Kdyby všichni chlapi světa, aneb solidarita, která chybí dr. Cvachům
Břetislav Olšer
Solidarita a charita. Bylo mně devět roků, když jsem poslouchal v rádiu hru podle filmu „Kdyby všichni chlapi světa“. Francouzský napínavý příběh o záchraně rybářské lodi "Lutéca", jejíž posádka na moři u Norska večer těžce onemocní a hrozí jí smrt otravou botulinem, nedostane-li ráno před osmou hodinou sérum.
Kapitán volá krátkovlnnou amatérskou vysílačkou o pomoc. Hlášení zachytne amatér v severní Africe. SOS vysílané z Toga zachytí radioamatér v Paříži, jemuž se podaří získat sérum a poslat ho do Berlína. Zásluhou amerického vojáka a sovětského policejního důstojníka se lék dostane včas do Norska a je shozen do moře u lodi, vytáhne ho na palubu jediný zdravý - Arab Muhammad a vyléčí jím na poslední chvíli ostatní rybáře. Drama se šťastným koncem o solidaritě lidí různých národností, kteří zachrání deset neznámých námořníků, mě dojal. Ani mě v mé dětské naivnosti nenapadlo, jestli byli ti mořští vlci pojištění, a kdo to sérum za ně zaplatil…?
Jarek Nohavica...Foto: B. Olšer
Dnes by se asi moc divili, jak by je současné pojšťovny vzaly zkrátka. Solidarita a charita se dá projevit mnoha způsoby. Nedávno uspořádal Jaromír Nohavica netradiční koncert svých písní v novém kostele v Ostravě-Zábřehu, kde se během něho vybralo 750 tisíc Kč na dluh, který pořád musí farnost splácet za postavení moderního chrámu. Zpěvák, technici a nikdo ze štábu neměli za vystoupení ani korunu honoráře… „Písničkář je doma tam, kde mu chtěli naslouchat…“ řekl mi lapidárně Jarek. Napadlo mě, že kdyby všichni písničkáři světa takhle projevovali svoji přízeň potřebným. To by byla duchovní solidarita a charita přímo globální…
(Nový chrám svatého Ducha spolu s pastoračním centrem Jana Pavla II. byl před třemi roky posvěcen v Ostravě – Zábřehu, na sídlišti se 70 tisíci obyvateli. Patří k největším farnostem v Ostravsko - opavské diecézi. Je to farnost, která má několik domovů důchodců, hospic svatého Lukáše a zároveň několik základních škol, středních škol a gymnázií. Duchovním správce farnosti je P. Mgr. Vítězslav Řehulka.)
Případ, který se stal v Břeclavi, by se zase mohl jmenovat: „Kdyby všichni školáci světa“. Celorepublikové ocenění "Dětský čin roku!" dostaly v minulých dnech děti z 5. třídy Základní školy Kupkova v Břeclavi. Jednoho šikovného chlapce napadlo, že mezi sebou vyberou peníze, aby jejich kamarád Patrik s nimi mohl jet na školu v přírodě. Jeho rodiče zkrátka na zaplacení pobytu v ceně tří tisíc korun neměli. Přestože oba pracují, byť za minimální mzdu, nedostali od městského úřadu ani korunu příspěvku.
Páťáci s mimořádným sociálním cítěním mezi sebou vybrali přes 2,5 tisíce korun, zbytek už Patrikovi rodiče sehnali. Na podobné školní akce včetně lyžařských kurzů jezdí čím dál méně dětí, ne všude funguje duch solidarity, i když se některé školy snaží půjčovat lyžařské vybavení zdarma. Jen cesta autobusem však stojí v průměru 20 tisíc Kč…
Dnešní rodiče, zvláště ti bez práce, když míra nezaměstnanosti již stoupla na 9,6 procent, se mají zkrátka co ohánět. Jen škola v přírodě stojí minimálně 2 500 Kč, lyžařský kurz až 3 500 Kč, letní tábor dokonce kolem 6 000 Kč... Tentokrát jen parodie na solidaritu a charitu.
