Další kroky na trhu práce - jednoduchá příručka pro některé lékaře
Jana Šimonová
Pro ty lékaře, kteří nepochopili pár detailů kolem výpovědi ze zaměstnání, nabízím jednoduchý manuál pro další kroky poté, co platnou výpověď podali.
Výpověď ze zaměstnání podaná v prosinci třeba i mezi svátky, je-li doručena zaměstnavateli do 31.12. a je-li formálně platná, spustí výpovědní lhůtu od 1.1. nového roku. Tuto výpověď bez souhlasu zaměstnavatele již nelze vzít zpět. Zaměstnavatel se bude v případě potřeby zachování pracovního místa snažit hledat náhradu za odcházejícího zaměstnance. Pokud odcházející zaměstnanec zastává funkci ve středním nebo vysokém managementu, je více než pravděpodobné, že po dobu výpovědní lhůty bude přeložen na jiné místo, neboť klíčovou pozici ve firmě vedení co nejdříve obsadí spolehlivějším pracovníkem.
Odcházející pracovník nejspíš bude požádán o zaučení nové pracovní síly, která na jeho místo přejde. Tak se to děje ve všech firmách, nikoli pouze v nemocnicích. Příplatky za vedoucí post se samozřejmě okamžitě přestanou odcházejícímu pracovníkovi vyplácet. Pracovníkovi ve výpovědi poskytne zaměstnavatel dobu nutnou na shánění nového místa podle zákoníku práce. Je možno poradit se s odbory, na co má pracovník ve výpovědi nárok.
Po uplynutí výpovědní lhůty pracovní poměr skončí, i kdyby pracovník byl na nemocenské. Až pracovník ukončí případnou nemocenskou, nebo zdráv ukončí pracovní poměr, vyzvedne si zápočtový list a potvrzení o příjmovém průměru a odebere se s nimi na nové pracovní místo nebo na úřad práce, pod který spadá podle svého trvalého bydliště.
Případ uzavření nové pracovní smlouvy páni doktoři mají zmáknutý, tomu se nebudeme věnovat. Novum pro některé bude pohyb na úřadech práce. Na úřadu práce se všech nově příchozích, tedy i lékařů ujme pracovník, který s nimi ochotně vyplní vstupní formality, vysvětlí jim, co musejí dělat proto, aby nebyli vyřazeni z evidence uchazeče o zaměstnání, a naviguje je k jinému pracovníkovi podle profese a zájmu.
Co se týká podpory v nezaměstnanosti, ta je zastropovaná, takže jestli pan doktor měl příjem 30 nebo 80 tisíc, to v tuto chvíli nehraje roli. Dobrou zprávou může být, že zřejmě hned na první schůzce mu bude nabídnuto pracovní místo ve zdravotnictví, na které svojí kvalifikací bude stačit. Nějaké ohledy na dojíždění nebo na úplné využití kvalifikace, jako tomu bylo za socializmu, už nefrčí, takže se jimi nelze ohánět.
Nabízené místo nelze odmítnout kvůli dojíždění, pokud máte dítě starší 15-ti let, byť byste byli rozvedeni, a tudíž na péči o svého dorostence poněkud osamoceni. Také nelze nabízené místo odmítnout kvůli tomu, že by se vám zdálo, že je špatně honorované. Rovněž není odpovídající důvod k odmítnutí místa zdravotní sestřičky s tím, že vaše kvalifikace převyšují požadavky. Ostatně budete mít možnost dalšího profesního růstu, když se osvědčíte a zaměstnavatel uzná za vhodné. Ředitelé soukromých nemocnic možná rádi přijmou zdravotního bratra s lepšími fyzickými předpoklady než sestry.
Jestliže uchazeč o zaměstnání odmítne bez pádného důvodu nabízené místo, bude z evidence uchazeče o zaměstnání vyřazen, což znamená, nejen to, že nadále nebude pobírat podporu v nezaměstnanosti, ale navíc si bude muset sám platit zdravotní a sociální pojištění a zároveň nebude mít nárok na žádné sociální dávky.
Společnost už se sice na všechny nezaměstnané nedívá jako na vyžírky a lemply, ale úředníci na úřadu práce s nimi budou zacházet tak nějak s podezřením, že chtějí lemplovat, stát ožebračovat a úředníky obtěžovat.
Pro lékaře starší padesáti let může být zajímavý ještě jeden postřeh. Vysoké školy každoročně chrlí dost nových mladých lékařů, kteří rádi skočí i po hůře placeném místě, vydrží dvanáctky a nejsou tak moc odbojní, proto zřejmě dostanou přednost, respektive na jejich motivační dopis s profesním CV bude odpovězeno, zatímco padesátiletí budou psát jen tak sami pro sebe a odpovědí se spíše nedočkají.
Není to ale nic, co by mělo padesátiletým snižovat sebevědomí, je to tak ve všech profesích, i kdyby uchazeč mával hned třemi diplomy z VŠ a mezinárodně uznávaným certifikátem. Vysoké vzdělání a dlouhá praxe v původně vystudovaném oboru je v ČR jedno z nejhorších pracovních doporučení.
Zájemci o nové pracovní místo by podle všech doporučení měli být nad míru trpěliví a neochvějně na sobě pracovat, zejména denně několik hodin pilovat cizí jazyky, učit se řeč těla a sehnat si vhodné nové a výborně padnoucí oblečení, kterým dvacetiletou personální manažerku osloví při první potenciální schůzce k jednání o pracovní pozici, která se stejně vypsala pro předem vybraného jedince.
Pro lékařky zvlášť podotýkám, že sukně kostýmku, ve kterém se k manažerce HR dostaví, má mít správnou délku, tj. do půli kolen, ani centimetr výše, ani centimetr níže. Prý je to důležité. Samozřejmě k sukni si obují lodičky na středně vysokém podpatku, ne nějaké křusky do sněhu, ale ani jehly na tanec u tyče. Pro všechny pak, že nemají mít zpocené dlaně a drbat se na nose, protože paní manažerka by si mohla myslet, že lžou. Ani se nechytejte za ucho jako Gábi Seifertová, která takto sdělovala trenérce, že se cítí vítězkou krasobruslařské soutěže.
Jedinou možností, jak prorazit v padesáti a více letech na trhu práce podle toho, co jsem se dočetla na internetu, bylo do věku 40 let změnit profesi, protože po 50 letech takové změně věří a respektují ji jen 3 % firem. Ale já vím ještě o jedné možnosti, jak se z toho dostat. Najít si správné známé a přes ně prokličkovat do nějaké nemocnice nebo ještě lépe do komunální, nebo vůbec nejlépe do vysoké politiky.
Málem jsem zapomněla na tu nejdůležitější radu. Příště, až půjdete zase někteří za šéfem, aby vám zvedl plat, nechoďte ve stylu „Mařko, Jendo, ty taky, Ferdo, Lojzo, Věrko, Helenko, vezměte i Fandu s Pepkem, Marto, Mirku, Zdeňku, přidejte se, i ty, Hanko, pojďte za šéfem, ať nám přidá, že bereme málo.“ Nejlepší je vyjednávat sám za sebe, citlivě a střízlivě, nepopudit a hlavně mít připravenou únikovou cestu, kdyby jednání nevyšla a šéf vaše místo chtěl obsadit někým jiným, mladším, levnějším a ovladatelnějším, kdežto vás se při té příležitosti zbavit.
blog.idnes.cz, 4. ledna