Marnotratní synové prosí: přijměte nás jako jedny ze svých nádeníků
Břetislav Olšer
Bible je Kniha knih. Vypráví příběhy a podobenství, která jsou nadčasová. Třeba o marnotratném synovi. Jak čeští lékaři, co vyhrožovali, že chtějí vyplatit vše, co jim náleží, jinak prchnou za lepším do ciziny. Ministr je přemlouval, nakonec jim dal dvě miliardy. Vyškrábal prostě vládní finanční sýpku, jako kdysi babka mouku, když dostala chuť na koblížek. Ovšem, ouha. Ředitelé mnoha nemocnic, přinuceni okolnostmi šetřit, zrušili oddělení, která měli na starost mnozí z právě (ne)odcházejících lékařů.
Tak ses vrátil, marnotratný (vel)bloude
Pokud si to ale rozmyslí při vidině vyšších platů, nemají se zkrátka kam vracet a nastaly srdceryvné scény, dožadující se opět svého. Požadují přijetí zpět všech výpovědí bez rozdílu. Ministr však pokrčil rameny a trochu s nádechem satisfakce za to trápení, co mu „odcházející lékaři“ přidělali, prohlásil, že žádné takové, jelikož řada nemocnic již nabrala náhrady za lékaře, kteří tvrdili, že nabeton odejdou.
A pokud se sníží počet lůžek o 10 tisíc, zavřou se některé nemocnice a oddělení, co s lékaři, když nebudou mít koho léčit. Mezi námi; odcházeli také ti, bez jejichž packalství si zdravotnictví jen zhluboka oddechne. V doporučení stojí, aby peníze šly na mzdy dlouhodobě podhodnocených nemocničních pracovníků, především ale lékařů. Hrubé mzdy doktorů by se zvedly v průměru o sto tisíc korun ročně. To se však hrubě nelíbí zdravotním sestrám, co byly připraveny věrně sloužit i za prchající doktory. Nejde to pod nos nejen jim, rovněž další tisíce lékařů se cítí zaskočeni a svým zpúsobem podvedeni. Nebojovali jste, nemáte nárok na zvýšení platů! Inu, za každý dobrý skutek patří zasloužená odměna, za věrnost a loajalitu, snaha o solidaritu se státní pokladnou. Pyrrhovo vítězství.
Vyděračské odbory ale chtějí po ministerstvu, aby se nejdřív zaručilo, že všichni lékaři, kteří výzvu podepsali a dali výpověď, se budou moci vrátit na svá původní místa. Začarovaný kruh. Bez vydírní to asi nejde. Byli hrdinové, co tvrdili, že v Německu budou mít šestkrát víc než v Česku, statisíce eur jen lítaly. A najednou zpátečka? Nedávno jsem poprvé použil floskuli o marnotratném synovi.
A je to tady. Ať si to každý probere, jak chce. Špatně je snad živí čeští pacienti, že musí za těmi z Němec...? Pořád to samé; Neustále vydírají poplašnými zvěstmi ve stylu "nemocné děti nebudou mít zajištěnu péči" a "staří lidé budou jezdit desítky kilometrů k lékaři"... A oč jim jde ve skutečnosti? Prachy, prachy a zase jen prachy. Jen ty jejich, ostatní se můžou jít pást...
Že doktoři ještě neodešli a neměli čas cokoli promrhat? A co stání peníze na studium medicíny a ztráta důvěryhodnosti u tisíců pacientů, hlavně rodiček a jejich kojenců v inkubátorech, které si vzali jako rukojmí...? Není toho dost, co marnotratně "prošustrovali"...?
Příběh nezodpovědného mladšího syna, který prohýřil vše, co dostal, rozhněvaného staršího bratra a milujícího otce. Požádal svého otce o díl majetku, který mu přísluší. Chce se osamostatnit. O jeho motivech nám podobenství sice nic neříká, ale z událostí, které následují, si jeho pohnutky můžeme snadno domyslet.
Touží uspořádat si svůj život podle svého, chce jít svou cestou, naložit s majetkem, který dostane od otce, jak on sám uzná za vhodné. Mladší syn rozhodně nechce zůstat v otcovském domě, kde patrně strávil celé své dětství a mládí - touží po něčem jiném, po nových zážitcích, zkušenostech a tato touha ho žene do světa.
Až na dno bídy musel marnotratný syn sestoupit, aby se začal zamýšlet sám nad sebou. Teprve v této situaci si ztracený syn začíná uvědomovat, co znamenal odchod z otcovského domu. V těžkém okamžiku svého života poznává, jak pravdivá jsou slova žalmistova: „Neboť den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde.“ Připomíná si, že i nádeníci jeho otce mají dost chleba, zatímco on, syn z jeho domu, žije v bídě a zoufalství v cizině. Rozhodne se vrátit se domů, k otci, a v duchu si skládá slova, která mu řekne: „Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.“
Otec však zbloudilého syna nepřestal milovat. Objal ho a políbil. Ani mu nedal příležitost, aby poklekl na kolena a ponížil se. Naopak přikáže služebníkům, aby syna oblékli do nejlepších šatů, dali mu na ruku prsten, obuli ho a připravili hostinu. „Můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se a je nalezen.“ Z návratu hříšných je třeba se radovat...
Ve chvíli, kdy se mladší syn vrátil, nebyl starší syn doma. Pracoval na poli. Když se vracel z pole, uslyšel hudbu a tanec. Příčina této hlučné veselice ho ale vůbec nepotěšila, a místo aby se radoval s ostatními z návratu svého bratra, rozhněval se a vůbec nechtěl jít dovnitř. Nerozumí svému otci a nechápe jeho milosrdenství. Sám nikdy nepochybil a neví, co je to být ponížen, odcizen a umírat hlady...
Inu, Bible je Bible, její podobenství a biblické happyendy jsou české realitě s heslem: „Děkujeme, odcházíme“ na hony vzdálená. Ještě štěstí, že v biblických dobách neměli dobře placené odbory, co by lanařili marnotratné syny do cizích končin…
Matka Tereza řekla: “Na konci svého života nebudeme souzeni podle toho, kolik jsme získali diplomů, kolik jsme vydělali peněz nebo kolik jsme vykonali velikých věcí. Budeme souzeni podle:"‘Byl jsem hladový a dali jste mi najíst. Byl jsem nahý a oblékli jste mě. Byl jsem bez domova a ujali jste se mě... ’”
(Každý dospělý jedinec ví, že dát výpověď je závazná věc, kterou nemusí již zaměstnavatel přijmout zpět. Běžní stávkující se vrací zpět, protože mají právo na stávku ze zákona. Nikde ale v zákoně nestojí, že dají-li výpověď, musí je ze zákona přijmout zaměstnavatel zpět, navíc na stejně vysoké místo. O tom, koho zaměstnají a koho ne, rozhodují výhradně ředitelé institucí, nikoliv ministři. Kam by proboha došli, kdyby to po nich chtěli všichni státní zaměstnanci. Lékaři by si měli po této nezdařené odborářské akci uvědomit, kam je přivedli arogantní odborářští bossové a příště si dát na ně velký pozor. Tato akce provázená vydíráním a braním za rukojmí dokonce nedonošené novorozence nemá v dějinách obdoby. Již nyní by měli lékaři začít napravovat reputaci zostuzeného lékařského stavu a s pokorou začít pracovat. pozn. redakce)