihlásili k evropskému sociálnímu modelu.
* A v čem jste neuspěl, v čem narážíte…?
Ty věci jsou teprve přede mnou. Později se to pozná.
* A co plánujete?
Teď plánujeme oddělení důchodu od státního rozpočtu, zavedení systému státní služby a velmi významnou modernizaci sociálních služeb.
* A mohl byste promluvit také o Vašich zálibách, koníčkách…?
No, zeptejte se nějakého manažera, jaké má koníčky. Uvidíte, že mu moc času na ně nezbývá. Já dělám přespolní běh, Běchovice jsem letos neběžel, běžel jsem jenom Silniční běh Jihlava a krátkou devítikilometrovou trasu Pražského maratónu. To mne baví, to je můj koníček, jinak čtu. Čtu vše, co mi přijde pod ruku, především historickou literaturu, odbornou, a potom také poesii, protože je taková jazykově koncentrovaná. Jak člověk pořád čte ty úřední listiny a mluví úředně, tak se často cítí tak trochu omezený. Pak začne hledat jiný jazyk a nachází jej v poesii. (Na stole pana místopředsedy ležel výtisk Jeana Janeta, pozn. red.)
Pane ministře, děkuji Vám za rozhovor.
Listopad 2000