Dnešní důchodový systém je neudržitelný
Václav Klaus: „Stát musí zachovat garanci jen za minimální státní důchod.“
MICHAL HASLINGER
*Základní výchozí systém důchodů by měl být v budoucnu založen na koncepci minimálního důchodu blízkého životnímu minimu.
*Nad touto úrovni by bylo všechno založeno na individuálním spoření na stáří.
*Hypotéza, že výnos penzijních fondů bude nekonečně odlišný od jiných kapitálových výnosů, je jen iluzí.
*Soukromé důchodové pojištění by mělo být podpořeno daňovými stimulacemi.
O tom, že je potřebné něco udělat s důchodovým zabezpečením, není pochyb. Proto se Centrum pro ekonomiku a politiku rozhodlo uspořádat seminář na téma ‚Důchodová reforma‘, na němž vystoupili náměstek ministra práce a sociálních věcí Jiří Rusnok, profesor VŠE Jaroslav Vostatek, hlavní ekonom Patria finance Ondřej Schneider, generální ředitel vojenského penzijního fondu Petr Illetško a předseda správní rady CEPu profesor Václav Klaus.
Předseda správní rady společnosti CEP Václav Klaus při projevu na semináři o důchodovém zabezpečení. Naslouchají (zleva) náměstek ministra práce a sociálních věcí Jiří Rusnok, profesor VŠE Jaroslav Vostatek, hlavní ekonom Patria finance Ondřej Schneider, generální ředitel vojenského penzijního fondu Petr Illetško a Jana Bobošíková, která seminář moderovala
I když se názory v detailech různily, shodli se všichni na tom, že důchodový systém musí spočívat na dvou základních pilířích – státním a individuálním. A právě na míru vlivu státu a individuálního důchodového pojištění se názory jednotlivých diskutujících různily:
„Pokud ekonomicky aktivní občané budou platit víc, důchodci na tom lépe nebudou, pokud se neprodlouží důchodový věk a poměr důchodů k čisté mzdě neklesne z 58% na 50%. Dokonce i přes tato opatření bude třeba posílit váhu soukromých penzí,“ uvedl Jiří Rusnok. Váhu kladl především na státní parametrizaci stávajícího důchodového systému.
Václav Klaus varoval před nekontrolovaným vývojem důchodového systému: „Dnešní systém je daňovým přechodovým mezigeneračním systémem. Každý sníme, že nás se to týkat nebude. Více se hovoří o demografické dynamice než o špatně nastavených parametrech systému. Beze změny parametrů dosavadní systém zkrachuje vždy.“
Jaroslav Vostatek uvedl, že modely sociálního pojištění, které jsou používány v Německu, Francii, Belgii, Lucembursku a Holandsku, jsou nákladnější než tzv. neoliberální modely Chilský či Bevrigův. „Za pilíře důchodového zabezpečení považuji povinný soukromý pilíř a pilíř veřejný. Sociální důchodové pojištění v modelech dominuje. zdůraznil Jaroslav Vostatek.
Ondřej Schneider doporučil, aby měl každý možnost vybrat si, jaký poměr důchodu ku mzdě mu vyhovuje, vybrat si, kdy půjde do důchodu a možnost zajistit si slušný příjem i mimo pracovní aktivitu. Vzniká zbytečné generační napětí, kdo na koho doplácí. Důchody by měly 
být výsledkem svobodného, zodpovědného a informovaného rozhodnutí lidí a ne politickou hrou,“ uzavřel Ondřej Schneider.
Profesor Klaus navázal, že každý starší člověk prožil několik režimů a vytváření hypotézy, že žádná rizika nejsou, je klouzání po povrchu problému. „Obecně přetrvává naprostá nedůvěra ve stát. Občané nevěří v historickou kontinuitu vývoje. Požadují naprosté minimum zásahu státu a ostatní rozhodování ponechat na nich,“ říká Václav Klaus. On sám by dramaticky individualizoval spoření na stáří. „Základní výchozí systém bych založil na koncepci minimálního důchodu blízkého životnímu minimu, tedy minimalistickou odměnu lidí z veřejných statků. Nad touto úrovni by bylo všechno ostatní dáno individuálním spořením na stáří. Problém je čistě v tom, jak má být ten minimalistický podíl veliký. Evropa je navyklá na standardní podíl, což je podle mne naprosto falešné,“ vysvětlil svoji vizi důchodového systému Václav Klaus.
„Základní výchozí systém bych založil na konceptu minimálního důchodu blízkého životnímu minimu. Nad touto úrovni by bylo všechno ostatní dáno individuálním spořením na stáří,“ říká profesor Klaus při projevu na semináři o důchodovém zabezpečení v Národním domě v Praze na Vinohradec
Petr Illetško požaduje odpovídající politiku penzijní reformy vůči jednotlivým příjmovým skupinám. Podle něj je důležitou otázkou, zda má stát vyplácet 58 či 50% z průměrného měsíčního platu. Věří v penzijní fondy, zatímco podle Václava Klause efekt složitého úroku platí nejen pro fondy, ale pro ekonomiku jako celek. Výnos fondů se bude blížit průměrnému výnosu z kapitálu.
„Stát si musí zachovat garanci za minimální důchod státní. Vyjdeme-li z minimální dávky, pak parametrizací můžeme určovat zbylé parametry z centra. Zbytek důchodu by měl být zajištěn z individuálního spoření na stáří. Otázkou je pouze, zda toto spoření má být povinné či dobrovolné. V USA se v současné době o to rozhořel fatální spor mezi Miltonem Friedmanem a Martinem Feldsteinem. Oba pánové jsou pro individualizaci penzí, ale nemohou se shodnout na tom, zda systém spoření na stáří má být povinný či totálně dobrovolný,“ uzavřel Václav Klaus.
Snímky Fragmenty: Michal Haslinger, 1. října 1999
Publikováno v tištěných Fragmentech v květnu 2000