hhh

Členství v EFTA – řešení demokratického deficitu v EU pro ČR

Miroslava Schofferová

Neustále více hlasů se ozývá s kritikou Evropské unie. Je nedemokratická, je zde složité rozhodování a celý proces je tak vzdálen obyčejnému občanu. Jak se vyrovnat situaci, kdy dochází k demokratickému deficitu? Mohl by být případným řešením návrat k zóně volného obchodu – EFTA?

Podle profesora politologie 20. století R. A. Dahla musí mít Démos výhradní možnost rozhodovat o tom, jaké záležitosti budou zařazeny na program jednání a stanou se součástí politické agendy. Tvrdí, že neznáme demokracii, která by fungovala nad politickou rovinou národního státu, což ani není možné. Britská politička a diplomatka M. Teacherová tvrdí, že skutečný důvod, proč nemůže existovat žádná fungující panevropská demokracie je ten, že neexistuje žádné panevropské veřejné mínění.

Snímek: www.euroskop.cz

 

Za demokratický deficit je označována:

Jak se tedy vyvarovat situaci, kdy dochází k demokratickému deficitu?

Jedním z východisek by mohl být návrat k zónám volného obchodu či podobným zónám jako jsou EFTA, CEFTA, NAFTA, ASEAN. Bližší rozbor EFTA by měl odhalit, zda je EFTA skutečně řešením. EFTA představuje nejnižší stupeň integrace - zejména ekonomické. Její členské země opouštějí tuto zónu a přidávají se k Evropskému společenství (později Evropské unii), aby měly snadnější přístup na unijní trhy. Již zde je patrné, že státy byly přitlačeny ke zdi a mnoho z nich si zvolilo členství v Evropském společenství.

Výhody EFTA vůči EU

Státy EFTA mohou uzavírat s mimoevropskými zeměmi výhodnější obchodní smlouvy než EU. Státy EFTA podepsaly např. na rozdíl od EU dohody o volném obchodu se Singapurem, Jižní Afrikou a Jižní Koreou a Kanadou. Každá ze zemí EFTA si našla svou cestu k přístupu na trh EU. Strach zemí ze znevýhodění nebyl na místě.

Státy EFTA se také plně podílejí na tzv. čtyřech svobodách jednotného trhu – volném pohybu zboží, služeb, lidí a kapitálu. Švýcarsko má obchodní vztahy s EU upraveno šestnácti dílčími smlouvami, zatímco další tři členové EFTA mají obchodní vztahy s EU řešené v rámci jedné smlouvy o Evropském hospodářském prostoru. Jen EFTA prosazuje volný obchod bez protekcionismu.

Všechny tyto státy jsou suverénními demokratickými státy. Nepodléhají EU, mohou si svobodně určovat vlastní politiku. Státy jsou mimo společnou obchodní, hospodářskou, daňovou, imigrační, měnovou, zemědělskou a jinou politiku, rybolov i energetiku. Nejsou omezováni ani celou řadou ustanovení v oblasti sociální a pracovní legislativy (pro Švýcarsko to platí stoprocentně). Norsko, Lichtenštejnsko a Island musí kvůli přístupu na trh EU přijímat některá ustanovení. Od vzniku EHP Norsko a Island přijaly kolem 3 tisíc norem. Za stejné období musely státy EU přijmout 18 tisíc norem. Každý stát má v Radě EFTY jeden hlas (takže žádné převážení hlasů, jak to funguj v institucích EU).

Sekretariát EFTA má stále 50 lidí ve srovnání s 25 tisíci v Evropské komisi. Arbitrážní soud EFTA má 15 úředníků ve srovnání s 1800, které má Evropský soudní dvůr. Na administrativu jsou poskytovány nižší fiananční náklady. Nedochází k přerozdělování peněz. V srovnání s tímto EU dle komisaře Verheugena jsou roční  náklady evropských regulací cca 600 miliard euro, zatímco dle propočtů Evropské komise z roku 2002 se přínosy jednotného trhu dají vyčíslit na 165 miliard euro. ECB již spolkla na svou činnost 10 miliard euro!!!

Přitažlivější ekonomická situace států EFTA se objevuje nižší inflací, nezaměstaností, nižšími úrokovými měrami. Ale také i bohatšími obyvateli a malými rozpočtovými deficity. HDP na hlavu je příznivější u Velké Británie, Švédska a Dáska - tedy u zemí EFTA.

Hospodářský růst v EU, 1999 - 2006

Ekonomiky bývalých socialistických zemí vykazují jistou podobnost. Hospodářství těchto osmi zemí tvoří skupinu, do které mohou jen stěží patřit ekonomiky Malty a Kypru.

Společná měna je natolik zásadním ekonomickým faktorem, že je méně koherentní než eurozóna. Země nové Evropy svým rychlým tempem dohánějí státy, které neprošly komunistickou totalitou, centrálním plánováním či všudypřítomnou regulací.

Ano, návrat k EFTA by mohla být skutečně řešením, jak se vyhnout demokratickému deficitu. Musíme si uvědomit, že okolní státy nás potřebují. Při opuštění EU zůstáváme stále členy Evropského hospodářského prostoru - vztahuje se na nás tedy volný obchod a pohyb osob, zboží služeb a kapitálu. Z Česka by se mohl stát pro podnikatele daňový ráj – dalo by se zde slušně žít a stát by nebral lidem více, než kolik by bylo nezbytně nutné.

I když se dnes EFTA jeví jako málo významná skupina, evropským zastáncům svobody poskytuje světlo naděje. Ztratí-li EU kvůli přílišné regulaci svoji atraktivnost spočívající ve společném trhu, může EFTA nabídnout volný trh bez regulace jako alternativu k přeregulované EU.