Václav Klaus: "Velkým tématem je pro mne boj proti nastolení celosvětové vlády"
Ivana Haslingerová
Dne 7. března 2003 tomu bylo přesně osm let od první inaugurace profesora Václava Klause na prezidenta naší republiky. A právě k tomuto dni vydalo nakladatelství Euromedia Group dokument o celém minulém roce jeho rezidentování "Rok osmý". Jde o bilanční knihu jeho projevů, článků, stanovisek, esejů, dopisů, zápisků z cest a naopak ze státních návštěv cizích státníků u nás. Popisuje v ní politický i ekonomický vývoj nejen našeho státu, ale i Evropy a celého světa. Dozvíme se, co v minulém roce dělal, jaké dostával nápady a k čemu především se vyjadřoval doma i v cizině. Bohužel v ní chybějí články a přednášky, které vydává v cizích jazycích, a právě ty by měli poznat i naši občané. U nás tyto články nevycházejí a o jeho opravdu bohaté činnosti v zahraničí se proto u nás velmi málo ví. Ale i přes tento nedostatek je kniha opravdu nabitá událostmi. Při letmém zalistování v ní si člověk uvědomí, jak nesmírně rychle zapomíná, co všechno proběhlo během minulého roku a jak byl ten rok přímo nabitý událostmi. Je proto velmi příjemné si vše připomenout, navíc očima přímého účastníka a spolutvůrce dějů.
Vzhledem k současné politické situaci praští čtenáře do očí, že právě v loňském roce navštívil pan prezident Egypt, Kuvajt a Libyi. Není rovněž bez zajímavosti, že si právě Pražský hrad vybrali prezidenti Obama a Medvěděv k podepsání významné odzbrojovací smlouvy. Václav Klaus se zúčasntnil tří velkých evropských summitů EU-Latinská Amerika, EU-Asie a EU-Afrika. Tyto summity ukázaly, že Evropa ztrácí nejen chybou se zavedením eura, ale oslabilo ji i přijetí Lisabonské smlouvy, pomocí níž se snaží prosazovat sen neomarxistů o nepolitickém globálním vládnutí. Dominantními státníky na summitech byli podle pana presidenta brazilský prezident Lukla, čínský premiér Wen Ťia Pao, indický viceprezident Hamíd Ansárí a libyjský Kaddáfí. Určitě ne Van Rompuy a Barroso. Výše uvedená zjištění vedla pana prezidenta k zamyšlení nad tím, proč tomu tak je. V Německu o tom vydal knihu "Europa?" Otazník za slovem Evropa svědčí o tom, že se autor zamýšlí nad osudem našeho kontinentu. Obává se, že evropský kontinent v současné době sám likviduje po mnoho století existující výjimečnost. Křesťanské základy nejsou totiž jen intelektuálním pojmem, ale po tisíciletí přijímaným mravním principem zákonů vyjmenovaných v Desateru. Nelíbí se mu, že stále více pravomocí přechází od národních států na EU, která hraje ve světové politice díky součanému socialistickému zelenému šílenství eurovůdců stále menší roli. (Podrobně jsme o tom psali v článku Václav Klaus: "Europa?" aneb „Quo vadis Europo?“)
Kromě politických témat nemohl Václav Klaus jako odborný makroekonom nevnímat ekonomické téma loňského roku číslo jedna, a to krizi eura ve státech eurozóny a její dopady na státy mimo ni. Došlo totiž na jeho slova, která říkal již bezmála dvacet let, že společná měna euro je pro tolik různorodých evropských zemí velkým omylem. A co hůř, že sveřepé udržování eura ze strany vedení EU bude velmi nákladným projektem. Pořádal na toto téma semináře ve svém Centru pro ekonomiku a politiku (podrobně jsme o posledním z nich psali v článku Václav Klaus: „Krize eurozóny je teprve na svém počátku“) , přednášel o tom na VŠE (viz např. Euro může pokračovat pouze za cenu dlouhodobé stagnace evropské ekonomiky) a psal nespočet článků. Proto je kniha zajímavá pro odborníky i po této stránce.
A nebyl by to Václav Klaus, aby opomněl i ekologické problémy. Jeho ekologický bestseller "Modrá nikoli zelená planeta" vyšla loni kromě dánštiny, arabštiny, japonštiny, černohorštiny a brazilské portugalštiny dokonce i jako první kniha v módní elektronické podobě.
Pan prezident také připomněl jak v knize tak na tiskové konferenci k ní velkou nejen politickou, ale především lidskou tragédii, nešťastnou smrt jeho přítele polského prezidenta Lecha Kaczynského.
Rok 2010 byl kromě zahraničních témat bouřlivý i na domácí scéně. Proběhly troje volby a obrovská revoluce tím, že vznikla nová vláda po pádu vlády Mirka Topolánka. Ironií osudu padl nejen Topolánek, ale i ten, kdo se pětkrát o jeho pád přímo urputně zasazoval, Jiří Paroubek. A to vše se samozřejmě nemohlo obejít bez komentářů prezidenta republiky
Na naší domácí scéně nastala ale i významná pozitiva. Rok 2010 byl především velmi významným rokem, ba přímo historickým z hlediska vztahů státu a církve. V katedrále svatého Víta na Pražském hradě podepsali pan prezident a nový pražský arcibiskup Dominik Duka dohodu o jejím společném využití. A z celkové atmosféry ve společnosti se zdá, že se vracíme zase k historickým kořenům křesťanské morálky. Další pozitivní věcí byla výměna centrálního bankéře Zdeňka Tůmy za Miroslava Singera. Také se zdá, že se vynořila nová politická osobnost – Vít Bárta.
Na tiskové konferenci v Masarykově knihovně Pražského hradu se pan prezident zamyslel i nad budoucností, nad tím, co bude v nejbližší době dělat. Vláda především podle něj uspěchala důchodovou reformu. V knize z loňského roku není uveden o důchodové reformě žádný článek. To něco naznačuje. Proč tedy tak 
spěchat. Ano, důchodová reforma musí být, ale on se bude snažit, aby se zlepšila komunikace vlády s veřejností o tomto tématu. Aby ji občané pochopili a přijali. "Je to věc tak vážná, že stojí za to se v této rovině o reformě bavit, ne v rovině technických detailů. To říkám naprosto rezolutně," uvedl pan prezident. Na to, že exprezident Václav Havel vyhlásil, že by se mělo vojensky zasáhnout proti Libyi řekl: "Nesouhlasím s mnoha výroky Václava Havla. Nejfatálněji to bylo v době, když chtěl bombardovat Bělehrad. Nesouhlasím s ním i nyní". Velkým tématem současnosti je podle pana prezidenta snaha o vybudování celosvětové vlády: "Nechápu, proč je toto téma u nás tak podceňováno a proč se bere jako samozřejmost to, že má tato světová vláda vzniknout. Víme, jaké nekonečné problémy vznikají, když se někdo pokouší vytvořit vládu daleko menší a homogennější. Navíc to vše dělat tak záludnou formou, jak se děje dnes. Pro mne je to velké téma a budu se mu věnovat. "