„Jsem sama s dítětem, alimenty otec dítěte kupodivu na dnešní dobu platí včas a v plné výši 2 tisíce Kč, jenže ať počítám, jak počítám, prostě nevyjdu. Sociálka mi přiklepla na mě a dítě včetně všech možných příspěvků 5 200 Kč a jen nájem a všechny poplatky kolem dělají měsíčně 10 tisíc. Kde je jídlo? A drogerie a oblečení? Mám doma školáka, který mi chodí se školou plavat, na badminton a dostali jsme starší lyžařské vybavení z rodiny, tak jsem mu z posledních peněz zaplatila lyžařský kurz, na který se velmi těší…“ říká jedna z maminek.
Nárok na podporu v nezaměstnanosti sice získává, ale pouze v minimální výši, která je vypočítána z průměrné mzdy v Česku. První dva měsíce je to 3 441 korun, třetí a čtvrtý měsíc 2 753 korun a po zbývající dobu 2 524 korun. Cena lyžařského vybavení pro dítě se pohybuje od tří do jedenácti tisíc korun. Lyže, lyžáky, helma, brýle, rukavice, čepice, tyčky, oteplovačky a další oblečení. Za půjčení lyží s vybavením se denně platí 200 Kč.
Rodiny prostě nemají ani na školy v přírodě a lyžařské kurzy. Neúčastňují se jich hlavně z finančních důvodů asi dvě třetiny dětí. Marně jsem pátral, jestli jsou mezi nimi rodiny lékařské. Asi jsem se špatně díval do statistik. Možná by si lékaři, co děkují a odcházejí, měli vzít příklad z francouzského filmu „Kdyby všichni chlapi světa“. "Kdo nepodporuje lékaře, podporuje korupci," prohlásil naopak šéf ČLK Kubek.
A další příklad solidarity a charity doktorů Cvachů. Co podporují ti pediatři, kteří dali výpověď v odděleních nemocnic, kde se v inkubátorech hlásí o život miminka z rizikových těhotenství? Teď budou muset rodičky jezdit kdoví kam, aby své nedonošené děti zachránily. Tak moc neděkujte za takové podrazy a raději rychle vemte čáru, nebo vám nějaká sociálně vyloučená matka nehezky vynadá.
Už vás vidím, jak si zase brzy zahrajete na návraty marnotratných synů. Proč nedal výpověď jediný lékař ze špičkové Fakultní nemocnice s poliklinikou v Ostravě-Porubě? Prý měli odborářští bossové dovolenou. Tak se totiž Kubkovci starají o své egoistické zájmy a ne o deklarované klienty. Že by byla fakultka novým JZD Slušovice, pod vedením docenta Čuby? Vždycky však budu trvat na svém tvrzení v blogu o Forbesu...
S dovolením zopakuji kousek z mého nedávného blogu. Přítel, který je ve zdravotnictví jako doma, mi napsal ke krizi spojené s odchodem lékařů: “Nebýt totiž toho, jak z pojištění mizí miliardy nevídáno kam, nebýt toho, jak se na systému živí farmaceutický průmysl, nebýt toho, žejsou placeni lékaři, kteří jsou zbyteční, protože profesi nevykonávají tak, jak by měli a mohli, kdyby znali a věděli, nebýt toho, jak řada manažerů si přilepšuje při nákupu drahé techniky, staveb, úprav, atd., nebýt toho, jak pojišťovny nehospodárně hospodaří s vybranými penězi, nebýt toho, jak řada “pacientů” zneužívá systém, atd. nemusel by nikdo tahat další peníze z kapsy nemocných…”
Inu, čekám, kdy někdo nazve sbírku břeclavských školáků za korumpování spolužáka Patrika. Kdoví, co od něho v rámci svého školního protekcionismu budou vlastně chtít…? A co věřící, kteří dobrovolně dali přes sedm set tisíc na dluh svého kostela…? A Jarek Nohavica? Asi se nechá pokřtít. Prostě, protekce je protekce... Řekni mi, koho se zastáváš, já ti řeknu, co jsi zač…
Proč nejsou zachránci lidských životů v žebříčku Forbesu…?
Co je tvoje, to je moje, co je moje, po tom ti nic není…?
(Další fejetony, komentáře a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz -http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ - http://www.facebook.com/profile.php?id=100000530411044)